(15.40 hodin)
(pokračuje Elfmark)
Studoval jsem tyto čtyři sněmovní tisky docela důkladně a nevím, kolik věcí z těchto jedenácti tam bylo zapracováno na podporu recyklace - snad možná jeden, dva, víc ne. Je škoda, že se Ministerstvo životního prostředí těmito body nezabývalo a podpora recyklace tak v zákoně de facto chybí. Odklon od skládek nestačí a my všichni víme, a věřím, že to ví i pan ministr, že se musíme zabývat hlavně tou recyklací.
Nyní bych vám, kolegyně a kolegové, představil své pozměňovací návrhy, které se týkají toho, co jsem vzpomněl v úvodu, ale je toho mnohem, mnohem víc. Tohle byly jenom největší třecí plochy, které tady vzpomněli i kolegové.
Můj první pozměňovací návrh se věnuje takzvané buničině. Pozměňovací návrh navrhuje doplnit seznam zařízení na využití odpadu, která mohou být provozována bez povolení provozu zařízení a zařízení slouží k výrobě recyklované buničiny, k výrobě papíru, lepenky nebo k dalšímu materiálovému využití v průmyslu či mimo energetické využití. Důvodem pro předložení pozměňovacího návrhu je náprava absence dalších významných zařízení pracujících při výrobě s produkty a s odpady, definovaných bodem 1 přílohy č. 4 vládní novely zákona o odpadech. Mezi tento taxativní výčet jsou proto zařazena i zařízení sloužící k výrobě recyklované buničiny. Povaha zařízení užívaných k výrobě buničiny je ve vztahu k životnímu prostředí obdobná povaze zařízení na výrobu papíru nebo lepenky. Oproti výrobě papíru a lepenky má navíc tu výhodu, že při zpracování recyklovaného papíru nedochází k zatěžování životního prostředí, jako je tomu při výrobě papíru nebo lepenky, neboť při výrobě buničiny dochází k rozvlákňování recyklovaného papíru takzvanou suchou metodou.
Můj druhý pozměňovací návrh se týká živnostenského odpadu. Ten konkrétně podávám i s kolegyní, předsedkyní výboru Danou Balcarovou. Pozměňovací návrh řeší zajištění svozu živnostenského odpadu tak, aby bylo ponecháno na dobrovolné účasti podnikatelů. Ti se mohou do obecního systému buď dobrovolně zapojit a zajistit svoz živnostenského odpadu na základě písemné smlouvy s příslušnou obcí, anebo musí smluvně zajistit předání odpadu oprávněné osobě. Ze závěrů sledování nádob na tříděný odpad, konkrétně jsem si sehnal data z Prahy 6, vyplývá, že nádoby na tříděný odpad spadající do obecního systému hojně využívají i podnikatelé na odkládání odpadů z jejich činností. Podnikatelé však v tomto rozsahu nemohou obecní systém využívat, ledaže se smluvně dohodnou s obcí jinak. Praktické zkušenosti s dobrovolným zapojením podnikatelů do obecního systému však ukazují, že tato možnost je v praxi využívána pouze minimálně, a lze tudíž konstatovat, že tento institut se vůbec neosvědčil.
Proto navrhuji zavést možnost obce stanovit obecně závaznou vyhláškou pravidla pro povinné zapojení podnikatelů do obecního systému. S ohledem na místní poměry a kapacitu obecního systému obce zvolí optimální variantu povinného zapojení podnikatelů do obecního systému. Obec může v obecně závazné vyhlášce i stanovit okruh podnikatelů, na které se povinné zapojení do obecního systému bude vztahovat. Navrhuje se, aby obce mohly vyjmout podnikatele z povinné účasti na obecním systému v případě prokázání, že má podnikatel zajištěno předání veškerého produkovaného odpadu smlouvou s jinou osobou oprávněnou k převzetí odpadů. Podnikatel by tak z obecního systému jednoduše vystoupil, nebylo by to povinné. Pokud však obec hodlá ještě více zohledňovat ekologické aspekty nakládání s odpady, může v obecně závazné vyhlášce zpřísnit podmínku pro vystoupení podnikatelů z obecního systému. V takovém případě musí podnikatel prokázat, že má zajištěno nakládání s veškerým komunálním odpadem, jehož je průvodcem, způsobem, který je v hierarchii odpadového hospodářství nadřazen způsobu nakládání s komunálním odpadem v obecním systému příslušné obce.
Další pozměňovací návrh se týká takzvaných protektoroven. Doplňuji do § 9 odst. 4, že odpad přestane být odpadem také v okamžiku zpracování do (výrobku v) zařízení na výrobu protektorovaných pneumatik. Protektorované pneumatiky jsou dle vládního návrhu zákona o odpadech vyráběny v zařízení ke zpracování odpadních pneumatik sloužícím výhradně k obnově opotřebované části pneumatik studenou nebo teplou metodou protektorování, vyjmenovaném v bodě 11 přílohy č. 4 tohoto zákona, pro které není vyžadováno povolení pro provoz zařízení a které běžně vyrábí finální výrobky, na jejichž uvedení na trh se vztahují přísné požadavky jak národní, tak evropské úrovně, a pochopitelně i ze strany samotných zákazníků, neboť přímo ovlivňují bezpečnost provozu a efektivitu nakládání i osobní hromadné přepravy. Protektory podléhají každoročně homologaci zkušebnou a jejich použití v autodopravě je přísně regulováno nařízením UNECE, což je Evropská hospodářská komise OSN. Ukončení odpadového režimu je zde tedy naprosto zřejmé již ze samého účelu tohoto zařízení a zpracovávat ke každé protektorované pneumatice průvodní dokumentaci je dle mého nadbytečným administrativním požadavkem, a to právě můj pozměňovací návrh řeší.
Další pozměňovací návrh, který předkládám s kolegyní Balcarovou, je evidence skládek. V tomto pozměňovacím návrhu navrhuji, aby provozovatelé skládek povinně vedli průběžnou evidenci přijatých odpadů v systému na základě vážení veškerého přijatého odpadu, kterou zpřístupní způsobem umožňujícím dálkový přístup inspekci a krajským úřadům. On-line zpřístupnění průběžné evidence odpadů napomůže v trendu narovnání odpadového toku v České republice a umožní efektivnější kontrolní činnost příslušných kontrolních orgánů.
Další věc, která se týká podobné věci, je pozměňovací návrh na monitoring skládek. V současné době je obtížné zajistit, aby na skládku byly přijímány pouze odpady, které na ni přijímány být mají. Je sice možné kontrolovat průběžnou evidenci nakládání s odpady, ta je ale často dokládaná až například s týdenním zpožděním od proběhnutí kontroly. Tím pádem lze kontrolovat pouze odpady, které jsou na skládku zrovna v průběhu kontroly ukládány. Je tedy vhodné ustanovit přísnější podmínky monitoringu skládky. Navrhuji proto povinný kamerový monitoring skládek. Záznamy zachycené kamerovým systémem musí být uchovávány po dobu třiceti dní a po celou dobu musí být zpřístupněny České inspekci životního prostředí způsobem umožňujícím dálkový přístup. Monitoring skládek kamerami je jako povinný nastaven například v sousedním Polsku. Nadto je mnoho skládek kamerami monitorováno už v současné době. To jsme si také zjišťovali.
Dalšími problémy skládek jsou environmentální havárie. Dvěma kritickými aspekty jsou požáry a poškození těsnicích vrstev skládky a následné ohrožení spodních vod v okolí skládek. Prevenci požárů by významným způsobem pomohlo povinné zavedení termočlánků napojených na Hasičský záchranný sbor. Požáry by tak mohly být zachyceny v raném stadiu vzniku a uhašeny dřív, než by mohly způsobit vážnější poškození životního prostředí. Využití takzvaných termočlánků dlouhodobě doporučují i zástupci Hasičského záchranného sboru. V oblasti kontroly kvality těsnicích vrstev, a tedy prevence úniku škodlivin do spodních vod, by bylo přínosem zpřísnění elektronického monitoringu těsnosti těsnicí fólie, a to v tom smyslu, že by kontroly těsnosti probíhaly v pravidelných intervalech.
Můj další pozměňovací návrh řeší takzvaný režim odpadu. V případě, že nedochází k ohrožení životního prostředí, je opětovné použití nejlepším způsobem, jak předcházet vzniku odpadu. Pokud by byl zákon, tak jak je navržen, vykládán striktně, pak by do definice přípravy k opětovnému použití spadaly i veškeré opravy, kontroly a tak podobně. Náročnou administrativu by tak bylo třeba provádět i například v opravnách a to by mohlo proces oprav zejména u menších subjektů dosti zkomplikovat. Při opravách čištění a tak dále, při kterých není ohroženo životní prostředí, osobně nevidím důvod, aby tato činnost byla prováděna v režimu odpadu v zařízení pro nakládání s odpady. Nyní je například běžnou praxí, že se krabice používají znovu pro odesílání nových zásilek. V současném legislativním nastavení to nejde udělat legálně právě mimo režim odpadů. ***