(13.30 hodin)
(pokračuje Beitl)
Dalším stanoviskem je stanovisko Ministerstva průmyslu a obchodu: "Ministerstvo průmyslu a obchodu vyjadřuje k výše uvedenému materiálu nesouhlasné stanovisko, a to především z těchto důvodů. Jakékoli nové právní úpravě a právní úpravě týkající se problematiky nárokové délky dovolené nevyjímaje by měla předcházet odborná diskuze a případný návrh zákona by měl být realizován na základě hlubší ekonomické analýzy." Ještě jednou opakuji, ten materiál nic takového neobsahuje. "V současné době mohou zaměstnavatelé vedle dobrovolného prodloužení dovolené využít řadu daňově zvýhodněných benefitů, například vzdělávání, stravování, volnočasové benefity, režijní jízdenky, dary do 2 000 korun ročně, přechodné ubytování do 3 500 korun měsíčně, penzijní nebo životní pojištění do 50 000 korun ročně, kapesné na pracovních cestách, náhrady při přijetí, náhrady za opotřebení vlastního nářadí, za využití domácí kanceláře, osobní ochranné prostředky včetně příspěvku na jejich udržování. Zavedení tohoto institutu doporučujeme ponechat na kolektivním vyjednávání a smluvních vztazích.
V poslední době bylo vystaveno podnikatelské prostředí řadě chystaných změn s mnohými negativními dopady a regulacemi, například zvyšování minimální mzdy, zrušení karenční doby, zvýšení administrativní zátěže zaměstnavatelů v souvislosti s exekucemi, a dalším problémem jsou chybějící potřebné profese na trhu práce. Nedostatek lidských zdrojů v současné době je někdy řešen zaměstnáváním právě zaměstnanců, na které je uvalena exekuce, kteří jsou v exekuci nebo je na ně vyhlášen konkurz. To opět zvyšuje administrativní náročnost podnikatelům.
Závěr. Ministerstvo průmyslu a obchodu doporučuje přijmout k výše uvedenému návrhu zákona nesouhlasné stanovisko."
Dalším stanoviskem je stanovisko Ministerstva financí: "Ministerstvo financí navrhuje, aby vláda vyslovila s návrhem nesouhlasné stanovisko, a to zejména z následujících důvodů. Nesouhlasíme se stanoviskem uvedeným v důvodové zprávě, že předpokládaný návrh nebude mít výrazné dopady na podnikatelské prostředí. Podle odhadů Hospodářské komory by náklady zaměstnavatelů vzrostly minimálně o 28 miliard korun, což považujeme za poměrně výrazný dopad.
Předložený návrh novely zákona neřeší postavení malých a středních podniků, které by se musely vyrovnat se zvýšením nákladů souvisejících s prodloužením nároku na dovolenou svých zaměstnanců. Ve stávající ekonomické situaci, která je provázena citelným nedostatkem pracovníků a značným objemem zakázek, považujeme za nevhodné direktivně omezovat odpracovanou dobu zaměstnanců. Přestože řada firem ve mzdové sféře pětitýdenní dovolenou již uplatňuje, 34,4 % v roce 2016 podle průzkumu firmy TREXIMA, zejména u malých a středních firem mohou existovat relevantní důvody pro kratší dovolenou. Prodloužení dovolené by se mohlo projevit krácením peněžních i nepeněžních benefitů pro zaměstnance těchto firem, protože tyto firmy se budou snažit tlumit negativní dopady na jejich náklady."
To byla tedy stanoviska klíčových partnerů, kteří by se měli do podobných diskusí zapojovat. Já vám ještě jednou zopakuji, že tato stanoviska pocházejí z let 2018, 2019 a absolutně nereflektují stávající katastrofickou situaci, ve které se české firmy dnes nacházejí.
Pokud se budu věnovat zákonné době dovolené, tak mi ještě dovolte další přehled, který popisuje, jak se k dovolené přistupuje v různých zemích Evropské unie.
Délka placené dovolené je upravena Úmluvou Mezinárodní organizace práce číslo 132 o placené dovolené z roku 1970. Tato úmluva upravuje základní principy úpravy placené dovolené. Minimální délka placené dovolené je tři týdny za rok, může být stanovena minimální doba práce nutná pro vznik nároku na dovolenou. Osoba čerpající dovolenou má nárok na svoji normální nebo průměrnou mzdu včetně odpovídající peněžité náhrady jakékoli části mzdy, která je vyplácena v naturáliích a která není trvalou platbou náležející dotyčné osobě nezávisle na tom, zda je na dovolené, či nikoliv. Rozdělení dovolené na části je možné a nároku na dovolenou se nelze vzdát.
Jaká je úprava na úrovni Evropské unie? V Listině základních práv Evropské unie je v článku 31 zakotveno, že každý pracovník má právo na stanovení maximální přípustné pracovní doby, na denní a týdenní odpočinek a na každoroční placenou dovolenou. V oblasti regulace pracovní doby a dovolené, to je pracovních podmínek, sdílejí členské státy kompetenci s Evropskou unií ve smyslu článku 153 Smlouvy o fungování Evropské unie.
Konkrétní úprava placené dovolené je stanovena ve směrnici Evropského parlamentu a Rady o některých aspektech úpravy právní doby. Článek 7 směrnice stanoví, že - za prvé - členské státy přijmou nezbytná opatření, aby měl každý pracovník nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok v trvání nejméně čtyř týdnů v souladu s podmínkami pro získání a přiznávání této dovolené stanovené vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi. Za druhé, minimální dobu placené dovolené za kalendářní rok nelze nahradit finanční náhradou s výjimkou případů ukončení pracovního poměru. Z těchto všech informací vyplývá to, co už bylo řečeno v jednom z komentářů, že stávající úprava dovolené v České republice nemá problém s právy Evropské unie.
Úprava délky a hrazení dovolené v členských zemích Evropské unie: směrnice stanovuje minimální délku placené dovolené, umožňuje však členským státům stanovit delší minimální dobu placené dovolené, popřípadě umožnit zaměstnavatelům poskytovat delší dobu placené dovolené na základě kolektivních i individuálních dohod se zaměstnanci. Opět záležitost, se kterou je české pracovní právo ve shodě.
Které země v Evropě mají dovolenou delší než 20 dnů: 22 dnů Portugalsko, 24 dnů Belgie, Německo, 25 dnů Dánsko, Francie, Lucembursko, Švédsko, 28 dnů Estonsko, Spojené království, 30 dnů Španělsko, Rakousko, Finsko. Je to necelá polovina států Evropské unie, nicméně tento stručný přehled nám asi neumožní nahlédnout do celé hloubky pracovněprávních vztahů v jednotlivých zemích, abychom si zkontrolovali, zda navýšení dovolené není na druhé straně kompenzováno nevýhodou pro zaměstnance v nějaké jiné oblasti. Maďarsko navyšuje počet dnů dovolené v závislosti na počtu odpracovaných let. Pro pracovníky nad 25 let věku se základní doba dovolené 20 dnů navyšuje o jeden den, nad 28 let o dva dny, nad 31 let o tři dny, pro pracovníky do 45 let o další jeden den za každé dva roky a pro pracovníky nad 45 let o 10 pracovních dnů.
Stanovení výše placené dovolené: odměnu za placenou dovolenou vyplácí zaměstnavatel. Jedná se o volno, které poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci a zákonná úprava stanoví pouze minimální parametry. Členské země EU ve svých legislativních úpravách používají pro stanovení výše odměny za placenou dovolenou termíny jako zaměstnancova průměrná mzda, běžná týdenní sazba nebo průměrná měsíční odměna.
Směrnice nespecifikuje jednotlivé složky odměny za práci, které se do výpočtu odměny započítávají. K tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie, který ve svém rozhodnutí Williams stanovil, že zaměstnanec má právo nejenom na základní plat, ale také na všechny složky odměny za práci, které s výkonem práce souvisí a které jsou zahrnuty do výpočtu jeho celkové odměny. Zákonná úprava v Německu, Irsku, Francii a Maďarsku přímo stanoví, že zaměstnanec má právo na zahrnutí pevné i variabilní složky platu, a úprava v Belgii, Francii a ve Švédsku stanoví, že má právo také na pobírání jiných benefitů. V Polsku jsou tyto benefity zahrnuty do výpočtu, jestliže se vypočtená odměna za dovolenou výrazně odlišuje od běžného příjmu.
Pokud jde o stanovení období, ze kterého se vypočítává odměna za placenou dovolenou ve formě průměru, Belgie, Francie, Švédsko a Polsko vypočítávají tento průměr za období 12 předcházejících měsíců. V Německu se vypočítává odměna za období 13 týdnů, v Lucembursku, Maďarsku, Polsku, Rumunsku za období tří měsíců. V Bulharsku je odměna stanovena na základě mzdy vyplacené v předchozím měsíci. ***
