(10.00 hodin)
(pokračuje Nacher)
Mám tady i několik příkladů, ale nechci úplně zdržovat, kdy skutečně ty veřejné společnosti dávají informaci, že... nebo respektive zřizovatelé těchto společností dávají informaci, že by se ty dluhy měly zastavovat. Tady mám například mluvčí Ministerstva zdravotnictví - ministerstvo dalo fakultním nemocnicím pokyn, aby tam, kde to zákon umožní, dluhy promíjeli, ty dětské. Na druhé straně mluvčí nejmenované nemocnice řekla, že platí, že dluhy nelze plošně prominout, rozhodnutí Ústavního soudu ČR je závazné pouze v konkrétním případě.
Jinými slovy, těch dětských dluhů - mám tady třeba jednu nemocnici, nebudu jmenovat, ale tady mám takový soupis, kde je těch dětských exekucí asi 270. Jde nejvíce o regulační poplatky, kde ty děti opravdu jsou v tom nevinně - asi těžko někdo očekává, že dítě v nemocnici bude platit regulační poplatek, jde to za rodiči. My to teď řešíme do budoucna, ale ty případy tady jsou dneska a existují, tak je otázka, jestli se to právě nemocnice a tyto instituce budou řešit individuálně, anebo globálně řeknou: V těchto případech ty exekuce zastavujeme, případně budeme chtít jenom tu jistinu a ne to příslušenství, které je nad tím.
Takže tohle tolik pár slov i o té části, která směřuje nejenom do budoucna, tam si myslím, že podpora je široká, ale která může pomoci vyřešit i současnost.
Dámy a pánové, já vám děkuji za pozornost. Jsem rád, že jsem mohl být tady u toho a že skutečně dnešním dnem, aspoň na úrovni Poslanecké sněmovny, zastavujeme dvacetiletou praxi dětských dluhů, dětských dlužníků, dětských exekucí. Děkuji za pozornost a přeji klidný pátek.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Patriku Nacherovi, hezké dopoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, budeme pokračovat, a to vystoupením pana poslance Lukáše Koláříka, připraví se Lubomír Španěl. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Lukáš Kolářík: Pane předsedající, děkuji za slovo. Já se také krátce, vážené kolegyně a vážení kolegové, vyjádřím k tomuto tisku, který zde máme před sebou. Jsem rád, že můžeme dnes udělat tlustou čáru za dětskými dluhy, které tady řešíme už dva roky, a zařadit se tak mezi evropské vyspělé státy, které tuto techniku neuznávají a které své děti nezatěžují těmito problémy. Byla to taková černá etapa, my to můžeme opravdu dnes změnit a já jsem za to velice rád. Jsem rád za to, že jsem byl také, stejně jako kolegové Valachová, Nacher a Výborný, na tom úplném začátku, kdy jsme s tou iniciativou přišli, tím jsme to téma nastavili a mohlo se to tak začít řešit.
Jsem velice rád, že následně to převzalo Ministerstvo spravedlnosti, na které ten tlak zapůsobil a přišlo s nějakou svojí vlastní variantou, kterou tu nyní máme před sebou. Já si uvědomuji, že tam proběhla dlouhá diskuze i na Legislativní radě vlády, že tam docházelo ke střetu práv, práva dítěte a práva rodiče, takže bylo nutné to dlouze vydiskutovat, a proto i vnímám, že zpoždění, které bylo, jak řekl už kolega Nacher, způsobeno nejenom covidem, ale i touhle diskuzí, protože to byla celkem radikální změna, která v České republice byla nutná udělat.
Dle mých informací tam byla širší a užší varianta toho návrhu a mrzí mě, že nakonec ministerstvo vybralo ten užší, tu užší variantu, nicméně i ta, myslím si, že bude dostatečný posun a velice důležitý krok k tomu, abychom s praxí dětských dluhů mohli v České republice skončit. Samozřejmě i ve Sněmovně se projevily nějaké porodní bolesti. Bylo to zařazeno na několika schůzích, i mimořádných, mohli jsme to vlastně mít vyřízené už mnohem rychleji než až dnes, ale nakonec tedy se to všechno povedlo a přes všechny porodní bolesti a přes zřejmou snahu některých lidí, aby se to nedostalo dál a neposunulo, to máme tu a můžeme opravdu rozhodnout. Musím tady ještě jednou říct, že je to úplně nejlépe načasované, je to podle mě nejlepší dárek k narozeninám, který mi můžete dát, když podpoříte tento tisk ve třetím čtení.
Také bych chtěl vyzvednout pozměňovací návrh kolegy Farského a kolegy Výborného. To si myslím, že je velice důležitá změna, protože my jsme objížděli v jižních Čechách ty samosprávy a komunikovali jsme i s nemocnicemi, aby ty dětské dluhy odpustily, nicméně velice často, téměř vždycky, jsme dostávali tu reakci takovou, že oni nemohou, že samozřejmě se bojí toho institutu řádného hospodáře, protože se obávají, že potom budou popotahováni za to, takže tam ta vůle byla, nicméně tam byla i ta obava velká, čemuž já rozumím, a ten problém tam prostě je. Proto bych chtěl apelovat, abychom podpořili tento pozměňovací návrh, aby opravdu ty samosprávy, nemocnice, ale i obecní společnosti a všichni, kteří nějaké dluhy vůči nezletilým evidují, je mohli s klidným svědomím odpustit a vyřešit v těch institucích.
Na závěr bych chtěl ještě poděkovat. Chtěl bych poděkovat všem kolegům, kteří na začátku s tou iniciativou přišli. Chtěl bych poděkovat i těm kolegům, kteří tlačili tuto problematiku ve Sněmovně dál, abychom ji mohli posunout. Chtěl bych poděkovat i Ministerstvu spravedlnosti, které na tom oddělalo spoustu práce a vždycky velice vstřícně zapracovávalo připomínky. Chtěl bych poděkovat veřejnosti, která to téma taky sleduje a jistě tlačí na své zákonodárce, aby to vyřešili. A na závěr bych chtěl poděkovat i společnosti Tady a Teď, která už zde jednou zazněla, která, si myslím, že provádí velice dobrou práci právě v oblasti dětských dluhů.
Co říct na závěr? Prosbu a apel na vás, na kolegy poslance, abyste podpořili jednak ten návrh jako takový a jednak i pozměňovací návrh, o kterém jsem hovořil, abychom jednou provždy udělali tlustou čáru za nemravností, jako jsou dětské dluhy a dostali to do situace, kdy k osmnáctinám dětem z narozeninového dortu nevyskočí exekutor a nezkazí jim celý život. Já děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Lukáši Koláříkovi. Nyní pan poslanec Lubomír Španěl, připraví se Helena Válková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Lubomír Španěl: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, SPD se dlouhodobě snaží pomoci lidem v dluhových pastech. Vítáme proto novelizaci občanského zákoníku a občanského soudního řádu jakýmkoliv směrem, který pomůže k oddlužení našich občanů a dětí především, i když situaci řeší nesystémově a jen zčásti. Děti nesmí vstupovat do dospělosti s dluhy a je nutné, aby dluhy u dětí vůbec nevznikaly. Už několik let tady řešíme exekuce, lichvu, dluhové pasti a nic se dodnes zásadně neposunulo, protože vláda naši snahu odmítá.
Paradoxně nejčastěji dětské dluhy vznikají za nezaplacený svoz komunálního odpadu nebo z pokut za jízdu načerno. Principiálně za nezletilého zodpovídá rodič a v tom směru prostě za něj musí hradit pokuty i škody a je vlastně proti principu nezletilosti, že právě ve finanční oblasti je nezletilý v podstatě odpovědný, pouze se vymáhání posouvá, dokud nedosáhne zletilosti. Často relativně malý dluh po čase naroste o řád a stane se likvidačním, stane se základem dluhové pasti, z níž se člověk těžko dostává. To je věc, kterou bychom měli řešit. Systém musí být nastaven tak, aby bez ohledu na zletilost či nezletilost - nesmí nikoho ničit pokuty a úroky z úroků. ***
