(21.50 hodin)
(pokračuje Bartošek)
Já jsem pevně přesvědčen, že jestliže je funkční koalice, tak se domluví, komu zvedne, nebo odpustí daně, na tom se shodne, s tímto zákonem přijde včas do Poslanecké sněmovny a bez ohledu na jakékoliv pozměňovací návrhy tento zákon prosadí. Protože měnit daně, to není jako kupovat si rohlíky. Standardní zákon tohoto rozsahu má projít legislativním procesem, který je vystaven takzvané RIA, to znamená dopadů do státního rozpočtu. Takovýto zákon nemůže být eldorádo pozměňovacích návrhů ať už premiéra Babiše, anebo vicepremiéra Hamáčka, aby si tady na tomto zákoně předváděli politickou sílu, a tento zákon se stává součástí politického boje uvnitř vládní koalice. V konečném důsledku to přinese poškození lidí v České republice a této země.
Nejvíc se tady točí diskuse kolem zrušení superhrubé mzdy. Ale je třeba si uvědomit, že se zde nebavíme pouze o tomto kroku vlády. Bavíme se zde o tom, že daňové změny, se kterými přichází tato vláda, můžou být v rozsahu až minus 200 miliard každý rok. A v této optice 5 tisíc pro důchodce s jednorázovým dopadem do rozpočtu ve výši 14,5 miliardy se může zdát jako neškodná taškařice ve vztahu k veřejným prostředkům. Protože jestli se naplní tyto černé prognózy, bavíme se zde o minus 200 miliardách každý rok ve státním rozpočtu. A jestliže se bavíme o tom, že to nebude mít dopad do rozpočtu krajů a že to nebude mít dopad do rozpočtu obcí, tak je to lež.
Řekněme si, že 200 miliard - i kdyby jenom 100 - nebude nikomu chybět? Tohle chcete tvrdit, vládní koalice? Že 100 až 200 miliard ročně nepoznáte ve svých městských a krajských rozpočtech? Tohle chcete tvrdit? O tomhle chcete přesvědčovat lidi?
Je potřeba si uvědomit, že razantní výpadky z krajských rozpočtů v případě, že tato vláda prosadí tyto změny, mohou v praxi znamenat, že kraje nebudou mít peníze na financování sociálních služeb, a reálně to může znamenat jejich ohrožení a útlum, stejně tak jako například útlumy hospicové péče.
Byla zde zmíněna kultura. Samozřejmě že ani na kulturu nebudou peníze. Ale jestliže obce přijdou o zdroje ze sdílených daní, tak to bude také samozřejmě znamenat, že firmy a lidé nebudou mít práci, protože stát a potažmo obce nebudou soutěžit veřejné zakázky, protože na to nebudou mít veřejné prostředky.
A ještě jedna věc, na kterou marně hledám odpověď. Jsme ve fázi prvního čtení státního rozpočtu, který je nějakým způsobem připraven. Když se projednávaly jednotlivé kapitoly, například za Ministerstvo obrany, ptal jsem se, jestli vláda skutečně myslí tento úmysl s daňovými změnami vážně, znamená to výpad veřejných prostředků peněz, i kdyby ve výši 100 miliard. A ptal jsem se ministrů, kde na to tato vláda vezme. Ptal jsem se, kde a v jakých kapitolách případně tato vláda hledá úspory, kde bude škrtat těch 100 až 200 miliard. Co obětuje? Anebo je tato vláda připravena si půjčit dalších 100 miliard v rámci rozpočtu? Anebo je celý ten rozpočet připravený špatně? Jako že se to tak jeví. Anebo najednou zjistíme, že nám tedy chybí 100 miliard, a přijde vláda s tím, že říká ano, my jsme připraveni navýšit schodek státního rozpočtu o dalších 100 miliard? Takhle si představujete kvalitní práci? Takhle hospodaříte s veřejnými prostředky?
Smutné na tom bylo, že mi nikdo nedokázal odpovědět. Z toho vyplývá jediné. Tato vláda nemá připravené řešení v případě, že projde tak vysoký výpadek veřejných financí. Jestli se mýlím, budu moc rád, když mi paní ministryně na tuto otázku odpoví.
Chci říct, že vláda skutečně svými kroky nepomáhá potřebným. Jestliže neuděláte to, že zvýšíte odečitatelnou položku na poplatníka a daňový bonus na dítě, nepomáháte potřebným. Nenaplňujete smysl daňové politiky, nejste solidární vláda, nepomáháte potřebným a kašlete na rodinu. To bude vizitka této vlády - po nás potopa. Protože ať už bude v této zemi sestavovat koalici kdokoli, tak tak zbídačenou zemi, jakou po vás zdědíme, to tady od 90. let ještě nebylo.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Faktickou poznámkou bude reagovat pan poslanec Jaroslav Holík. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jaroslav Holík: Dobrý večer, vážený pane předsedající, vážené paní ministryně, kolegyně a kolegové. Podívejte se, kolik je hodin. My tady tři hodiny neděláme nic jiného, než házíme špínu jeden na druhého. Navážu na kolegu Bartoška, který řekl, že vláda to nepřipravila. A já se ptám: Jsme lepší, nebo nejsme? Tady každý vystupuje se svým vycizelovaným projevem, který nikdo neposlouchá. Sakra, tak udělejme něco jako lidé! Sejděme se mimo, zástupci jednotlivých stran, domluvme se a schvalme to. Vždyť na nás se lidé dívají. Oni čekají, že my jsme elita, kterou jsme si zvolili. A my místo toho se tady dohadujeme. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Mikuláš Ferjenčík, který tu ale není, takže nemůže vystoupit. A vystoupí paní ministryně Jana Maláčová. Prosím, máte slovo.
Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji, pane místopředsedo. Bedlivě jsem tady poslouchala a souhlasím s tím, že je pozdní hodina, tak budu maximálně stručná.
Víte, já jsem žila deset dvanáct let v Německu, mám tam maturitu, první vysokoškolský diplom. A podle výroku pana předsedy Stanjury je to ta země, která nedůvěřuje svým občanům, protože má vysoké daně. Já jsem ale poznala Německo jako zemi, která má sice vysoké daně, ale má také vysoké mzdy, díky vysokým daním vyspělý sociální stát a také vysokou míru přerozdělování. To je to, co je z pohledu pravice velké zlo. Ale všude na světě se na to pohlíží jako na vyspělost a vysokou životní kvalitu, nebo vysokou kvalitu života.
Jsou také další země, nebudu je všechny vyjmenovávat, které mají vysoké daně. Skandinávie, Finsko, Švédsko. Ze skandinávských zemí jsou to Finsko, Švédsko. To nejsou země, které nedůvěřují svým občanům. Naopak, ty se snaží o to, aby se v tom státě žilo dobře úplně všem, i těm nejméně příjmovým. Na druhé straně mají nízké daně jiné státy. Víte, které státy mají nižší sazbu než 15 % v Evropské unii? Rumunsko a Bulharsko. To znamená na jedné straně Německo, Skandinávie, a na druhé straně Rumunsko a Bulharsko. A o to se tady jedná, jestli půjdeme cestou Německa, Rakouska, Finska, Švédska, Dánska, nebo na druhé straně Rumunska a Bulharska.
My chceme jako sociální demokraté, aby se snížilo zdanění práce. My to chceme. A chceme to zejména pro nízkopříjmové, protože mzdy, a to tady také pan předseda Stanjura zmiňoval, mzdy jsou v České republice velmi nízké. Aleluja. Objevil Ameriku! Mzdy jsou v České republice velmi nízké. Dvě třetiny lidí mají nižší než průměrnou mzdu. Ale přece není ta cesta, že snížíme daně všem, obnovíme a ještě zintenzivníme ten mokrý sen všech neoliberálů, 15 %, a uděláme 90miliardovou díru ve státním rozpočtu. 90miliardovou! Přitom pětině nejníže příjmových zaměstnanců se v průměru sníží daň z příjmu o 270 korun. O 270 korun v průměru! Pětina zaměstnanců si polepší. A víte, o kolik si polepší v průměru ti nejvýše příjmoví? O 3 tisíce za účet 90 miliard korun.
To znamená Skandinávie a Německo na jedné straně, Rumunsko a Bulharsko na druhé straně. Není to o nedůvěře občanů. Není to o nedůvěře občanů. Je to o tom, že potřebujeme nějakým způsobem utužit solidaritu a spravedlnost ve státě. ***