(13.40 hodin)
(pokračuje Beitl)
To byly tedy informace o tom, jak na dovolenou nahlíží evropské právo. U nás je, ještě jednou zopakuji, současný stav takový, že pět týdnů dovolené poskytují jen některé firmy. Nárok na vyšší výměru dovolené mají někteří zaměstnanci danou zákonem a jsou to především učitelé a akademičtí pracovníci vysokých škol. Pět týdnů mají ti, jejichž odměňování je závislé na státním rozpočtu, konkrétně jsou definováni v § 109 odst. 3, a jsou to zaměstnanci státu, územních samosprávných celků, státních fondů, některých příspěvkových organizací státu a zaměstnanci regionálních rad regionů soudržnosti.
Obhájci návrhu zákona upozorňují, že současná právní úprava některé zaměstnance poškozuje, ale je potřeba upozornit, že máme skutečně volný pracovní trh, na kterém různí zaměstnavatelé v místě i čase přicházejí s nabídkou různé mzdy a dalších benefitů. Je na svobodné vůli každého uchazeče o zaměstnání, jaké formě odměny dá přednost. Konkrétním příkladem v rozdílu odměňování může být například mzdová hladina v hlavním městě a zbytku republiky. Budeme mít příště tendence srovnávat tyto hladiny mezd a stanovovat mzdové tabulky pro celou republiku? Tyto pokusy o rovnost v oblasti odměn, a já nabídku volných placených dní za odměnu považuji, patří spíše do rovnostářského socialistického světa. Já už jsem si v tomto světě své užil a vracet se do něj rozhodně nechci.
Pokud někdo mluví o pěti týdnech dovolené pro všechny, je potřeba také zmínit velmi početnou skupinu živnostníků. Tito lidé slovo dovolená neznají a na každý den svého volna si musejí vytvořit vlastní rezervu. Pokud tedy navrhovatelé touží po stejných podmínkách pro všechny, měli by jako součást materiálu, který projednáváme, navrhnout daňový bonus, který by tuto výhodu garantoval pro ty, kteří v zaměstnaneckém poměru nejsou. To je dotažení argumentace ad absurdum.
Ačkoli se mnohým zdá, že schvalování dalších státních svátků či prodlužování dovolené je skrz naskrz pozitivní věc hodná podpory, je potřeba upozornit, že je tady velká skupina obyvatel naší země, kteří takový pohled nemají. Tato skupina je tvořena podnikateli, či chcete-li, zaměstnavateli. Rok má zhruba 250 pracovních dnů, a pokud bychom přistoupili na novelizaci zákona, tedy 25 dní dovolené, můžeme zjednodušeně říci, že každá firma a podnikatel bude potřebovat na každých deset lidí zapojených v pracovní činnosti jednoho, který bude vykrývat dovolené těch ostatních. To je jasná matematika. Hospodářská komora vyčíslila dopad rozšíření dovolené na podnikatelský sektor někdy v roce 2018 na 28 miliard korun. Celý tento náklad jde na úkor zaměstnavatelů bez jakéhokoli bonusu a přímo poškozuje jejich konkurenceschopnost v evropském i světovém měřítku.
A co je nejhorší, tento návrh skutečně přichází v době, kdy je díky koronavirové krizi podnikatelský sektor v nejhorší situaci od roku 1989. Přichází v době, kdy se státní finance řítí do kdysi nepředstavitelných deficitů, a nahlas se mluví o blížící se situaci, kdy bude třeba šlápnout na dluhovou brzdu. Odložení platnosti projednávané změny zákona o rok je v této situaci pouhým alibistickým gestem.
Peníze se nerodí ani na ministerstvu, ani na poště, ani v bankomatu. Každá koruna mzdového nákladu v privátním sektoru musí být podložena prací a podnikatelským úsilím. Nekomplikujme prosím podnikatelům práci podobnými změnami zákonů. Nechte prosím ty, kteří toto úsilí denně vydávají, aby sami rozhodli, ke kterému z bonusů se při tvorbě své personální strategie a strategie odměňování přikloní. Dámy a pánové, děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Budeme pokračovat v rozpravě. Další je přihlášena paní poslankyně Gajdůšková, připraví se pan poslanec Bauer. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Alena Gajdůšková: Děkuji, vážený pane předsedající, vážená vládo, paní poslankyně, páni poslanci. Vnímám určitě současnou situaci ve firmách, v podnikatelském sektoru, která není jednoduchá. Ale když dovolíte, dívám se jako sociální demokratka na tyto záležitosti většinově z pohledu zaměstnanců. Z pohledu zaměstnanců návrh na prodloužení dovolené na zotavenou na pět týdnů je pozitivní. Sociální demokracie usiluje o prodloužení dovolené již dlouhodobě a já jsem opravdu ráda, že zde tento návrh máme. My jsme ho nepředložili jenom proto, že na něm dosud nebyla ani koaliční shoda, ani shoda tripartitních partnerů. Nicméně jako sociální demokracie dlouhodobě, tak také odboráři volají dlouhodobě po tom, aby byla další dovolená přiznána všem zaměstnancům. Veřejná správa, například včetně nemocnic, pět týdnů dovolené už mají. Nakonec pan kolega Beitl to tady vyjmenoval všechno přesně.
Jsem přesvědčena o tom, že ti, kteří ale stojí někde u pásu, u výrobních linek, dělají rukama monotónní práci nebo pracují ve ztížených podmínkách, ti, kteří pracují ve službách a tuto výhodu nemají, potřebují možná odpočinek ještě více než ta sféra, která již pět týdnů přiznáno má. Potřebují prostě na chvíli vypnout. Odpovědný zaměstnavatel, tak jako kdysi pan Baťa, si uvědomuje, že člověk, který je v pohodě, který je odpočinutý, je tím nejcennějším pracovníkem, tím zaměstnancem, kterého ve firmě má. Je pro firmu daleko cennějším a je tím, který mu jeho prosperitu zajistí.
A to platí, kolegyně a kolegové, o zkracování fondu pracovní doby obecně. Jsou analýzy, že většina zaměstnanců, samozřejmě mimo těch, kteří pracují v úkole, že většina zaměstnanců v časové mzdě i za šest hodin práce udělá téměř stejný výkon jako za dnešních osm a půl hodiny. Musíme vědět, musíme si uvědomit, pokud se dokážeme podívat trošku do budoucnosti, že přerozdělení práce je řešení, které dříve nebo později budeme muset přijmout. Vyžaduje si to digitalizace, změny trhu práce, překotný vývoj technologií.
Dlouhodobým cílem, řešením zachování sociální soudržnosti, ale i toho, čemu se říká work-life balance, tedy slaďování rodinného a pracovního života, řešení situací v rodinách, tedy vyšší kvality života, je podle mě snížení fondu pracovní doby na 30 hodin týdně. Pro ty, kteří v této chvíli kolabují, a slyším to i zde, protože říkají, že ani teď není dostatek lidí, připomínám, že pořád ve společnosti máme dvě velké skupiny lidí, a mnohdy vysoce kvalifikovaných, kteří nám mimo trh práce zůstávají jenom proto, že nejsou... nemohou akceptovat těch osm a půl hodiny denně. Jsou to maminky, většinou s malými dětmi, ale jsou to taky - použiji termín mladí senioři - tedy senioři 65, nebo ještě lépe 60+, kteří i když mají mnohdy vysokou kvalifikaci, zůstávají doma, protože snížené úvazky pořád ještě ve firmách neumějí. A těch 8,5 hodiny je pro ně opravdu už mnohdy zatěžující nebo s těmi malými dětmi to nejsou schopni zvládnout. Ale to by bylo na dlouhou debatu. A já nechci už to vystoupení prodlužovat. ***
