(18.40 hodin)
(pokračuje Luzar)
Já bych přivítal debatu i na tato témata, a nejenom na pravidelné hlášení, pošleme tam dvě stě, tři sta, sto padesát vojáků, budeme tam mít čtyři důstojníky, nebo dokonce budeme velet tady této jednotce. To jsou věci, které tady chybí pod dojmem toho, že jsme vazalové. Vazalové nějakého vojenského paktu, do kterého jsme se dostali, aniž bychom provedli referendum, aniž by se občané k tomu vyjádřili, jestli chtějí v tomto vojenském paktu být. Aniž by občané řekli ano, my na sebe bereme všechna rizika, která z tohoto vyplývají, a my chceme v tomto vojenském paktu být i s těmito riziky. Ne, my jsme se jich neptali, politici rozhodli. Proto bychom my jako zástupci občanů měli slyšet a znát odpovědi na ty otázky v rámci zahraniční politiky České republiky. Je boj s terorismem, tolik vyhlašovaný, za který se i náš pan prezident tak často bije, ještě platný? Bojujeme s terorismem, pane ministře zahraničních věcí? Anebo jsme už přichýleni k tomu, že v tom Afghánistánu necháme teroristy vládnout a hledáme umírněnou pozici, abychom odtud odešli, stejně jako to dělají Američané? Nebo tam budeme jako ty poslední kůly v plotě a budeme bojovat i nadále prohrané války? To je otázka, která před námi stojí.
A je tu ještě jedna věc, kterou pod dojmem koronaviru necháváme úplně bokem, a to je znovuvypuknutý arménsko-ázerbájdžánský konflikt o Náhorní Karabach. Ano, říkáte, válka tam probíhá již strašně dlouho, vlastně se nic skoro neděje. Ony tam nějaké konflikty vždycky byly a tyto dvě strany se mezi sebou vždycky snažily vyvolávat nějaké střety a hledat mezi nimi pravdu, a kdo zrovna vyvolal ten konkrétní malý konflikt, je asi velice těžké, to uznávám - pane ministře zahraničních věcí. Ale my jsme dneska v jiné situaci. My jsme v situaci, kdy do toho konfliktu otevřeně vojensky vstoupil stát NATO. My jsme v situaci, kdy Turecko svými ozbrojenými silami vstoupilo do tohoto konfliktu na straně Ázerbájdžánu. Kdy jejich letectvo útočí na arménské pozice, kdy jejich letectvo oficiálně s výsostnými znaky Turecka, ale s imatrikulací NATO, protože oni jsou členem vojenského paktu NATO, se zapojilo do války. Vyjádřilo velení NATO, jehož jsme členy, když tam máme naši misi, souhlas s tímto postupem? Vyjádřilo vůbec nějak naše Ministerstvo zahraničních věcí reakci na postup Turecka v tomto konfliktu? Nebo budeme vázáni článkem 5 a půjdeme pomoci Turecku, když bude Turecko v odvetě napadeno Arménií? Jak bude postupovat česká zahraniční politika v oblasti tohoto žhavého konfliktu, který zůstává v pozadí, řekněme si, aktuální situace v České republice? A přitom je to konflikt, kde je jeden ze států NATO, našich partnerů, přímo zainteresován. Jak budeme postupovat?
To jsou otázky, které se ptám členů zahraničního výboru, ptám se členů výboru pro obranu, ptám se členů dalších, kteří by měli tyto informace mít. A já se tady dozvídám v úvodu, že prostě tyto informace nemají ani oni sami. A že my jako Sněmovna musíme připravit doprovodné usnesení, kdy vlastně o ty informace teprve žádáme. A není to ostuda? My vyšleme vojáky, oni podléhají velení a my je tam necháme bez odpovědi. Jaký je cíl České republiky, pro který je tam posílá? A je jedno, kolik to stojí peněz. Je jedno, jestli nějaké hmotné statky, ale tam jde přece o životy. My je posíláme ne hájit mír a střežit oblasti. My je posíláme do válečných konfliktů. My je posíláme tam, kde se střílí. A tyto otázky bychom měli dopředu vědět a znát, abychom se taky v nich trošku mohli vyznat.
To jsou jenom tři věci, které jsem tady vůči tomuto návrhu, který dneska máme, chtěl zmínit. A ty odpovědi bych, pane ministře, od vás rád slyšel.
Zopakuji. Chtěl bych znát pozici České republiky k Mali a k situaci, která tam je, a jak jsme schopni, když už tu misi vedeme, jak jsme schopni se s tím vyrovnat a jestli se nedostáváme do rozporu s postupem České republiky v rámci zahraniční politiky. Anebo spoléháme na to, že se to nějak vyřeší a že ono se tam něco stane a snad to bude dobré?
Druhá otázka zní: Přistoupíme na hru v Afghánistánu, kterou vedou Spojené státy americké, a v rámci boje proti terorismu budeme vyjednávat s teroristy?
A třetí otázka zní: Jak se postaví naše Ministerstvo zahraničních věcí k otázce aktuálního válečného konfliktu mezi Arménií a Ázerbájdžánem a zapojením Turecka do tohoto konfliktu? A Turecko, jak všichni víme, je členem NATO a jsme vázáni nějakými povinnostmi vyplývajícími ze smluvních vztahů v rámci této organizace.
Pokud na tyto otázky odpověď nedostanu, a nevím, třeba najdete tu odvahu a budete tady o tom hovořit, jak to tam doopravdy je, tak budu rád. Ale zatím v tomto návrhu postrádám tyto odpovědi a bojím se, že tento návrh z tohoto pohledu nekoresponduje s českou zahraniční politikou, kterou veřejně deklarujeme. A jak tady kolegové ukazují na čas, nechci zdržovat a nechci tento materiál dávat bokem, ale chci znát odpovědi na tyto otázky a myslím si, že většina občanů České republiky by je taky ráda znala, ať ví, jak Poslanecká sněmovna kontroluje vládu. A nejenom vládu, jak plní boj v rámci koronaviru, ale taky jak plní úkoly zahraniční politiky a jak hlídá to, abychom v rámci zahraniční politiky a našich vojáků působících v zahraničí fungovali tak, jak si občané České republiky přejí.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám také děkuji a faktická poznámka, pan poslanec Kobza. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, dobrý večer. Já bych si dovolil navázat na předřečníky a také bych rád panu ministrovi položil pár otázek. V Afghánistánu mise běží 19 let. Moc rád bych věděl, co vede pana ministra k tomu, že si myslí, že ten 20. rok se něco změní, když 19 let to k ničemu nebylo. Teda bylo, protože každoročně OSN vydává zprávu o narkotikách. Afghánistán má svoji vlastní brožuru a víme, že od začátku války s Tálibánem produkce surového opia vzrostla více než sedmkrát. Takže můžeme říct, že toto je jeden z výsledků. Druhý výsledek této mise je, že Tálibán postupně ovládl skoro čtyři pětiny afghánského území a nezdá se, že by postupující vojenská intervence ze strany koaličních sil tento vývoj nějakým způsobem dokázala zvrátit. Takže by mě opravdu zajímalo, proč tam vlastně jsme. Protože jestli 19 let to k ničemu nevede, tak proč zrovna ten další rok by se mělo něco změnit.
Co se týče akce v Mali, tak tam samozřejmě je to o to zajímavější, že už nejsme jenom expediční sbor americké armády, ale také francouzské armády. Zřejmě už Francouzi nechtějí nasazovat cizineckou legii, tak zjistili, že nasadí nás, protože při deficitním rozpočtu na všechna tato dobrodružství my si ještě musíme půjčovat.
Je to řada důvodů, pro které já nemůžu tento návrh podpořit. Děkuji vám.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám také děkuji. Faktická poznámka pan poslanec Grospič.
Poslanec Stanislav Grospič: Já jsem prosím vás na to nechtěl už reagovat, protože myslím si, že tady zazněla řada věcí. Rád bych upozornil na jednu věc. Afghánistán je oblast nesmírně, nesmírně složitá. Možná že po několik tisíciletí za kdysi říše Alexandra Velikého a potom Médské říše zažívala chvilku období klidu, nicméně je to určitě společnost složená z kmenů velice hrdých, které dokázaly například roku 1842 naprosto zmasakrovat britskou armádu, kde nezůstal naživu jediný z 51 tisíc vojáků.
Absurdita toho, co tam nyní i po té nezdařené invazi předvádějí američtí vojáci, kdy se mrtví počítají na 220 tisíc, by nás měla vést k tomu, že bychom spíš měli usilovat o to, co tady zaznělo z úst mé předřečnice paní Černochové, o diplomatické vztahy, udržení ambasády, ale nikoliv o naše vojenské nebo policejní angažmá. ***