(15.50 hodin)
(pokračuje Elfmark)
Další pozměňovací návrh, který předkládám s kolegyní Danou Balcarovou, se týká kompostování. Obce mají povinnost dosáhnout vysoké míry třídění komunálních odpadů. Obce však nesmějí být motivovány odpady vytřídit i za cenu nelogických kroků. Takovými nelogickými a neekologickými kroky by mohlo být rušení domácího a komunitního kompostování a snaha vytřídění do té doby na místě kompostovaného odpadu. Aby se předešlo těmto snahám a obce i nadále podporovaly domácí a komunitní kompostování, je nutné domácí kompostování započítat mezi odpady vytříděné. Obdobným způsobem započítává i domácí kompostování mezi vytříděné komunální odpady již nyní v Rakousku. Tam jsem to i vzpomínal na výboru, že tam je to jenom v jednom okrsku, takže z toho bych si úplně příklad nebral. Ale také je dobrá praxe v Itálii. A právě z tohoto modelu jsme si vzali příklad.
Z italského modelu lze vyjít při tvorbě samotné metodiky. Ministerstvo nebo samotné obce nastaví podmínky vyhláškou, která bude domácí kompostování regulovat. Kompostující občané dobrovolně registrují svůj kompostér, který bude svými parametry vycházet z vyhlášky ve své obci. Obec pak vykazuje množství zkompostovaného bioodpadu na svém území na základě výpočtu průměrného objemu kompostu, který se vytvoří v kompostéru podle jeho velikosti a množství občanů, kteří jej využívají, pro každý registrovaný kompostér.
Další pozměňovací návrh řeší již mnou zmiňovaný dovoz odpadů. Dovoz odpadů ze zahraničí do České republiky ke spálení ve spalovnách ZEVO není dlouhodobě povolen. § 47 odst. 4 však dovoz odpadů za účelem energetického využití ve spalovně komunálního odpadu umožňuje. Hrozí tak účelový dovoz odpadů do České republiky a s tím spojené problémy. Navržená změna výjimku ze zákazu dovozu odpadu ruší a dovoz odpadu za účelem energetického využití ve spalovně komunálního odpadu zrušuje. K tomuto jsem už měl rozpravu a jde o ta čísla. Jde o to, že pokud budeme mít ZEVO a budou nadkapacitní, budou potřebovat doplnit kapacitu, nebudou ji mít v okolí, kde se ta kapacita potom vezme a tak dál. Obávám se, že to bude ze zahraničí. Proto tento pozměňovací návrh.
Další pozměňovací návrh, který předkládám s kolegyní Balcarovou, se týká takzvané solvolýzy. Aby byly splněny ambiciózní klimatické evropské cíle, ale zejména cíle pro plnění recyklace, je třeba recyklovat mnohem více odpadů odpadního plastu. Technologie jako pyrolýza, plazma a solvolýza jsou považovány za technologie takzvané chemické recyklace v rámci kategorie materiálové recyklace a vhodně doplňují technologie takzvané mechanické recyklace. Jedná se o výroby nových PET lahví z použitých PET lahví, výroba plastových plotů či střešních tašek z recyklátu a podobně. Technologie chemické recyklace pomáhá řešit problém, kdy je v dnešní době řada plastů obtížně recyklovatelných či nerecyklovatelných a končí na skládkách nebo ve spalovnách. V České republice jsou již připraveny řešení a zpracovatelské kapacity pro technologie takzvané chemické recyklace, to jsou technologie pyrolýzy, plazmy a solvolýzy plastových či jiných a můžou to být například i komunální odpady.
V zákoně v příloze 2 je chemická recyklace pomocí pyrolýzy a plazmy. Pro zachování technologické neutrality je třeba obdobně zařadit ještě technologii solvolýzu, je to takzvané rozpouštění s produkty použitelnými jako původní surovina. Ta tam právě chyběla. Chemická recyklace může plnit mezeru v recyklační smyčce plastů, šetřit cenné zdroje a přispět k vytvoření nízkouhlíkové oběhové ekonomiky. Procesy chemické recyklace jsou schopné zpracovávat kontaminovaný nebo směsný plastový odpad, který nelze recyklovat mechanickou recyklací nebo rozpouštěním, který by jinak skončil spalováním nebo na skládce. Tyto technologie umožňují použití plastového odpadu jako suroviny pro výrobu nových chemikálií a plastů, jejichž kvalita je stejná jako při výrobě z původních zdrojů, což umožňuje jejich použití i v náročných aplikacích, jako je styk s potravinami a balení potravin. Další výhodou je možnost využití chemické recyklace k zachycení a oddělení problematických nečistot, takzvaných látek vzbuzujících mimořádné obavy, které mohou být přítomny v plastických hmotách už na konci životnosti.
Další pozměňovací návrh, který předkládáme s kolegyní Balcarovou, se týká takzvaného spalovacího poplatku. Rozšířit skládkovací poplatek také o poplatek za energetické využití odpadů doporučuje České republice jak OECD, tak Evropská komise. Evropská unie prosazuje poplatek za spalování odpadů jako jeden z významných ekonomických nástrojů podporujících splnění cílů oběhového hospodářství. Podle rámcové směrnice o odpadech musejí členské státy Evropské unie zajistit 65 % míry skutečné recyklace komunálních odpadů a podle akčního plánu pro oběhové hospodářství plánuje Evropská komise snížit produkci směsného komunálního odpadu na polovinu. A ekonomické nástroje by tomu měly přispívat. Evropská komise navíc ZEVO přidala vedle uhelných a jaderných projektů na seznam neudržitelných aktivit a odmítla jim jakoukoli podporu. V Evropské unii je sedm států, které již zavedly poplatky za spalování a energetické využívání odpadů. Jsou jimi Belgie, Dánsko, Španělsko, Portugalsko, Francie, Nizozemí anebo třeba Rakousko. Výše poplatků je v těchto státech mezi zhruba 7 až 20 eur za tunu a zavedení poplatku za spalování je uvedeno jako doporučený ekonomický nástroj přímo v příloze IVa transponované směrnice o odpadech 2018/851. Proto navrhuji zavést v době ukončení skládkování využitelných odpadů tento poplatek také v České republice. Měl by sloužit k tomu, aby recyklovatelné odpady byly primárně skutečně recyklovány.
Nyní se dostanu k několika pozměňovacím návrhům, které se týkají skládkování. Jelikož jsem připodepsal pozměňovací návrh, který podala kolegyně poslankyně Pekarová Adamová, tak jsem podal pozměňovací návrh, který řeší zákaz skládkování k roku 2024 i s parametrem výhřevnosti. V České republice skončí ročně bez jakékoli předchozí úpravy až 2,5 milionu tun směsných komunálních odpadů na zabezpečených skládkách. Česko však dlouhodobě neplní články 5 a 6a skládkové směrnice. Jako nápravné opatření tohoto stavu byl v roce 2014 prosazen do legislativy zákaz skládkování odpadů od roku 2024. Návrh zákona o odpadech nyní navrhuje odložení zákazu skládkování, a to až ke zmiňovanému roku 2030. Z jedné tuny neupraveného směsného komunálního odpadu však vznikne 100 až 300 metrů krychlových skládkového plynu obsahujícího metan, z nějž 30 až 80 % unikne do okolí a podílí se na klimatických změnách. Skládkovat odpad bez jakékoli úpravy do roku 2030 znamená vytvořit 1,7 až 5,2 miliardy metrů krychlových skládkového plynu. Do okolí z něj unikne, jen pro představu, 0,5 až 4,2 miliardy metrů krychlových, tedy asi 10 milionů tun CO2 ekvivalentu. Proto navrhuji zachovat původní termín a skládkování využitelných odpadů ukončit v roce 2024.
Vzhledem k tomu, že tak jak Ministerstvo životního prostředí se snažilo komunikovat a snažilo se najít nějaký kompromis, tak stejně tak i já jsem s experty komunikoval a ptal jsem se, jak to bylo nastaveno v minulosti, jak ta komunikace probíhala, jaké tam byly dohody. A všeobecně jsme se shodli na tom, že rok 2027 byl v minulosti zmiňován. Byl to rok, který byl navrhnut zástupcům měst a obcí. A byl to také rok, který oni tenkrát tolerovali. Proto můj další pozměňovací návrh řeší zákaz skládkování k roku 2027, taky s parametrem výhřevnosti. Tento pozměňovací návrh je shodný jako ten, který jsem před chvilkou okomentoval, avšak liší se navrhovaným rokem. Uvědomuji si totiž, že některé subjekty zatím nejsou na termín 2024 připraveny a je možné, že původní termín již nebude mít podporu. Proto, jak jsem říkal před chvílí, navrhuji tento kompromisní rok. ***