(18.20 hodin)
(pokračuje Vích)
Vláda ale změnu bezpečnostní situace v tomto návrhu podle mého názoru nezohledňuje a opět předkládá návrh vojenských zahraničních operací, jako by se nic podstatného ve světě nezměnilo. Odlišnosti oproti předchozímu mandátu pro zahraniční operace jsou v podstatě spíše kosmetické. Naopak nevidím třeba žádné zásadní stahování vojsk z operací, které pozbyly svůj strategický význam. Mám tím na mysli zejména Afghánistán, protože jsem přesvědčen o tom, že ta strategie v Afghánistánu je dlouhodobě špatná. To je například, jak už jsem říkal, operace Resolute Support v Afghánistánu a samozřejmě i operace v Iráku. Tyto dvě operace navíc nemají mandát rezoluce Rady bezpečnosti. Cílem by mělo být, když už tedy pošleme naše vojáky do zahraničí, aby to bylo pod tímto mandátem, jinak může být armáda zatahovaná do mezinárodních vojenských dobrodružství jiných států a to v zájmu České republiky rozhodně není.
Svět kolem nás se velmi rychle mění, z vojenského hlediska spíš k horšímu. Není možné, aby bezpečnostní zahraniční politika České republiky zůstávala nezměněná a na tuto situaci nereagovala. To nás potenciálně může dostat do závažných problémů a nedá se věrohodně a donekonečna argumentovat našimi spojeneckými závazky. Vždyť naším vojenským spojencem v NATO je i Turecko, které je už nějakou dobu na hraně otevřeného vojenského střetu s jiným členem NATO, a to je Řecko. A tomu máme nadále přihlížet bez opravdové ochrany našeho teritoria? Nemyslím si to. Není udržitelné, aby většina nasaditelných příslušníků Armády České republiky byla na zahraničních operacích nebo se na ně právě připravovala a aby se takovému působení v zahraničí přizpůsobovala i vojenská technika, kterou disponujeme nebo nově nakupujeme. Potřebujeme mít prostředky a schopnosti bránit Českou republiku Armádou České republiky.
Máme i výhrady k působení našich vojáků v Mali. Kladu si otázku, co toto přinese. V Mali je situace v podstatě ovládaná kmenovými vůdci a mám takový silný dojem, že zde dojde k tomu, že to bude francouzský Afghánistán v nekonečné podobě s nekonečným koncem. (V sále je velký hluk.)
Abych to shrnul všechno dohromady, chtěl bych říct, že operací je z našeho pohledu příliš mnoho, nebylo provedeno vyhodnocení cílů a perspektiv a na základě toho optimalizace počtu těchto zahraničních operací. Některé z nich nejsou anebo nemají mandát Rady bezpečnosti. Mám tím na mysli zejména Afghánistán. Odešla odsud Kanada, odešla odsud Francie a další státy. Tyto operace nejsou v dlouhodobém zájmu České republiky. Máme 42 % nasazených vojáků z celkového počtu nasaditelných. Běžně mají státy NATO okolo 25 %, a Polsko dokonce 5 %. To také o něčem svědčí. A proto poslanecký klub SPD tento návrh působení, tak jak je předložen, nemůže podpořit.
Děkuji za slovo. (Potlesk z řad poslanců SPD.)
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Omluvy - pan předseda Marian Jurečka se omlouvá od 18 hodin do konce jednacího dne z osobních důvodů, paní poslankyně Jana Mračková Vildumetzová se omlouvá také od 18 hodin do konce jednacího dne z rodinných důvodů.
V obecné rozpravě nyní vystoupí pan poslanec Alexander Černý, připraví se pan poslanec Foldyna. Pan poslanec Černý není přítomen, takže na řadě je pan poslanec Jaroslav Foldyna. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já si, když si tady čtu a poslouchám věci, které se týkají misí, pokládám řadu otázek. Pokládám si otázku, co děláme za misi, jaký smysl pro českého daňového poplatníka má mise v Mali. K čemu je to dobré pro toho českého daňového poplatníka, který to všechno platí? Tuším, že je to v tom Mali 600 milionů korun. Cvičili jsme tam vojáky, jak jsem slyšel. Teď nevím, jestli jsme cvičili ty vojáky, co dělali ten puč a vyhráli, nebo ty vojáky, co v tom puči prohráli. Teď nevím koho jsme tam cvičili, kterou tu jednotku, a hlavně vůbec nevím, co těch 600 milionů přineslo českému daňovému poplatníkovi. Bylo to tedy součástí výcviku? Je tedy Mali naším cvičným polygonem? Protože těch 600 milionů je strašně moc peněz a nedej bůh, že by se tam našim chlapům, synům mnoha matek, něco stalo. Takže nevidím smysl našeho účinkování v Mali. Neříká mi to nic ani věcně, ale v zásadě ani politicky.
Ptám se, co děláme v Afghánistánu? Sedmnáct let tam probíhá nějaká operace, zemřela tam řada našich vojáků a ve druhé řadě to stálo miliony korun českého daňového poplatníka. Co to přineslo českému daňovému poplatníkovi? V čem ohrožuje někdo v Afghánistánu, ať se jmenuje Tálibán, nebo nejmenuje, čím ohrožuje nějaký Tálibán několik stovek nebo tisíc kilometrů vzdáleného českého daňového poplatníka? Jak se sem dostane? Jakou vojenskou technikou by sem ten Tálibán k nám do České republiky přijel? On se sem dostane možná některý nebezpečný člověk, ale jedině s vízem, nebo i bez víza do nějakých těch záchytných táborů, takže to je něco jiného. Takže také nevím, co v této chvíli děláme za bezpečnostní politiku v řádech stovek milionů korun českého daňového poplatníka, co děláme v tom Afghánistánu a jak nás ten Afghánistán bezpečnostně ohrožuje.
Stejnou otázku si můžu položit, co se vlastně děje v tom Iráku. S kým tam vlastně bojujeme, nebo co tam vlastně děláme? Jak nás ohrožuje nějaký Iráčan? Pakliže ho sem nepustí nějaké usnesení bruselské komise, které řekne, že všechny sem musíme vzít, a potom nám tady ministři budou říkat, že sem tedy musíme někoho vzít, a potom si ještě uděláme zákon, že když o tom budeme přemýšlet, tak vás obviním z nějakého trestného činu, protože vlastně musíme všichni souhlasit, to jsem už také zažil, tu omezenou suverenitu, tak pořád doufám v to, že to je jenom moje fikce. Ale ptám se - proč utrácíme peníze českého daňového poplatníka za mise v Iráku? Čím nás ten Irák ohrožuje, nebo Iráčané? A kdy to konečně skončí, aby ty miliardy, které jdou tady tudy, skončily tam, kde skončit mají? To znamená v domovech důchodců, například v nemocnici v Rumburku, kde není dostatečná zdravotní péče, nebo u českého důchodce, nebo u českých postižených dětí, na které se vybírají peníze, abychom jim zajistili léčbu.
To byla moje úvaha a dospěl jsem k názoru, že nebudu hlasovat pro tento bod programu Poslanecké sněmovny, protože bych na něj nemohl odpovědět těm svým voličům, kteří mě sem do této Poslanecké sněmovny poslali.
Takže to je vše, co jsem tady chtěl sdělit. Děkuji vám. (Trvalý hluk v sále.)
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Na řadě je znovu pan poslanec Černý, který není přítomen, takže vystoupí pan poslanec Leo Luzar, který se mezitím přihlásil. Prosím, máte slovo.
Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, já bych nejdřív chtěl omluvit Sašu Černého, který patří k té půlce, která je v rámci polovičního režimu dnešní Sněmovny omluvena, a tudíž není přítomen na svou interpelaci. Ale pokusím se ho nahradit aspoň u tohoto řečniště názorem, který má Komunistická strana Čech a Moravy na tento materiál.
Možná očekáváte, že budu hovořit plamenně o tom, jak nemáme rádi NATO a jak vnímáme pozici České republiky v tomto paktu, ale já se spíše zaměřím na oblast zahraniční politiky, která je tady nedílnou součástí tohoto materiálu. Nebudu hovořit k panu ministrovi obrany, protože ten tady reprezentuje vojáky a vojáci plní rozkazy. Plní rozkazy i této Sněmovny a snaží se ze všech sil tyto rozkazy vyplnit, ač mnohdy jsou v ohrožení života, ač mnohdy můžou i pochybovat o tom, proč to dělají. Rozkaz je rozkaz a nemá cenu o něm diskutovat. Moje otázky ale budou mířit na ministra zahraničních věcí, a to do oblasti, která je dneska možná citlivá. ***