(17.30 hodin)
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám také děkuji. Přeji vám všem pěkný podvečer. Další v pořadí je pan poslanec Juránek v obecné rozpravě. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Stanislav Juránek: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové, dnes jsem se rozhodl vystoupit právě proto, že ta situace je úplně jiná, než jak zní zařazení tohoto bodu. Tenhle bod říká, že kontrolujeme plnění usnesení Poslanecké sněmovny 1162, a my ho fakticky kontrolujeme nepřímo, protože vláda tady není. (Ve vládní lavici sedí ministr Vojtěch a ministryně Dostálová.) A já bych řekl, že to, co je dnes podstatné, je, aby tady online pro vládu zazněly poznatky a nápady Poslanecké sněmovny k jejímu použití, a to z toho důvodu, že situace, která teď v tuto chvíli je, už je velmi vážná. Já jsem těch vážných situací zažil jako starosta i jako hejtman velmi mnoho. Jedna diplomová práce mluví o tom, že jich bylo v Jihomoravském kraji nejvíc ze všech. Ale to není podstatné. Podstatné je, že vždycky v nějaký okamžik už víme, že bude zle. A teď si tím můžeme být už naprosto jisti, protože ta čísla nám to zcela jasně ukazují. Zaznělo to tady před chvílí. A v porovnání, jak říkal můj předřečník, je v tuto chvíli v jejich okrese trojnásobek nakažených, než jaké bylo v okamžiku, kdy se tady vyhlašovala situace.
A já si vzpomínám jenom, že jsem byl ve vesnici, která se jmenovala Hodonín u Kunštátu, a starosta se tam marně snažil přesvědčit místní lidi, že je zapotřebí evakuovat, protože svítilo slunce. Jenomže my už jsme měli spočítáno, že za dvě hodiny, přestože svítí slunce, tak protože nahoře napadla voda, tak že za dvě hodiny tam už voda přijde. A teď řeknu - matematicky jsme na tom úplně stejně jak ten starosta. Toho starostu to stálo ještě jeden velký problém, protože jednu ženu už nezachránili a zemřela, vzala ji voda, protože prostě nevěřila tomu, že může něco takového nastat. A já bych byl velmi nerad, abychom teď v tuto chvíli, kdy ještě tady svítí slunce, kdy ještě si můžeme říct "je čas, ono to přijde asi tak za čtrnáct dnů, a teprve potom to bude opravdu vážné", tak abychom nevyužili všech nápadů, které zde jsou.
A já začnu natvrdo tím, který je systémový. My v téhle zemi jsme už dlouhá léta připraveni po tom, co se stalo v roce 1997, formou krizového řízení. A já zdůrazňuji, systém krizového řízení je prosím od té nejmenší jednotky, tzn. od té obce, nastavený až po vládu a jsou jasné okamžiky, ve kterých do toho musí vstoupit obec třetího typu, je okamžik, kdy do toho musí vstoupit kraj, a je okamžik, kdy do toho musí vstoupit vláda. A já tady jenom vzkazuji, protože vlastně jednáme s vládou online, tak jenom vzkazuji, že ten čas už je a že přejít ke krizovému řízení je pro vládu výhodné, protože jestliže nepřejdete ke krizovému řízení - a to je ten můj hlavní vzkaz, který chci říct - tak nevyužijete tu kapacitu, která v tuto chvíli v tom prostoru je. To rozhodnutí se musí dostat k tomu, aby zapojilo co nejvíc lidí. A co nejvíc lidí můžeme zapojit pomocí systému, který existuje. Nemůžeme vymýšlet systém, který není. A ten systém je v tom krizovém řízení.
Existuje přece integrovaný záchranný systém. Před chvílí tady mluvil současný hejtman, a zcela určitě všichni hejtmani si to teď museli velmi tvrdě vyzkoušet, jakým způsobem a jak obtížně ho zapojovali. A tam jde o to, že něco vyřeší obec sama, a tím odpadne jedna starost, kterou by se musel zabývat někdo v Praze. Když na to nestačí ta obec, pomůže jí obec třetího typu. Když potom už je těch obcí více nebo na to samy nestačí, tak je ten integrovaný záchranný systém. A tam všude vznikají v souvislosti s tím krizové štáby, resp. se aktivují krizové štáby. A tak je úplně nejlepší, když vlastně odspodu nahoru tyhle signály jdou a teprve potom v tuto chvíli se ty věci řeší. A já teď řeknu - řeší se povodně, požáry, mimořádné havárie, u nás i komáři, ptačí chřipka, bouchla stanice plynu, ekologická havárie. To všechno přišlo vždycky v nějakém prostoru a bylo třeba to řešit. A v okamžiku, kdy už jsme na to nestačili jako kraj, tak jsme se obrátili na vládu a vláda jako první krok v době, kdy jsem byl hejtman, i když jsem byl náměstkem hejtmana, tzn. do roku 2016, když došlo k nějaké téhle věci, tak zcela jednoznačně se aktivovala vždycky část toho krizového řízení na té celostátní úrovni.
A já jsem teď v tuto chvíli, v tuto chvíli velmi na rozpacích, ale jenom doporučuji. Když máme a rozhodli jsme se, že budeme mít semafor, tak semafor musí fungovat na všech těch úrovních, o kterých jsem mluvil. A musí být naprosto jasný jak na té nejnižší úrovni, tak na té nejvyšší. A my musíme přesně vědět, když je bílá, máme klid, když je zelená, tak je opatření. Ale ta opatření musí být přesně definovaná a musíme se poučit z toho, že jsme je teď v tuto chvíli nedokázali informacemi dostat ani do těch obcí, a myslím, že ani ne dokonale do těch krajů, a nezbývá nic jiného, než prostě vysvětlit a jasně říct, že jestliže je zelená barva, tak se provedou tato opatření. A já teď říkám, ta opatření jsou potom možná a řešitelná i ne na celostátní úrovni, ale i na té nižší. Vždyť to máme rozděleno na jednotlivé okresy. A tím se můžeme dostat k tomu, že řadu problémů vyřešíme lokálně, a nikoliv že v jeden okamžik, kdy nám překročí celková čísla, vyhlásíme něco pro celou republiku. A samozřejmě že tyto věci musí být nějakým způsobem koordinovány. Ale znovu říkám, to není na ministru zdravotnictví. To jednoznačně není na ministru zdravotnictví. Říkám, musí to být systém krizového řízení.
V tom krizovém řízení je totiž postaveno to krizové řízení tak, aby v tom krizovém řízení byli všichni, kteří mohou okamžitě dát pokyn, dát příkaz. A já jsem to pocítil jako krásnou věc, když jsem to řešil na úrovni kraje, protože tam prostě sedí ředitel úřadu a já mu řeknu ano, na tomhle jsme se teď domluvili, tohle uděláš ty. Sedí tam policie - tohle udělá policie. Tohle udělají hasiči. A když se to takto rozdělí, tak já do toho dokonce mohu zapojit, resp. každý, kdo v tom systému může, je hlavou a rozhoduje, tak může potom rozhodnout, delegovat a zapojit úplně všechny. Takže já mohu říci, že to nebylo o hejtmanovi, když u nás byly povodně. To bylo o všech. Protože my jsme se zvedli a celá rada jsme si rozdělili ten kraj a každý měl nějaký úkol v nějaké části kraje, kterou hlídal a kde pomáhal řešit problém, který tam nastával. ***