(16.30 hodin)
(pokračuje Dolínek)
Já jsem viděl, že vy jste ukázala, resp. váš tým, řadu dat, která ukazují, proč jste se k tomu kroku rozhodli. Ale myslím, že ne všechny věci se musí vždy udělat ihned. Já si myslím, že ten krok k tomu, že se zruší stravenky, respektive ten celý systém, pardon, nechci říct zruší, ale že se nabídne jiný systém zaměstnavateli, než jsou ty stravenky, je velmi lákavý. A já si myslím, že samozřejmě v době, kdy každá firma nyní bude hledat okamžiky, kde se má šetřit, jak se má šetřit, co se má udělat, tak bude velmi lákavé přecházet na jiný systém, vlastně díky tomu neumožnit zaměstnanci, aby měl stravování v daném místě nebo aby měl ten systém stravování, jak byl navyklý, a vlastně přejde na nějaký jiný systém, který ale následně může zase v budoucnu být také okleštěn.
Já myslím, že ten systém stravenek, přestože jsou tam nějaké neduhy, můžeme říkat zneužitelnost, obchodníci za to prodávají i jiné zboží, ať jsou to tabákové výrobky, alkohol a podobně, je systém, který není ideální, ale je to systém, který garantuje to, že řada lidí - není to pouze v Praze, ale je to především v jiných obcích - opravdu se rozhodla vždycky, že mám tu stravenku, jdu někam na oběd, doplatím si třeba za nápoj, ale jsem schopen se za to najíst a chodím se najíst. A v okamžiku, kdy ty věci budou zaměstnavatelem zrušeny, protože to si nevolí zaměstnanec, ale zaměstnavatel, tak může dojít k oslabení toho, aby opravdu ty základní návyky, které jsou vhodné pro ty zaměstnance, byly zrušeny.
Já tedy zde avizuji, že určitě uvítám diskusi na toto téma. Myslím, že to je krok, který není v tuto chvíli vhodný, a paní vicepremiérku požádám, zda by tedy v příštích týdnech toho využila a udělala jaká širší sezení i pro poslance z dotčených výborů, ať je to hospodářský, rozpočtový a další, abychom měli šanci si o tom promluvit jak se zástupci zaměstnanců, tak zaměstnavatelů a Ministerstvem financí a otevřít platformu, kde bychom ještě jednou tu diskusi mohli projít, protože já si myslím, že je to předčasné a že možná zaměstnavatelům prospěje a zaměstnancům nikoliv, protože zaměstnanec má mít tu jistotu, že se na něho myslí, a že když odvádí svoji práci osm a půl, deset a půl, dvanáct a půl hodiny denně, tak že má i to zázemí v té firmě, a obávám se, že tento krok k tomu zázemí nepovede, naopak povede k rušení zázemí. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Dolínkovi. Nyní v obecné rozpravě pan poslanec Luzar, připraví se Mikuláš Ferjenčík. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážená paní ministryně, dámy a pánové, tady k těm stravenkám asi bude hodně slov, ale já chci upozornit na jeden problém, který u těchto stravenek je a který se jistě obrací vůči zaměstnancům, ale i zaměstnavatelům.
Jak funguje dneska závodní stravování, nebo obecně stravování zaměstnanců? Svého času bylo ze zákona, že musí zaměstnanec mít možnost se stravovat a musí mít možnost teplého jídla. Toto bylo postupně zrušeno a šlo to na dobrou vůli dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, aby si našli svoji pozici v rámci úpravy pracovní doby a možnosti se stravovat. Nebudu tady vzpomínat celou tu historii, co se povolovalo, se potom rušilo a jak se oklešťovaly zaměstnanecké výhody, aby nakonec z nich zůstal jeden určitý benefit, benefit formou stravenek.
Ale ne všichni mají stravenky, jak tady správně zaznělo. Jsou tady podniky, které mají vlastní závodní stravování. Samozřejmě to vyžaduje nějaké náklady, ale těm velkým podnikům se to asi vyplatilo, že měly vlastní stravování. Bude se jim to vyplácet i nyní, když tedy bude ten tlak na to, aby zaměstnanci získali nějaký, v uvozovkách, imaginární příspěvek k platu a ke mzdám, aby si mohli říci, pro nás je výhodnější získat ty peníze v hotovosti a nějak si zajistit to stravování? Čili ten okruh problémů spojených se závodním stravováním obecně na úkor zaměstnance a výhodu pro zaměstnavatele.
Druhý okruh zaměstnanců jsou ti, kteří ty stravenky opravdu berou, kteří je dostávají a kteří si za ně mohou koupit potraviny. Využívají je většinou, a teď zase říkám, k platu i ke mzdě, protože nesmíme zapomínat na velkou armádu státních zaměstnanců, kteří třeba nemají možnost jiné stravování, takže jakmile je vyhlášena obědová přestávka, tak z většiny státních úřadů jdou všichni do| nejbližších restauračních zařízení se najíst. Budou to využívat i nadále, aby měli i nadále tu teplou stravu? Nebo začne převažovat to, co jsme vídali ve filmech s Charlie Chaplinem, kdy každý dostal svůj jídlonosič a šel si ohřívat jídla? Nebude to ty zaměstnance takhle svým způsobem deklasovat, pokud zrovna tedy nedrží krabičkovou dietu a to jídlo si v těch krabičkách nosili, popřípadě pokud nemají předepsanou dietu lékařem a dávají si tady toto dietní jídlo? Paradoxně mnoho restaurací právě pro tyto zaměstnance umožňuje a vaří dietní jídla a připravuje zdravou stravu, aby ji mohli mít.
To jsou všechno okruhy, které momentálně neřešíme. My řešíme daňový problém. Chceme... a co vlastně chceme dosáhnout? Chceme uspořit. Paní ministryně správně řekla, dvě procenta, pět procent, sedm procent uniká. Ale my neznáme řešení úniků jiné než zrušit tu službu jako takovou? Zkoušeli jsme udělat omezení? Zkusili jsme nastavit maximální možný zisk tady z těchto operací, finanční zisk, které mají ty různé kartové, stravenkové a další společnosti? Dělali jsme cenové regulace?
Paní ministryně správně poukazuje na to, my přece nechceme rušit. My chceme dát volnou vůli rozhodnout si. Je to opravdu volná vůle? A jestli je to opravdu míněno jako volná vůle, potom bude v tom návrhu zákona také možnost, že musí být souhlas odborové organizace u toho kterého zaměstnavatele, jestli s tímto postupem souhlasí? Anebo to bude jenom vůle zaměstnavatele, který je ten silnější a v tom vztahu se zaměstnancem rozhodující? Bude tam možnost říci, ale my nechceme? A bude na to vůbec někdo brát ohled?
A tady tyto nejasnosti tady zůstávají. My jsme měli možnost v našem klubu KSČM hovořit třeba i s odborovými organizacemi, které naopak zcela relevantní a jasné argumenty předkládaly na stůl a říkaly, ale my vidíme tohle riziko, tohle riziko. A na to nám nikdo není schopen odpovědět. A my se toho bojíme. A i tyto argumenty musí zaznívat a předpokládám, že v té diskusi zaznívat budou. Byl tady námět na nějakou širší diskusi, ale já bych právě rád, aby ta širší diskuse zahrnovala i odborové svazy a další. Byť nějaká jednání probíhala, přesto zůstává hodně otázek nevysvětleno a nevyřešeno. A neustále se operuje, jak je to vlastně určitá dobrovolnost. My nerušíme, my necháváme možnost. Ale využití té možnosti, to bude vyloženě na vůli zaměstnavatele, jak se rozhodne.
Další bod, který v tomto daňovém balíčku je a který možná zůstává trošku mimo, a argumentačně bych si dovolil paní ministryni požádat, aby nepoužívala ten argument zdraví. Hovoří se o dani z tabáku a zahřívaného tabáku a daň z alkoholu. My jsme tady probírali daň z tabáku a probírali jsme zákaz kouření, jestli si na tu debatu vzpomínáte. Tady upozorňuji, že jsem v tomto případě zaujatý jako kuřák, samozřejmě v tomto pohledu můj názor nemusíte brát jako objektivní, ano, je subjektivní, ale dívám se na to, že my jsme zdražovali docela výrazně tyto komodity, a zase se operuje, že to je pro zdraví. Ale já bych neustále chtěl před předkladateli návrhu zákona o zákazu kouření vidět ty výsledky, ty výstupy, jak se statisticky podařilo v České republice snížit počet kuřáků, snížit úmrtí na nemoci způsobené kouřením a tyto věci, kterými bylo operováno. Proto pokud používáme v daňovém balíčku argument "vždyť se jedná přece o zdraví", tak zkusme si tedy jednou ty argumenty dát, ať víme, na čem jsme. A já si myslím, že ty statistiky nebudou takové, jak nám bylo tvrzeno, když jsme projednávali zákon o zákazu kouření. Ale toto není tento případ, jsme u daňového balíčku. Proto bych pouze rád, aby se nepoužíval tento argument, vždyť je to přece pro zdraví.
Co se týče daně z alkoholu, vzpomeňte si, jak jsme schvalovali minulé daňové balíčky, kde se také daň z alkoholu objevovala. Máme tady alkohol, který je zvýhodňován - to je víno. Všichni jsme schopni se shodnout, že máme kraje, hlavně moravské, které jsou velkým producentem vína, a určitým stylem je zvýhodňujeme. Nikdo asi nebude proti, všichni máme rádi dobré moravské víno.
Poslední období vláda zohlednila druhý český fenomén - pivo. A snížíme hospodským a umožníme, a pivovary rostou jak houby po dešti. ***