(11.50 hodin)
(pokračuje Ferjenčík)
Nicméně to, že to v této konkrétní krizi je zrovna tak, ještě neznamená, že to tak bude i v krizích příštích, které bezpochyby přijdou. Máme za to, že parametr loan-to-value, LTV, který limituje částku, kterou si člověk může půjčit, vůči hodnotě nemovitosti, kterou kupuje, je sám o sobě rozumný a že jak historická zkušenost České republiky, tak třeba příklad Irska, kde to je učebnicový příklad prasknutí té nemovitostní bubliny, dokládají, že je namístě tento parametr mít, zvláště z důvodu ochrany těch dlužníků, kteří, pokud v krizi přijdou o práci, by měli problém splácet. Z tohoto důvodu pozměňovací návrh B1 nepodpoříme, máme za to, že skutečně toto je část návrhu ze strany vlády a ze strany ČNB, která má smysl, která je rozumná a je to nějaký kompromis, na který jsme připraveni přistoupit.
Další návrh je pozměňovací návrh B2, taktéž kolegy Munzara, a tam kolega Munzar navrhuje snížení počtu úvěrových ukazatelů ze tří pouze na jeden, a to LTV. S tímto návrhem naopak souhlasíme a podpoříme ho. O co se jedná? Jedná se o vyškrtnutí parametrů DTI a DSTI ze zákona neboli debt-to-income a debt service-to-income, tedy náklady dluhové služby vůči příjmům domácnosti a celkovou výši dluhu vůči ročnímu příjmu domácnosti. Máme skutečně za to, že tyto dva ukazatele už jsou nadbytečné, kolega Martínek to zmiňoval, že jenom v jedné zemi v Evropě jsou aplikovány všechna tři tato kritéria v rámci regulace hypotečního trhu, a my máme za to, že je možné je vypustit a že skutečně banky mají větší prostor i motivaci vyhodnocovat specifickou situaci jednotlivých klientů. Ta situace skutečně může být velmi specifická a já si ani netroufám vlastně predikovat, jaké všechny životní situace to mohou být u těch žadatelů, a myslím si, že zákonodárce to ani není schopný obsáhnout a vymýšlet na to jednu univerzální regulaci podle našeho pohledu nebude fungovat příliš dobře.
Jenom nějaký konkrétní příklad: typicky může jít o OSVČ, kteří mají výdajový paušál, a bude obtížné určit, kolik je tedy skutečný příjem těch živnostníků. Uváděl jsem tady příklad studentů na doktorském stipendiu a celá řada dalších specifických situaci, které mohou nastat. Podle nás skutečně banky mají dostatečný aparát a dostatečnou motivaci na to, solidně to vyhodnotit. Pokud zavedeme kritérium LTV, s čímž my souhlasíme, tak potom bude možné to vyhodnotit, a kdyby náhodou nakonec ten člověk nebo ta rodina nebyli schopni splácet hypotéku, v nejhorším případě prostě tu nemovitost prodají, splatí tu část, kterou dluží, z prodeje té nemovitosti a začnou znovu v nájemním bytě. Nemyslíme si, že to riziko je vlastně tak významné, aby nás nutilo regulovat plošně celý trh takhle striktními parametry. Tolik k pozměňovacímu návrhu B2.
Nyní se dostávám k pozměňovacímu návrhu B3, sněmovní dokument číslo 4823, opět návrhu kolegů Munzara a kolegy Skopečka. Tady se jedná o vypuštění úpravy obchodů a úvěrových operací České národní banky. Jedná se o zachování původního znění zákona v oblasti měnových nástrojů politiky ČNB, které jsou dle předkladatelů dostatečné. Tento návrh podporujeme, máme za to, že kdyby to bylo skutečně nutné pravomoci centrální banky rozšířit, tak to tato Sněmovna zvládne během pár dnů v legislativní nouzi, jako to zvládla minulý rok.
Prostě máme za to, že pravomoci České národní banky několik desítek let nedělaly nikomu problém, byly dostačující, a že teď radikálně rozšířit její pravomoci, především s odkazem na Evropskou centrální banku, která je ovšem dozorována úplně jiným způsobem, kde se bankovní rada skládá z guvernérů národních bank eurozóny, kteří skutečně jsou na sobě značně nezávislí, zatímco u nás je celá bankovní rada jmenovaná prezidentem, tak takhle masivní rozšíření pravomocí my nepovažujeme za adekvátní. Máme za to, že je tam příliš mnoho hypotetických důvodů, příliš mnoho "co by bylo, kdyby se to nepřijalo", které jsou podle nás prostě řešitelné úpravou v legislativní nouzi, což už se ostatně stalo s časově omezeným trváním a není potřeba z toho dělat stabilní součást měnových nástrojů České národní banky. Z tohoto důvodu pozměňovací návrh B3 podpoříme.
Další pozměňovací návrh je pod číslem B4, sněmovní dokument číslo 4822, návrh opět kolegů Munzara a Skopečka, přičemž tady se jedná o rozšíření objemové výjimky u hypoték z 5 % procent na 10 %. Toto je opět pozměňovací návrh, který jako Piráti podporujeme. Já jsem o tom už hovořil u pozměňovacího návrhu B2, tady je ta motivace velmi podobná, to znamená snaha obsáhnout ty specifické životní příběhy. Hodně jsem mluvil o živnostnících s výdajovými paušály nebo s paušální daní, kde Česká národní banka argumentuje tím, že banky budou uznávat pohyby na účtu jakožto doklad příjmu, nicméně tito živnostníci mohou zcela legálně přijímat peníze i v hotovosti, takže nevidíme důvod tyto lidi nějakým způsobem diskriminovat. Skutečně u těch živnostníků, kteří mají výdajový paušál nebo paušál daně, je velmi obtížné určit, kolik je tedy jejich reálný příjem, protože to, co mají napsané v daňovém přiznání, nemusí skutečně odpovídat prostředkům, které mají reálně k dispozici na splácení nemovitosti.
Z toho důvodu především podporujeme rozšíření objemové výjimky u hypoték z 5 na 10 %. Skutečně máme za to, že živnostníci jsou tak významná část českých pracujících, že je namístě to výrazně zohlednit ve znění tohoto zákona, a věříme, že by se pro to mohla najít podpora. Údajně se už podařilo tu výjimku zvednout ze 3 % na 5 %, což já vítám, ale stále mi to přijde strašně málo. Živnostníků je u nás jeden až dva miliony, takže skutečně jde o velmi významnou skupinu lidí, a vzhledem k tomu, že pracujících celkově je nějakých pět milionů a živnostníci tvoří velmi významnou část té celé pracovní síly, tak si myslíme, že těch 5 % výjimek nestačí a je namístě dát tam ten vyšší limit, proto souhlasíme s limitem 10 %, který podle nás už pokryje širší škálu mezních případů. Z toho důvodu tedy podpoříme jako Piráti návrh B4 kolegů Munzara a Skopečka. ***
