(9.10 hodin)
(pokračuje Pikal)
Co se týká dalších tisků, které jsou zařazeny na dnešní pořad schůze, tak jako první je zde zařazen sněmovní tisk 1039 - odškodňovací zákon. Je to návrh zákona na vydání zákona o státní pomoci při mimořádných opatřeních vyhlášených v souvislosti epidemií koronaviru a navrhuje kompenzaci 100 % fixních nákladů při zákazu činnosti a 50 % fixních nákladů při omezení činnosti z důvodu epidemiologických opatření. Návrh by byl jistě transparentnější a plošnější než dlouhá řada vládních programů a pro podnikatele by znamenal jasnou a předvídatelnou pomoc. Bohužel neřeší podniky nepřímo zasažené skrz dodavatelské řetězce a propad poptávky, přesto by tento druh pomoci podnikatelům pomohl více než stávající opatření. Takže my podporujeme propuštění tohoto návrhu případně do druhého čtení, kde se o něm můžeme podrobněji pobavit.
Jako další je zařazen již ve druhém čtení sněmovní tisk 219, což je rozšíření možnosti odebrat dávky v hmotné nouzi. Toto je novela z dílny ODS a byla původně prezentována jako zavedení pravidla třikrát a dost, tedy zaváděla postih těch příjemců dávek, kteří jsou odsouzeni za trestný čin nebo se opakovaně dopouštějí různých přestupků. Novelu jsme od počátku kritizovali. Postih formou odejmutí dávky hrozil už třeba za zanedbání školní docházky, a to v době, kdy byla zaváděna distanční výuka, která byla právě pro rodiny z ohrožených lokalit často těžko dostupná. Pro tyto rodiny by to mohlo být likvidační. Skutečný problém nastal po projednání návrhu na výboru pro sociální problematiku a návrhu zcela asociálního komplexního pozměňovacího návrhu. Jeho hlavním obsahem je zavedení exekuce dávek a uložené pokuty za přestupky.
Dávky hmotné nouze, o kterých je tu řeč, jsou peníze pro rodiny, které jsou na dně a v těch největších problémech, často v exekucích. Dávka v hmotné nouzi je jediným příjmem, který jim zůstane. Jde o peníze, z nichž kromě jídla, drogerie či oděvů lidé hradí i bydlení. A pokud nedosáhnou na doplatek na bydlení kvůli vyhlášení takzvaných bezdoplatkových zón. Je to minimum, které potřebují pro samotné přežití. A tento klíčový princip, že toto minimum je potřeba lidem ponechat, a to v zájmu celé společnosti, novela mění. Návrh obchází pravidla pro exekuce a nadto se týká pouze pachatelů některých přestupků, nikoliv všech, aniž by tento výběr byl nějak odůvodněn jejich závažností.
A nakonec je zde návrh, jako poslední bod zařazený na tuto schůzi, sněmovní tisk 896, který se týká dávek pro zdravotně postižené. Návrh řeší prodloužení platnosti průkazu osob se zdravotním postižením, kterým byl přiznám průkaz s trvalou platností, ale skončila platnost průkazu jako veřejné listiny. V současné době musí lidé žádat o opětovné posouzení zdravotního stavu. Proces tedy musí projít obvyklým kolečkem přes přetížené posudkové lékaře. Průkaz přitom již jednou přiznán byl, navíc s trvalou platností. Opakovaně se přitom ve Sněmovně a ve výboru pro sociální politiku řeší stav lékařské posudkové služby, její přetížení a nedostatek lékařů. Považujeme proto tento návrh, který jim naopak ulehčí a budou se díky němu moct věnovat opravdu potřebným případům a lidem, kteří měsíce čekají na rozhodnutí, za užitečný. Jde o administrativní ulehčení přetíženého systému, a návrh tedy podporujeme.
Abych to shrnul, podporujeme projednání tří ze čtyř těch bodů. Takže bych chtěl vyzvat vás, kteří si tam také jistě najdete svůj bod, abyste podpořili návrh této schůze. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, pane místopředsedo. Další s přednostním právem, pan předseda Jurečka, poté se připraví pan místopředseda Sněmovny Petr Fiala. Připomínám, jen přednostní práva, nejsme v rozpravě, není možné se hlásit k faktickým poznámkám.
Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Dobré dopoledne. Vážený pane předsedo, tři členové vlády, kolegyně kolegové, já vás tady vítám na této mimořádné schůzi v jejím úvodu. Musím říct, že jsem rád, že přišli alespoň tito členové vlády, že tady je pan vicepremiér Havlíček, že tady je pan ministr kultury Zaorálek, protože jeden z bodů se bude velmi týkat otázky pomoci podnikatelům zasažených covidem. A myslím si, že je důležité, aby tady páni ministři se k této záležitosti také postavili čelem, vyjádřili. A pak tady také máme bod, který se velmi týká i gesce pana ministra zahraničí Tomáše Petříčka, takže jsem rád, že tady je i on, protože si myslím, že korespondenční volba je velmi důležitý bod, který má co do činění s agendou Ministerstva zahraničí. A pokud se nepletu, tak si myslím, že to je i věc, kterou sociální demokraté také chtěli a chtějí. A dokonce i celá vláda, pokud se nepletu, ústy pana premiéra říkala, že korespondenční volbu podporuje a chce.
Nicméně teď k tomu programu schůze. My jsme ten program koncipovali velmi střídmě, řekli jsme si, vybereme velmi důležité a podstatné body, které opravdu teď jsou aktuální a mohly by především pomoci lidem v době covidu. Proto jako hlavní bod je tady předložen ten odškodňovací zákon. Odškodňovací zákon, který by jasně stanovil pravidla předvídatelná a čitelná pro podnikatelský sektor, nejenom v této době pandemie, ale i v budoucnu. Chápu, že krizový zákon a jeho způsoby možných kompenzací byl koncipován na základě jiných historických zkušeností, byly tam především promítnuty povodně. Teď jsme v jiné situaci. Ale myslím si, že není možné, aby tady Česká republika fungovala ve stavu, že tady žádný čitelný předvídatelný mechanismus není, kdy se ty podpory stanovují ad hoc, často podle toho, kdo ze kterého sektoru je více slyšet a vidět, a podle toho se to stanovuje a vůbec se nehledí, jestli v tom sektoru ten dotyčný podnikatelský subjekt má rozsah činnosti a služeb takový či onaký, zdali má splacené své závazky, jaké má odpisy. Prostě dá se paušální platba, tady máte na sedačky, tady máte na lůžka. Ano, některým to třeba kompenzuje tu situaci, některým to tu situaci kompenzuje, ale většině z nich naprosto nedostatečně. A proto je tady skupina poslanců, která tento návrh předkládá.
Byl bych rád, aby na něj vláda zodpovědně reagovala, obzvláště když tady v systém eKLEP vláda připravuje novelu krizového zákona, kdy vlastně celou tu stávající pasáž, která se týká nějaké možnosti formy kompenzace vůči zasaženým subjektům, vláda úplně vyndává. Takže tady máme stav, kdy za loňský rok několik set subjektů podalo žaloby na stát z důvodu značných ztrát, které byly způsobeny opatřeními vlády, a místo aby vláda řekla: chápeme to, podle současného znění krizového zákona ale toto odškodňování dělat nechceme, tak pojďme nají nějaký jiný, objektivní, předvídatelný způsob, jak reagovat na to, když taková to opatření se zavádějí a v budoucnu případně zavádět budou, ať ten podnikatel ví, že například při omezení svých tržeb o 50 % bude mít nárok na takovou a takovou částku. Máme tady účetnictví, máme tady elektronickou evidenci tržeb, nástroje, ze kterých lze jasně vytáhnout to, jak ten podnikatel v minulosti fungoval, a na základě i těchto dat ho rozumně, solidárně kompenzovat a podpořit. Takže bych vítal to, kdyby vláda v takové situaci řekla: dobře, my to tady rušíme v krizovém zákonu, ale uděláme jiný zákon, kdy tyto věci nastavíme tak, aby tady bylo férové prostředí i pro tyto situace.
Byl bych rád, kdyby se tady někdo z členů vlády vyjádřil, pokud tady koaliční většina bude chtít odmítnout program dnešní mimořádné schůze, tak aby někdo z vlády také vystoupil a řekl proč. Vždycky jsem to bral tak, že půda Parlamentu a Sněmovny má být o soubojích argumentů a faktů, nikoliv o tom, že tady někdo má většinu, kterou může takovou diskusi smést ze stolu a vůbec ji nepřipustit, což se s vysokou pravděpodobností asi dnes stane, pokud ten program mimořádné schůze nebude schválen.
Ke korespondenční volbě se vyjádřím pouze okrajově. Jsem ale přesvědčen, že je nefér, jestliže tady máme desetitisíce až statisíce lidí, kteří jsou občany České republiky a jsou v zahraničí z důvodu studijních pobytů, z důvodu pracovních pobytů, nejsou to lidé, kteří by desítky let nežili v České republice, jsou to lidé, kteří třeba na půl roku, na rok musí být v nějaké části světa, kde dojet například na ambasádu do volební místnosti znamená jeden dva dny cestování a několik set kilometrů k tomu, a mně přijde logické, abychom v 21. století těmto lidem, našim spoluobčanům, našim dětem, které jsou v zahraničí, takovouto možnost umožnili. Pokud se nepletu, tak i pan premiér říká, že takovouto myšlenku podporuje a že bude chtít, aby se tato věc prosadila ještě v tomto volebním období.***
