(10.00 hodin)
(pokračuje Čižinský)
Zpráva pracovní skupiny dále uvádí, že "pokud budou osloveni i rizikoví uchazeči, manévrovací prostor pro jejich odmítnutí bude výrazně menší než v současnosti. Již sama účast těchto subjektů v tendru může podle expertů způsobit, že Česká republika může být snadno na strategické úrovni vydíratelná rizikovým subjektem, respektive státem, ze kterého subjekt pochází. Na bezpečnostní rizika spojená s investicemi do energetiky upozorňuje i poslední zpráva Bezpečnostní informační služby České republiky v kapitole nazvané Ochrana významných ekonomických zájmů. Zde se uvádí, že v roce 2019 se BIS zaměřovala ve zvýšené míře na rizikové aktivity týkající se několika strategických projektů, jejichž význam pro bezpečnost České republiky svojí šíří přesahoval rámec ochrany významných ekonomických zájmů. Patřily mezi ně zejména projekty v oblasti energetiky a informačních a komunikačních technologií. V podobném rozsahu jako v předchozích letech popisovala BIS rizika v oblasti zásahů do činnosti regulatorních a dohledových orgánů státu, které směřovaly proti nezávislému výkonu jejich funkce. BIS zaznamenala také řadu dalších případů nelegitimního lobbingu, klientelismu a korupce, které měly charakter srovnatelný s minulým obdobím. V roce 2019 stát a jím ovládané společnosti zahájily nebo pokračovaly v realizaci několika ekonomicky významných projektů, které zároveň měly silný vztah k bezpečnostním zájmům České republiky. Jejich příprava, uskutečnění i samo dokončení přímo souvisely zejména s některými strategickými bezpečnostními zájmy, mezi které patří například zajištění energetické bezpečnosti, kybernetické bezpečnosti či posilování konkurenceschopnosti ekonomiky. Nepřímo však s ohledem na svůj ekonomický rozsah a míru, s jakou ovlivňovaly strategické bezpečnostní zájmy, měly vliv i na zajištění životních bezpečnostních zájmů, jako jsou politická nezávislost a suverenita České republiky."
Pořád tedy cituji tu zprávu. "Nejvýraznějším rizikem, které bylo společné všem monitorovaným případům, byla možná účast problematických subjektů majících schopnost i motivaci zneužít své postavení v projektu k dosažení vlastních partikulárních zájmů nebo uskutečnění cílů třetí strany, například cizí moci, a to v rozporu se zájmy naší země. K naplnění těchto rizik by v závislosti na charakteru projektu mohlo dojít zejména zneužitím přístupu k velkému objemu citlivých informací osobních, ekonomických nebo bezpečnostních či vytvořením závislosti na dodávkách od rizikového dodavatele a následným podmiňováním dokončení projektů ekonomickými, politickými nebo bezpečnostními požadavky. Hrozby mohou v těchto případech vznikat rovněž pokračováním závislosti na dodavateli i po dokončení projektů se všemi typickými důsledky, takzvaný vendor lock-in. Za problematické lze ve smyslu popsaných rizik považovat především subjekty pocházející ze zemí, kde má státní administrativa možnost prosazovat své zahraničněpolitické cíle bez ohledu na ekonomické zájmy tamních společností, a to i soukromých. S popsaným problémem pak úzce souvisí také téma rizikových zahraničních investic a mechanismu na vyhledávání s nimi souvisejících bezpečnostních hrozeb. Právě původ investora v zemi s autoritářskými rysy je totiž podobně jako u výše zmíněných projektů jedním z důležitých faktorů ovlivňujících hodnocení rizikovosti konkrétní investice."
Tolik tedy uvádí BIS za rok 2019. Chtěl bych se zde spolu s vámi podrobněji podívat na ono řešení bezpečnostních požadavků státu, které, jak jsem upozornil už dříve, s projednávaným zákonem nepochybně souvisí a souviset musí. Máme-li tady schválit zákon, který, jak říká pan místopředseda vlády Havlíček, řeší pouze ekonomicko-finanční zajištění nějakého projektu, a současně je nám řečeno, že se bezpečnostní aspekty téhož projektu řeší odděleně, je naší povinností, a jsem o tom hluboce přesvědčen, seznámit se s tím, jak se tedy tyto bezpečnostní aspekty řeší, než se rozhodneme, jestli pro tento zákon, tedy sněmovní tisk 966, zvedneme ruku, či nikoliv. Bez A prostě nejde říci B, a to platí pro nás, pro každého poslance, který je v této Sněmovně.
Experti Ministerstva vnitra, Ministerstva zahraničních věcí, Bezpečnostní informační služby, Úřadu pro zahraniční styky a informace, Vojenského zpravodajství a Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost, které, a musím to znovu připomenout, vypracováním stanoviska pověřila sama vláda, vycházeli z faktu, že tímto projektem si Česká republika vybírá partnera na cca 80 let. Zkusme si všichni říci, kolik nám bude, nebo našim dětem nebo našim vnukům, za 80 let, zkusme se také podívat, jaký rok byl před 80 lety, jaká byla tehdy technika a jaké byly tehdy zdroje. Proto je třeba být při volbě uchazeče velmi opatrný a zohlednit řadu hledisek, mimo jiné hledisko, na kterých obchodních společnostech a státech může Česká republika v následujících desítkách let být závislá v oblasti dodávek elektrické energie a na kom závislá z různých důvodů být nesmí. Jako riziková přitom byla experty vyhodnocena i závislost, která by vznikla, pokud by rizikový uchazeč byl dodavatelem nového jaderného zdroje, byť i jenom jako člen konsorcia.
Z konzultací expertů s Ministerstvem průmyslu a obchodu a s týmem vládního zmocněnce vyplynulo, že jak postavení hlavního dodavatele, tak postavení člena případného konsorcia dává jakémukoliv nebezpečnému dodavateli možnost stavbu zdržovat, blokovat, požadovat za to splnění požadavků, které by Česká republika v opačném případě nebyla ochotna splnit. Jinými slovy, může tady vzniknout závislost na dodavateli, kterému dá tento zákon možnost naši zemi, Českou republiku, na strategické úrovni vydírat. Experti také posuzovali zpětnou možnost vyloučit nebezpečného dodavatele rozhodnutím vlády jako nástroj ochrany bezpečnostních zájmů. Dále posuzovali řadu možností, jak vyloučit nebezpečné subdodavatele. Konstatovali, že směrem k dodavateli dává zadávací dokumentace tuto možnost vládě až poté, co proběhne celý minimálně dvouletý tendr, a to z bezpečnostních důvodů. Směrem k subdodavatelům má podle dokumentace stát řadu možností zasahovat až do určování subdodavatelů. V tomto ohledu jsou na rozdíl od samého uchazeče paradoxně možnosti státu širší. Dále obecně k celému tendru zadávací dokumentace stanoví možnost státu získávat informace, dokumenty k průběhu tendru a podobně. Teoreticky existuje ještě možnost odstoupit z bezpečnostních důvodů od kontraktu již uzavřeného s vybraným dodavatelem, tím by se ale celý projekt úplně zastavil.
Experti pověření naší vládou tak došli k závěru, že ukončení kontraktu s dodavatelem je jediným nástrojem v zadávací dokumentaci, který umožňuje reagovat na rizika pro bezpečnostní zájmy České republiky, která by se objevila až po vybrání uchazeče a uzavření kontraktu s ním. Ve svém stanovisku ale zpochybnili, že by takový postup mohl být reálně uplatněn, že by taková situace vlastně reálně nastala. Existuje možnost dokončit stavbu bez EPC dodavatele a dokumentace zmiňuje povinnost dodavatele poskytnout veškeré potřebné asistence pro dokončení elektrárny, ale v praxi zejména, pokud by došlo k ukončení z geopolitických důvodů, nelze splnění této asistenční povinnosti realisticky očekávat. Prostě pokud dojde ke konfliktu, tak samozřejmě ten dodavatel nebude smlouvu plnit. Obě zmíněné možnosti zpětného ovlivnění výběru uchazeče, tedy odmítnutí uchazeče či rozvázání kontraktu s dodavatelem, jsou pouze nástroje reaktivní a také krajní, a tedy oba trpí podle expertů obdobnou slabinou. Jednak by jejich využití znamenalo značné ztráty finanční, ztrátu času, ztrátu důvěry ve schopnost státu zajistit tento důležitý projekt a jednak by jejich využití zřejmě znamenalo zahájení řady soudních sporů nebo arbitráží. ***
