(17.50 hodin)
(pokračuje Kolářík)
Třetím pozměňovacím návrhem, to jsou takzvané covid odměny, jsem si pojmenoval, a je to sněmovní dokument 7382. Ten se týká odměn pro zaměstnance a příslušníky složek integrovaného záchranného systému, kteří vykonávají nějaké mimořádné nebo zvlášť významné pracovní nebo služební úkoly, je jim nařízena nějaká práce v souvislosti se zmírněním anebo bojem proti pandemii covidu, a tato odměna je vlastně zabavena také. Takže to pokládám za nemravné, ale zase zároveň chápu, že dluhy se mají platit, a proto navrhuji nechat tomu povinnému alespoň polovinu odměny, aby měl nějakou odměnu za mimořádnou činnost, ale polovina se strhne a odešle se věřitelům na zaplacení dluhu.
Dalším mým pozměňovacím návrhem je sněmovní dokument 7407, moje interní pojmenování: adhezní dávky. To je celkem podobná věc jako v předchozím pozměňovacím návrhu. Jde mi o to, že máme třeba spoustu důchodců, kteří berou příplatek k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem anebo jsou oceňováni za účast na národním boji za vznik a osvobození Československa. I tyto příplatky k důchodu jsou jim zabavovány. Myslím si, že pokud v historii tito lidé pro nás odvedli takovouhle hrdinskou věc a své životy nasazovali v boji proti komunistickému režimu a za vznik Československa, tak si myslím, že by jim tento příspěvek neměl být exekvován. Je to opět drobná změna v celé baterii tisku 545. Je to opravdu marginálie.
Další z pozměňovacích návrhů - sněmovní dokument 7406 - se snaží zavést soudní poplatek za exekuci, protože máme v exekuci přibližně 4,5 milionu lidí a exekucí a 95 % všech nových exekucí je zahajováno vůči lidem, kteří již nějakou mají, tak se obávám, že systém je přehlcen. Já to vezmu v rychlosti, mám to připravené delší, ale zestručním to. Je přehlcen a vlastně nefunguje žádný prvek, který by reguloval vstup do exekučního systému, který by reguloval vymáhání dluhů. V podstatě tam není žádný regulační prvek. Naproti tomu soudní poplatek je povinnost, proto by to fungovalo jako regulace, kdy ten povinný si opravdu může za minimální náklady řádově 15 korun zjistit, jestli jeho pohledávka má vůbec nějakou reálnou možnost být vymožena, pokud je třeba patnáctý, osmnáctý v řadě, tak asi zřejmě nemá, a může celý ten systém ušetřit toho podání exekuce, zatížit ho a zatížit exekutory, kteří s tím mají nějakou práci, zatížit státní instituce, které s tím mají nějakou práci, a celkově prodražovat ten systém vymáhání lidem, kteří své pohledávky v exekuci platí, protože samozřejmě z jejich plateb se platí celý ten systém i těch 80 % exekucí, které tam jenom leží a které stojí peníze. Zavedení výše poplatku je stanoveno na částku 400 korun, to není žádná velká částka. Tato částka jde na vrub dlužníka, takže to se mu potom připočte k jeho dluhu. Proto je zvolena takto malá, zejména z toho důvodu a i z důvodu toho, že nechceme zase nějakým způsobem výrazně omezit přístup k exekucím pro lidi, kteří své pohledávky vymáhají oprávněně a kteří je vymáhají vůči lidem, u kterých je reálná šance, že svůj dluh někdy zaplatí.
Dalším a předposledním pozměňovacím návrhem je sněmovní dokument 7394. Je to zastropování počtu spisů, za které se vyplácí odměna exekutorům u exekucí, které se zastavují ze zákona. Je to původně návrh pana Nachera, který dává odměnu exekutorům. V jeho návrhu je to zastropováno na deseti spisech u jednoho dlužníka. Já si myslím, že je to příliš velká odměna pro exekutory, kteří často - tito exekutoři - porušovali v historii zákon, nespojovali pohledávky, přeprodávali to mezi různé firmy, aby nešly spojovat. Takže myslím si, že ta částka, kterou by nakonec měli dostat, by měla být nižší, a proto navrhuji zastropování ve dvou variantách. První varianta je na třech spisech u jednoho dlužníka a druhá varianta je na pěti spisech u jednoho dlužníka. Dávám potom ke zvážení vám, ctihodná Sněmovno, který z těchto parametrů si vyberete.
Poslední a pro mě nejdůležitější pozměňovací návrh je místní příslušnost exekutorů. Tady bych chtěl upozornit všechny kolegy, kteří už studovali původní návrh, který jsme předkládali se skupinou poslanců, aby mu věnovali větší pozornost, protože i teď to podáváme ve větší skupině. Jsem to já, je to Kateřina Valachová, Jan Farský, Hana Aulická Jírovcová, Jan Hrnčíř, Jan Čižinský a František Navrkal. Je přepracovaný, není to ten původní. Zapracovali jsme do něj hodně připomínek Ministerstva vnitra tak, aby byl opravdu co možná nejlépe zpracovaný i s ohledem na zatížení soudů a zatížení celého procesu, takže je to zajímavý kompromis, který zachovává čistou teritorialitu, jak byla navrhována v původním tisku, a je celkem ještě vypracovaný tak, aby připomínky opravdu byly započteny, zapracovány. Myslím si, že by neměl být žádný výrazný odpor soudů, ani ministerstva, respektive v to doufám.
Takže vás chci poprosit tímto o podporu těchto pozměňovacích návrhů. V případě, že vám nebude něco jasné, jsem připraven se s vámi potkat, vysvětlit si to a těším se na další projednávání tohoto tisku.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Jako další je přihlášen v obecné rozpravě pan poslanec Marek Novák, připraví se pan poslanec Nacher. Prosím.
Poslanec Marek Novák: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená paní ministryně, pane ministře, kolegyně, kolegové, v krátkosti vám představím pozměňovací návrh kolegy Tomáše Kohoutka, který je v systému zaevidován pod číslem 7366. Ten návrh víceméně na papíru vypadá velmi jednoduše, nicméně jde o několik zásadních změn, protože právě i v souvislosti s probíhající koronavirovou krizí je potřeba v brzké době přispět k odbřemenění účastníků soudů i exekutorů právě od široké množiny dlouhodobě bezvýsledných exekucí. Je proto eminentní zájem na přijetí takových změn občanského soudního řádu a exekučního řádu, u nichž lze očekávat přispění ke snížení a zpomalení nárůstu celkového počtu exekucí a urychlit jejich přirozený úbytek.
Co se týká konkrétních změn jako takových, navrhujeme u § 238 občanského soudního řádu bod, který souvisí s původním návrhem na zavedení principu: jeden dlužník - jeden exekutor. Ten však byl ze sněmovního tisku 545 vypuštěn usnesením ústavně-právního výboru.
Dále souvisel se zavedením povinné zálohy na začátku exekuce. Ta se nyní navrhuje vypustit pro její protiústavnost, a proto je namístě technickou změnou právě v § 238 zcela vypustit, když váže nepřípustnost dovolání na podmínky, které nenastanou.
Ustanovení § 265: tam upravujeme způsob započítávání vymoženého plnění. To je materií práva hmotného, nikoliv procesního. Změnou způsobu započítávání úhrad až ve fázi exekučního řádu se do právních vztahů zavádí nepřípustná hmotněprávní retroaktivita. Ta je v procesním právu zakázána. Návrh zavádí nepřípustnou pravou retroaktivitu započítávání plnění, když upravuje způsob započítávání v rozporu s hmotným právem i případnými smluvními ujednáními stran o způsobu započítávání plnění.
Zde je potřeba říct, že občanský soudní řád je procesní předpis, jehož úlohou je upravit postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k dodržování smluv a zákonů k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob.
Pokud jde o přípustnost možnosti dlužníka určit poskytnuté plnění na jistinu ve smyslu § 330 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku, i při výkonu rozhodnutí vychází soud z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, podle níž může dlužník určit, nač má být plněno pouze za situace, kdy poskytuje věřiteli plnění s úmyslem splnit svůj dluh, nikoliv tedy při uspokojování pohledávky v exekučním řízení. ***
