(15.30 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Seznámím sněmovnu s omluvenkou. Paní poslankyně Pekarová se omlouvá dnes mezi 14.30 a 15.30 z pracovních důvodů. Nyní se mi hlásil pan předseda Kováčik, ale v rozpravě, předpokládám. Ano, v tom případě přerušuji tento bod.
A nyní bychom se měli dostat do bodu
Sloučená rozprava k bodům 5, 6 a 7
/sněmovní tisky 549, 526 a 508/
Potom se vrátíme k těmto bodům opět v pořadí, ve kterém byly v pořadu. Vidím, že je tabule již upravena. Prosím, pane poslanče, máte slovo s přednostním právem.
Poslanec Pavel Kováčik: Pane předsedající, vážená vládo, paní a pánové, děkuji za slovo.
Rád bych velmi krátce ke všem třem těmto návrhům projednávaným ve sloučené rozpravě řekl, že všechny tři návrhy jaksi upravují to zásadní, možná do blízkého či středně vzdáleného budoucna to nejzásadnější, co vůbec podmiňuje další pokračování lidské civilizace. Nepřeháním, je to tak. Vidíme, že mnohé příčiny migrace spočívají mimo jiné také v tom, že jde o migraci ze suchem a předchozím špatným hospodařením mocností zdevastované krajiny. To ale nechci říkat.
Chci říci to, že jsme se i poté, co se ústavní právníci a různí jiní, kteří tomu rozumějí, vyslovili, že na každém z těch návrhů je něco, co se dá použít, a jde o zásadní úpravu ústavního přístupu, scházeli jsme se k tomu zástupci všech tří navrhovatelských skupin nebo stran, a tak vím, a vy ostatní mnozí to víte také, že Ministerstvo zemědělství spolu s ústavními právníky připravilo určitý koncept, nebo určitý návrh, a proto mi dovolte, abych šel naproti tomuto návrhu, který je připraven ve spolupráci, nebo alespoň za dobrého vědomí všech ostatních, a u všech tří návrhů navrhl až ve chvíli, kdy to bude procedurálně vhodné, přerušení projednávání až do předložení vládního návrhu. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za ten návrh. Já nevím, co je potom ten moment procedurálně vhodný, tak doufám, že se pak přihlásíte.
Poslanec Pavel Kováčik: Nebojte se, přihlásím se včas.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní vás seznámím s omluvenkou. Pan poslanec Munzar se omlouvá dnes od 17.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů.
A nyní tedy budeme pokračovat ve sloučené rozpravě. Prosím paní poslankyni Maříkovou, připraví se paní poslankyně Jarošová.
Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové a vážení páni ministři, my tady řešíme sucho a zadržování vody v krajině, ale už neřešíme příčinu, korporace, které nám tuto vodu odčerpávají, a miliardy ze zisku, které plynou do zahraničí, místo aby zůstaly tady u nás a investovali jsme je do řešení problémů.
Pojďme tedy na to od začátku a řekneme si, jak se u nás privatizovala voda. Voda by měla být pro náš stát jedním z největších bohatství. Stát a politici ovšem rezignovali na správu strategických odvětví a voda se tak stala pouze zdrojem zisku. To vše se začalo odehrávat v roce 1993, kdy stát převedl bezúplatně na obce a města majetek z krajských státních vodárenských podniků a vznikly vodárny v majetku měst a obcí. Politici šli koncernům na ruku a zaprodali sami sebe i tento stát. Odvětví vodárenství má ročně obrat přibližně 35 mld. korun. Každoročně z toho odejde do zahraničí 1,6 až 2,6 mld. korun na dividendách. Neobnovujeme za ně infrastrukturu nebo neřešíme sucho či zadržování vody v krajině. My jako Česká republika z toho nemáme vůbec nic. Došlo k privatizaci zisků z vody a k zestátnění nákladů na infrastrukturu. To je velmi výhodné pro koncerny, ale nevýhodné pro náš stát. Korporáty bohatnou a stát investuje. A tak vláda, potažmo stát, musí sama investovat do projektů, které řeší následky, a musí hledat řešení, jak skutečně zvýšit zásoby podzemní i povrchové vody v České republice způsobené klimatickými změnami (?), zásahem člověka a byznysem korporací, zatímco zahraniční korporace na naší vodě bohatnou. Řešení samozřejmě existuje, ale nejsou levná a nedají se udělat ze dne na den.
Nejdůležitějším opatřením, jak zadržet vodu, je udržet ji v krajině. Zadržování vody v krajině je možné zlepšit změnou způsobu zemědělského hospodaření, rozčleněním krajiny na menší celky a omezením zastavování zemědělské půdy betonem k výstavbě různých areálů. Dopad na schopnost krajiny zadržet a vstřebávat vodu má i těžká zemědělská technika. Kvůli své hmotnosti totiž půdu udusává, a tím způsobuje, že voda více zůstává na povrchu a odtéká pryč. Zmizely meze, remízky, osamělé stromy, jež při zadržování vody odvádějí nezanedbatelný díl. Významně k odtoku vod přispěly také nadměrné meliorace. Svůj díl si vybírají i chemická hnojiva, jež zničila organismy přítomné v půdě, které byly základem pro schopnost půdy zadržovat vodu. Ostatně samotné zemědělské půdy stále ubývá. Podle Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy od roku 1937 ubylo přibližně 800 000 ha. Jeden hektar kvalitní černozemě přitom dokáže zadržet až 3,5 tis. krychlových metrů vody.
Bez rozmyslu necháváme zakrývat půdu nepropustným materiálem, a způsobujeme tak škody na životním prostředí a půdu degradujeme. Zakrytí půdy nepropustným materiálem přispívá k poškození biodiverzity, zvyšuje nebezpečí povodní a nedostatku vláhy. Přispívá i ke změně klimatu. Nejvýrazněji postižené zastavováním jsou zpravidla ty nejlepší půdy. Ve větší míře se zastavují nejkvalitnější pole. Při vydatných deštích se voda nemá kam vsakovat a způsobuje lokální povodně. (Poslankyně se odmlčela kvůli hluku v sále.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Paní poslankyně, já vám rozumím a vyzvu vaše kolegy na obou stranách sálu k většímu klidu, tak aby bylo slyšet, co se tady říká. Prosím.
Poslankyně Karla Maříková: Zásadní je i dopad na živočichy a rostliny. Nejenže se zmenšuje území, kde žijí, ale zároveň se rozděluje i populace těchto druhů. Brání se jim v migraci a omezuje se zdroj potravy.
Deset centimetrů orné půdy vzniká 2 000 let, a my místo abychom půdu více chránili, měníme ji v beton. Dalším problémem je, že půda ztrácí živiny, jelikož se z ní vytrácí organická hmota. Organická hmota je přitom velmi důležitá pro kvalitu a také úrodnost půdy. Odebrané živiny je nutno do půdy vracet zpět. Zemědělci živiny půdě dodávají hnojením pomocí minerálních hnojiv. Dohánění úrodnosti půdy intenzivním hnojením ale může vést až k tomu, že její úrodnost bude nakonec tak nízká, že přestane přinášet zisk. Vzhledem k úbytku dobytka se na pole nedostávají potřebné organické látky ve formě hnoje nebo močůvky, díky těmto organickým látkám byla půda lépe prohnojena. Nyní se z půdy jen odebírají a vrací se do ní jen chemie.
Když se tady pan ministr zemědělství Toman rozčiloval kvůli pesticidům, že tady nespravedlivě zemědělce obviňujeme, tak si prosím přečtěte výzkum Masarykovy univerzity v Brně, který přinesl alarmující výsledky ohledně množství pesticidů v půdě. Dle Centra pro výzkum toxických látek v prostředí, které zkoumalo ornou půdu na 75 místech v republice, zaznamenali vysoké koncentrace pesticidů. 80 % půd obsahuje minimálně jeden pesticid v nadlimitní koncentraci, v 36 % půd se pak našlo tři a více pesticidů v nadlimitní koncentraci. Alarmující pak je, že se v půdě vyskytovaly i více jak deset let zakázané pesticidy, a to Atrazin, a třináct let zakázaný Simazin, který se do půdy s největší pravděpodobností i přesto, že je zakázaný, dostává s herbicidem Terbutilazinem, který se používá na kukuřici. O negativních účincích pesticidů na lidské zdraví, kvalitu půdy a vody bychom si tady mohli povídat hodně dlouho. Limity pro pesticidy v půdě z roku 1994 byly zrušeny a nová vyhláška z roku 2016 se o nechlorovaných jednotlivých ani sumárních pesticidech nezmiňuje, tak jich teď může být v půdě neomezené množství. Za jeden rok je v České republice nastříkáno necelých 5 000 tun pesticidů.
Výsledky výzkumu jsem vám, pane ministře, prostřednictvím pana předsedajícího předávala loni v rámci ústních interpelací. Trochu jsem sice odbočila, ale nedalo mi nereagovat na výstup pana ministra Tomana.
Srážky naše území opouštějí bez užitku a neobnovují se tak podzemní zdroje, které jsou ve velkém množství odčerpávány pro zisk. Srážek je přitom přibližně stejně jako v minulosti, ale daleko častěji jde o přívalové deště, které krajina špatně absorbuje díky tomu, jak je s ní zacházeno. ***