(10.10 hodin)
(pokračuje Španěl)
Dámy a pánové, pokud žijeme ve společnosti, kde si dítě může nést dluh z dětství do dospělosti, potažmo i celý život, pak se za tuto společnost hluboce stydím. Prosím, napravme tuto zrůdnost všichni společně, co máme ještě alespoň špetku zdravého rozumu. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Lubomíru Španělovi. Nyní paní poslankyně Helena Válková, připraví se Jan Farský. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, asi s ohledem na to, že všichni víme, že tento tisk projde, nebo si to troufnu říci, napříč politickým spektrem tady zaznívá jenom konsenzus, tak budu mluvit jenom opravdu k několika otázkám. Jednou z nich je, proč, a už o tom tady hovořil předřečník, můj kolega poslanec Nacher, to tak dlouho trvalo. Na tuto otázku si nedovedu odpovědět jinak, než že zřejmě děti nesbírají tolik politických bodů. Dvacet let je strašně dlouhá doba. Přihlíželi jsme nečinně, nic jsme nedělali.
Občas někdo zdvihl hlas a já teď chci poděkovat těm, kteří ten hlas opakovaně zdvihali bez ohledu na to, že nebyl slyšen a že bývalé vlády tomu nevěnovaly dostatek pozornosti. Dvacet let! Sami si spočítejte, o které vlády se jedná, nebo si vybavte. Je to vládní výbor pro ochranu práv dětí, který opakovaně nastoloval tuto otázku. Jeho předsedkyně Klára Laurenčíková nás upozorňovala, aspoň v období, co v této lidskoprávní agendě působím, na to, že tuto problematiku je třeba podpořit všemi možnými politickými prostředky, což se také stalo.
I já se připojuji k těm, kteří děkují Ministerstvu spravedlnosti, které původní poslanecký návrh opravdu zlepšilo do podoby, že se nemusíme bát, že nejen, jak tady bylo řečeno, vylijeme dítě s vaničkou, ale že také nezpůsobíme takzvanou paseku v souvisejících právních předpisech čili problémy, které potom ten cíl, jistě žádoucí, zpochybní tím, že dojde nejen k rozhoupání judikatury, ale k důsledkům, které mohou vést k některým ne zrovna žádoucím efektům. A jak víte, jakmile zasahujete do oblasti závazků, vždycky je riziko, že se tato úprava potom promítne i v právních vztazích, které tím neměly být dotčeny. Vůle zákonodárce byla jiná, nicméně výsledek je takový, že potom judikatura po řadu let takovou chybu nebo nedostatek řeší a doplácí na to opět ti, kterých se to týkat nemělo.
Takže já s dobrým svědomím a vědomím říkám, že předložený tisk je dobrý, ochrání a bude řešit problematiku hlavně dětí, které nežijí v prostředí, které by bylo dostatečně spolehlivé a pomáhalo jim. Pomůžou takovým organizacím, jako jsou spolky, které se starají o děti, které se vracejí z ústavní výchovy, které jsou svěřeny do pěstounské péče. Napadá mě jeden za všechny, třeba Letní dům, ale nebudu radši jmenovat konkrétní organizace, je jich mnoho. Ty všechny jistě přivítají, že nebudou muset sestavovat pro své dětské klienty finanční plány, jak vůbec splatit dluh, za který ani nemohou, a budou se starat spíše o obsah, o terapii, o jejich podporu a pomoc tam, kde rodiče selhali. Takže všechny tyto dětské organizace jistě přivítají schválení tohoto tisku.
Chtěla bych se tady ještě aspoň kraťoučce zmínit o tom, co na ústavně-právním výboru neprošlo a kde i já jsem měla jisté pochybnosti právě právního charakteru, protože zde bylo u pozměňovacího návrhu 7330, už tady o tom opakovaně bylo hovořeno, argumentováno tím, že jde o lichou obavu, že ve skutečnosti nehrozí nesprávný výklad předpisů upravujících standardy správy cizího majetku, a že tedy nemusíme doplňovat přechodné ustanovení, podle něhož prominutí, upuštění od vymáhání nebo vůbec jiný úkon věřitele, směřující k zániku nebo snížení dobytnosti dluhu vzniklého přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona osobě, která v době vzniku tohoto dluhu nenabyla plné svéprávnosti, se nepovažuje za porušení povinností spojených se správou majetku. Že je to lichá obava, že judikatura nám dává dostatečnou oporu pro to, že tímto způsobem nebude postupováno a že se tady nikdo nebude bát z těch věřitelů, že porušuje svoji povinnost.
Já jsem si potom přečetla tu judikaturu, a kdybych vám tady třeba ocitovala z rozsudku, který samo ministerstvo, které původně k tomu zaujalo takové vyhýbavé až negativní stanovisko, uvádí, kdy se píše, respektive v judikátu pod spisovou značkou 29 Cdo 4276/2009, že neuplatnění pohledávek by nemuselo být samo o sobě porušením povinnosti jednat s náležitou péči. A nebudu dále zdržovat - ten konjunktiv je dostatečně výmluvný. Samozřejmě judikatura tímto směrem nyní je uplatňována a možná že skutečně ta obava nemusí být příliš vysoká,
ale je tam ten konjunktiv. Nikde nemáme napevno řečeno, že tady nebude věřitel, obec, která nebude mít dostatek prostředků, času ani tomu třeba nebude věnovat dostatek pozornosti, aby si zjistila, jestli tady existuje judikatura, která ji v podstatě chrání před tím, aby zde nemusela mít obavu do budoucna, že svým jednáním, které se týká prominutí toho dluhu, se nedopustila porušení povinností spojených se správou majetku. Taková obec zvolí jednoduchý pohodlný způsob, prostě to neudělá, nepromine. Já si osobně myslím, že pokud tady máme možnost doplnit to přechodné ustanovení a pokud máme i podporu části právnické veřejnosti včetně soudců, kteří upozorňuji na to, že je vždycky lepší mít právní jistotu a neopírat se o jinou judikaturu, která nemusí být ještě navíc vždycky přiléhavá k tomu konkrétnímu případu, tak je to tak lepší. Je to lepší řešení.
Proto i já poté, co jsem se seznámila s těmi pro a protiargumenty a slyšela jsem i své kolegy předřečníky, budu hlasovat oproti svému původnímu váhání pro pozměňovací návrh pod číslem 7330, protože si myslím, že tím dotáhneme tu věc a nebudeme muset postupovat, jak tady navrhovala moje předřečnice paní poslankyně Valachová, vaším prostřednictvím pane místopředsedo, zase nějakou novelizací. Když tak dotáhněme problematiku dětských dluhů i směrem do minulosti, to znamená promíjení dluhů, vymáhání dluhů, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti zákona, který nyní projednáváme a schvalujeme.
A úplně na závěr si myslím, že to je jenom takový důkaz toho, co dnes projednáváme, jak málo pozornosti věnujeme těm, kteří se nemohou bránit. Těch restíků je tady v oblasti dětí opravdu hodně. Máme tady taky návrh zákona o dětském ombudsmanovi, který by jistě v takovémto případě vystoupil a v konkrétních kauzách se dítěte zastal účinněji, než může nyní veřejný ochránce práv. Takže nezapomeňme na to, že kdybychom měli škálu právních předpisů, které tady přijímáme, doplnit, a nemělo by zůstat jenom u této problematiky dětských dluhů, exekučního řízení čili sněmovní tisk 545, ale chtěli bychom to udělat komplexně, tak bychom se měli nějak ještě propracovat i k projednání čili zatím v prvním čtení návrhu zákona o dětském ombudsmanovi. Ale buďme rádi za dnešní den a já doufám, jak to tady tak poslouchám, že nebude problém při hlasování a že konečně tuto normu budeme moci postoupit do Senátu. Děkuji za pozornost. ***
