(9.40 hodin)
(pokračuje Výborný)
Chtěl bych v této situaci také odkázat na důvodovou zprávu tohoto sněmovního tisku 984. Je velmi precizně a podrobně zpracovaná. Je tam také komparativní srovnání s jinými, nejenom evropskými zeměmi. Ministerstvo spravedlnosti si tady dalo velmi pečlivou práci s přípravou. Skutečně tam můžete nalézt srovnání, která se týkají této problematiky, otázky nabývání zletilosti a práv a povinností dětí.
Dovolte mi ale také připomenout to, že k dnešnímu datu jsme tak trochu doklopýtali, protože přesně za měsíc - 5. dubna 2021 - to budou dva roky, kdy kolegové Jan Bartošek, Kateřina Valachová, Patrik Nacher, Lukáš Kolařík zde předložili ten sněmovní tisk, kterým navrhovali řešit tuto problematiku. Pan premiér se poté na jednání vlády rozčiloval, jaká to je prasárna; cituji doslova jeho slova, že něco podobného je v České republice možné. Nicméně potom byla nějaká shoda na úrovni vlády a Ministerstva spravedlnosti, že je potřeba připravit kvalitní legislativní řešení, které by řešilo nejenom problematiku dluhů, ale i nabývání zletilosti dětí a práv a povinností s tím spojených a z toho vyplývajících. Proto se celý ten proces poněkud vlekl. Nicméně jsem rád, že jsme dnes na jeho konci, minimálně tady v první fázi na půdě Poslanecké sněmovny, a považuji to za skutečně velmi, velmi důležité.
Situace se sice částečně změnila, protože jsou tady judikáty soudů i Ústavního soudu. Typicky je možné poukázat například na to, že Ústavní soud jasně judikoval, že je nepřípustné vymáhat dluhy za poplatky v rámci komunálního odpadu, které města vymáhají po dětech, poplatky, které nebyly zaplaceny. Toto už bylo judikováno, přesto některé soudy toto stále nerespektují a rozhodovací praxe soudů v tomto smyslu není jednotná. Je tedy důležité, abychom touto úpravou, kterou dnes projednáváme, ty věci postavili zcela najisto.
Kolegyně Kateřina Valachová zde uváděla ty příběhy, já bych mohl pokračovat. Existují organizace, například Tady a teď, které aktivně pracují ve prospěch těchto dětí a kde si ty příběhy můžete přečíst. Skutečně někdy rozum zůstává stát, jak je možné něco podobného v České republice v 21. století. Víte, ten problém se často týká těch, kteří už svým životním osudem se dostaly do situace, za kterou samy nemohou, kterou si samy nezavinily. Jedná se velmi často, nebo řekl bych téměř většinově, o děti v dětských domovech, které v situaci, kdy potom v osmnácti letech se mají postavit na vlastní nohy, v situaci, která pro ně není vůbec jednoduchá, protože nemají oporu ve funkční a fungující rodině, tak v tom okamžiku, kdy například i s podporou různých neziskových organizací, s podporou samotného dětského domova, získají nějaké vzdělání tak, aby mohly se samostatně postavit na svoji životní dráhu, tak v tom okamžiku je fakticky stát klepne přes prsty s tím, že tady vznikl nějaký dluh v jejich dětství, v době do osmnácti let, ten dluh nebyl uhrazen a v tuto chvíli často z velmi malé jistiny nárůstem, obrovským nárůstem toho příslušenství, různých penále, pokut, úroků a podobně, je tento dluh po těch dětech, které nemají v osmnácti letech na startu fakticky žádný příjem, je dramaticky vymáhán. A to už nemluvím o případech, kdy tyto děti například potom přicházejí o finanční částky například ze sirotčích důchodů, které měly naspořené a které jim měly umožnit alespoň trochu hladší start do života, a které jim v tom okamžiku jsou zabaveny v rámci exekucí. Nepovažuji to za správné ani morální, to už v žádném případě ne.
Kolegyně, kolegové, dovolte mi požádat nejenom o podporu celého toho tisku, ale také o podporu pozměňovacího návrhu, o kterém na konci hovořila zpravodajka Kateřina Valachová. Je to pozměňovací návrh pod sněmovním dokumentem číslo 7330, který jsem předložil spolu s kolegou Janem Farským a který reaguje na tu praxi, která bohužel je u nás stále velmi častá, až není stoprocentní, to je potřeba říci, ale bohužel stále u nás platí, kdy veřejné instituce, obce, města, knihovny, dopravní podniky a další, prostě instituce s podílem státu z obavy, že by snad mohly porušit pravidla pro správu veřejného majetku, že by porušily pravidla toho spravedlivého a správného hospodáře, se obávají tyto exekuce, tyto dluhy zastavovat. Je to jenom z toho důvodu, že mají obavu, že by mohly čelit trestnímu stíhání.
Ono to fakticky není pravda, už dnes ten výklad je naprosto jasný a možný. V těchto případech je možné upustit od vymáhání těchto dluhů, aniž by tím ta instituce, ta organizace porušila právní řád. Nicméně ty obavy tady stále přetrvávají. Jsme přesvědčeni, že by bylo vhodné v rámci této novely tu věc postavit najisto, a proto do přechodných ustanovení, čili nikoliv do těla toho zákona, to znamená, my tady vkládáme nové přechodné ustanovení, které se vztahuje pouze k těm dluhům, které vznikly před nabytím účinnosti tohoto zákona. Pořád se tady bavíme, možná mě paní ministryně opraví, o nějakých téměř 5 000 případech dětských dluhů v České republice, takhle nějak se to číslo pohybuje, tak my zde navrhujeme napevno stanovit, že v případě, že dojde k odpuštění takového dluhu veřejnoprávní institucí, tak že tato veřejnoprávní instituce nejedná v rozporu s pravidlem povinnosti spojených se správou majetku. To je předmětem toho našeho pozměňovacího návrhu. Směřuje zpětně, protože tu budoucnost řeší návrh samotný, k těm situacím prostě už nebude docházet. Ale stále tady máme případy, a je jich bezmála 5 000, které by bylo vhodné tímto způsobem umožnit řešit.
Mimochodem, jedná se často o dluhy, které stejně nebudou nikdy vymoženy. Je zpravidla jasné, že jsou nevymahatelné, ale přesto se jednotlivé organizace, instituce obávají, ze sice neodůvodněných důvodů, ale obávají se tyto exekuce zastavovat, a tím pádem umožnit těm mladistvým nebo lidem, kteří jsou na startu životní dráhy, se zbavit tohoto břímě, které si nesou.
Na ústavně-právním výboru ten návrh byl široce diskutován, byla tam zmíněna obava z toho, že pokud bychom toto přijali, že by tady byl možný jakýsi výklad a contrario, to znamená ve všech jiných případech by platilo, že tady se jedná o porušení pravidel správy, řádné správy veřejného majetku. Nicméně tento výklad, zdá se i po konzultacích s právníky, není opodstatněný, protože by to mohlo vést i k jiným absurdním výkladům. Dovolím si tady jeden příklad za všechny uvést, týká se to manželství. V případě, že manžel cizinec pobývá na území České republiky, tak získává povolení k pobytu v případě, že to manželství je skutečné, nikoliv fingované. Současně platí výklad, že v okamžiku, kdy z manželství vzejde dítě, toto manželství je skutečné a není fingované. Pokud bychom použili onen výklad diskutovaný a contrario, tak bychom se dostali do naprosto absurdní situace, kdy bychom tímto výkladem dospěli k závěru, že každé manželství, kde není dítě, je fingované. Předpokládám, že se tady všichni shodneme na tom, že tento výklad je absurdní, a analogicky tedy nelze tuto výkladovou linku vztahovat ani na situaci, která je předmětem toho našeho pozměňovacího návrhu. Skutečně, řešíme tím pouze otázku dětských dlužníků. ***
