(12.10 hodin)
(pokračuje Petříček)
To, že témata, která hýbou zahraniční politikou, jsou také komentována ve veřejném prostoru, je zcela běžné a děje se to zcela normálně a ne vždy musíme souhlasit, že se v tom projevují i osobní názory některých představitelů. Možná v odpovědi ještě jednou pro paní poslankyni Válkovou zdůrazním: V tom komentáři se nehovoří o ničem jiném, než co je napsáno v programovém prohlášení vlády. Programové prohlášení vlády je něco, na čem se koaliční partneři shodli, že budou prosazovat, včetně otázky blízkovýchodního mírového procesu. A zopakuji, že jsme potvrdili v programovém prohlášení vlády naše strategické partnerství s Izraelem, náš zájem rozvíjet vztahy s Izraelem, ale nicméně také prosazovat mírové řešení palestinské otázky v souladu s rezolucemi Rady bezpečnosti OSN a mezinárodním právem. A to bylo v tom komentáři de facto pouze zopakováno, takže v tomto já ani procesně nevidím, že bychom vybočili z tradic české zahraniční politiky, z pozice vlády České republiky, protože to je jak v koncepci zahraniční politiky České republiky obsaženo, tak v programovém prohlášení vlády.
A samozřejmě já mohu přijmout to, že otázka načasování mohla být zvolena lépe, nicméně i tato témata jsme opakovaně s izraelskou stranou osobně diplomatickými cestami řešili. Je to téma, které se opakovaně řeší na půdě Evropské unie i OSN, a i z těchto jednání vychází do veřejného prostoru řada závěrů, ke kterým se musíme vyjadřovat, což de facto byla ta motivace k sepsání tohoto komentáře, který obsahuje pouze několik úvah, co by mohlo nastat. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane ministře. Faktickou poznámkou bude reagovat pan poslanec Jiří Valenta. Máte slovo.
Poslanec Jiří Valenta: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já krátkou reakci tady na paní kolegyni profesorku Válkovou. Já bych jí připomněl, že Sudetoněmecká rada 15. ledna 1961 schválila a 7. května (nesroz.) přijala dvacet bodů, které jsou v zásadě dodnes v platnosti. Mimo jiné je v nich požadováno opětovné usídlení sudetských Němců na původních územích, kde žili do roku 1945. Dále je prosazováno právo na národní sebeurčení, které vychází z principu kolektivní etnické, a nikoliv občanské identity a nadřazuje takto kolektivní určení nad individuální určení. Je tím míněno právo sudetských Němců znovu osídlit některá území v České republice, v krajním výkladu s tím, že jimi osídlená území by mohla být od českého státu následně odtržena.
Tyto body korespondují do určité míry s Karlovarským programem, který byl vyhlášen předválečnou Sudetoněmeckou stranou podporovanou Adolfem Hitlerem. Tento názor prosazuje zejména Witikobund, součást landsmanšaftu, který je převážně nacionalistickou organizací založenou bývalými nacisty a německými nacionalisty. Program 20 bodů nerespektuje výsledky, kterých bylo dosaženo ve vzájemném česko-německém dialogu, a je v rozporu s politikou evropské integrace i evropského pojetí moderní multikulturní společnosti.
Paní kolegyně Válková prostřednictvím pana předsedajícího, ještě v tom nevidíte ten revanšismus?
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou vystoupí pan ministr Zaorálek, poté s faktickou poznámkou paní poslankyně Válková. Prosím, máte slovo.
Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Já jenom, že si tady připadám jako takový zvlášť zatvrzelý hříšník. Tak jenom bych to chtěl vysvětlit. Je to vlastně takové osobní přesvědčení. Já jsem přesvědčen, že i v běžném životě platí, že když máte někoho, koho pokládáte za svého přítele, tak pokud si myslíte, že dělá botu, že se chystá na něco, co by dělat neměl, tak je vlastně dobré mu to říct. A dokonce si myslím, že když to neuděláte, tak se to přátelství stejně nějak kazí, protože vlastně ono nefunguje pro to, proč má přátelství fungovat. A proto si myslím, že najít způsob, kterým sděluji, když se mi něco nezdá, je součást toho vztahu.
Já si myslím, že tohle jsem dělal celou dobu, a dovolím si tvrdit, že jsem měl skutečně přátelské vztahy se svými partnery v Izraeli. A to navzdory tomu, že věděli, že se úplně neztotožňujeme v tom, co se děje, a (v tom), co oni dělají. A že jsem tam měl třeba politiky, kteří mi byli bližší, jako Cipi Livni a podobně, že jsem měl pocit, že by dělali politiku více podle mých představ. Ale to nebyla moje role. Ale když jsem se o tom s nimi bavil, tak jsem se bavil upřímně a měl jsem dojem, že to dokonce má cenu a že to buduje ten vztah.
Takže věřte mi, že má zatvrzelost není dána tím, že bych tady skutečně chtěl měnit to, co je poměrně dlouhou tradicí vztahů mezi Českou republikou a Izraelem, ale že to je moje přesvědčení, jak se má mezi přáteli mluvit.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Paní poslankyně Válková s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Já jsem chtěla poděkovat panu ministrovi zahraničních věcí Petříčkovi za to, že tam použil to slovo předčasné, že to možná bylo, a vysvětlil nebo odstranil tak jednu z mých pochybností, že ministr snad není schopný vysvětlit některá svá přešlápnutí na mikrofon, a já si myslím, že tohle taková určitá forma byla.
A pokud jde o ten revanšismus, který zmínil pan poslanec Valenta vaším prostřednictvím, pane předsedající, to je - přesně právě proto jsem vystoupila a zastala jsem se zde nepřítomného pana bývalého ministra Daniela Hermana, protože jeho spojovat s revanšistou a s tím, co tady bylo čteno, to je něco tak neskutečně zjednodušeného, nepřesného, zkresleného a nepravdivého. Já nechci říct lživého, ale to by bylo asi nejvýstižnějším výrazem. On opravdu nikdy, jak jsem měla možnost ho poznat právě v jeho intenzivní práci na budování dobrých česko-německých vztahů, nebyl na straně těch, o kterých vy jste tady hovořil a kteří chtějí ty nepřípustné požadavky - možná někteří z nich ještě dnes, nevím, já se s nimi nestýkám, ani si jejich dokumenty nečtu, takže to opravdu nevím - a právě ta nepřípustná zkratka, že jeho jméno jmenujete v této souvislosti, to mně připadalo dostatečným důkazem, proč jsem vystoupila, jak jsem vystoupila. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Informace o omluvách. Paní poslankyně Helena Langšádlová od 14.30 do 19 hodin se omlouvá z rodinných důvodů, pan ministr Adam Vojtěch se omlouvá z odpoledního jednání z důvodu neodkladných pracovních záležitostí a paní poslankyně Mračková Vildumetzová se omlouvá od 14.30 do 23.00 z rodinných důvodů.
Nyní vystoupí v rozpravě pan poslanec Jan Lipavský, připraví se pan poslanec Marek Benda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Lipavský: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, já vás dovolím jenom stručně seznámit s naším postojem k téhle kauze. My dlouhodobě zastáváme dvoustátní řešení. To, co vychází z dohody v Oslu v roce 1993, tedy že mají vzniknout dva státy, Izrael a Palestina. A víceméně tento fakt, tento postoj utváří i náš názor na ten mírový plán, který představil Donald Trump nebo současná americká administrativa, a od toho se víceméně tedy odvozuje i náš postoj k tomu textu, který uveřejnil pan ministr zahraničních věcí a jeho dva bývalí kolegové.
My se nedomníváme, že by obsah toho článku šel proti české zahraniční politice, protože když se podíváte na všechny koncepční materiály, když se podíváte i na závěry jednání nejvyšších ústavních činitelů, tak toto všechno je v souladu s tím, že má být dospěno - není řečeno jak - ke dvoustátnímu řešení.
Co se týče té kritiky, jestli je vhodné napsat, nebo není vhodné napsat článek do novin, já se domnívám, že ministr má právo, a celkem se to i očekává, že napíše článek do novin. Já samozřejmě vnímám, že části politické scény to bylo velmi proti vůli, a samozřejmě vnímám, že to bylo i proti vůli současné vládě v Izraeli, která tlačí na ten plán té anexe. Oni si dobře uvědomují, že americký prezident nemusí být znovu zvolen, a pravděpodobně s novou demokratickou administrativou jakákoliv šance na takové řešení padá, protože se tam prostě ta podpora nedostane. Takže to by možná byla vlastně i moje drobná informace vůči paní poslankyni Válkové skrze předsedajícího, když ona se ptala, proč na to tak tlačili, proč zrovna teď. Ten tlak je dán vlastně tou geopolitickou situací.***