(9.20 hodin)
(pokračuje Jurečka)
A pak se pozastavím déle u materiálu, který zpracoval kolega Vít Kaňkovský, poslanec, který reaguje na situaci, která je obzvláště naléhavá v této době covidu, v době, kdy některé úřady mají velmi omezenou dostupnost, lidé tam pracují na home office, ti úředníci jsou tam často z padesáti procent, nebo jsou někteří z nich v karanténě a podobně, ale má to smysl nejenom v době covidové, ale i mimo ni. A tato novela zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením velmi zjednodušuje situaci těchto lidí, kteří potřebují vydávání zdravotního průkazu, kdy jim končí ta platnost toho průkazu a oni jsou dost často v situaci, kdy mají takovou anamnézu, kdy je zřejmé, že nemůže dojít ke zlepšení zdravotního stavu. Jsou to stavy, kdy tito lidé mají výrazné zrakové a sluchové postižení nebo kombinace těchto postižení, nebo jsou to stavy, kdy chybí části končetin a kdy je zřejmé, že prostě nemůže dojít ke zlepšení toho stavu. A my v současné legislativě tyto lidi ženeme k tomu posudkovému lékaři, který nemůže dát jiné než kladné stanovisko, ale přesto ti lidé naprosto nesmyslně, nelogicky se dostávají do stavu, kdy tam na tu prohlídku musí, kdy tím zabíjí čas a kdy v této době covidu, kdy je tady nedostatečná kapacita, ta je dlouhodobě u těch posudkových lékařů, kdy jsou tady omezené dostupné ordinace a úřady, tak my ty lidi tam ženeme. Často se jim stává, že klidně dva, tři i čtyři měsíce ten průkaz nemají, komplikuje jim to výrazně jejich fungování v životě z hlediska parkování, z hlediska cestování, z hlediska nároku na to koupit třeba auto pro osobu, kterou v rodině mají s takovýmto hendikepem. Proto nám přijde naprosto jednoduché, banální a logické udělat drobnou legislativní úpravu, která už tady leží tři čtvrtě roku, a říct: umožněme těmhle lidem, aby se tento jejich postup, kdy musí k tomu lékaři, nemusel takto odehrávat, ale u těchto stavů to prodloužení proběhlo automaticky. Myslím si, že takováto věc je logická, navíc by to nestálo žádné finanční náklady státního rozpočtu, ba naopak by došlo k drobné úspoře nákladů ve výdajích státu, k rozvolnění kapacit posudkových lékařů pro jiné činnosti, které potřebujeme, a víme, že tam ti posudkoví lékaři nestíhají, že jich je nedostatek.
Takže já na vás prosím apeluji, abyste zvážili dát prostor k projednání těchto tisků. Jsou to zákony v prvním a druhém čtení, aby tady koalice nebyla zbabělá tím, že z pozice síly odmítne program této schůze, ale ukáže, že má na sílu argumentů, případně čísel, a pojďme rozhodnout o těch věcech v demokratickém hlasování. Pojďme rozhodnout po podání pozměňovacích návrhů, pojďme rozhodnout v hlasování ve třetích čteních. Ale říct, že zákony, které tady některé leží prakticky více než rok, třeba tento zákon, o kterém já tady hovořím, tak ten byl podán někdy v prvním pololetí loňského roku, tak aby se tyto věci dokázaly projednat. Na mě se obrátilo mnoho lidí, když jsem včera o tom hovořil, lidí, kteří jsou buďto osoby se zdravotním postižením, nebo mají tyto lidi jako blízké ve svých rodinách, a říkají: ano, je to naprosto nesmyslné. Navíc tato právní úprava jde i v ústrety tomu, že nabízí mechanismus, když ten průkaz má vypršet, aby nejpozději dva měsíce před ukončením jeho platnosti lidé byli osloveni s tím, že jim ta platnost končí, aby si zavčas šli vyřídit ten nový. To znamená klientský přístup tohoto státu. Takže projednat takovýto tisk je dneska záležitost deseti minut a můžeme to během měsíce dokončit a může to pomoci velkému množství lidí. Takže vás žádám o to, abyste na toto pamatovali a zvažovali, jak budete potom ve finále hlasovat, jestli dáte prostor i takovýto tisk na dnešní mimořádné schůzi projednat.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Přečtu dodatečné omluvy. Omlouvá se pan ministr zdravotnictví Jan Blatný z celého dnešního jednání z důvodu neodkladných pracovních záležitostí, omlouvá se pan ministr Miroslav Toman z dnešního jednání z pracovních důvodů.
S přednostním právem nyní vystoupí pan místopředseda Sněmovny Petr Fiala.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, já zde chci mluvit o dvou návrzích, které chceme zařadit na program této mimořádné schůze. Možná bych začal trošku obecně. Jsou taková pravidla, často se tu zabýváme věcmi, o kterých se určitě dá diskutovat, jestli jsou správné, jestli jsou potřebné, jestli jsou nezbytné, zda vůbec máme něco upravovat, a pak jsou taková pravidla, která, řekl bych, jsou vlastně samozřejmá, u kterých bychom měli považovat vlastně za svou povinnost, že odstraňujeme nějakou nespravedlnost, překážku, že třeba odstraňujeme překážky k svobodnému výkonu ekonomické nebo politické činnosti. To bychom vlastně měli považovat za samozřejmé. Já myslím, že do té druhé kategorie, do těch věcí, které jsou samozřejmé a kterým bychom se měli věnovat a měli bychom je spravit, patří jednak návrh zákona o státní pomoci při mimořádných opatřeních vyhlášených v souvislosti s epidemií koronaviru SARS-CoV-2, tedy odškodňovací zákon, který tady předkládáme ve spolupráci s kolegy z TOP 09, KDU-ČSL a také s poslanci z klubu STAN, a za druhé do této kategorie podle mě patří také návrh umožnit korespondenční volbu hlasování českým občanům v zahraničí, který tady předkládá poměrně široká koalice napříč poslaneckými kluby v této Sněmovně.
Krátce k tomu prvnímu návrhu, tedy odškodňovacímu zákonu. Myslím, že ten bychom skutečně měli považovat za samozřejmost, a to ze dvou důvodů. Za prvé, pokud státní moc dočasně omezí nebo zakáže výkon svobodné ekonomické činnosti, tak prostě musí následovat kompenzace, musí následovat odškodnění. To se do jisté míry děje, ale mělo by se to dít podle jednoduchých, jasných a srozumitelných pravidel. A to je myslím něco, ta jednoduchá, jasná a srozumitelná pravidla, to, že musí přijít to odškodnění, že musí přijít pomoc, o čem by neměly existovat žádné pochybnosti. My tady předkládáme velmi jednoduché, jasné a srozumitelné pravidlo, které nahrazuje fixní náklady pro uzavřené nebo omezené provozy. Všem nám musí být jasné, a já to tady rád zdůrazňuji, že to v praxi přinese spravedlnost především vůči těm nejslabším, nejzranitelnějším skupinám ekonomických aktivit. A o ochranu těch slabších, těch, kteří mají problémy větší, kteří si nedokážou tak dobře poradit jak velcí podnikatelé, o tuto ochranu by nám mělo jít. Jsou to konkrétní lidé, a tady mluvím o desetitisících zaměstnanců, jejich rodinách, kteří si vlastníma rukama vybudovali svoje existence, založili rodinné firmy, svoje podniky, svoje podnikatelské aktivity a teď už těžko dokážou tolik měsíců vzdorovat těm zákazům a omezováním v důsledku pandemie a prostě ty jejich sny jsou vlastně v troskách. A ta pomoc, která přichází, je nedostatečná, je často nedostupná. Ty vládní programy jsou příliš složité. Já jsem zrovna včera mluvil s jednou živnostnicí, která mně vykládala, jak se 78 hodin pokoušela vyplnit všechny ty formuláře na internetu do programu COVID - Nájemné. Sedmdesát osm hodin. Celou noc to dělala, vstávala každou hodinu, aby ji tam ten systém pustil, aby se tam dostala. Nakonec se jí to po sedmdesáti osmi hodinách povedlo. ***
