(17.20 hodin)
(pokračuje Birke)
Podotýkám, nejsem odborník. Nejsem lékař, nemám vysokou školu. Nikdy jsem ani netvrdil jako někteří kolegové, že si ji jsem schopný udělat, ale neudělal jsem si ji, protože prostě jsem na to neměl čas, a možná bych ji ani nezvládl. Nejsem lékař. Nejsem specialista na epide... ani to neumím říct, epidemie, děkuji. Prostě jsem jenom praktický člověk, starosta, který dokáže řídit nějaké těleso, a nemyslím, úplně špatně. Ale pojďme si to jenom lehce shrnout, v čem se nacházíme, aby to nezapadlo mezi řádky, co tady možná ještě dneska nepadlo.
Měli jsem otevření 1. 9. žákům, respektive otevření škol, po více než pěti šesti měsících, a vlastně přišel, a bylo to dobře, že aspoň něco přišlo od pana ministra Plagy - který tady dneska není, a doufám, že bude brzo v pořádku a dopadla dobře operace, když spadl z kola - ale přišlo to jako doporučení. Starostové a zřizovatelé, dělejte si to, jak chcete, protože toto vám doporučujeme, ale je to na vás. Respektive je to na ředitele škol.
Roušky. Roušky, já nevím, jaká je situace ve státních hmotných rezervách. Já nevím, jestli se podařilo vysoutěžit nějaké roušky v tendru. Pravděpodobně asi ne. Pokud vím, tak se vládou převedl nějaký objem roušek do státních hmotných rezerv, pokud vím, a nevím, jaká je situace v rámci tendrů, na které byly vyčleněny ty finanční prostředky, tuším, že přes 3,5 miliardy. Nemyslím si, že to je samozřejmě chyba pana předsedy státních hmotných rezerv. Myslím, že to je chyba toho, že už jsme venku z nouzového stavu a musíme postupovat podle zákona o zadávání veřejných zakázek, což do jisté míry všichni velmi dobře víte, že vysoutěžit dneska stavbu je komplikace, natož vysoutěžit roušky. Nevím, jestli se podařilo FFP 2 vysoutěžit, roušky, respirátory, netuším to, nerad bych říkal, ale nejsem daleko od pravdy, pokud si pamatuji, že minimálně z nějaké tiskové zprávy zhruba před měsícem jsme neměli ještě nic vysoutěženo, respektive nebylo nic, co se týče, tuším, kromě rukavic, že se nic nepodařilo.
To znamená, že nezbývá nic jiného než že si zřizovatelé, v tomto případě kraje, opět, jak tady říkal pan kolega Běhounek vaším prostřednictvím, budou muset dané věci zařídit, ale zase na základě zákona o zadávání veřejných zakázek. Anebo si to budou muset samozřejmě pořídit města. Města, která - a na to je potřeba, prosím, abychom nezapomínali - také zřizují sociální služby. Také dokonce mají i zdravotní zařízení ve svém majetku, především ta větší města, a jsou samozřejmě odpovědná za tato zařízení a za provoz v nich. Přiznám se, že si myslím, že v odpovědnost starostů, protože právě proto, že vědí, že ta situace, která dneska nastává, a jak bylo tady řečeno, nezpochybnitelně že je, začíná být vážná - a já nejsem panikář, prosím, v žádném případě - ale začíná být vážná, tak zcela určitě z nějakého pudu sebezáchovy ti lidé, mluvím tady o starostech, se zcela určitě předzásobili, anebo minimálně mají zásoby ještě z březnového covidu.
Na druhou stranu hovořili mí předchůdci nebo předřečníci o tom, myslím, že tady byla použita ta dlouhá fronta na Václavském náměstí, já můžu mluvit o tom, jak už v tak ucpaném Náchodě je dlouhá kolona aut na testování, lidé, kteří sedí v autech a testují se. Ta fronta je zhruba kilometrová a přiznám se, že z logiky věci - a teď čtu ty komentáře, myslím teď ty novinářské: nechoďte se testovat, nebudou tak dlouhé fronty. Choďte se testovat, abyste věděli, jak bude trasováno a jak bude samozřejmě řešeno vaše onemocnění. Prostě problém je v tom, že do jisté míry nemluvíme jako představitelé státu jedním hlasem. Nechci tu opět, znova říkám, nechci někoho kritizovat. Je to strašně těžká situace tohle zvládnout a přiznám se, i v tomto ohledu role premiéra je samozřejmě, když to celé se sype na jednu hlavu, to je takřka nezvládnutelné, věřte mi to. A myslím si, že v tomto ohledu - a znovu říkám, nejsem advokát pana premiéra, ale přiznám se, že je mi to trošku líto, že - máme přece nástroje, máme systémy, které dobře fungují. Máme krizové štáby, máme nouzové situace, máme prostě domyšlená systémová řešení, která jsou fungující. Máme kompetentní lidi, kteří jsou na to zvyklí, ať už v obcích, v krajích, anebo v tom nejvyšším vrcholu, což znamená na vládě.
Mrzí mě, že není zřízen krizový štáb. To přece není o ministru vnitra, to není o červeném svetru, to není o Janu Hamáčkovi. Je to o situaci, která je v České republice. Nemůže to prostě být tak, že jeden člověk to urve, zachrání a že zastaví ten covid, jak se říká, na barikádě těmi prsy a celé to porazí. To prostě není možné. Je to týmová věc, na druhou stranu, a není taky možné, aby všechno kompetenčně řídil ministr zdravotnictví. Při veškeré úctě, pane ministře, vaším prostřednictvím, i to je přece obrovská kláda, odpovědnost řídit to. Nehledě na to, že - a já vám rozumím, protože já jsem se před čtrnácti dny ocitl v situaci, kdy jsem si připadal jako lyžař ve slalomu, protože vedle mě začali najednou padat lidi do karantén a do covidu a já jsem to vybíral jako v tom slalomu, a najednou jsem si uvědomil, jak to máte těžké vy, když vám do toho spadne v covidu šéfka... (Poslanci ze sálu napovídají: Hygieny.) hygieny, děkuji moc, a samozřejmě na základě toho ta v tu chvíli vtahuje do té záležitosti, nevědomky samozřejmě, i vás. Když klíčoví lidé v systému začnou padat, anebo respektive budou odstavováni v karanténách, tak ten systém přece bude kolabovat. To nemůže fungovat. Nemůžete to řídit z home office. Nemůžete to řídit. Možná ano, ale nejsme geniální manažeři, abychom uřídili tuto zemi přes televizní obrazovky. To prostě není možné. Ten kontakt, ten fyzický kontakt a manažerské řízení se musí dělat prostě fyzicky. Anebo se samozřejmě strašně pletu, ale podle mého názoru to tak musí být.
Jednu věc, kterou bych možná, vaším prostřednictvím, pane předsedající, pane ministře, bych vás chtěl požádat, kdybyste mně to vysvětlil. Já nerozumím jedné věci. Já si přesně pamatuji, jaká jsme měli čísla v covidu, když se zavírala v nouzovém stavu republika. To číslo v okresu Náchod bylo někde kolem 68 osob. Plus minus. My jsme dneska na trojnásobném počtu, myslím teď v okresu Náchod, jsme už v zeleném semaforu a vlastně nejsme v situaci, já nechci samozřejmě zakládat, aby bylo jasno, že to, že já vlastně dneska žádám o aktivaci krizového štábu, neznamená prosím, a teď i možná pro ty, kteří mě sledují, a vy všichni velmi dobře víte, že to není zavedení nouzového stavu, proboha, je to jasné, to nikdo nechce samozřejmě vypnout, proto je ten semafor, proto se vypínají jednotlivé lokace a tak dále, a myslím, že to je dobrá cesta, a podotýkám, že to samozřejmě chápu a vnímám to, ale nechápu jednu věc, že když jsou ta čísla takhle vysoká, že se prostě do jisté míry, ještě to není, rozumíte mi, neznepokojující, protože v nouzovém stavu se to vypínalo při daleko nižších číslech. To bych možná chtěl vysvětlit, protože to jsem jediné nepochopil. Mluvím teď o lidech, kteří jsou covidem pozitivní.
A budu končit, ale chci říci, jak už jsem řekl, že já nepatřím k poslancům, kteří se v mnoha případech ztotožňují - při veškeré úctě - s návrhy kolegů Pirátů, ale tady v tomto případě si dovolím udělat výjimku, a nejenom v bodě písmena C čísla 6, zřízení krizového štábu. Ale myslím si, že i v ostatních bodech musím ocenit kolegy, že ten materiál je velmi sofistikovaně, velmi dobře připraven, a myslím si, že je to konečně relevantní dokument, o kterém se samozřejmě dá jednat. A velmi oceňuji i tu diskusi, že to není o tom, že opozice nemá v ruce klacek a mlátí koalici, resp. vládu přes záda, až na malé výjimky. Za to chci poděkovat.
Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost. ***