(18.30 hodin)
(pokračuje Luzar)
Ptám se na situaci v Mali, pane ministře zahraničních věcí. Jistě víme, že tam proběhl převrat. Jistě víme, že momentálně jsme na území, kde probíhají docela vážné vnitropolitické boje mezi frakcemi. A jaká je naše pozice? Jaký je náš mandát i nadále v zemi, která je zmítána vnitropolitickými rozpory, které přerostly v ozbrojený konflikt, kdy armáda se rozhodla vystoupit proti svému prezidentovi? My ty informace nemáme. V tisku proběhla jenom malá noticka týkající se toho, že došlo k převratu, že vojáci zajali prezidenta, drží ho na základně a že vlastně tyto boje se našich vojáků v této oblasti nedotýkají. Ale my této oblasti vojensky velíme, pokud se tedy něco nezměnilo. A nejsou nové informace. Nemáme je.
Čili se ptám: Jaká je vlastně pozice České republiky jako velitele této operace v Mali vůči ozbrojencům? Ty boje tam probíhají v rámci tohoto konfliktu. Změnil se mandát? Kdo ten mandát potvrdil za stranu Mali? Ti, kteří už byli, jak se říká, internováni? Převzal někdo moc? Jak se k tomu staví OSN v rámci situace v Mali? Zkusíte mi i na tuto otázku dát odpověď, pane ministře? Proč nemá Sněmovna tyto informace?
Já jsem tady slyšel od předsedkyně výboru, že by ráda tyto informace dostávala. Doposud jsem byl v přesvědčení, že pravidelně tyto informace dostává a že je pravidelně hodnocena situace tam, kde jsou naši vojáci, a že ty informace mají, protože předpokládám, že jsou neveřejné, protože se jedná o mnohdy utajované věci týkající se bezpečnosti našich vojáků. Ale jestliže je nemá a připravuje doprovodné usnesení, že aspoň jednou za dva roky bychom ty informace mohli mít, pokud jsem správně pochopil, chtěla by je určitě častěji, tak bych byl rád slyšel tady na tomto mikrofonu, jak se česká zahraniční politika vypořádává se situací v Mali a se situací našich vojáků, kteří tam momentálně jsou, a jak naše velení této operace bude postupovat i nadále.
Máme úkoly? Víme, jak budou vnímáni čeští vojáci na tomto válčišti, když velí této operaci? Stojí to vůbec za to tam být, když ta vnitropolitická situace přerostla v ozbrojený konflikt a již tam nepůsobíme jako mírová síla, která má bránit průniku islamistů a dalších skupin, ale přímo jsme vlastně v centru občanské války, která tam probíhá, neboli vojenského převratu, jak můžeme titulovat to, že armáda Mali se postavila proti velení jmenované prezidentem? To všechno jsou otázky, které bychom tady měli řešit, nebo minimálně by měl pravidelně řešit výbor pro obranu, popřípadě i zahraniční výbor. Místo toho řešíme jiné strašně důležité věci, a nebudu si tady vypomáhat těmito příklady. Ale tady opravdu jde o život našich vojáků a měli bychom ty informace mít, než tento parlament přijme toto usnesení, které na další roky naše vojáky posune do těchto válečných konfliktů.
Již tady byl zmiňován Afghánistán. Druhý bolavý bod zahraniční politiky České republiky vůči partnerství, které máme uzavřeno v rámci NATO. Hovoří se tady o ambasádě. Já si myslím, že ambasáda je čistě klasicky diplomatický projev nějaké vůle státu fungovat v druhém státu a neměla by sloužit k tomu, aby to bylo nějaké vojenské předpolí. Proto si myslím, že by tady nemělo být usnesení, které je prezentováno v rámci výboru pro obranu, ale spíše zahraničního výboru, který by měl zhodnotit tu situaci v Afghánistánu, zda tam i nadále držet velvyslanectví, nebo jakou úroveň vůbec zastupitelského sboru mít v této zemi.
Další otázka, která nastává, zda jsme plnili úkoly a splníme výhledově ty úkoly, které v Afghánistánu máme. V úvodu tohoto bodu bylo řečeno, že jsme měli představy o posílení demokracie, posílení míru, posílení obchodních vazeb, posílení toho, co bychom chtěli, aby Afghánistán po tom, co prožil v rámci války s terorismem, kterou vyhlásily Spojená státy americké, se mohl znovu nadechnout a rozvinout. Splnili jsme tyto úkoly? Provedl někdo vyhodnocení naší dlouholeté mise v Afghánistánu, zda jsme splnili jako zástupci armády, která tam působí, ty úkoly, které před námi byly dány? Máme nějaké vyhodnocení této činnosti v rámci zahraničněpolitické situace, pane ministře zahraničí?
Protože já čtu ty materiály, které přicházejí a jsou z volných zdrojů, kdy Amerika, která je vůdčí silou tohoto ozbrojeného konfliktu v Afghánistánu, hledá cesty k urovnání toho konfliktu v rámci dohody s teroristy, v rámci snahy sednout za jeden stůl s teroristy z Tálibánu. Ale my je máme neustále jako teroristy. My proti nim bojujeme. Naši vojáci tam umírají v bojích s těmito lidmi. A my s nimi, potažmo velení, které v Afghánistánu je, chce s nimi zasednout za jeden jednací stůl a jednat. To už pominu, že s teroristy se přece nejedná. S teroristy se bojuje. Jaká je naše pozice?
Nebylo to tak dávno, co tady přítomný nyní ministr kultury na tomto mikrofonu vyjádřil názor, že politici by měli vyřešit vojenskou situaci a pobyt našich vojáků v Afghánistánu. Vystoupil jsem na jeho podporu, protože se tady zvrhla šílená debata, mediální debata mainstreamu, jak jsme si vůbec dovolili zpochybnit, že vojáci jsou v Afghánistánu. A dneska je klid. Dneska neslyším, že by mainstream tady vykřikoval a bránil vojáky, že tam musejí být. Ne. Jednou řekly Spojené státy americké, že se to musí vyřešit tímto stylem, tak najednou je klid.
A není to chyba? Není to chyba, že my zákonodárci českého zákonodárného sboru nemáme ty informace a nebavíme se o tom, jaké jsou úkoly našich vojáků v zahraničí? Oni tam totiž nereprezentují pouze sebe, Armádu České republiky. Oni tam reprezentují celou Českou republiku a samozřejmě na jejich působení tam potom budou navazovat další vztahy, které bychom rádi s těmito zeměmi měli. Nebo jsme je již odepsali? Nebo tam působíme jako expediční sbor, který se tam snaží něco prosadit, a dvanáct let se mu to nedaří? Ale to je otázka ne pro ministra obrany, který tady sedí za zpravodajským stolem. Samozřejmě on zodpovídá za armádu. Ale je to otázka na naši zahraniční politiku. Ta má určovat směr a fungování vojenských operací, když už se do nich zapojujeme.
A z toho titulu se ptám, jaká je pozice České republiky vůči snahám Spojených států amerických vyjednávat s Tálibánem, možná obětovat i naše padlé v Afghánistánu na dobro nějaké dohody. Budeme se snažit i nadále stíhat a postihovat ty, kteří tam proti nám střílí a bojují? Nebo si padneme kolem krku, a co jsme si, to jsme si, teď sedíme za jedním stolem? Jaká je pozice české zahraniční politiky vůči těmto situacím, které tam momentálně jsou? Budeme uplatňovat nějaké právní postihy v rámci budoucího urovnání? Budeme chtít řešit před mezinárodními právními tribunály tyto situace, které nastaly? Amerika se může smát. Oni nerespektují jakékoli mezinárodní snahy společenství, které by mělo postihovat válečné zločiny, popřípadě zločiny vojáků na cizím území. Oni se tomu můžou i smát. Ale v jaké pozici jsme my jako Česká republika v rámci NATO v těchto válečných konfliktech? Mají naši vojáci stejnou ochranu a fungují ve stejném režimu jako ti američtí? Budeme je vydávat, například když dojde k nějaké situaci a budeme postihováni před mezinárodním trestním tribunálem, že jsme něco způsobili? Jaká je pozice České republiky v těchto konfliktech z tohoto právního hlediska? ***