(15.40 hodin)
(pokračuje Maříková)
Problémy, které máme, jsme si způsobili sami. A nyní místo odstranění příčiny řešíme následky. Budeme-li se dál chovat "po nás potopa", nebo změníme něco? Přírodu si ničíme, jelikož si chceme žít pohodlným, komfortním životem. Zapomněli jsme však, že jsme součástí flóry a fauny. Nedostatek vody může zásadně ovlivnit náš svět a život na něm. (Velký hluk v sále.)
My vyvážíme ve velkém surové dřevo -
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Paní poslankyně, dovolím si vás přerušit a znovu požádat kolegy v sále o klid. Děkuji. Prosím, pokračujte.
Poslankyně Karla Maříková: My vyvážíme ve velkém množství surové dřevo do zahraničí. Po těžbách vznikají vykácené holiny a je nám úplně jedno, že jsou to právě lesní porosty, které brání dalšímu vysychání krajiny. O kůrovcové kalamitě, která se řeší velmi vlažně, už tady bylo řečeno mnohé. Lesy dokážou zadržet pětkrát až devětkrát více vody než bezlesá krajina. V České republice pokrývají lesy více jak 34 % plochy. Ovšem způsob využívání krajiny člověkem má za následek rychlejší odtok vody. Bohužel my dnes vynakládáme mnoho peněz, a jsou to přibližně 3 miliardy ročně, na zadržování vody v krajině, ale skutečnou příčinu neřešíme. Jde o projekty zlepšující obnovu mokřadů, tůní, rašelinišť, rybníků, řek, alejí a meandrujících potoků. Příčinou ovšem je, že jsme narušili celý vodní cyklus kvůli pohodlnému životu a zisku.
Globální problém, na který je dnes poukazováno, je následek malých lokálních problémů. Sluneční energie, která by se spotřebovala na opar, se na zemi promění v teplo. Voda je dopravcem tepla do zemského povrchu a do vyšších vrstev atmosféry. Ale my jsme ji odvedli z měst a krajiny. Chceme-li řešit podstatu klimatické změny, pak vraťme vodu do vodního cyklu a nechme vodu stékat do zelených ploch. Zvyšme zelené plochy místo falešné estetiky, kterou si ničíme životní prostředí. Přestaňme zabetonovávat krajinu, vystavovat sklady místo orné půdy, nesmyslně kácet stromy a omlouvat to tím, že jde o nálet, a začněme s výsadbou stromů. Vodu, kterou stromy vsají, odpaří. Jeden strom odpovídá svým výkonem deseti klimatizacím. A naopak místo každého pokáceného stromu máme 280 kWh slunečního tepla, které místo ohřeje. Přestaňme podporovat zahraniční korporace, které využívají naše přírodní bohatství jen pro svůj zisk. Řešme podstatu problému, a ne jen jeho symptomy. Vraťme vodu do naší správy, nikoli zahraničních korporací. Ze zisků řešme podstatu problémů sucha a obnovujme z nich vodní infrastrukturu. A dejme lidem čistou vodu za rozumnou cenu a zdravé životní prostředí.
Děkuji. (Potlesk z lavic SPD.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Další přihlášenou v rozpravě je paní poslankyně Jarošová. Připraví se pan poslanec Benda. Prosím.
Poslankyně Monika Jarošová: Vážené dámy a pánové, právě dnes se zde projednává, zda zakotvit ochranu vody a půdy do české Ústavy. Dobře víme, že voda přímo ovlivňuje kvalitu života. A nejen to, určuje i, zda nějaký život vůbec bude. Proto je nutné, aby tato komodita byla pod kontrolou státu. Opakovaná sucha v posledních letech jednoznačně prokázala, že voda je surovina, okolo které se bude točit světová politika. Sucho v nedávné minulosti i v současnosti i prognózy odborníků ukazují, že celé lidstvo je na pokraji celosvětové vodní krize. Vlivem změn životního prostředí způsobených lidskou činností i celkovou změnou klimatu se tak dostává do popředí zájem o zachování podzemních a povrchových vod, ale i úrodné půdy. Jedná se o strategicky důležité a nenahraditelné suroviny. Četnost a intenzita sucha bude s největší pravděpodobností pokračovat. Z krajiny mizí voda. Klesá nám hladina podzemních vod. Snižují se průtoky v řekách, zásoby v přehradách. Vysychají studny. A mnohdy lokálně kolísá zásobování obyvatel pitnou vodou. Takže státy, které nebudou mít vodní zdroje nebo ornou půdu pod svou kontrolou, se stanou zranitelnými, a tím se stanou zranitelní i jejich občané.
Voda, stejně jako například vzduch nebo půda, nemůže být předmětem obchodu. A víme dobře, že snahy o ovládnutí zdrojů nejen pitné vody hýbou světem. Privatizace vody byla tenkrát kardinální hloupost, jejímž důsledkem je současná rozdílná cena a zanedbaná vodárenská infrastruktura. Soukromí zahraniční zprostředkovatelé dostatečně neinvestují do její údržby a modernizace. Důsledkem toho jsou časté havárie vodovodních systémů. Následné ztráty na pitné vodě, které uniknou do okolní půdy, stejně jako opravy zaplatí občané.
Stanovisko vlády k tomuto kroku je nesouhlasné. Vláda tvrdí, že prý je to nadbytečný krok, protože je již v Ústavě zakotvena ochrana vody v článku 7. Cituji: "Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství." Já nevím, jestli tohle stačí. Jako pokud to stačí podle vlády, tak jak je možné, že nám tady voda skoro nepatří? A proč jsou zisky z ní v některých oblastech odváděny do zahraničí a obce z nich mají minimální podíl? Tak mně to zase tak nadbytečné nepřijde. Naopak, já si myslím, že to je nutné. Je faktem, že cena vody se napříč regiony liší. Jedno pravidlo ale zůstává. Tam, kde prodej zprostředkovávají soukromé společnosti ze zahraničí, mají občané vodu dražší a peníze se do vodní infrastruktury nikdy nevrátí.
Proto SPD podpoří tento zákon, který povede k maximální ochraně naší vody, zachová ji přístupnou veškeré populaci České republiky, a to za obecně přijatelných podmínek. Slovinsko již obdobnou změnu ústavního zákona zavedlo v roce 2016 a udělali velmi dobře. Uvědomme si, že to, jak se k této problematice postavíme nyní, významně ovlivní životy našich potomků. Proto myslím, že je víc než nutné, aby byla ochrana takto strategického zdroje ošetřena nejvyšším možným způsobem, a tím je přijetí ústavního zákona. (Potlesk z lavic SPD.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A další je přihlášený v rozpravě pan poslanec Benda a připraví se pan poslanec Holomčík. Prosím.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, asi toho máme všichni už dneska poměrně dost, tak já se pokusím nebýt příliš dlouhý, i když by se o tom dalo asi povídat poměrně dlouze. Jenom k tomu, co tady zaznělo v proslovu přede mnou, upozorňuji, že voda je od římského práva věcí ničí, resp. statkem veřejným, a teprve v nějakém okamžiku se stává případně vlastnictvím, ale rozhodně to není tak, že by došlo k nějaké privatizaci vody. To je prostě absolutní nepochopení práva.
Druhá poznámka. Bylo tady řečeno, že ty návrhy byly předloženy před rokem. Ano. Byly předloženy před rokem, kdy jsme měli extrémní sucho a horko. Teď máme extrémní zimu a extrémní deště. Tak jenom tak, abychom občas se nedostávali do situace, že řešíme něco příliš aktuálního. Chtěl bych k tomu říct, že ty návrhy mají jistě nějakou vnitřní logiku, ale buďme opatrní na dobré úmysly, kterými jsou dlážděny cesty do pekel.
Já podporuji všechny rozumné úpravy běžných zákonů, které směřují k tomu, abychom zadržovali vodu v krajině, abychom lépe hospodařili s vodou v krajině a další věci. Ale mám jednu prosbu. V souvislosti s vodou mi na Ústavu nesahejte. Nechme Ústavu na pokoji. Anebo pokud, tak až po nějakých dlouhých a naprosto zásadních a jasných diskusích, co má být tím skutečným cílem. Ono některé ty výhrady řekla již vláda ve svých stanoviscích. A každý ten návrh k tomu přistupuje trochu jinak, takže to není tak jako úplně triviální. Dokonce ani ta sloučená rozprava... To, že se to všechno teoreticky týká ochrany vody, tak já myslím, že nad každým článkem Ústavy se má rozmlouvat dlouze a důkladně. A že se pak tady vezme dohromady Listina práv a svobod a právo na vodu a na druhé straně se přihodí vlastnictví a další věci...
Ale ve stručnosti, proč navrhnu ve všech třech případech zamítnutí těchto návrhů zákonů, nikoli jenom vrácení k přepracování. Zamítnutí, protože všechny tři pokládám za naprosto nevhodné. ***