(Schůze pokračovala v 10.30 hodin.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji druhý jednací den 56. schůze Poslanecké sněmovny.
Aby byla zaznamenána naše účast, nejprve vás odhlásím a prosím, abyste se přihlásili identifikačními kartami, případně mi oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty. Pokud jde o náhradní karty ohlášené na 55. schůzi, případně je mohu zopakovat, nebo resp. mohu prohlásit, že jsou platné. Stejně tak omluvy, které byly na 55. schůzi, jsou platné. Ptám se, jestli je nutné je opakovat. Nikdo to nepožaduje, tak přečtu jenom pouze omluvy nově došlé předsedovi Poslanecké sněmovny, a to paní poslankyně Věry Adámkové z jednání na dnešní dopoledne a pana poslance Radka Kotena od 11 hodin do konce jednacího dne.
Připomínám, že tato schůze byla svolána podle § 51 odst. 4 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny a podle § 54 odst. 7 nelze rozšiřovat již schválený pořad.
My přistoupíme k poslednímu bodu 56. schůze, to je zbývající bod, ostatní body jsme včera vyčerpali, a tím bodem je
4.
Informace premiéra o pozici vlády k Plánu na podporu oživení Evropy
Připomínám kolegům a kolegyním, že jsme tento bod přerušili ve všeobecné rozpravě. Pan kolega Benešík je u stolku zpravodajů. Stejně tak požádám o přítomnost zpravodaje. Tím je pan poslanec Adam Kalous, který už je připraven. A můžeme pokračovat v přerušené všeobecné rozpravě.
Před přerušením bodu byli do všeobecné rozpravy přihlášeni páni poslanci Jiří Valenta, Dana Balcarová, Jan Zahradník, Václav Klaus a s faktickou poznámkou paní kolegyně Langšádlová, kterou tady ale nevidím, takže faktickou poznámku, kterou chtěla reagovat na probíhající diskusi včera po 19. hodině, musíme vynechat. Požádám tedy o vystoupení pana poslance Jiřího Valentu. Připraví se Dana Balcarová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Valenta: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane předsedo vlády, v úvodu svého vystoupení musím předeslat, že jsem velice rád, že jste včera zde přednesl, nebo či snad jenom zopakoval české národní priority a také své výhrady k navrženému finančnímu záměru obnovy Evropské unie. Současně předpokládám, že při svých jednáních na nejvyšší úrovni ale také vezmete v potaz to, co od nás poslanců včera zde zaznělo a co také ještě dnes tady zazní. O to více bude váš vyjednávací mandát silnější a také potom mnohem méně politicky napadnutelnější. Bohužel musím na tomto místě konstatovat, že ne vždy je ale přání, či dokonce usnesení Sněmovny naší vládou plně respektováno.
Ale už k takzvanému fondu obnovy. Musím v tomto ohledu zdůraznit, že na jedné straně jsem si velice dobře vědom toho, že evropskou ekonomiku je třeba nutno znovu nastartovat, na straně druhé ale skutečně nechápu, jak se právě tato ekonomika v uvozovkách největšího blahobytu v dějinách, jak ji ještě nedávno označovali někteří rádoby znalci, mohla během pár týdnů dostat do stavu blízkého klinické smrti. Něco v tomto nadnárodním hospodářském soukolí bude tedy špatně a nad tím je třeba se do budoucna skutečně zamyslet, i když to samozřejmě není otázka pouze pro Českou republiku. Možná bude stačit vyměnit některou systémovou součástku, ale spíše se domnívám, že zásadní problém spočívá v nedostatečnosti celého systému hospodaření Evropské unie jako takového, který mimo jiné mlčky, ale o to výhodněji pro některé toleruje stále větší rozevírání sociálních nůžek.
Tak to bylo na úvod trošku obecně. Ale teď již konkrétně.
Jak již sám dobře víte, pane premiére, obrovské spory dnes vyvolává podmínka podmíněnosti čerpání peněz z evropského rozpočtu, a to vynucovaným respektem národních států k takzvané vládě práva a také k jakýmsi blíže nespecifikovaným obecně stanoveným evropským hodnotám. To v praxi může znamenat, že umělým způsobem, dokonce snad jen prostým úsudkem členů Evropské komise se mohou pozastavit finanční toky pro neposlušné členské země. A takovéto či obdobné principy mohou být pro osud celé evropské spolupráce až toxické. Brzy nemusí jít v tomto ohledu jen o naše kolegy ve skupině V4, tedy o Polsko a Maďarsko, jako jde nyní, ale i o nás samotné.
Nemusím jistě připomínat extrémní tlak některých západních velmocí v čele s Německem a Francií na zavedení povinných kvót na přijímání migrantů, byť se to ve středu například velvyslanec Spolkové republiky Německo v České republice pan Israng při jednání výboru pro evropské záležitosti pokoušel vyvracet. Otázkou je ale, zda máme věřit jemu, nebo spíše některým odlišným vyjádřením členů německé exekutivy. Nejspíš bychom se ale nechtěli dostat dalším odmítnutím povinných kvót na seznam hříšníků nerespektujících takzvané evropské hodnoty, a byli bychom tak přímo předurčeni k odpojení od evropských peněz. Proto vás nabádám, abyste se osobně a radikálně zasadil o zamezení tohoto vyděračského způsobu podmíněnosti finančních prostředků, a to nejen v souvislosti s fondem obnovy, ale i s celým rozpočtem Evropské unie.
Další moje připomínka směřuje k principu solidarity. Je asi logické, že zemím nejvíce postiženým koronavirem by se také mělo dostat největší společné podpory. To bezpochyby. Současně však nezapomínejme, že státy, jako je Španělsko a Itálie, se dostaly do své nezáviděníhodné situace z velké části i svou vlastní vinou, tedy flagrantním podceněním pandemie, a i proto je dnes budeme muset ze společných peněz mnohem více podporovat a sanovat. A obě země tak odčerpají celou jednu třetinu finančního balíku určeného pro obnovu všech zemí Evropské unie. Toto byste měl, vážený pane premiére, při svých jednáních na nejvyšší úrovni také zdůrazňovat, když tvrdíte, jak Česká republika pandemii perfektně zvládla. A když už toto neumí, nebo snad ani nechce dělat naše eurokomisařka, stejně jako se jí moc nechce pokračovat v boji proti dvojí kvalitě potravin a tak dále a tak dále, musíte ji v tomto ohledu nahradit, a to i z důvodu, jak vy s oblibou říkáte, že paní Jourová není v Evropské komisi za ANO, či dokonce proto, aby kopala za Českou republiku. Ovšem vaší chybou zůstává její nešťastná nominace s postojem, který je zájmům naší země nesmírně vzdálen.
Dále bych chtěl tímto svým vystoupením podpořit také snahu o mnohem větší flexibilitu využití unijních peněz ať již z grantů, či úvěrů. Připomínám a opakuji, že ta přerozdělovaná suma bude napříč celou Evropskou unií činit více než v přepočtu 20 bilionů korun, a pro Českou republiku z toho nejspíše připadne již několikrát avizovaných 20 miliard eur, přesněji tedy 19,2 miliardy eur. Musím ale současně připomenout, že převážná část celého 750miliardového balíku bude vázána na investiční priority Komise, jak zdůraznil také její místopředseda Valdis Dombrovskis. Jistý problém však vidím v tom, že tyto priority se nemusí vždy shodovat se skutečnými potřebami a zájmy jednotlivých národních států a v extrémním případě mohou jít i proti sobě. Namátkově mohu zmínit, že peníze by měly dle Evropské komise směřovat především do klimaticky udržitelných projektů nebo do projektů zrychlujících přechod k zelené ekonomice. A právě tuto oblast nemáme dokonce ani zde v České republice ještě pořádně vydiskutovánu. A o možnosti dosažení politického konsenzu na některých takzvaných zelených projektech bych raději již ani nemluvil. Je totiž minimální. ***