(14.50 hodin)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak děkuji. A nyní tedy zahajuji všeobecnou rozpravu, do které se přihlásil jediný poslanec, a je to pan poslanec František Kopřiva. Prosím.
Poslanec František Kopřiva: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, jak už tady zaznělo, ta ratifikace je v běhu, respektive ono by stačilo projednání na výboru pro evropské záležitosti. Nicméně je nutné si uvědomit, že tímto de facto ratifikujeme nejen navýšení stropů rozpočtu EU, ale také půjčku Next Generation EU ve výši 750 miliard eur, čímž se vytvoří právě prostor pro čerpání té půjčky a pro výdaje z toho nástroje na podporu oživení a odolnosti neboli fondu obnovy, jak se mu říká.
Nevím, jestli to tady - nejsem si jistý, že to tady zaznělo, tak jenom abychom znali ta rozmezí, že to není nějak zásadní změna, ale umožní to provádění fondu obnovy, který zase může o krok posunout evropskou ekonomiku, tudíž i českou, směrem k modernímu a udržitelnému hospodářství. Doposud strop pro vlastní zdroje činil 1,3 % součtu hrubých národních důchodů všech členských států, a tady na tom místě se sluší podotknout, že víceleté finanční rámce EU byly doposud vždy pod tímto maximálním stropem vlastních zdrojů a byly vždy vyrovnané. Čili je to poprvé, co si EU prostřednictvím Evropské komise půjčuje na kapitálových trzích, aby se lépe mohla vypořádat a překlenout tu krizi, způsobenou pandemií COVID-19. Ten strop se nyní natrvalo zvyšuje o 0,16 %, tudíž nově na 1,46 %, a dočasně k tomu navíc se ten strop zvyšuje o 0,6 % na 2,06 %, ale maximálně do roku 2058, kdy se počítá, že by nejpozději ta splátka měla být celá splacena. Tento dočasně zvýšený strop se váže pouze na splacení té půjčky čili nemůže tam třeba bez další ratifikace proběhnout například vypůjčení nové půjčky nebo nějaká další navyšování příjmů či výdajů evropského rozpočtu.
Cílem celého tohoto je, aby se nemusely navyšovat příspěvky čistých plátců do unijního rozpočtu, což dříve nebo později budeme i my, byť jsme doposud čistí příjemci, tak bychom si na to měli dát pozor. A zároveň tedy je cílem, aby se nemusely snižovat výdaje víceletého finančního rámce, to znamená stávající fondy, ze kterých čerpáme. Také se sluší podotknout, že členské státy budou mít nadále úplně stejnou kontrolu, neboť budou nadále schvalovat jednomyslně jak víceleté finanční rámce a spolu s Evropským parlamentem také každoroční rozpočty EU. Navíc se to spojilo s reformou vlastních příjmů a jejich provádění, protože dosavadní způsob vybírání prostředků skrze daň z přidané hodnoty byl dlouhodobě kritizován jako příliš administrativně složitý. Čili cílem toho nového systému je větší transparentnost, zjednodušení a stabilizace finančních prostředků EU, zároveň řekněme větší předvídatelnost i příspěvků čistých plátců a tak dále.
Také to dává vlastně Evropské komisi, rozpočtu EU, větší manévrovací prostor, ale s tím, jak jsem vyjmenoval, že členské státy to stále mohou stejně kontrolovat a ovlivňovat. Smyslem nových vlastních příjmů tak má být právě to, aby se jednak pokrývaly oblasti, ve kterých EU už má kompetence, tedy například cla nebo emisní povolenky, což už EU dávno dělá - už si nevybíráme jako členské státy samostatně cla, respektive my vybíráme, ale je to administrováno centrálně přes EU, protože to je efektivnější - a kdo se má zdanit nebo co se má zdanit, to je otázka, o které jsme se tady už bavili na červencové schůzi Sněmovny a několikrát na výboru pro evropské záležitosti. Ta diskuze byla poměrně široká, ale z našeho pohledu ty zdaňované oblasti smysl dávají, neboť jsou v souladu s obecnými a dlouhodobými politikami Evropské unie, ke kterým jsme se také připojili. Má to být navázáno k naplnění společných cílů, například na přípravu na dopady klimatické změny nebo přípravu na další třeba zdravotnické krize a tak dále.
Teď k těm konkrétním daním nebo spíš můžeme říct clům, to mně přijde jako lepší označení. To, co už tam je zahrnuto, co je v poměrně pokročilé fázi rozjednanosti, je daň z nerecyklovatelných plastových obalů. Tu tedy budou vybírat členské státy podle svého uvážení. My si to můžeme na národní úrovni nastavit podle svých potřeb, jak se usneseme. Cílem je řekněme podpora cirkulární ekonomiky a v důsledku snížení množství plastového odpadu.
Potom se zvažují další vlastní zdroje, na kterých ještě není shoda, respektive není shoda na tom, jaké budou mít parametry a tak dále. Ale opět mně to smysl dává, například uhlíkové vyrovnání na hranicích, které bylo poměrně kontroverzní. Ale já si myslím, že to je plně v souladu s tím, co jsme si tady všichni říkali, a třeba na evropském výboru se o tom bavíme často, že pokud má celý svět směřovat ke snižování emisí a CO2, tak nesmíme ty standardy uplatňovat jenom v rámci EU, sami na sebe, ale musíme to reflektovat v diplomacii a v obchodu se třetími zeměmi a s velmocemi, které opravdu mají ty emise vysoké jak na obyvatele, nebo v absolutních číslech. Toto clo by mělo zabránit takzvanému úniku uhlíku, čili to, že výrobky budou vyráběny v zemích, kde standardy jsou nižší, potom budou levnější, budou se dovážet do EU, tím se zanechá další emisní stopa, a pak naše evropské, a tudíž i české podniky nebudou konkurenceschopné, protože dovezené výrobky byly vyráběny za nižších standardů, tudíž budou levnější, čili to i zvýší konkurenceschopnost našich firem. A jak už jsem zmiňoval, pomůže to prosazovat klimatické standardy i mimo EU. Pokud si dobře pamatuji, bylo to minimálně v jednom usnesení výboru pro evropské záležitosti, že EU má klást důraz na v uvozovkách vývoz emisních klimatických standardů i mimo Evropu, abychom na to nebyli sami, abychom motivovali i další velmoci a země, aby plnily klimatické závazky a stanovovaly si případně ambicióznější cíle.
Dalšími zvažovanými daněmi je digitální daň, o které jsme se tady v Česku bavili, sama vláda ji navrhovala na české úrovni. Ta diskuze, pokud se nepletu, je teď tak trochu u ledu, protože opět je asi systémovější, snazší a efektivnější to řešit na celoevropské úrovni. Tam se čeká ještě na nějaká doporučení u OECD a tak dále, ale určitě je zase namístě, aby ti obří internetoví giganti platili stejné daně jako naše firmy, například aby Google platil podobné daně jako Seznam, protože momentálně platí, pokud se nemýlím, řádově o několik řádů méně, což prostě není fér vůči našim vlastním firmám a zvýhodňuje to ty největší hráče na trhu, což je z dlouhodobého hlediska prostě nepřijatelné.
Dále se tam uvažuje o rozšíření třeba systému EU pro obchodování s emisemi na další sektory, tuším, že tam je lodní doprava a tak dále.
Ještě si neodpustím takovou procedurální poznámku. Výbor vlastně, když se diskutoval celý ten plán na podporu oživení Evropy - to byla sada několika dokumentů, několika evropských aktů, tak to jsme probírali na výboru pro evropské záležitosti - tam se nenašla shoda, respektive jsme se usnesli, že by bylo lepší to probrat na celém plénu Sněmovny, takto zásadní věc, 750 miliard eur, splácení po příštích 30 let, to není zase nic tak malého. Takže jsme to chtěli zařadit tady na plénum, ale potom došlo k nějaké chybě v překladu a na poslední, 56. schůzi v červenci loňského roku jsme tady měli bod pouze Informace premiéra o pozici vlády k plánu na podporu oživení Evropy. Přijali jsme k tomu z mého pohledu konsenzuální usnesení, nebo většina Sněmovny se usnesla na docela konstruktivním usnesení, myslím vůči vládě i vůči Evropské komisi. Nicméně bylo to usnesení jenom k bodu Informace vlády, tudíž česká Poslanecká sněmovna na rozdíl od senátního evropského výboru k té problematice jako takové nepřijala žádnou pozici. Takže až tady třeba za pár let budou stát někteří kolegové s tím, že Evropská unie rozhoduje o nás bez nás v Bruselu, tak si prosím vzpomeňme na to, že jsme promeškali možnost se k tomu vyjádřit. ***
