(12.00 hodin)
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Milé kolegyně, milí kolegové, já bych se velice ráda vyjádřila k problému, který tady diskutujeme, právě z toho hlediska formálního. A trošku mě vzal vítr z plachet v tom dobrém smyslu slova předřečník pan kolega Benešík, protože upozornil na jednu věc, která tady moc nezazněla. O obsahu můžeme diskutovat, jistě je na něj rozdílný názor. Já vám přečtu i svoje vyjádření, které jsem zaslala místopředsedovi, abych citovala přesně, České společnosti přátel Izraele jako členka meziparlamentní skupiny přátel Izraele jako reakci 26. května tohoto roku a ze kterého bude možná zřejmé, co ten článek vyvolal z hlediska formálního vnímání, proč o něm vlastně diskutujeme ve Sněmovně. K obsahu toho článku se může vyjadřovat každý z nás a myslet si o něm různě, resp. může si myslet a konsekvence z něj vyvozovat různé. Ale co si myslím, že by tady mělo zaznít úplně jednoznačně, že tady byla porušena základní formální pravidla pro zahraniční politiku, která by měla být jasná a měla by být deklarovaná zejména vládou. A já jsem opravdu jako poslankyně i jako zmocněnkyně vlády pro lidská práva nepochopila ten postup, kdy najednou se v médiích objeví článek, který mě osobně 26. května 2020 vedl k tomu, že jsem formulovala dopis, který vám teď přečtu. On je krátký.
"Vážený pane místopředsedo," píšu tedy panu místopředsedovi Sedláčkovi, "společný článek ministrů Petříčka, Zaorálka a bývalého ministra Schwarzenberga je pro mne, a to nejen jako poslankyni, ale zejména jako zmocněnkyni vlády pro lidská práva, nepochopitelným a pro naši zahraniční politiku nekonzistentním, a proto i nebezpečným projevem. Nejenže je obtížné pochopit jeho motivaci, ale rozhodně Českou republiku podle mého názoru poškodil, neboť vyznívá vůči Izraeli jednoznačně nepřátelsky." Měla jsem na mysli tu zahraniční jasnou linii, nebo resp. jasnou linii naší zahraniční politiky. "Dlouhodobě vnímám snahu nejrůznějších aktérů jakýmkoli způsobem poškodit naše vztahy s Izraelem a výše uvedený článek do této strategie dobře zapadá. I proto považuji za nutné se jasně vyjádřit a vyjadřuji tím svůj nesouhlas. S přátelským pozdravem Helena Válková."
A já jsem to tady přečetla takto na mikrofon proto, že samozřejmě když jsem si potom přečetla i další reakce, které zazněly, a bylo jich nemálo, velmi negativně a bezprostředně se vyjádřil předseda vlády, prezident republiky a další a další, předseda Poslanecké sněmovny, a pak jsem si prostudovala vyjádření a vysvětlení autorů tohoto článku, která částečně zmírnila moje pochybnosti, že tou snahou bylo poškození nebo narušení naší zahraniční politiky, tak jsem si uvědomila jednu věc - že tady došlo k porušení toho formálního postupu a že možná opravdu autoři to nemysleli tak špatně, jak ten příspěvek vyzněl.
Ale čekala jsem tady ve Sněmovně, že alespoň jeden z nich vystoupí a řekne na mikrofon: mrzí nás, že jsme porušili procedurální pravidla obvyklá v zahraniční politice, že jsme přeskočili vládu a premiéra, že jsme tady vyjádřili možná v dobré víře nějaký originální příspěvek k zahraniční politice uplatňované vůči Izraeli jako reakci na jeho krok svůj postoj, ale udělali jsme to předčasně, udělali jsme to bez konzultací a mohlo to vyvolat v těch, kteří nejsou tak dobře orientovaní, například v poslankyni Heleně Válkové, pochybnosti o tom, co se tím článkem ve skutečnosti sleduje.
A za mě, já bych byla velice ráda, kdyby autoři toho příspěvku tady na mikrofon vysvětlili, proč jednali tak rychle a jestli si skutečně nemyslí, že tím došlo k nějakému minimálně zmatení čtenářů, kteří potom reagovali. A takové to vysvětlení typu, že jedině část politické české scény na to reaguje a že jinak vůbec to ušlo pozornosti a že se vůbec nic nestalo - kéž by tomu tak bylo. Já bych si to velice ráda přála. A jsem také ráda i za to jejich vyjádření, které tady zaznělo zejména z úst pana ministra zahraničních věcí, který to tak nerelativizuje jako jeho kolega pan ministr kultury, čili že ten článek vlastně nesledoval, jak jsem si to tady teď vyslechla, byť to přímo neřekl, žádnou změnu zahraniční politiky a že to byl vlastně takový kontinuální projev. Pak se tedy ten projev nepovedl v tomto ohledu, protože vyvolal právě takové masivní, nebo takové intenzivní reakce jako třeba z mé strany. Protože já opravdu, když jsem to přečetla, tak jsem si říkala - co to znamená? Tady se něco mění. Já se musím někoho zeptat.
Tak jsem ráda, že teď zahraniční výbor Poslanecké sněmovny to uvedl na správnou míru, doufám, svým usnesením, a také jsem již byla informovaná předběžně, budeme tady diskutovat to usnesení jistě. Takže tuto chybu se snad podařilo napravit v tom smyslu, že jasně zaznělo, že se naše zahraniční politika vůči Izraeli nemění a že šlo o vyjádření, které bylo vedeno bona fide. Po formální stránce nicméně tady nezaznělo, že by byla porušena běžná, standardní pravidla, která se obzvlášť v diplomacii dodržovat mají a musí. A to bych byla hrozně ráda, kdybych slyšela, anebo slyšela vysvětlení, proč tomu tak nebylo a proč to v tomto případě výjimečně bylo správně. Ráda se nechám poučit.
A když už mám slovo, tak mi ještě dovolte jednu výhradu k panu poslanci Valentovi a jeho projevu, vaším prostřednictvím pane předsedající. Protože tady zaznělo v jeho projevu něco, co bylo už na pomezí urážky bývalého ministra kultury Daniela Hermana. A já se táži, protože tady zazněla taková slova jako účast na nějakém revanšistickém setkání, nebo setkání revanšistické politické strany. A myslím si, že to není naprosto namístě, obzvlášť když někteří z vás možná, stejně jako já vím, že bude pan Daniel Herman přebírat 7. září na německém velvyslanectví jedno z nejvyšších vyznamenání Spolkové republiky Německo za zásluhy o dobré vztahy mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo. Takže já když potom slyším něco takového - tak on tady není přítomen a nemůže se k tomu vyjádřit - tak říkám ne, takhle to není. A beru to jako jeho urážku v jeho nepřítomnosti, což považuji za zvlášť nepřípustné i z hlediska určité etiky nás poslanců, kteří bychom měli jít příkladem.
Děkuji za vaši pozornost. (Potlesk v pravé části sálu a z lavic ANO.)
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou vystoupí místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip, po něm s přednostním právem pan ministr Petříček. Prosím, máte slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, členové vlády, paní a pánové, mně stačí faktická, protože některé věci tady předřečníci řekli, zejména paní kolegyně Válková, pokud jde o tu proceduru. Já, pokud jde o obsah toho dopisu, tak musím říct, že jsem se vyjádřil pozitivně vzhledem k tomu, že to skutečně sleduje nějaký vyvážený politický poměr jak ke Státu Izrael, tak k palestinské samosprávě, kterou Česká republika zastává. Ta forma opravdu nebyla dobrá. Jistě nepatřím mezi fanklubisty (řečeno s úsměvem) jak kolegy Schwarzenberga, tak kolegy Petříčka, ale na druhou stranu musím říct, že v diplomacii je potřeba, aby se vážila nejen slova, ale i forma. A ta tedy byla katastrofální. To si myslím, že se nedělá. A teď můžeme říkat, jestli se to zahraničnímu výboru podařilo, nebo nepodařilo napravit, ty věci. To se vždycky stane. Něco se snadno zbourá, těžko se něco staví. To prostě platí. A v tomto ohledu musím říct, že je mi líto, že na Ministerstvu zahraničních věcí té formy, té slušné formy jednání se nedostává.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S přednostním právem pan ministr Petříček. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr zahraničních věcí ČR Tomáš Petříček Děkuji, pane předsedající. Jsem rád, že se připojil i pan místopředseda Filip, protože zároveň můžu odpovědět i jemu. Já bych rád oba poslance ubezpečil, že co se týče formy, tak samozřejmě my jsme i postupovali diplomaticky, s Izraelem vedeme průběžné diplomatické konzultace na dané téma, a že ten komentář, který se objevil ve veřejném prostoru, je pouze návazným na témata, která jsme opakovaně na různých úrovních s Izraelem otevírali. A v tomto jsme pro izraelskou stranu jasně čitelní. ***