(11.20 hodin)
(pokračuje Munzar)
Já jsem tady už v minulém čtení vzpomínal například na z mého pohledu příliš dlouhé a příliš drahé intervence centrální banky proti koruně, které udržovaly uměle levnou práci a udržovaly konkurenceschopnost, například nízkou měnou, která nevedla k tlaku na zvyšování produktivity a tlaku na vyšší přidanou hodnotu. Udržovala tím politiku České republiky jako levné montovny. Bude tedy při této nové pravomoci vždy bankovní rada vždy rozhodovat správně, jak bychom si představovali?
Dalším rizikem, které zmiňují odborníci a zmiňují i ekonomové, kvantitativního uvolňování je například riziko znehodnocování měny, tím pádem znehodnocování úspor obyvatelstva a vysoká inflace. Takže máme tedy jistotu, že v jakémkoliv okamžiku bude výkon těchto pravomocí v pořádku a nezpůsobí další jiné problémy? Já se neptám na to, že někdo může věřit, že centrální banka to bude vždy dělat naprosto správně, ale tu jistotu skutečně nemáme. Proto bych chtěl apelovat na to, abychom počkali na skončení platnosti té novely, která byla přijata v legislativní nouzi, a na vyhodnocení celého toho období, a teprve pak se k tomu vrátit, k možnosti kvantitativního uvolňování, a diskutovat o tom na základě získaných znalostí s zkušeností. Dnes je to opravdu předčasné.
Druhá oblast, o které chci mluvit, ta je mediálně zajímavější, protože se může reálně dotknout skoro každého z našich občanů, a to jsou nové kompetence v oblasti úvěrů na bydlení, a to právě stanovením závazných úvěrových ukazatelů hypoték. Vláda společně s centrální bankou nám navrhuje v tisku souběh až tří ukazatelů, což je i v rámci Evropské unie velmi raritní. Chci se zeptat v této souvislosti pana guvernéra, doufám, že mi odpoví, v jakých zemích využívají centrální banky všechny tři úvěrové ukazatele. Před příchodem krize jsme slyšeli z úst představitelů centrální banky různá varování a různé obavy - já jsem to tady v druhém čtení nazval strašení - z toho, že nám hrozí hypoteční bublina, že ceny nemovitostí jsou výrazně nadhodnoceny nad jejich reálnou hodnotu a že centrální banka musí mít kompetence, aby uchránila finanční stabilitu bank proti hypoteční bublině. To je vždycky stará známá taktika argumentovat tak, aby se veřejný prostor vystrašil a díky tomu vystrašení se získala nová kompetence.
Ekonomická krize kvůli covidu přišla daleko dříve, než si kdokoliv z nás představoval a plánoval, a je daleko hlubší, než jsme si všichni dokázali představit. Opakovaně vidím z veřejných vystoupení, že vždycky někdo vystoupí a upozorňuje na riziko výrazného propadu cen bytů a domů. Ve skutečnosti i přesto, že krize trvá už rok, a přestože česká ekonomika zažila jeden z nejhlubších propadů v historii České republiky za minulý rok, tak přesto ve skutečnosti cena bytů nijak výrazně nespadla, a to třeba také proto, že v krizi se jedná o určitou konzervativní investici na jedné straně a také o určitou stabilitu pro život jednotlivých občanů. Protože problém v bytové politice je zejména na straně nabídky, protože ta je nedostatečná. To je důvodem vysokých cen bytů. Problém není na straně přemrštěné poptávky, kterou centrální banka tímto chce regulovat.
Druhým argumentem centrální banky pro tento návrh byla finanční stabilita, tedy to, abychom se nedostali do pasti vysokého množství nesplácených hypoték. Já se chci pana guvernéra zeptat na další otázku a to je aktuální podíl po tom roce nesplácených hypoték a nějaké srovnání s ostatními státy v Evropské unii. Protože podle dat, která mám k dispozici, výrazně nenarostl počet nesplácených hypoték, stále se pohybujeme kolem jednoho procenta. Ano, v minulém roce se můžeme bavit, že tomu pomohlo moratorium. Pomáhá určitě to, že komerční banky i individuálně dohadují splátkování se svými klienty. Díky pokračujícímu lockdownu a pokračující krizi, která zvyšuje finanční problémy na straně občanů, se toto procento může zvyšovat. Ale zatím se ukazuje, že nějaký výrazný propad nenastává, a já doufám, že ani nenastane.
Ale proto bych se chtěl pana guvernéra zeptat v souvislosti s tímto, jaké jsou predikce centrální banky, jak vyhodnocuje stávající situaci, a zejména na to, jaký je aktuální podíl na splácení hypoték. Na tom čísle, že zatím příliš nenarostlo, se ukazuje zejména, a to je potřeba při této diskuzi zdůraznit, že samy komerční banky přistupovaly k poskytování hypoték velmi konzervativně a nedovolily si žádný hazard s hypoteční bublinou. Ukazuje se, že jejich vlastní řízení rizik funguje. ***
