(9.30 hodin)
(pokračuje Valachová)
První situace se týká toho, kdy dítě nabude dluhy z dědictví. Pavlovi zemřel ve dvanácti letech otec, jehož byl ze zákona jediným dědicem. Otec měl napůjčováno u několika nebankovních společností a jeho dluh byl o 90 000 vyšší než hodnota jeho majetku. Matka jako zákonná zástupkyně toto dědictví neodmítla, a tak se Pavel bez vlastního vědomí ocitl v dluzích, které do dosažení dospělosti narostly na úrocích na více než 210 000 korun.
Jiná situace. Petra se před dvěma lety dostala do dětského domova a tehdy se přišlo na to, že kvůli pokutě za neplatný lístek z doby, kdy jí bylo sedm let, je na ní v exekučním řízení vymáháno 18 000 korun. Vzhledem k jejímu nízkému věku může navíc částka stále stoupat.
Další situace. Lidčin otec spáchal sebevraždu. Když krátce poté přišla do pěstounské rodiny, zjistilo se, že má proti sobě vedeny dvě exekuce, obě za jízdu načerno do školy v doprovodu matky, a to z doby, kdy bylo Lidce osm a dvanáct let. Celková částka vymáhaného dluhu je nyní víc než 28 000, z níž většinu tvoří náklady na exekuční řízení.
Poslední je situace Petry, o kterou se celé dětství starala pouze maminka, pomáhal dědeček. Otec o ni nikdy neprojevil zájem, není ani zapsán v rodném listě. Když jí bylo patnáct let, maminka vážně onemocněla, o dva roky později po ročním pobytu v nemocnici maminka Petry umřela. Právě v této době se začal rodit naprosto absurdní příběh. Petra v době, kdy její maminka bojovala se zákeřnou nemocí, dostala dvě pokuty za jízdu načerno. Pokuty předala dědovi, u kterého bydlela, a ten tyto pokuty zaplatil. Ovšem nevšiml si, že ve výzvě bylo také uvedeno, aby si sám dopočítal úroky z prodlení a tyto také zaplatil. Následná exekuce vůči dítěti byla vedena právě ne za nezaplacené jízdné, ale o pár desetikorun z nezaplacených úroků z prodlení. Co je podstatné, veškerá řízení, ve kterých byla proti ní vydána pravomocná rozhodnutí, probíhala bez jejího vědomí, nemohla se k ničemu vyjádřit, vše skončilo až exekucemi. Navíc každou z nich spravuje jiný exekutor, který každý zvlášť požaduje nejenom zaplacení jistiny, ale i náklady exekuce, které tu původní částku mnohonásobně převyšují.
Kolegové a kolegyně, vážená paní ministryně, důvod, proč jsem uvedla tyto konkrétní případy, je jednoduchý. Návrh zákona, který budeme dnes, věřím, ve finálním čtení schvalovat, řeší všechny tyto situace dětí do třinácti let. Napříště my jako zákonodárci přikážeme, že dluhy nevznikají a dohled má vykonávat rodič. Do patnácti let my jako poslanci a poslankyně přikážeme, že nelze vůči takovému dítěti uplatňovat a následně vymáhat smluvní pokutu.
Stejně tak přikážeme, že do zletilosti případné závazky za takového nabyté dluhy, tedy od třinácti let do zletilosti, mohou být uplatněny jenom vůči majetku a do výše majetku, které dítě má. Myslím si, že všechny tyto kroky jsou spravedlivé, vyvažují to, co doposud bylo často nazýváno chobotnicí, která umožňuje exekuce dětských dluhů, a zároveň i oprávněné zájmy věřitelů tam, kde by bylo namístě takovéto závazky a dluhy vůči například už starším, ač nezletilým dětem uplatnit. Stejně tak tento zákon posiluje procesní postavení takových dětí v řízení a také posiluje práva dalších zákonných zástupců, například pěstounů, tak, aby reagoval právě na ty situace, které jsem popisovala.
Zároveň bych chtěla zdůraznit, že kromě těchto pravidel, která navazují na poslanecký návrh zákona, a který je tedy vetknut do vládního návrhu zákona uvedeného paní ministryní spravedlnosti, také došlo v průběhu projednávání Sněmovny k několika změnám, které ústavně-právní výbor podpořil. Já za tu v tuto chvíli nejcennější - a děkuji za souhlas Ministerstva spravedlnosti a samozřejmě i podporu všech kolegů napříč politickým spektrem - pokládám to, že účinností zákona 1. 7. 2012 se těchto všech spravedlivých pravidel, která zakážou dětské dluhy a znemožní nelidské dětské exekuce, budou moci dovolávat všichni, všichni, kterým takovéto nespravedlivé dětské dluhy vznikly až do okamžiku, kdy 1. 7. 2021 jim bylo 21 let. Takže všechny tyto dětské dluhy, které byly uplatňovány způsobem a praktikami, které jsem vám popisovala v jednotlivých příkladech, je zpětnou účinností napravíme. Já to pokládám za velmi důležité, protože dětské dluhy jsme podle mého soudu nikdy v České republice připustit neměli, a jsem ráda, že se alespoň doposud shodujeme v tom, že musíme najít cestu k nápravě, a věřím, kolegové, že dnešní dopoledne dětské dluhy zakážeme.
Naposledy se zmíním k pozměňovacímu návrhu, který zatím nezískal podporu a týká se možnosti, aby zpětně bylo možné, tak jak judikují dlouhodobě naše soudy, včetně soudu Ústavního, prominout, upustit od vymáhání některých dluhů, které mají takovouto povahu a od kterých velmi často v praxi tedy není upouštěno, řekněme, dobrovolně stran věřitelů - často jsou to veřejné instituce - s odkazem na řádnou správu majetku. Tato změna zatím nezískala podporu, ale já jako člověk, který změny v zákazu v dětských dluzích inicioval před více než třemi lety, chápu dobrý úmysl tohoto návrhu a já osobně ho budu podporovat. Pokud by neprošel, jsem připravena hledat řešení, možná dokonalejší, možná legislativně čistější, jak takovéhoto výsledku dosáhnout. Děkuji vám, kolegové, kolegyně, za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Poprosím o slovo pana poslance Výborného, připraví se pan poslanec Nacher.
Poslanec Marek Výborný: Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, milé kolegyně, vážení kolegové, děkuji za slovo. Dovolte mi také se krátce vyjádřit k obsahu této novely občanského zákoníku, občanského soudního řádu, který je, tak jak jsem tady myslím už říkal v rámci druhého čtení, velkým dluhem, dluhem nás zákonodárců vůči elementární spravedlnosti a respektování toho, co je naprosto standardní a běžné jinde v civilizovaných zemích nejenom Evropy, a sice že není možné dítě, které nemá možnost se jakkoliv bránit, vystavit situaci, kdy v osmnácti letech startuje do života s batohem, břemenem dluhů, kdy o tomto břemeni, o tomto batohu, se dozví v okamžiku, kdy je mu osmnáct let, a někde v poštovní schránce mu přistane dopis, kterým je mu oznámeno, že dluh, který vznikl často absurdně v raném dětství bez vědomí tohoto dítěte, je vymáhán podobou exekuce. ***
