(15.50 hodin)
(pokračuje Benda)
K tomu tisku 549 ctěných kolegů ze Starostů a nezávislých - ten se pokouší zřídit nové lidské právo na pitnou vodu. Já jsem na zřizování nových lidských práv velmi opatrný, pokládám rozsah, který máme v Listině, za dostatečný. A jenom prosím, vždycky když se nějaké takové právo - a ještě dokonce pro každého, zdaleka nejenom pro občana, zdaleka nejenom pro osobní potřebu, ale zřejmě pro každého, i pro každý podnik - právo na pitnou vodu v Listině stanoví, pokládám to za velmi sporné. To samé v odst. 3 - vodní zdroje jsou statkem veřejného užívání a jsou ve správě státu. No dobře. Zásobování pitnou vodnou zajišťují obce na neziskovém základě. Všechny ty teze - jsou ve správě státu... Co ten stát, bude je pronajímat těm obcím, nebo může zajišťovat i zásobování pitnou vodou, nebo to musí být jenom obce? Prostě myslím, že jsou tam naprosté nedomyšlenosti, že samo deklarování práva na pitnou vodu pro každého bez jakéhokoli omezení je velmi sporné. Znamená to, že když mi vyschne studna u domu, že mám právo požádat stát, aby tam dojel s cisternou a dolil mi ji? Bezplatně? Znamená to takové právo? Znamená to právo, ke každému domu, který není dnes osazen studnou, dovést veřejný vodovod? Já se bojím, že by to v jistém typu výkladu samozřejmě takové právo na pitnou vodu znamenalo, jestli si to starostové představují tak, že opravdu každý, kdo si vzpomene, jakkoli daleko od obce, že chce přivést vodovod až k baráku, tak že mu ho musí přivést, to tedy nevím, jestli chceme.
Druhý návrh je návrh poslanců Marka Výborného, ctěných kolegů z lidovců, který bych řekl, že je nejstřídmější a ve své střídmosti, řekl bych, lidovecky konzervativní - nepřináší nic nového. (Smích některých poslanců v sále.) V tom případě ho pokládám za zbytný. Protože voda, vodní zdroje a půda už podle dnešního stávajícího výkladu Ústavy, a to i opakovaného výkladu Ústavního soudu, a nejenom doktríny, ale Ústavního soudu, tak samozřejmě patří do přírodních zdrojů, takže je to takové, jako že řekneme - přírodní zdroje, zejména vodní zdroje a půda. No, nevím, proč tyhle vypichujeme, tyhlety to nejsou, ta zvířátka v těch lesích to nejsou, jiné věci - vzduch to není... Prostě ano, tohle by se asi schválit dalo, ale myslím si, že se bez toho úplně v klidu obejdeme.
A poslední návrh je návrh komunistický, který opět nevybočuje z tradice této strany, protože říká - všechno znárodnit. Úplně jednoduše a natvrdo, všechny přírodní zdroje a přírodní bohatství jsou ve vlastnictví České republiky. To znamená, že premiér vlády resp. jeho svěřenecké fondy veškerou půdu musí odevzdat lidu České republiky, který se stane vlastníkem. Nevím, jestli to opravdu komunisté takto zamýšleli, ale tento návrh samozřejmě pokládám za nejspornější a nejproblematičtější a jsem zvědav, jestli by státní rozpočet měl někdy na to vyplatit ty náhrady, které by se za to musely vyplácet. Ale tato definice - ostatní přírodní zdroje a přírodní bohatství jsou ve vlastnictví České republiky - opravdu znamená, že všechno, co je přírodním zdrojem a přírodním bohatstvím, by bylo ve vlastnictví České republiky, by muselo být převedeno do vlastnictví České republiky. To pokládám také za zcela nemyslitelné.
Takže z těchto důvodů, každý z trochu jiného, ale s prosbou chraňme vodu, ale nesahejme na Ústavu, navrhuji všechny tři tisky zamítnout. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Ty návrhy jsem zaznamenal. Jsou zde opět omluvy. Pan poslanec Jan Bauer se omlouvá od 16 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů, paní poslankyně Golasowská se omlouvá mezi 15.45 a půlnocí, tedy do konce jednacího dne, taktéž z pracovních důvodů.
Nyní zde mám s faktickou poznámkou přihlášeného pana zpravodaje poslance Navrkala. Prosím.
Poslanec František Navrkal: Děkuji za slovo. Já bych jenom vaším prostřednictvím krátce zareagoval na kolegu Bendu, který tady mluvil o tom, že se bojí v tom návrhu od STAN, že se tam zavádí nějaké nové lidské právo, vyjmenovával tady, že se bojí, že by to mělo znamenat právo, že všude budou muset být vodovody apod. Tak notabene o několik článků dole je článek 33 - každý má právo na vzdělání - a také to neznamená, že každému stát musí zaplatit osobního učitele, aby ho doma vzdělával. Takže podle mě to byla trochu zvláštní argumentace. To je vše. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A pan poslanec Holomčík, který je nyní přihlášený v obecné rozpravě, připraví se pan poslanec Výborný.
Poslanec Radek Holomčík: Já vám děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, tady v té rozpravě už zaznělo mnoho argumentů. Já bych chtěl zmínit tři věci v souvislosti s tématem ústavní ochrany vody.
Ta první - on už to tady na začátku dnešního dne říkal pan předseda Bartoš. My jsme poněkud skeptičtí k tomu očekávanému výsledku, který by nějaká forma ústavní ochrany vody měla přinést. Já jsem strašně rád za to, že se o tom bavíme, je to velmi důležité téma, ale podle mě, podle té logiky, tak jak bychom měli přistupovat k řešení problému, tak bychom se měli podívat v prvé řadě na to, jak v tento okamžik jsou dodržovány zákony, které už máme. Namátkou, myslím si, že by bylo zajímavé udělat analýzu toho, co chce vodní zákon v ochranných pásmech kolem vodních zdrojů, a toho, co se v těch ochranných pásmech skutečně děje. To je např. jedna taková věc. Další věc, někdy od dubna nebo května 2018 volám po nějaké forenzní analýze kůrovcové kalamity. Taky další věc, kdy i ČIŽP, Česká inspekce životního prostředí, konstatovala porušování lesního zákona. Já rozumím, že teď v té kalamitní situaci některá ustanovení lesního zákona pro vlastníky prostě nejde dodržet. Tomu rozumím. Ale je otázka, jestli v té minulosti, kdy ještě v roce 2016 jsme měli nejlepší stav lesů za posledních 250 let, tak je otázka, jestli i v této době k tomu porušování nedocházelo. ČIŽP jasně řekla, že docházelo. Takže to je další věc, na kterou bychom se měli podívat.
Takže obecně si myslím, že bychom se měli zamyslet nad tím, jestli v tento okamžik zákony, které máme a které se týkají ochrany vody, ochrany půdy, ochrany krajiny nebo lesů, které jsou pro hospodaření s vodou v krajině taky důležité, jestli skutečně využíváme možností, které v těch zákonech už v tento okamžik jsou.
Druhá věc, - a také v té rozpravě zaznívala, ale považuji ji za důležitou, takže ji zmíním, a to je způsob, jakým se provozuje vodárenská infrastruktura v České republice, jakým se prodává pitná voda koncovému spotřebiteli. V řadě měst anebo krajů, podle toho, jak jsou tam ty vodárny zřizovány, dostáváme informace, a jsou lidé, kteří na to poukazují po desetiletí, že ty provozní modely nebo i privatizace tam, kde proběhly, nezřídka vykazují známky velice podivného jednání. A myslím si, že pokud se chceme bavit o ochraně vody a nějakých zárukách pro občany, že budou mít pitnou vodu, tak bychom se měli nějak systematicky zaměřit na to, jestli to, jak různé společnosti buď nabyly tu infrastrukturu, zdroje, nebo jakým se dostaly k jejich provozování, jestli skutečně je to v zájmu občanů této země, nebo jenom v zájmu nějakých malých ekonomických skupin.
A třetí věc, kterou chci říct, a tady se v podstatě připojím k tomu, co říkal pan kolega Benda. Já bych v návaznosti na návrh KSČM chtěl vybídnout, aby když už chceme tu vodu chránit, a já věřím tomu, že to je náš společný zájem, abychom si při tom nepočínali jako slon v porcelánu. Nebudu podezírat KSČM z toho, že úmyslně dali ustanovení do toho návrhu, které by de facto mohlo vést k nějakému masivnímu vyvlastňování, ale považuji to za velice rizikové. A z toho důvodu se připojím k návrhu na zamítnutí, protože v tom skutečně vidím velké riziko.
A to je všechno, co jsem chtěl říct. Já vám děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Dobrý podvečer, vážené kolegyně, vážení kolegové. S faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Jan Zahradník. Já přečtu omluvu. Dnes se omlouvá pan poslanec Lubomír Španěl mezi 16.00 a 19.00 do konce jednání z důvodu jednání. Prosím, pane poslanče, máte slovo. ***