(18.40 hodin)
(pokračuje Grospič)
Velmi podrobně se návrh zabývá soudními funkcionáři, kteří mají specifické a významné postavení, čemuž musí odpovídat právní úprava jejich výběru a jmenování, a v této souvislosti je navrhován také zákaz opakovaného výkonu funkce předsedy soudu u téhož soudu. Je to samozřejmě na zvážení a je to dlouho diskutované téma. Připouští se však také, že výkon funkce předsedy u soudu téhož stupně může být podmíněn, a u místopředsedů je opakování funkce u jiného soudu též přípustné, a u téhož soudu je to zase vyloučeno pouze v bezprostředně následujícím funkčním období. U vrchního a krajského soudu je opakování mandátu u soudu téhož stupně možné až po uplynutí doby pěti let ode dne zániku funkce. Není tedy vyloučen postup z funkce místopředsedy do pozice předsedy soudu, zákon však výslovně nezakazuje opačný případ, kdy by předseda soudu získával následně funkci místopředsedy. V tomto případě však předkladatel sám zmiňuje možnost, že může dojít k prodloužení mandátu předsedy, zejména pak v případě, že dojde pouze k prohození funkcí předsedy a místopředsedy u stejných osob. V tomto případě je otázkou, proč navrhovatel tuto věc neupravil výslovným zákazem takovéhoto kroku, ale spokojil se pouze s konstatováním v důvodové zprávě, že takové případy by se neměly vyskytovat. Důvodová zpráva není závazným textem, závazným textem je právní text.
Výběr soudních funkcionářů bude probíhat v rámci transparentních výběrových řízení, na základě předem stanovených pravidel a s přihlédnutím k objektivním kritériím. Předpoklady pro jmenování do funkce jsou však stanoveny přímo zákonem. Nově se zavádí povinnost absolvovat manažerské vzdělání pro justiční funkcionáře, a tady jsou ty zmiňované náklady pro Justiční akademii. Předkládaný návrh upravuje pravidla výběrového řízení, složení výběrové komise, které se odvíjí od obsazování pozice, a soudci v ní mají většinu. Teď je otázka, jestli toto je správný přístup, anebo jestli by se nemělo polemizovat o tom, zda soudci by neměli vybírat vlastně primárně sami sebe.
Nově je navrhován koncept odborné justiční zkoušky v návaznosti na sjednocení systému přípravy soudců. Přístup k odborné justiční zkoušce zůstává zachován pro osoby uvnitř justice, tedy asistence soudců a vyšší soudní úředníky, a dále bude vykonávání odborné justiční zkoušky umožněno státním zaměstnancům ve služebním poměru v oboru služby legislativa a právní činnosti za zákonem stanovených podmínek. Otázkou však je, proč není umožněno vykonávat odborné zkoušky též dalším osobám u oboru legislativy a právní činnosti. Na tuto skutečnost není předkladatelem nijak v důvodové zprávě reagováno. Odborná justiční zkouška by měla být skládána před odbornou přípravou justičního kandidáta. Příprava na výkon funkce soudce má trvat jeden rok a měla by být zaměřena na dovednosti soudce a samotné jádro výkonu funkce soudce.
Nově se do zákona zakotvuje výběrové řízení na funkci soudce, tomuto řízení musí předcházet absolvování odborné přípravy justičního kandidáta. Absolvování výběrového řízení je povinností a jedním z předpokladů pro výkon funkce soudce.
Úpravy tedy u dalších zákonů jsou reakcí pouze na navrhované změny v zákoně o soudech a soudcích, protože navrhovaný zákon o soudech a soudcích ruší pojem justiční čekatel a nahrazuje jej pojmem justiční kandidát. Úpravy některých zákonů v předloženém materiálu tuto skutečnost nepreferují a užívají se oba pojmy, například u zákona 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech, a ve znění pozdějších předpisů, v notářském řádu, čímž dochází k pojmové nesoudržnosti.
Přestože má tedy předkládaný návrh své opodstatnění, zejména pak z hlediska zajištění odbornosti budoucích soudců jeví se jako příliš komplikovaný a s dalšími nemalými požadavky především na Justiční akademii.
Chtěl bych obrátit pozornost ještě na jiný problém, který tento zákon přináší. Sněmovní tisk, který máme před sebou, mimo jiné také obsahuje omezení institutu přísedících. Přísedící jsou soudci, kteří jsou voleni zastupiteli našich měst a krajů na dobu čtyř let. Je třeba říci, že osobně nesdílím argumenty, které uvádí Ministerstvo spravedlnosti v důvodové zprávě, protože je považuji za imaginární. Pokud by přísedící byli ještě více omezeni v nápadech, dojde ke snížení aspektu lidskosti v rozsudcích a snížení (nesroz.) při jednáních soudů, a mám obavu, že to nezprůchodní a nezpružní justiční soustavu, přestože asi to je nosná myšlenka, která byla vedena předkladatelem, protože jsou v těchto dvou aspektech v podstatě garanti právě oni jako přísedící.
Naše úprava vychází historicky z úpravy německé a rakousko-uherské. V Německu je institut přísedících poměrně rozšířen ve větší šíři, než je u nás v platné právní úpravě, a také se chápe paušální náhrada za ztrátu jejich času, její výše je o malinko vyšší než třeba německá minimální hodinová mzda a je vypočítávána na hodiny, nikoliv na dny, kdy přísedící sedí u soudu. V roce 1993 Ministerstvo spravedlnosti paušální náhradu takto chápalo, bohužel následně začalo ignorovat inflaci a neupravovalo (nesroz.) vyhlášku, kterou má ve své dikci. Důsledkem tohoto chování dostalo naše zastupitelstva krajů a obcí do nepříjemné situace. Zastupitelstva brala všechny kandidáty do stavu přísedících. Ministerstvo postavilo tento institut do pozice ekonomicky ztrátové veřejné funkce a tento přístup v tomto návrhu bez obalu se predikuje a posunuje stále dále. Pokud chceme, aby tento institut plnil svůj účel, a to určitě bych chtěl sám i Komunistická strana Čech a Moravy, musíme zvýšit především paušální náhrady minimálně, jako je to v jiných zemích, nechci říci, že vzorem by nám měla být německá úprava, ale měli bychom se přiblížit alespoň té reálné úpravě minimální mzdy u nás, vypočteno na hodiny, a zatraktivnit tento institut směrem k veřejnosti, docílit také vzdělávání přísedících, to, co je tedy už řadu let, minimálně 20 let, ignorováno. (V sále je trvalý hluk.)
Chtěl bych tedy říci, že tento návrh není návrhem, ale přiznáním vlastně toho, že Ministerstvo spravedlnosti, a to tak cítím, že není odpovědnost současné ministryně spravedlnosti, dlouhodobě podceňovalo a bagatelizovalo. Pokud tedy změníme zákon tak, jak navrhuje vláda, zvýšíme tím určitým způsobem prostředí pro to, že se omezí vliv přísedících, přenese se odpovědnost na samotné soudce, a můžeme se za určitý čas potýkat s problémem korupce nebo otázek, proč o vině a trestu u vážných zločinů ekonomicko-hospodářské povahy rozhoduje pouze senát, ale nově by měl rozhodovat pouze tedy samosoudce.
Já si myslím, že jsou to všechno velice závažné otázky, které nelze podceňovat. Nenavrhuji zamítnutí tohoto zákona, ale připojuji se rovněž k prodloužení projednávání o 20 dnů.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Rozhlédnu se po sále, zdali mám nějaký zájem o vystoupení v obecné rozpravě. Nikoho dalšího... Do obecné rozpravy, tak ano. Paní ministryně Marie Benešová, pak dostanete samozřejmě možnost ještě závěrečného slova. Prosím, paní ministryně, máte slovo.
Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová Já využiji toho, co zde bylo řečeno. Pokud jde o pana poslance Feriho, že do komise budou vybíráni soudci Ministerstvem spravedlnosti, tak upozorňuji, že soudce neztrácí svoji nezávislost tím, že je vybrán do komise, protože tu nezávislost má zaručenou, a pokud nic neprovede, tak prakticky do těch 70 let, takže tím neztrácí rozhodně svoji nezávislost. Myslím, že jsme papežštější než papež. Všude ve světě soudci zasedají v různých komisích, jenom my se tady tomu pořád bráníme. Ostatně to byla i připomínka na Legislativní radě vlády, kterou tam uplatnil tehdejší předseda Nejvyššího soudu Šámal.
Pokud jde o syndrom vyhoření, víte, já teď poslední dobou řeším jeden malér soudců za druhým. Jednak jsem podala dvě kárné žaloby na dva vysoko postavené soudce a teď tam řeším další dva vysoko postavené soudce z jižních Čech. Takže musím říct, že Soudcovská unie má poněkud přemrštěné požadavky. Chtěli by příplatky za vyhoření, další volna atd. Kdo to tady v této republice má? Já myslím, že lidé bojují mnohdy s nezaměstnaností, hledají si marně práci, a tady prostě někteří soudci si toho ani neváží. A já si myslím, že Soudcovská unie by měla především působit k tomu, aby tady fungovaly samoočistné mechanismy dovnitř těch soudů. To je aspoň můj názor.
Pokud jde o ty další připomínky, já si myslím, že ostatní se dá vyladit v rámci další diskuse v ústavně-právním výboru. Poslanci mají možnost podat pozměňovací návrhy, ale znovu upozorňuji, je to požadavek GRECO, a my jsme povinni ho splnit a já tak rozhodně činím.
Pokud jde o pana Grospiče - vliv na státní rozpočet. Kdyby tady byl negativní vliv na státní rozpočet, tak by paní místopředsedkyně vlády a ministryně financí na to určitě upozornila. Nic takového tady nehrozí. ***