(11.40 hodin)
(pokračuje Munzar)
Stejně jako u kvantitativního uvolňování nikdo dnes nevíme, jak budou budoucí rady centrální banky rozhodovat o úvěrových ukazatelích a co pro ně bude důležité. Takže znovu je zde otázka do budoucna, kdo bude hlídat hlídače při nezávislosti centrální banky. A zdůrazňuji - musím to zdůraznit, i když jsem o tom už tady mluvil - a důrazně upozorňuji na jedno riziko. V případě maximálního využití těchto nových kompetencí může dojít k tomu, že zejména mladé rodiny, ale i významná část střední třídy na hypotéku nedosáhne. A co to způsobí? Část z nich bude vyhledávat půjčky na dražším nebankovním trhu, což samozřejmě naopak zvýší riziko jejich platební neschopnosti. A jak jsem řekl, když se veliká část přesunuje do sektoru nájemního bydlení, kde bude ještě větší přetlak, a cena nájemného se zvýší, může se stát, že v případě velmi striktního nastavení ukazatelů pak nájemné může být větším nákladem než náklad na samotnou hypotéku. To zase bude moment, který podnítí to, že lidé budou shánět peníze, kde se dá, a můžeme se tak dostat do nebezpečné spirály. Co je pro finanční stabilitu domácností a tím i ekonomiky horší: stanovit pravidla tak, že mnohé lidi vyženeme z bankovního trhu do náruče různých úvěrových společností s daleko vyššími úroky a s daleko větším rizikem pro samotné domácnosti, protože pořízení peněz bude pro ně dražší a rizikovější, anebo umožníme komerčním bankám individuálně posoudit jejich finanční situaci, aby mohli získat dostupnou hypotéku? Pokud tedy víme, že bankovní sektor funguje a formy doporučení jsou dostatečné, buďme prosím konzervativní a nechme hodnocení konkrétní situace konkrétního člověka na bance, která hypotéku poskytuje.
Z tohoto důvodu jsem předložil - a dnes o tom budeme hlasovat - pozměňovací návrh, který z návrhu novely vyjímá právě kompetence týkající se úvěrových ukazatelů, a tedy zachovává stávající úpravu, která umožňuje centrální bance dávat doporučení. Protože centrální banka je zároveň kontrolním orgánem bankovních institucí, doporučení jsou v maximální možné míře bankovním sektorem ctěna, což jsme mohli vidět v době před krizí i v krizi. Pouze to umožňuje v individuálních případech po důkladném zvážení rizik se od doporučení odchýlit.
Dostupné bydlení skutečně nezajistíme tím, že budeme podvazovat a komplikovat poskytování hypoték, opravdu ne. Stav v oblasti bydlení rozhodně není uspokojivý, zejména co se týká dostupnosti a cen bytů. Ale problém skutečně není na straně poptávky, kterou chce centrální banka tímto uměle stlačovat dolů - protože tak si vykládám to, že chce tyto kompetence - ale je na straně nabídky. Je zde nedostatek bytů, protože příprava výstavby nových bytů je dlouhá. Podle Doing Business jsme na 157. místě. Drahá cena také vychází i ze všech různých požadavků na stavebníky, všechny ty různé normy, které se poslední léta jen zvyšují a tím se zvyšuje cena výstavby.
Více bytů dnes je skutečně potřeba, lidé nezakládají rodiny v pozdějším věku, žijí více singl, je větší rozvodovost, lidé více migrují - to všechno ve skutečnosti tlačí poptávku nahoru, ale ta poptávka se nesníží tím, že se zregulují hypotéky, jenom se skutečně přesune do sektoru nájemního bydlení, kde se cena nájmů bude také zvyšovat, což vidíme, tedy možná kromě dnes nějakého pražského specifika, kdy se na trh dostaly byty, které byly původně pronajímány přes Airbnb, což je z mého pohledu teď výkyv v sektoru nájemního bydlení v Praze, ale v ostatních lokalitách České republiky nějaký pokles cen nájemního bydlení nevidíme.
Z tohoto důvodu jsem předložil pozměňovací návrh, z tohoto důvodu jsem zde vystoupil. Věřím, že mi bude jak ze strany pana guvernéra, tak ze strany paní ministryně odpovězeno. Třeba mi vyvrátí některé mé teze, já jsem na to připraven. Jenom prosím, abychom skutečně mohli diskutovat, a nenechávali jste si své vystoupení pouze na konec až po ukončení rozpravy, kdy už nelze reagovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vojtěchu Munzarovi. Nyní Mikuláš Ferjenčík, připraví se Jan Řehounek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se nyní vyjádřím k pozměňovacím návrhům, které byly předloženy k tomuto tisku.
Začnu pozměňovacím návrhem A1, který, pokud se nemýlím, předkládal kolega Tomáš Martínek, případně určitě se k němu přidali i další kolegové z rozpočtového výboru. Je to pozměňovací návrh, který rozpočtový výbor podpořil, podpoří ho i Piráti. O co jde: jde o rozšíření úlevy pro mladé tak, že pro aktivaci úlevy bude u žadatelů žijících v manželství nebo registrovaném partnerství stačit, aby měl pouze jeden z žadatelů věk do 36 let. O co se jedná. jedná se o návrh, aby příjmová kritéria poskytování hypoték byla mírnější v případě mladších žadatelů, a to i pokud se jedná o lidi v registrovaném partnerství nebo manželství. Důvod je prostý. Pokud bude pár, žádá o hypotéku a bude platit, že aspoň u jedné z osob v tom páru je perspektiva budoucího zvýšení příjmů - což je základní argument, proč omezovat příjmová kritéria u mladších lidí - tak v takovém případě stačí, aby to bylo u jednoho, není nutné, aby to bylo u obou. My máme za to, že tento návrh je naprosto logický, jenom se obáváme, že je příliš úzký, ale k tomu se dostanu později. Z těchto důvodů určitě tento návrh podpoříme. Jsem rád, že získal podporu rozpočtového výboru, a věřím, že získá podporu i Poslanecké sněmovny.
Nyní návrh B1 kolegy Munzara. To je návrh, který v sobě skrývá úplné zrušení úpravy úvěrových ukazatelů. Tady se dostávám do nějaké disputace s kolegy z ODS. My máme za to, že tento návrh jde příliš daleko. Kolega Munzar hovořil o tom, že přestože tu máme významnou krizi a přestože příjmy domácností stagnují, ceny nemovitostí rostou. Nicméně to neznamená, že je to obecný princip. V roce 2008 a v navazující krizi jsme v České republice zažili prudký pád cen nemovitostí až o 20 % a skutečně došlo k významnému výkyvu cen nemovitostí i v České republice. Ono to primárně souvisí s reakcí bankovního sektoru na krizi. Ve chvíli, kdy rostly úrokové sazby, což se stalo v roce 2008, pokud se nemýlím, mělo to samozřejmě tehdy dopad i na financování státního dluhu, nicméně tehdy ty úrokové sazby vzrostly a ceny nemovitostí se propadly. Naopak nyní v současné krizi, která je podstatně jiného charakteru, dochází naopak k tomu, že úrokové sazby centrálních bank byly sníženy, dostupnost financí na trzích razantně vzrostla a nemovitosti jakožto často bezpečný přístav pro investory se naopak staly výrazně atraktivnějšími, takže ceny nemovitostí razantně rostou, přestože máme tady významnou krizi a příjmy domácností stagnují. ***
