Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Radek Vondráček)

162.
Návrh poslanců Jany Černochové, Andreje Babiše, Jana Hamáčka, Petra Fialy
a dalších na vydání ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon
č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů
/sněmovní tisk 557/ - prvé čtení

Stanovisko vlády bylo doručeno jako sněmovní tisk 557/1.

Prosím, aby předložený návrh uvedla za navrhovatele paní poslankyně Jana Černochová.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane předsedo, krásné dopoledne dámy a pánové. Předstupuji před vás podruhé s návrhem novely Ústavy České republiky týkající se článku 43. Poprvé to bylo v roce 2016 a debaty odborné i politické potvrdily, že změna bezpečnostního prostředí skutečně vyžaduje novelu předmětného článku naší Ústavy, především oblasti vysílání sil. Jsem ráda, že můj návrh podpořily desítky z vás napříč politickým spektrem a následně vláda dala návrhu doporučující stanovisko. To jasně dokazuje, že se nejedná o nějaký rozmar či nepromyšlený krok, ale o něco, co bude v důsledku ve prospěch bezpečnosti této země a jejích občanů. Chci vás ubezpečit, že návrh je plně konformní s naším ústavním pořádkem i mezinárodním právem.

Nejprve pár slov k historii předmětného článku. Původní článek 43 v odstavci 2 hovořil o tom, že - teď cituji: "Vyslat ozbrojené síly mimo území České republiky lze jen se souhlasem obou komor." V roce 2000 došlo k novele, která reagovala mimo jiné na vstup České republiky do NATO a která předmětný článek výrazně rozšířila ze dvou odstavců na šest. Vymezila postup při vysílání ozbrojených sil České republiky a rozšířila postup pro přijímání cizích sil a jejich průjezdů a přeletů. Zároveň v odstavci 4 stanovila striktní podmínky, za kterých může vláda vyslat ozbrojené síly na 60 dnů bez souhlasu Parlamentu.

Předchozí novely, stejně jako ta nyní navrhovaná, jsou důsledkem změn bezpečnostního prostředí a nutnosti na ně reagovat. Je na nich dobře vidět vývoj uvažování o obraně a bezpečnosti od počátku devadesátých let minulého století, kdy zhroucené státy, terorismus, regionální šíření nestability, migrace, ale i potřeba odstrašení, nebyly vnímány jako zásadnější hrozby či jevy.

Co tedy navrhujeme? Po diskusích a provedených analýzách možností ve spolupráci s právníky, bezpečnostními experty i vojáky byla zvolena varianta zjednodušení stávající úpravy článku 43. Především ze čtvrtého odstavce budou vypuštěny podmínky, které omezovaly vládu při vysílání ozbrojených sil na 60 dnů. Nově by tedy vláda mohla vyslat síly do zahraničí dle svého uvážení, nicméně zůstává nadále povinnost informovat Parlament, který může toto rozhodnutí zvrátit.

A jaké jsou výhody pro tuto změnu? Podle současné úpravy není možné vyslat vojenské jednotky na záchranu rukojmí zadržovaných v zahraničí bez předchozího souhlasu Parlamentu České republiky. Vzhledem k tomu, že taková akce musí probíhat v utajení a hrozí nebezpečí z prodlení, je její provedení jen těžko představitelné. Představitelé České republiky se opakovaně zavázali k naší účasti v silách velmi rychlé reakce. Tyto jednotky musí být schopné vyrazit dle potřeby v řádu desítek hodin, což potřebný schvalovací proces prakticky také neumožňuje. A vlastně když jsme schvalovali ten poslední mandát, tak jsme tam nechávali jakýsi bianko šek.

V případě schválení změny bude vláda moci vyslat bez odkladu vojenské jednotky do operací Evropské unie či Organizace spojených národů, a přispět tak k urychlenému řešení krizových situací vojenského i nevojenského charakteru, např. zabránění zhroucení nějakého státu v Evropě blízkých regionech, což by mohlo vyvolat nestabilitu v daném regionu, způsobit migrační vlnu do Evropy atd.

Další změnou, kterou návrh obsahuje, je, že vláda bude moci rozhodovat o přeletech a průjezdech ozbrojených sil cizích států hromadně a o způsobu povolování těchto pohybů. Dosud praxe fungovala obdobně, ale text Ústavy jí bohužel neodpovídá. Vláda podle něj má povinnost o těchto svých rozhodnutích informovat Parlament, který je může zrušit, ale vzhledem k tomu, že přeletů a průjezdů jsou stovky či tisíce, nemůže tak prakticky činit u každého jednoho zvlášť, jak z textu Ústavy vyplývá, a informuje o nich komory Parlamentu en bloc. Jde tedy o sladění Ústavy s praxí, protože skutečně množné číslo tam není, je tam číslo jednotné. Důležitou skutečností je, že kontrolní role Parlamentu, tedy obou našich komor, zůstává zachována, protože jej vláda vždy musí bez zbytečného odkladu informovat a jakákoliv z komor může nadpoloviční většinou všech členů rozhodnutí vlády zrušit.

V rámci debaty politické, odborné i laické se objevuje k zamýšlené novele několik výhrad, a tak bych k nim také ráda něco uvedla. Možná tím třeba odradím některého z kolegů od vystoupení. Neodradím, ale každopádně budu informovat ty z vás, kteří jste se tomu třeba nevěnovali tak jako já nebo někteří kolegové z výboru pro obranu.

Na prvním místě tedy to byla obava, aby vláda nezneužila volné ruky, kterou odstraněním podmínek pro vysílání sil na 60 dnů dostane. Zaprvé, těžko se dá předpokládat, že by bylo možné během 60 dnů naplánovat a provést rozsáhlejší vojenskou operaci v zahraničí. Zadruhé, vláda může přislíbit v případě potřeby NATO, Evropské unie či OSN vyslání českých vojáků a může díky 60dennímu oknu vyslat do zájmové oblasti například průzkumné týmy, ale bude muset informovat Parlament a pro větší nasazení si vyžádat jeho souhlas. Zatřetí, vláda se může rozhodnout pro operaci menšího rozsahu, která se bude dát zvládnout během 60 dnů, ale opět musí jít raději dříve než později do Parlamentu pro souhlas. Začtvrté, nedá se předpokládat, že by se vláda, která existuje s důvěrou Sněmovny, se rozhodla spáchat politickou sebevraždu a provedla vojenskou operaci v zahraničí bez předchozích politických konzultací a zajištění si podpory.

Další obavou, kterou jsem se někde dočetla, je, že akce například na záchranu rukojmí bez souhlasu státu, kde by k ní došlo, bude porušením mezinárodního práva, či dokonce agresí. Jak uvádí ústavní právník pan doktor Jan Kudrna s odkazem na odbornou literaturu, mezinárodní právo veřejné například nepovažuje za legální použití síly za účelem ochrany vlastních občanů na území cizího státu i bez jeho souhlasu. Konec citace. To znamená, že pokud by k takové situaci došlo, nebude se jednat o porušení mezinárodního práva, navíc již bylo možné zaznamenat případy, kdy stát, ve kterém k únosu došlo, dal domovské zemi unesených občanů volné pole působnosti k provedení operace, neboť dotyční byli v rukou zločinecké organizace a sám tento stát neměl potřebné kapacity k osvobození.

Třetí a hlavní obavou, jsem se dočetla, je, že vláda bude moci zneužít své pravomoci a legálně pozvat zahraniční vojáky do České republiky s nějakými nekalými úmysly. Opět se dá odkázat na to, že pokud by vláda neměla zajištěnu politickou podporu pro něco takového, spáchala by politickou sebevraždu, a že stále platí omezení 60 dny a také možnost zrušení rozhodnutí nadpoloviční většinou jedné z komor Parlamentu. Samozřejmě může se objevit vláda, která se rozhodne jít mimo ústavnost. Ale to může učinit již dnes a ani sebelepší a sebesilnější právní úprava není schopna zabránit zlovůli, pokud se někdo rozhodne, že nebude respektovat pravidla.

Žádám vás tedy o podporu navrhované novely, která, a o tom jsem skutečně přesvědčena, je ve prospěch bezpečnosti tohoto státu a jeho občanů, má podporu premiéra, má podporu vicepremiéra, má podporu Ministerstva obrany, a myslím si, že kolem šedesátky z vás, kteří jste zrovna byli přítomni v sále, když jsem sbírala podpisy pod tento návrh, a zejména má kladné stanovisko vlády. Tuto normu navrhuji společně s mými kolegy, přestože já jako zástupkyně navrhovatelů, která tady před vámi stojím, jsem opoziční poslankyní a současná vláda není mou vládou, ale je to vláda České republiky a já se v politice vždycky snažím, abychom v oblastech obrany a bezpečnosti si nehráli na to, kdo z nás má jaké partajní tričko, ale abychom přemýšleli o budoucnosti nejenom České republiky, ale i o těch bezpečnostních otázkách do budoucna tak, že jsou skutečně v zájmu nás všech napříč politickým spektrem. A jednou je u vlády ten, podruhé tam bude onen, ale pokaždé toto ustanovení může ta vláda potřebovat. Dejme jí tu možnost.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z pravé části sálu.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Nyní poprosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, pan poslanec Dominik Feri.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení přítomní členové vlády, pro zpravodaje je to vždycky radost, když má pečlivého navrhovatele, který všechno dostatečným způsobem zmíní. Skutečně tento návrh se vydává třemi základními směry a upravuje tři základní oblasti. Tou první je pravomoc vlády při vysílání ozbrojených sil. Ústavodárce byl poněkud kazuistický a opravil to tak trošku řekněme pro potřeby praxe se ukázalo neobratně, nedostatečně. Další část se týká úpravy přeletů a přejezdů a poslední část parlamentní kontroly činnosti vlády. Jedná se o návrh široce konsenzuální a vláda vyslovila s tímto návrhem ústavního zákona souhlas bez připomínek.

Navržený garanční výbor je výbor ústavně-právní. Jako zpravodaj dávám ke zvážení přikázání ještě stálé komisi pro Ústavu, bývá to tu u ústavních zákonů dobrým zvykem. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se s přednostním právem přihlásil pan místopředseda Filip.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo, členové vlády, paní a pánové, zpravodaj má pravdu, že to je dobře připravený návrh. Dokonce i paní navrhovatelka, nebo zástupkyně navrhovatelů, má pravdu v tom, že jde teprve o druhou změnu Ústavy, článku 43. I to rozšíření z roku 2000 myslím pojmenovala správně. Ale zcela se vyhnula tomu, co je zásadním problémem tohoto problému, to znamená přesun principu parlamentní demokracie na demokracii v uvozovkách exekutivní, protože vyřazení Parlamentu je tam zjevné.

Paní navrhovatelka, nebo zástupkyně navrhovatelů, zcela vynechala to, jakým způsobem je v tuto chvíli upraven postup Parlamentu za situace, kdy dojde k ohrožení bezpečnosti státu. Ale absolutně se tomu vyhnula. Protože to je smysl vyřazení Parlamentu z rozhodování. A potom si tady následně do 60 dní dělejte, co chcete. Kdo vyhlašuje stav ohrožení, válečný stav? Přeci vláda. A ta ve chvíli, kdy ho nevyhlásí, má potom volné ruce, aniž by se starala. On totiž Parlament nemusí být vyřazen a může být dosaženo těch okamžitých rozhodnutí Poslanecké sněmovny. Takže neříkejme si, že to je tak nutné, protože Parlament se pomalu sejde. Prostě to není pravda. A to zamlčení, ta cenzura mlčením o tom článku, který to upravuje v jednacím řádu, mi opravdu vadí. Ale opravdu vadí!

Tak pro připomenutí, nebudu tedy citovat článek 43 Ústavy, ale vystačím si pro tu změnu charakteru České republiky z parlamentní demokracie na jakousi exekutivní demokracii, ocituji platný § 109m našeho zákona o jednacím řádu: "Je-li Sněmovně předložen návrh na vyhlášení válečného stavu, vyhlášení stavu ohrožení státu, vyslovení souhlasu s prodloužením doby nouzového stavu, zrušení nouzového stavu před uplynutím doby, na kterou byl vyhlášen, vyslovení souhlasu s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky nebo s pobytem ozbrojených sil jiných států na území České republiky, anebo na rozhodnutí o účasti České republiky v obranných systémech mezinárodních organizací, jíž je Česká republika členem, v době stavu ohrožení státu nebo válečného stavu, rozhodne o něm ve zkráceném jednání."

A teď vám řeknu, co se všechno vyřazuje. Za prvé se vyřazuje § 51 o jednacích dnech. To znamená, že svolání Poslanecké sněmovny může udělat předseda, případně místopředseda ve chvíli, kdy je o to požádán, bez odkladu. Bez odkladu.

Je vyřazen dokonce i § 53 o jednacích hodinách. Čili neplatí od 9 do 21. Neplatí. Neplatí to, že jednáme od úterka do pátku, že pondělí jsou poslanecké dny. Může se jednat od pondělka do neděle, v kteroukoliv hodinu denní i noční. To je pravda.

Dokonce je vyloučeno i to, že nemohou být interpelace. Nelze přesunout body. Čili pokud by chtěl někdo tomu zamezit, tomu projednávání návrhu vlády, tak tak učinit nemůže. A nepochybuji o tom, že ti, kterým vyhovuje, že to rozhodnutí nebude rozhodnutí Parlamentu, ale že změní charakter republiky, no to samozřejmě některým vyhovuje.

A jak praví jedna krásná česká pohádka, když ti králové jsou dotazováni, aby s tou válkou něco udělali, tak jejich poradci si svléknou civilní šat, vezmou si generálské uniformy a rozhodují o válce. Tohle je smyslem toho návrhu zákona. Vyřadit Parlament z rozhodování a postavit ho před hotovou věc. Nejde o čas. Nejde o věci, které bychom nemohli rozhodnout, ale jde o to, aby tento Parlament nebo jakýkoliv Parlament po volbách byl vyřazen z rozhodování. A to, že jste to v důvodové zprávě zamlčeli, že se k tomu ani zpravodaj nevyjádřil, mě jenom utvrzuje v tom, že chcete parlamentní demokracii změnit. A s tím já nemohu zásadně souhlasit! S tím jste se nevypořádali, návrh to neobsahuje a při jednání jste to zamlčeli.

Nezlobte se na mě, to je nechutné jednání vůči této Sněmovně! Já s takovým návrhem změny Ústavy souhlasit nemohu a také nikdy nebudu. Děkuji vám. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Jako další je do rozpravy přihlášen poslanec Vích.

 

Poslanec Radovan Vích: Dobré dopoledne. Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Dovolte, abych vyjádřil stanovisko poslaneckého klubu SPD k této věci.

Podle našeho názoru ta předkládaná novela Ústavy v současné době není zapotřebí. My zastáváme názor, že dnes již můžeme vyslat naše vojáky na 60 dnů do zahraničí s omezením na závazky plynoucí z mezinárodních smluv, a sice na záchranné a mírové operace v rámci živelních pohrom a ekologických havárií. Uvedený návrh Ústavy, tak jak tady zazněl a tak jak byl popsán, by podle našeho názoru vytvářel podmínky a možnosti, jak zatáhnout Českou republiku do válečného konfliktu, a to je pro nás nepřijatelné. Chtěl bych říct, že novelizace článku 43 Ústavy tak, jak je navrhovaná, by umožňovala vládě České republiky v podstatě vyslat vojáky z jakýchkoli důvodů a kamkoli. A znovu opakuji, to je pro nás nepřijatelné, včetně návrhu prodloužení doby na projednání v Parlamentu České republiky. Navíc třeba později se může ukázat, že se jednalo o nějakou provokaci. Takže k argumentaci případné záchrany českých občanů v zajetí bych chtěl říci, že podle našeho názoru tu situaci, kterou se ústavní novela zabývá, je možné řešit jiným způsobem, a sice prostřednictvím specializovaných útvarů bezpečnostních sborů, a nikoliv pro tento účel používat armádu České republiky.

Takže jenom na závěr - kategorické ne. Poslanecký klub SPD tento návrh, změnu článku 43 Ústavy, nepodpoří. Děkuji za pozornost. (Potlesk z poslanců SPD.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. S přednostním právem pan předseda Kalousek do obecné rozpravy.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené dámy, vážení pánové, pan předseda Filip vidí v tomto návrhu zásadní okleštění parlamentní demokracie. Já si to nemyslím. Pouze prostě některé kompetence vykonává vláda, některé kompetence vykonává Sněmovna. To, že přesuneme tuto kompetenci na vládu, která vychází z voleb a opírá se o důvěru Poslanecké sněmovny, nevidím jako okleštění parlamentní demokracie, spíš zpřehlednění současného systému.

Vezměme si to na běžnou praxi. Vládne nám vláda s podporou Komunistické strany Čech a Moravy. V okamžiku, kdy vláda chce plnit naše spojenecké závazky a předkládá do Sněmovny návrh na vyslání našich jednotek, ti, kteří celou dobu tuhle vládu drží u moci, si umyjí ruce a předpokládají, že odpovědná opozice v tomto případě vládu podpoří. A pak komunisté chodí a říkají: To je proti naší vůli a my za to neneseme žádnou odpovědnost. To té vládě podpořila opozice.

Dojde-li k takovéhle změně, bude to mnohem přehlednější a skutečně i poslanecký klub Komunistické strany Čech a Moravy získá mnohem větší vliv na podobné rozhodnutí, protože nic jim samozřejmě nemůže bránit říct vládě: Jestli někam ty jednotky vyšlete, my vám okamžitě odepřeme důvěru a dáme návrh na hlasování nedůvěry do Poslanecké sněmovny. Pak tedy se musí vláda rozhodnout, co je pro ně v danou chvíli silnější.

Takže my tady prakticky pro tuto Sněmovnu, ale i pro všechny další Sněmovny, které by byly konstruovány podobně, dáváme mnohem větší parlamentní pravomoce poslaneckým klubům, které jsou připraveny podporovat vládu, ale v otázce vysílání našich jednotek si umyjí roce a nechají to na opozici. Tak to ne. To není fér. A já si myslím, že schválením tohoto návrhu parlamentní demokracie okleštěna nebude, ale bude naprosto jasné, kdo nese odpovědnost za příslušná rozhodnutí. Tu odpovědnost ponese vláda a ti poslanci, kteří vládu podporují. A to je fér.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Dále je do rozpravy přihlášen poslanec Grospič.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, vážení členové vlády, já vnímám skutečnost, že tak jak tady bylo skutečně řečeno popravdě předkladateli předloženého návrhu, se nejedná o návrh nový. Hovořilo se o něm mnohokrát v dřívějších volebních obdobích a v tom sedmém volebním období skutečně byl tento návrh pod tiskem devět set padesát šest předložen do Poslanecké sněmovny. A tehdy jeho předkladateli byli Jana Černochová z Občanské demokratické strany, pan Ivo Gabal z KDU-ČSL, Jan Hamáček ze sociální demokracie, David Kádner z hnutí Úsvit, Martin Stropnický z hnutí ANO a Marek Ženíšek z TOP 09. To v podstatě koresponduje s rozložením politických sil a současných předkladatelů také z různého spektra politických sil. Vnímám, že Komunistická strana Čech a Moravy bude v tento moment asi jedna z mála politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně a vůbec v Parlamentu České republiky, která bude mít velké výhrady vůči předloženému návrhu zákona.

Ale chtěl bych tady navázat i na to, co už tady zaznělo. Ta novela se tváří velice nevinně, pragmaticky a říká: Dejme vládě pravomoc vysílat ozbrojené síly České republiky za hranice České republiky za určitých situací, v určitých momentech, aniž k tomu budeme potřebovat bezprostředně svolávat Poslaneckou sněmovnu, a to na dobu delší 60 dnů. Ale pak tady totiž nastupují ty další zákony, jako je jednací řád Poslanecké sněmovny, Ústava samotná, které říkají něco jiného. A fakticky skutečně může dojít k tomu, že o vysílání vojsk do zahraničí za jakýmkoli účelem, protože ta dikce a výčet je poměrně široký, tak jak je v Ústavě stanoven, může dojít pouze za souhlasu vlády. Souhlas Sněmovny nebude momentálně k dispozici, bude odkládáno různými způsoby projednávání v této Sněmovně a bude se tak vlastně dít na základě moci výkonné. A my si musíme klást otázku, jestli tedy zůstáváme republikou parlamentní, poloparlamentní s prezidentským systémem, nebo republikou, která také existuje ve světě, kde určitý podíl moci, a ten rozhodující podíl moci, má moc výkonná v osobě předsedy vlády, a ta se jen sporadicky v případech, kdy žádá o důvěru nebo třeba o státní rozpočet, musí ucházet o důvěru Sněmovny jako takové, jako jejího celku.

Tato otázka je nesmírně choulostivá a nezapírám, že Komunistická strana Čech a Moravy má velký problém s jakýmkoli vysíláním našich vojáků a ozbrojených sil bez mandátu Rady bezpečnosti OSN do zahraničí, že máme problém i s tzv. misemi, které se dějí v rámci našeho členství v Severoatlantické alianci, a svět kolem nás ukazuje, že jakékoliv angažmá cizích ozbrojených zahraničních sil kdekoliv ve světě je vždycky choulostivou záležitostí a každý tlak vyvolává protitlak a není to zrovna vždycky v zájmu a bezpečnosti České republiky. Takže vláda může plně rozhodovat, aniž bude respektovat zájmy České republiky.

Já rozumím, že souhlas dalo Ministerstvo obrany i předseda vlády Andrej Babiš, který si tím otevře, pokud zákon bude schválen, široké pole působnosti a bude moci kdekoliv v Evropské unii při jednání se spojenci, Spojenými státy americkými i s jakýmikoli dalšími státy slibovat v podstatě cokoliv, o čem bude přesvědčen, že mu projde vládou. Souhlas Parlamentu bude následný. Já bych skutečně v této situaci varoval před tím, abychom sahali tímhle způsobem do Ústavy České republiky. Myslím si, že i současná dikce článku 43 bez úpravy odstavce 4, bez úpravy odstavce 5 a odstavce 6 dostatečně umožňuje vládě operativně reagovat na různá bezpečnostní rizika v zahraničí a není k tomu třeba, aby se této povinnosti z milosti, v dobrém účelu zbavoval Parlament České republiky.

Myslím si, že není ani správné ono odůvodnění, že se dá konstatovat, že v zásadě existuje politická podpora pro změnu napříč politickým spektrem a že tato podpora se opírá o odbornou debatu, ze které je patrné, že existuje důvod ke změně, protože předmětná ustanovení ne zcela vyhovují současné bezpečností situaci, jelikož vycházejí především z praxe a z hrozeb 90. let minulého století, a konečně i z veřejných vyjádření našich představitelů. Vezměme si současnou situaci v Iráku, vezměme si současnou situaci v Afghánistánu a vezměme si současnou situaci v Mali. Ani jeden z těchto důvodů není důvodem, kde by vláda měla rozhodovat a zavlékat Českou republiku do těchto válečných dobrodružství.

Já bych si dovolil tady za Komunistickou stranu Čech a Moravy i sám za sebe navrhnout zamítnutí předloženého návrhu zákona. Pokud neprojde, tak vrácení předkladateli k přepracování. A pokud ani toto neprojde, tak alespoň prodloužení o 20 dnů k projednávání v této Poslanecké sněmovně.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Faktická poznámka pan poslanec Kobza. Máte slovo.

 

Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane ministře, já bych k předloženému zákonu přednesl dvě faktické námitky. První, že v případě záchrany, řekl bych násilné záchrany našich občanů unesených někde v komplikované oblasti s odvolávkou na mezinárodní právo mi přijde minimálně nekvalifikované, protože úplně neguje a nebere v potaz za prvé místní zákony, které tam platí, a v případě rozsáhlých kmenových oblastí nebere ohled na kmenové zvyklosti a kmenové zákony.

Já si myslím, že tento zákon je zbytečný. Souhlasím s tím, že už je dostatečně ošetřen. A pakliže bychom chtěli něco udělat pro záchranu našich občanů, kteří ve své, řekněme, naivitě cestují do oblastí, kam rozumný člověk nejde, jak ukazuje případ obou unesených děvčat z Balúčistánu, tak při rozsáhlé kmenové oblasti, která je srovnatelná s rozlohou České republiky, násilná záchrana nepřichází do úvahy. Naopak si myslím, že tam je velmi důležité podpořit anebo posílit úlohu diplomacie, protože tam přicházejí v úvahu právě jenom diplomatická řešení, která vycházejí z místních podmínek, vycházejí z místních zákonů a především vycházejí z možnosti jednání s místními náčelníky, kteří daleko snáz mají přehled o tom, kde se ti dotyční nacházejí a jakým způsobem je možno řešit jejich osvobození. Takže bych se přikláněl k tomu naopak (upozornění na čas) posílit úlohu diplomacie.

Děkuji, pane předsedající.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Faktická poznámka, pan poslanec Růžička.

 

Poslanec Pavel Růžička: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych z tohoto místa chtěl poděkovat kolegům z ODS, že tento návrh zákona předřadili a že se dostal na pořad této schůze. O tomto zákoně jsme na výboru pro obranu vedli dlouhou debatu. Jednali jsme s řadou právníků, jednali jsme s ústavními právníky, tak aby tento návrh byl zcela komfortní a aby vyhovoval jak Ministerstvu obrany, tak politické reprezentaci tady ve Sněmovně. A já myslím, že návrh, který teď projednáváme, je velice vyvážený.

Ministerstvo obrany, potažmo Armáda České republiky, na tento zákon již několik let netrpělivě čeká.

Já bych se nepouštěl do debaty, jak takticky někoho osvobozovat a jestli to je porušení toho anebo onoho. Víte, někteří lidé, nebo některé strany tady ve Sněmovně mluví o boji proti terorismu, co bychom měli dělat jako vláda, co děláme málo, co děláme špatně. Lidé dostanou masáž, potom dojdou k trati, pokácejí tam několik stromů a myslí si, jak ten boj proti terorismu je úžasný. A přitom když teď můžou aspoň maličko tomu pomoct, protože velice dobře všichni, kteří tento zákon předkládají, vědí, proč ho předkládají, tak to tady zpochybňují. To, že to zpochybňuje komunistická strana, dobře, to už je její folklór. Ale u SPD mě to docela mrzí, protože jak Tomio Okamura říkal, pan plukovník Vích byl přece ve strukturách a ví, jak to tam funguje. Tak by bylo dobré, kdyby i ostatní členy z klubu SPD informoval o tom, jak to ve skutečnosti je, a neříkali tady nepravdu. Děkuji. (Potlesk některých poslanců.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Faktická poznámka, pan místopředseda Filip. Registruji přihlášku s přednostním právem, pan předseda Fiala.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedo. Jen fakticky. Jestli tady něco předkládáme, vyhrazuji si to, aby někdo považoval za folklór. Já tady argumentuji Ústavou a argumentuji i tak, že vytýkám tu změnu, kterou tady přinášíte, v charakteru České republiky. Tady už jednou byla rychlá novela Ústavy s přímou volbou prezidenta. A pak ti, kteří pro to hlasovali, najednou navrhují nepřímou. Tak ono to není folklór. Ono je o tom, jestli tato republika má přejít z jednoho systému řízení do druhého. A já jsem přesvědčen, že parlamentní systém je lepší než exekutivní.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Faktická poznámka, pan poslanec Vích.

 

Poslanec Radovan Vích: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dovolte, abych reagoval na poznámku pana kolegy Růžičky. Já bych ho chtěl ujistit, že opravdu naši poslanci jsou informováni ode mě o tom, jak to ve strukturách NATO funguje, takže můžete být v klidu, pane poslanče. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. S přednostním právem pan předseda Fiala.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Já se taky chci vyjádřit prostřednictvím pana předsedajícího k panu poslanci Růžičkovi. Víte, vy říkáte, že říkáme nepravdy, že právníci na tom seděli, že právníci na tom neshledávají nic špatného. Nám je ale úplně jedno, co na to říkají právníci. Pro nás je důležitý jiný fakt - že tady něco fungovalo, bylo tady součástí Ústavy a že ta hranice toho, kdy se stát dostane do války - do války -, je tak neuvěřitelně tenká, a je jedno, jestli je to Babišova vláda, nebo nějaká jiná, která přijde po ní, ta hranice je tak neuvěřitelně tenká, že my si to na zodpovědnost nevezmeme. A chceme, aby to nebyla ani zodpovědnost přímo vlády, aby to byla zodpovědnost minimálně celé Poslanecké sněmovny. To je přece, myslím si, důležité. Zlobbovat jednoho člověka, dva nebo tři není takový problém a ty mezinárodní tlaky jsou tak obrovské, tak obrovské, že si myslím, že některá vláda ještě může být ráda, že bude moci říct, že o tom musí rozhodnout Parlament České republiky a ne vláda.

já za SPD navrhuji, dávám procedurální návrh na zamítnutí. Děkuji. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Ano, návrh předložil už pan poslanec Grospič, takže se připojujete k tomuto návrhu. Další do rozpravy je přihlášen pan poslanec Lipavský.

 

Poslanec Jan Lipavský: Dobrý den, dámy a pánové, dovolte mi, abych stručně poreferoval o postoji pirátského klubu k tomuto návrhu poslaneckému. My jsme k němu přistoupili s otevřenou hlavou, důkladně jsme si jej prostudovali a vnímáme, že tento návrh zákona řeší dvě otázky. Jedna je ta otázka v článku 43 v odstavci 4 a další jsou ty dva body, které řeší přelety, přejezdy. A s tou úpravou těch přeletů, přejezdů my se shodujeme. My s tím souhlasíme, protože to do určité míry narovnává tu současnou praxi a ukazuje se a vidíme, že dlouhodobě v tom není problém.

Když jsme se ale zamýšleli nad tím, co by vlastně znamenalo vyškrtat ty důvody, které jsou dneska uvedeny v Ústavě, na základě kterých může již dnes vláda sama o sobě vyslat na 60 dní vojáky ven do zahraničí, nasadit Armádu České republiky, tak nás to nepřesvědčilo. A pointa je taková, že my nebudeme nyní hlasovat proti tomu zákonu, to znamená, nebudeme hlasovat pro zamítnutí a tak dále, ale budeme chtít přeložit pozměňovacími návrhy, které nějakým způsobem rozšíří ty podmínky, nicméně nedají vládě bianko šek. A pak se tedy uvidí ve třetím čtení, jak se Sněmovna rozhodne.

Ty důvody pro jsou, v té důvodové zprávě se hovoří vlastně o několika důvodech a ten hlavní důvod je terorismus, jako další důvody se uvádí migrace a pak se tam argumentuje Very High Readiness Joint Task Forces, to znamená, to jsou Síly rychlé reakce NATO. Kdybych to měl vzít postupně, tak musím uznat, nebo uznáváme, že vlastně podle dnešního právního řádu Česká republika nemůže vyslat komando tohoto typu, aby provedlo tu operaci, vojenskou operaci. A tam shledáváme určitou relevanci.

Já bych chtěl říct, že my dnes již máme nasazena vojska v Afghánistánu, v Mali, v Pobaltí, měli jsme stíhačky na Islandu, a v situaci, kdy na základě dlouhodobého mandátu máme nasazenu armádu, je potom prakticky velice jednoduché, pokud by platil ten článek Ústavy v té upravené podobě, tam poslat ještě pár dalších vojáků do lhůty 60 dnů, protože už tam veškeré zázemí mají, účastnit se nějaké operace, pro kterou ten mandát nebyl schválen, například bojové operace, a pak je zase stáhnout. Bude to úplně v pořádku, protože to bude v těch 60 dnech, a Parlament se zpětně dozví, že tedy proběhly nějaké bojové operace, ale vlastně budou uskutečněny díky tomu, že tam probíhala, řekněme, mírová nebo nějaká pomocná mise, tak jak je to například dneska v Afghánistánu, asistenční mise. Takže vystavit ten bianko šek mi přijde opravdu, opravdu nebezpečné.

Další argumentace byla, v té důvodové zprávě je, na základě migrace, ale když se podíváme, jak byla řešena migrace v tom krizovém roce 2015, tak se to dělo skrze policejní spolupráci. Já nevím o tom, že by se někde nasazovala armáda na ochranu hranic, protože ten problém byl z oblasti bezpečnosti policejního typu, prostě zabezpečení hranic, i když tam třeba stavěli různé bariéry fyzické, fyzické zabezpečení těch hranic, protože opravdu migrant nejsou vojenská hrozba a ten scénář, kdy by se musela nasazovat armáda, je vlastně neuvěřitelně extrémní, a armáda není primárně určena na řešení migrační krize jako takové.

A co se týče sil vysoké reakce NATO, tak ty jsou určeny pro situaci, kdy opravdu velice rychle dochází k nějaké vojenské eskalaci, k nějaké situaci, ale pak je namístě, aby nastoupil ústavní zákon o bezpečnosti, aby tedy vláda řekla výborně, nastává stav nouze, stav ohrožení nebo válečný stav - a v ten moment se přesouvají ty pravomoce na vládu. A může samozřejmě zareagovat skrze ta vojska.

Abych to shrnul, náš postoj je takový, my bychom chtěli opravdu najít ta místa, která jsou bolavá, a pojďme si říct, existují nějaké nové důvody - a boj proti terorismu nebo, řekněme, záchrana rukojmí - a já si myslím, že pan poslanec z SPD, pan poslanec Kobza, to tady trošku jako shazoval s tou záchranou s braním ohledů na kmeny a tak dále, prostě když někde budou čeští občané a česká vláda bude mít možnost se o jejich bezpečí postarat i skrze to, že tam pošleme vycvičené komando, a česká armáda ty schopnosti má, a buďme za to rádi, že je má, tak je namístě, aby k tomu i ta vláda měla ten nástroj. A o tom se pojďme bavit.

Já myslím, že jsem stanovisko Pirátů shrnul, a děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Mám zde dvě faktické poznámky. Nejdříve pan poslanec Svoboda nebo se jednalo pouze... chybička se vloudila u hlasovacího zařízení. Pan poslanec Kobza. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Já bych rád vaším prostřednictvím zareagoval na svého předřečníka, pana kolegu Lipavského. Možná by bylo lepší, kdyby se tolik nedíval na americké akční filmy, protože jinak by věděl, že provést ozbrojený útok armádou na cizí území bez souhlasu vlády, bez souhlasu místních orgánů je v podstatě invaze, je agrese. A samozřejmě v ten moment už se nejedná o to, že naši vojáci budou bojovat o záchranu našich občanů, ale budou bojovat především se státní mocí státu, na který zaútočí touto formou. Takže prosím vás pěkně, zůstaňme na reálné bázi mezinárodních vztahů a na reálné bázi toho, co vlastně je možné dosáhnout, anebo není možné dosáhnout, protože ty americké filmy skutečně neodpovídají realitě! Děkuji vám. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji kolegu Kobzovi. Dobré dopoledne, vážené paní poslankyně, páni poslanci, budeme pokračovat. Ale než dám slovo panu kolegovi Lipavskému k další faktické poznámce, tak konstatuji, že došla omluva předsedovi Poslanecké sněmovny od pana poslance Milana Hniličky mezi 14.30 a 17.00 z pracovních důvodů.

Nyní tedy pan poslanec Jan Lipavský s faktickou poznámkou a poté pan poslanec Alexander Černý a pak ministr obrany Lubomír Metnar. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Lipavský: Dámy a pánové, pan poslanec odhadl, že se rád občas koukám i na americké akční filmy. Ale vy dobře víte, že v zemích, kde vláda práva je značně problematická, typicky Afghánistán, prostě vláda půlku území nebo určité části území nemá pod kontrolou, a v ten moment oni řeknou, tak my s tím souhlasíme, ale proveďte to vlastními silami. A v ten moment ta vláda opravdu nemá ten nástroj. A já jsem to říkal, tam shledávám tu relevanci, a pojďme se o tom bavit. Takže to, co vy jste uvedl, není pravdivý argument.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Kolega Kobza ale chce reagovat také svou faktickou poznámkou, takže kolega Černý ještě posečká. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Nechci to zdržovat, na další poznámky už nebudu reagovat, ale právě to už jsem zmínil ve svém úvodním příspěvku, že v zemích, které jsou kritické a kam normální člověk kolikrát ani nejezdí jako turista, tak platí nejenom národní právo, ale také kmenové právo. A tam, kde končí vláda se svou mocí, tam začíná moc místních kmenových náčelníků a moc místních kmenových armád a samozřejmě tyto armády jsou stejně bojeschopné, stejně dobře vyzbrojené těžkými zbraněmi, mají obrněné transportéry, mají děla, mají rakety a mají vysoce motivovanou armádu, takže to je velice těžký soupeř a opravdu není radno je podceňovat, protože máme zkušenosti z Jemenu, máme zkušenosti i z Afghánistánu, máme zkušenosti i koneckonců z kmenových území Pákistánu, kde centrální vláda nezasahuje do kmenových záležitostí, a konkrétně třeba Pákistán a Afghánistán, který vlastně obsahuje území Paštunistánu i Balúčistánu, tak tyto kmeny skutečně jsou natolik mocné a natolik výrazné, že si určují svoje vlastní kmenové zvyky, a cizinec samozřejmě tam nemá šanci přežít. Děkuji. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Ještě než dám slovo Alexanderu Černému, přišla další omluva, a to od pana předsedy vlády Andreje Babiše od 10.30 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů. Nyní pan Alexander Černý, poté pan ministr obrany Lubomír Metnar. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Alexander Černý: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi, možná se budu v některých případech opakovat, ale přece jen několik postřehů k té probírané problematice.

Z toho, jak ta diskuze probíhá, je evidentní, že to až tak úplně jednoduché není a že si pravděpodobně uvědomujeme, že teď mluvíme o věcech docela podstatných a důležitých. Ono nejde totiž o to, že ven pošlete jednoho nějakého superagenta typu Jamese Bonda nebo pár policistů, kteří mají nějaké poslání, ale my se tady bavíme o nasazení pravidelné armády. Tedy my chceme vyslat jednotky, které mají úplně jiný statut, jiné poslání a jsou zpravidla cvičeny k jiným úkolům. A to, o čem se tady konkrétně bavíme, to znamená osvobozování rukojmích nebo zasahování v takových kritických chvílích, to by pravděpodobně vyžadovalo vyslání ven těch opravdu specialistů, tedy asi těch našich specnaz, tedy 601. skupiny nebo podobně připravených a vycvičených lidí se vším všudy, s dokonalou výbavou, výstrojí. A to už není žádná maličkost, to není žádná legrace, a navíc ti lidé jsou schopni dosahovat i takových výsledků, které by se nám mohly ukázat jako ne zcela žádoucí.

Dovolte mi poznámku ještě k misím. Pan předseda Kalousek nás v podstatě osočil z toho, že držíme u moci vládu, ale když jde o mise, tak spoléháme na opozici. To je trvalý jev. To není nic nového, to máte naprosto pravdu, pane předsedo, tak to je. A je úplně jedno, jestli tu vládu v tuto chvíli řídí představitel ANO, anebo ji po příštích volbách bude řídit dejme tomu pirát nebo někdo z ODS, to je úplně jedno. Prostě pokud tady budeme, tak se budeme bezesporu ve vztahu k misím chovat vždycky obezřetně.

Ale dovolte mi připomenout jednu maličkost, která by vás možná mohla zajímat. Když jsme vysílali první mise ven, tak jsme se tady dlouhé hodiny bavili o tom, co to bude za lidi, kteří půjdou ven, jaký bude charakter jejich působení venku, a kladli jsme tehdy téměř unisono, a také tomu odpovídal charakter těch misí, důraz na to, aby to byly humanitární záležitosti. V prvních etapách šli ven zpravidla zdravotníci, polní nemocnice, tu a tam jsme potom vysílali chemiky, prostě jednotky nebo lidi, kteří opravdu byli schopni naplnit to jedno z našich kritérií, aby ta mise měla pokud možno humanitární charakter. Tedy zdravotníci poskytovali pochopitelně podporu nejen našim vojákům, ale i místnímu obyvatelstvu například, a zvyšovali tím jenom kredit České republiky a zasloužili se o to, že jsme dnes ve světě bez ohledu na to, že se účastníme misí, vnímáni a chápáni úplně jinak než představitelé jiných států, jiných armád.

To, že k tomu vždycky dodáváme, že musí být součástí toho vyslání informace o tom, co na to říká místní vláda, jestli s tím souhlasí, tedy stát, do kterého chceme poslat naše vojáky, s tím musí vyjádřit souhlas. Nebude-li ten souhlas přítomen, vážení, tak to potom hledejte, co to je. Zkuste se dnes zeptat v Iráku nebo v Íránu, co se to stalo 3. ledna. To bylo podle mezinárodního práva, to, co se tam odehrálo? Titulky ve všech velkých světových novinách začínaly tím: Bude třetí světová válka? Nebo bude využit ten konflikt k rozpoutání bůhví čeho? A tam šlo, prosím vás, jenom o jeden bezpilotní prostředek. Tam nešlo o vyslání speciálních jednotek. Ve chvíli, kdy přistoupíme na tuhle praxi, riskujeme, že to udělají i jiní. My je k tomu přímo vybízíme. My je ponoukáme. Podívejte se, Češi přijmou zákonnou úpravu, která je opravňuje zasahovat, kdykoliv a kdekoliv to uzná česká vláda za potřebné, bez souhlasu obou komor, a může tak udělat dokonce neprodleně. A to prosím vás nemusí jít o žádná rukojmí!

My víme velmi dobře, co se dnes děje v Africe, víme, jak složitá je situace v oblasti Sahelu. V podstatě tam fungují dvě mise. Jedna pod kuratelou Evropy, druhá pod kuratelou Rady bezpečnosti a teď se snažíme tam poslat další lidi. Já pevně věřím, že až nám na výboru pan ministr bude dokladovat postoj vlády a zdůvodňovat ho, že nám vysvětlí, pod jakým mandátem tam budou teď naši vojáci působit a jakou dobu a co tam budou dělat atd. A předpokládám, že to bude opravdu zase tak, jak to doposud tedy vždycky platilo, tedy že budou ty tři zásadní podmínky splněny.

Teď k tomu, co obsahuje ten návrh. Kolega Lipavský tady naprosto správně zdůraznil, že jde o ty dvě zásadní oblasti. Já jenom můžu zdůraznit, že o přeletech se bavíme léta. Víme všichni, že to není dobře nastaveno, že přelety by vyžadovaly zvláštní úpravu, že to není jednoduchá materie. Jsou období, kdy jsme vyděšeni - ne že bychom to vyvolali my, ale když se například spekulovalo o tom, kdo nebo co se to v těch letadlech vlastně vozí, a teď jsme najednou si uvědomili: ale proboha, vždyť ony na Ruzyni nebo na nějakém našem letišti opravdu mohly přistávat letouny, na jejichž palubě byli například nelegálně držení zajatci, za jakýmkoliv účelem, za jakoukoliv záminkou. To už jsme tady zažili přece. Tím jsme se zabývali. Ten důvod byl tranzitní zpravidla, tady jenom tankovali nebo se kratičkou dobu zdrželi, ale byli tady a byli na našem území a my jsme to věděli. A různě jsme mlžili a zabývali jsme se... My ne, my ne, my s tím nemáme nic společného. To je přece záležitost toho, komu patří to letadlo, a tím pádem se nás to netýká. A jakým způsobem tady schvalujeme zprávy typu přelety a podobně, dva roky pozpátku, to také víte.

Takže ano, je bezesporu pravda, že úprava přeletů je namístě a že by bylo dobré, abychom v tom udělali pořádek. Ale přelety a vyslání vojsk, to je setsakramentský rozdíl. Takže pokud se budeme chtít v budoucnu pokusit napravit tento nedostatek, udělejme to.

A poslední moje poznámka. Víte, já jsem hluboce přesvědčen o tom, že ač jsem členem výboru pro obranu, tak že posláním nás všech, jak tady sedíme, je starat se o bezpečnost. Starat se o to, aby byla zajištěna bezpečnost našich občanů tady u nás, ale i venku pochopitelně, ale nezhoršovat napětí v žádném případě. Tedy dělat takové kroky, které budou - a to je podle mě dnes základní princip, na kterém by mezinárodní vztahy a bezpečnost měly být postaveny - a to je předvídatelnost. Vědět prostě, že když mi někdo bude chtít vyhlásit válku, že to prostě udělá nějakým způsobem a že já budu dopředu vědět ano, tento soused, nebo tento stát mi chce vyhlásit válku, nebo mi sem pošle v nějaké dohledné době nějaké vojáky a já se s tím nějak vyrovnám. Buď se s nimi dohodnu, anebo se nedohodnu, a v tom případě se budeme bránit.

A ta předvídatelnost je poslední dobou téměř v plenkách. Ta prostě jako by nebyla. Kdo z vás si je jist, že Donald Trump v nejbližší době neprovede něco podobného, co provedl 3. ledna? A může to udělat prakticky kdekoli na světě, kde uzná za vhodné, protože víme velmi dobře, že ony slavné principy mezinárodního práva, kterými se všichni oháníme, když se nám to hodí, ty principy platí pouze tehdy, když je respektují velmoci. A já mám v tuto chvíli - a klidně mě přesvědčte o opaku - mám pocit, že se ti tři hlavní hráči na tomto poli dohodli. Prostě já budu dělat, co uznám za vhodné, a vy dva mi do toho nebudete mluvit. A budeme se navzájem respektovat tímto způsobem. Až se někdo dostane na jejich úroveň, nebo si bude myslet, že má tu pozici, že by si s nimi mohl na něco hrát, no tak jich bude potom víc. A potěš nás pánbůh, jestli se ten klub bude tedy rozšiřovat.

Takže prosím, dělejme, co uznáme za vhodné ve prospěch posílení obranyschopnosti našich lidí, naší země, našeho území, ale vždycky při přijetí jakéhokoli opatření mysleme na to, abychom nezhoršili bezpečnostní situaci. Já pevně věřím, že tato Sněmovna bude mít při hlasování o tomto návrhu dost sebereflexe a dost rozumu, aby takový neuvážený krok neudělala. Děkuji za pozornost. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Alexanderu Černému. Konstatuji došlou omluvu pana poslanec Ondřeje Veselého od 12.15 do 13 hodin z pracovních důvodů.

Pana ministra obrany ještě s faktickou poznámkou předběhne pan kolega Josef Bělica, který se přihlásil k faktické poznámce. A po panu ministrovi obrany se přihlásil místopředseda Pikal. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Josef Bělica: Dobrý den, dámy a pánové, vážený pane předsedající, kolegové, kolegyně. Já bych v této souvislosti jenom uvedl, co už tady zaznělo, a trošičku to shrnul. Na výboru pro obranu proběhla poměrně podrobná diskuze na toto téma. Z vystoupení předřečníků i ostatně z toho posledního je jasné, že si všichni uvědomují, že v celém tom procesu existují nedostatky. Dnes je předložen návrh, který tyto nedostatky řeší. My si to uvědomujeme.

Já bych byl velmi rád, pokud byste tuto změnu a tento návrh podpořili nejenom proto, že je to napříč politickým spektrem, ale protože prostě tato změna řeší stávající problémy. My máme zařazeny v rámci spojeneckých sil jednotky velmi rychlé reakce. Jedná se o velmi specifické situace, při kterých by měly být použity, a za jakých okolností. A jak tady již dnes již padlo, je jasně definovaná zodpovědnost, a je to na vládě, která vzejde z voleb, a vždycky vzejde v této zemi z voleb. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Bělicovi. Ještě jedna faktická poznámka pana poslance Pavla Růžičky. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Růžička: Já jsem přemýšlel, zda reagovat na pana poslance Černého, ale prostě mi to nedá, já reagovat musím. Co se stalo 3. ledna? No 3. ledna bych zabit jeden z největších teroristů na světě. Tak jako nevím, o co jde. A proč byl zabit na území Iráku? Protože Spojené státy na území Iráku mají svoje vlastní vojáky a bylo to daleko jednodušší, než aby tohoto zločince hledali na území Íránu. Já nevím, já to považuji za zcela pochopitelné, za zcela jasné. Já se k tomu musím jasně přihlásit, protože v Iráku jsem strávil osm měsíců. Ne jak pan poslanec Kobza říká, že se někdo kouká na akční filmy. Možná on se kouká na akční filmy. Já jsem tam těch osm měsíců byl. A s tím samopalem na tom krku jsem tam běhal, pane poslanče. A to, co říkáte, mě totálně uráží.

A musím tady říct ještě jednu věc. Pan poslanec Lipavský to tady řekl úplně přesně. On to nadefinoval úplně přesně. A to, co tady řekl, já bych podepsal. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Ještě jedna faktická poznámka, pana poslance Leo Luzara. Prosím o klid sněmovnu! Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo. Mě k této faktické připomínce vyprovokoval kolega předřečník vaším prostřednictvím, čili se pokusím hovořit k němu a vysvětlit mu ty zásady mezinárodního práva, které v Iráku byly popřeny.

Pane kolego, dokážete si představit situaci, kdy nějaký evropský stát, například Německo, vyzve k mírovým nebo odzbrojovacím nebo proti možnosti rozšíření jaderných zbraní prezidenta Koreje, aby přijel na návštěvu? A Američané v Německu mají základnu. A Donald Trump prohlásí jako vrcholného největšího teroristu, což už také mimo jiné udělal, a hovořil o tom, tohoto představitele a v Německu na letišti ve Frankfurtu vybuchne z dronu raketa, zabije tohoto teroristu a k tomu zabije pár lidí okolo, náhodných hostitelů, kteří tam přiletěli.

Tomu říkáte vy mezinárodní právo? Za to chcete tady bojovat a říkat, to je v pořádku? Jenom proto, že to bylo v Iráku? A tam se přece střílí, tam se válčí, tam umřelo o pět lidí víc, nic se neděje. Američané tam mají základnu. To nás nemusí zajímat. Tomu vy říkáte mezinárodní právo? Jako voják k tomu takhle přistupujete, že to je přece jedno, protože tam se přece bojuje? Tak tam je to možné, jenom proto, že někdo ho prohlásí za teroristu? Tak styďte se! Promiňte mi.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. A musím říct, že požádám ještě o strpení jak ministra obrany, tak kolegu Pikala, protože tady mám v tuto chvíli pět faktických poznámek, takže ty mají přednost před přednostním právem. Takže první je pan kolega Pavel Žáček, poté Jiří Kobza, potom Jana Černochová, Pavel Růžička, Stanislav Grospič. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo. Já překvapivě nebudu hodnotit ten fakt, kdo tady nejvíce od vzniku své politické strany - od roku 1921, to znamená Komunistická strana Československa, podrývala parlamentní demokracii, je právě ta strana, která nás tady učí, jak hájit tu parlamentní demokracii. To je samozřejmě úplně absurdní.

Ale chtěl bych hájit naše speciály, naše speciální jednotky, aby byly srovnávány slovy kolegů z komunistické strany se Specnaz, ať už ruskými, nebo sovětskými. To jsou právě ty jednotky, které mimo jakoukoliv ústavní kontrolu podrývají jiné státy, organizují převraty a dělají přesně tu činnost, kterou my zde máme pod ústavní kontrolou. Už ji máme, jenom chceme tu technikálii upravit tak, abychom mohli například hájit české občany v zahraničí. Čili určitě si myslím, že toto je urážlivé a z úst poslanců KSČM by to zaznívat nemělo. Nesrovnávejte naše speciály s ruskými Specnaz!

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Jiří Kobza, také s faktickou poznámkou. Připraví se kolegyně Černochová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Já bych rád vaším prostřednictvím reagoval na předřečníka, pana kolegu Růžičku. Možná mu uniklo, že zabitý generál Sulejmání byl generálem legitimní ozbrojené síly Íránu. To nebyl žádný bezejmenný terorista, nebyl to žádný terorista ukrytý někde v horách. Byl tam na pozvání. Podle mě se jedná naprosto nepokrytě o politickou vraždu. Pakliže připustíme tento způsob politiky, tak opouštíme demokratické zásady, na kterých stojí naše společnost. A to je pro nás naprosto nepřípustné. Protože pakliže připustíme mimosoudní vraždu legitimního funkcionáře cizího státu, tak potom, pánové, kdo z nás si může říci, že jsme demokraté? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní paní poslankyně Jana Černochová, připraví se Pavel Růžička, poté Stanislav Grospič a Josef Bělica. Máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji. Já jsem chtěla faktickou poznámkou reagovat na vystoupení kolegy Luzara, protože zřejmě mu unikl podstatný fakt, že generál Sulejmání byl na indexu teroristů, to znamená, že tady nikdo snad nemůže zpochybňovat to, že to aktivní terorista byl. A my se tady bavíme až o nějakých následcích. V právu se tomu říká kauzální nexus. Ale vzpomeňme si na to, co předcházelo tomu zabití generála Sulejmáního. Předcházel tomu bezprecedentní útok a porušení vídeňské úmluvy na zastupitelský úřad v Bagdádu, zastupitelský úřad Spojených států amerických, kde došlo k usmrcení a vážnému zranění několika osob, čímž pádem mohly Spojené státy americké v souladu s mezinárodním právem toto brát jako útok na svoji zemi. A ten jejich útok je tak legální a legitimní.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní pan poslanec Pavel Růžička s faktickou poznámkou. Máte slovo.

 

Poslanec Pavel Růžička: Já bych zareagoval na pana poslance Luzara. Já se nemám za co stydět. Nevím, proč bych se měl stydět na rozdíl od komunistů. Ale pane kolego, já tady mluvím o koze, a vy mluvíte o voze. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Nyní pan poslanec Stanislav Grospič. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, kolegové, nebudu reagovat konkrétně na nikoho ze svých předřečníků, ale obecně. Myslím, že by se ta debata měla věcně vrátit k článku 43 a k tomu, co navrhují navrhovatelé. A tady skutečně výklad mezinárodního práva a norem mezinárodního práva, kdo trošičku studoval tuto materii a je s ní obeznámen, tak ví, jak se tvoří, jak se rodí tyto normy a jakým způsobem se také v mezinárodním kontextu dodržují a zabezpečuje jejich plnění.

Pokud my uděláme tento úkrok, že tuto pravomoc svěříme, tak jak navrhovatelé říkají, výhradně vládě a podmíněně za nějakých okolností teprve sekundárně Poslanecké sněmovně, pak skutečně může dojít k tomu, že vláda, byť třeba v bohulibém úmyslu, může postavit Českou republiku do pozice agresora. A to nesouvisí s tím, jestli je někdo komunista, nebo je členem jiné politické strany. Myslím si, že to sem v tento moment nepatří. Prostě si myslím, že tato úprava, která je předložena, není šťastná, že nepřispěje k prestiži České republiky, že může potenciálně Českou republiku udělat naopak státem, který se bude podílet na některých aktech, které nejsou v souladu s mezinárodním právem, s mezinárodním právem válečným už vůbec ne, a bude ji stavět do roviny agresora.

Ale nechci malovat čerta na zeď. Já se přikláním k tomu, aby zůstala současná právní úprava, kterou zná naše Ústava, třicet let s ní dokáže pracovat a nečiní to žádné zvláštní problémy, neohrožuje to bezpečnost České republiky, tak jako by tomu bylo, pokud bychom přijali navrhovanou úpravu, kde by se zvýšilo nebezpečí ohrožení České republiky.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, skončil vám čas k faktické poznámce. Ještě než dám slovo panu poslanci Bělicovi, upřesňuji omluvu pana poslance Baxy. Omlouvá se z pracovních důvodů. Nyní pan poslanec Josef Bělica, připraví se Leo Luzar také s faktickou poznámkou. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Josef Bělica: Pane předsedající, děkuji za slovo. Já úplně nejsem rád z toho, kam se ta diskuse dostala. Já bych si dovolil zareagovat na faktickou poznámku pana Luzara. Mě to velmi mrzí. Pane poslanče, já si myslím, že pan podplukovník v záloze Růžička se určitě nemá za co stydět. Je tady více bývalých důstojníků naší armády v záloze. Oni se nemají za svoji službu za co stydět. Jsem o tom přesvědčen. Nevím, kolikrát vy jste složil přísahu této zemi, kde jste mimo jiné řekl, že jste připraven za ni položit život. Já bych nerad tyhle věci zlehčoval. Takže já si nemyslím, že pan Růžička v této souvislosti se má za cokoli stydět, a já si ho naopak za to vážím, stejně tak jako pana kolegy Vícha, byť dnes reprezentuje jiné politické barvy než já.

Dále. Dámy a pánové, já si myslím, že zpochybňovat tady činy našich spojenců přesně v okamžiku, kdy - jak tady řekla správně paní poslankyně Černochová - je podniknut útok na teroristu, který je na seznamu, na mezinárodním seznamu teroristů, tak já opravdu nechci dále komentovat vyjádření někoho, kdo zpochybňuje legitimitu takovéhoto kroku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Leo Luzar a připraví se kolega Zlesák, také s faktickou poznámkou. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Tady zaznělo, že si asi nerozumíme. Ale mě zvedlo ze židle to, že tady někdo pod dojmem útoku na teroristu ospravedlňuje třeba ty nevinné oběti kolem. On nezemřel jenom ten jeden domnělý terorista, napsaný někde na seznamu. Tam zemřeli vojáci hostitelské země. Byla to oficiální návštěva, nebyli nikde schováváni, nebyli to teroristé, nejsou na seznamu. A tady přijde voják a řekne mi: To je v pořádku. Civilní ztráty, nebo vojenské, to je nepodstatné, protože tam se přece bojuje. A oni měli holt smůlu, že stáli hned vedle. Toto mi vadí. To pokrytectví toho přístupu. Kdyby se to stalo u nás, tak si dokážete představit, co by se dělo. Když se to stalo tam, nepodstatné ztráty. Že se tam vybombarduje nějaká škola, nemocnice? No, holt se spletli, nepodstatné ztráty. To se stane, my se omluvíme. To je v pořádku.

Vždyť je to nehorázné pokrytectví. Cožpak to nejsou stejní lidé, jací žijí někde jinde a u nás? Oni mají menší hodnotu svého života? A my to takhle omlouváme? Protože my cítíme potřebu tam poslat vojáky, ty naše speciální jednotky, aby tam fungovali a bránili. A kdo si vezme na triko ty nevinné oběti, které při našem zásahu budou? Jak budeme k tomu přistupovat?

A co se týče toho seznamu teroristů, o kterém se bavíme, těch seznamů teroristů ve světě běhá strašně hodně. Třeba vím o tureckém seznamu teroristů, na kterém jsou organizace, které my uznáváme jako organizace zcela legální a nám pomáhající. Čili budeme proti nim také bojovat, protože to je seznam? Nebo předpokládám, že existují seznamy teroristů třeba Íránu, na kterém mohou být třeba i představitelé naší armády, já nevím. O kterém seznamu teroristů se bavíme? Tak automaticky bereme, že seznam teroristů Spojených států je ten správný, ideální a jediný.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, skončil vám čas k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Radek Zlesák, Václav Klaus, Jan Bartošek, Jana Černochová. To je pořadí faktických poznámek. Já jsem upozornil pana ministra obrany a místopředsedu Pikala, že ještě musí posečkat. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Radek Zlesák: Děkuji za slovo. Já bych tady možná jenom fakticky reagoval. My se teď nacházíme v prvním čtení. Já tady teď sleduji velmi zajímavou diskusi kolegů z výboru pro obranu. Já si myslím, že zde zaznívá spousta relevantních názorů a informací, ale vzhledem k tomu, že jsme v prvním čtení, já bych požádal, abychom to propustili do dalších čtení. Určitě ve výboru pro obranu to budeme řešit, budeme k tomu zaujímat nějaká stanoviska. Myslím si, že tato diskuse by měla patřit až do třetího čtení.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Václav Klaus s faktickou poznámkou. Připraví se pan poslanec Bartošek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Klaus: Já bych zareagoval na všechny předřečníky šmahem, a sice vrátil bych to k meritu věci. A zde se domnívám, nebo my se domníváme, že tento zákon je o jedné jediné věci: jsme pro další eskalaci bezpečnostní situace ve světě, nebo nejsme? Tento zákon připravuje další eskalaci vojenské situace, protože usnadňuje vysílání vojsk, dělá se opatření, než začíná válka a podobné věci. Je to ústavní zákon, čili bychom měli s obrovskou obezřetností zvažovat tyto věci, jaké kroky děláme, protože mohou být nevratné.

A k té druhé věci, jak se tady diskutuje o tom Íránci. Určitě to nebyl dobrý člověk a tak dále, čili nikdo ho asi nelituje, ale na druhou stranu představme si třeba čínský seznam teroristů, kde budou nějací Tibeťané, Ujguři, Tchajwanci - tak si představte, že přiletí Tchajwanec na letiště v Ruzyni a přiletí nějaká balistická raketa a zabije Tchajwance a k tomu tři naše policisty a Čína vydá prohlášení, že to byl terorista, a hotovo. No tak to se tady všichni zblázníme, to ani nevydržíme dojít k řečnickému pultu a budeme přijímat strašná opatření. A je to nemlich ta stejná situace, co dělá jedna velmoc, nebo druhá. Tak to jenom k té diskusi o těch oprávněních k vraždění cizích lidí v cizí zemi.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Jan Bartošek, připraví se kolegyně Černochová. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Tento zákon nic neeskaluje, pouze umožňuje vládě, aby konala rychle a včas v případě, že je tak nutné. A souhlasím jak s kolegou Růžičkou, tak s kolegou Bělicou. Prostě jedná se o bezpečnost České republiky.

Mě na tom nejvíc zaráží to, že nám tady kážou morálku členové komunistické strany, kdy za její čtyřicetileté vlády jsme směle dodávali semtex to Libye, školili v Brdech světové teroristy, a najednou se tady komunisti bijou v prsa, jací jsou mírotvůrci. Tak to se na mě nezlobte, to je pro mě těžko uvěřitelné.

A za KDU-ČSL chci říct, že tento návrh podporujeme a chceme, aby byl propuštěn do dalšího čtení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Paní kolegyně Černochová teď s faktickou poznámkou. Máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem chtěla opět reagovat na pana kolegu poslance Luzara, protože určitě zná z toho vojenství pojem collateral damages. To jsou vedlejší škody, vedlejší následky, které bohužel tedy stály životy další osoby. Nemyslím si, úplně upřímně řečeno, že by ty osoby po boku Sulejmáního byly nějací andělé. Ale překvapuje mě, prostřednictvím pana místopředsedy kolego, to, že tady roníte slzy tedy nad smrtí těchto lidí a neroníte slzy nad smrtí 176 cestujících, které sestřelí irácká, nevím, osvobozenecká nebo jaká armáda, která se k tomu přiznala. To vám je jedno?

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Ještě faktická poznámka Leo Luzara. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo. Ale slyšel jsem správně, že bych někdy něco takového řekl? Jako teď jste mě, paní kolegyně, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, překvapila. Samozřejmě já to považuji za obrovskou tragédii, obrovskou chybu, která se nikdy neměla stát, a pevně věřím, že budou přísně potrestáni všichni ti, co to způsobili, protože to se nemělo stát a nesmí se to stávat, aby ve válečných konfliktech umírali civilisté. A je mi jedno, jestli je to civilista Íránec, Iráčan nebo Čech, je mi to úplně jedno. Ale to, co jste použila, to nepovažuji za fér argument, protože to vůbec není argument, to je pouze zavádění této diskuse trošku někam jinam. A opakuji znovu - mě pouze nadzvedlo ze židle, a nechtěl jsem se toho zúčastňovat, to vyjádření člověka, který tam v těch misích byl a prostě ty civilní ztráty, které tam jsou, považuje za něco samozřejmého, normálního, protože vznešený cíl byl zabít teroristu a ten zbytek, to jsou prostě nutné ztráty. A to považuji za špatný přístup a je to nelidský přístup. Omlouvám se možná za něj.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Ještě faktická poznámka paní poslankyně Černochové.

 

Poslankyně Jana Černochová: Já myslím, že je zbytečné se přesvědčovat o tom, jaké kdo máme vnímání světa. Myslím, že tady jednoznačně padla slova na podporu pana poslance plk. Růžičky, kterého i já si velmi vážím a který skutečně v tom výboru pro obranu je člověkem, který k tomuto tématu má co říct. A vůbec to tady neřekl tak, jak to tady kolega Luzar tady tlumočí. Opět prostě selektivně tady vytrháváte jednotlivé věty z kontextu. Já jsem to sestřelené letadlo zmínila a konto toho, že vy jste řekl, jak je možné, i když tedy někdo zastřelil nebo zlikvidoval teroristu, že nebohé civilní oběti kolem to odnesly společně s ním. A já říkám, jak nebohé civilní oběti, dokonce oběti, kde většina z těch 176 lidí byli lidé, kteří byli íránské národnosti, tak jak k tomu přijdou oni, že se tímto způsobem někdo chová? Řekl jste si o to přirovnání, pane kolego prostřednictvím pana místopředsedy, sám a musela jsem na to takto reagovat. Reagovala jsem na to i z toho důvodu, že jsem obhajovala tohle počínání Spojených států amerických s ohledem na mezinárodní právo, protože pokud Američané se nechtěli dostat do podobné situace, do jaké se dostali v Benghází, tak museli reagovat tak, jak reagovali.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Ale ještě máme jednu faktickou poznámku pana kolegy Lubomíra Volného. Ještě předtím, než mu udělím slovo, konstatuji došlou omluvu Miroslava Kalouska mezi 14.30 a 19 hodin.

Kromě kolegy Výborného je s přednostním právem, opakuji, přihlášen pan ministr Metnar, místopředseda Pikal a Lubomír Zaorálek. To jsou přihlášení do rozpravy s přednostním právem. Nyní faktická poznámka Lubomíra Volného. Máte slovo.

 

Poslanec Lubomír Volný: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dobrý den, dámy a pánové. Vaším prostřednictvím k paní kolegyni Němcové. Mně by... Černochové, pardon, omlouvám se, já si ty naše válečnice pořád pletu.

Jak se asi cítily rodiny těch lidí, kteří byli sestřeleni americkou raketou v dopravním letadle poté, co vojáci tohoto torpédoborce byli za tuto akci vyznamenáni? To by mě taky zajímalo. Bohužel, ano, ve válce se tyto věci dějí, ve válce bohužel, ano, umírají civilisté. Nicméně zřejmě každý z nás slyšel přísloví o vyhánění června ďáblem. A já osobně si myslím, že bojovat s terorem a s teroristy pomocí teroru a teroristů je cesta do pekel, a osobně si myslím, že svět byl bezpečnějším, klidnějším a příjemnějším místem k životu předtím, než začala takzvaná válka s terorismem. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Josef Bělica. Ještě než dojde k mikrofonu, konstatuji omluvu paní poslankyně Věry Adámkové mezi 12.15 a 13 hodin. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Josef Bělica: Dámy a pánové, tak já jsem už sice v předchozím vystoupení řekl, že to bude naposled, ale prostě nemůže to být naposled. Já poprosím, vraťme tu diskusi k věcnému tématu, vraťme to tam, kam ta diskuse patří, k meritu věci. Projednáváme tady konkrétní záležitost. Já teda s paní poslankyní Černochovou - mě asi nemůže nikdo obviňovat, že se od začátku poslaneckého mandátu milujeme, ale na druhou stranu mi opravdu vadí, pokud se tady používají takové nefér argumenty a nefér i osobní útoky. Paní poslankyně si to určitě nezaslouží. Jako předsedkyně výboru pro obranu funguje opravdu skvěle. Takže pane poslanče, prosím, je to paní poslankyně Černochová, velmi mě to od vás mrzí. Na druhou stranu prosím, vraťme se zpět k tématu, pojďme řešit podstatu tohohle právního dokumentu, který chceme změnit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce, a než udělím slovo panu ministru obrany, který je přihlášen s přednostním právem, konstatuji za prvé došlou omluvu paní poslankyně Heleny Válkové mezi 11. a 12. hodinou z pracovních důvodů a informuji, že ve Státních aktech byl nalezen tento telefon (ukazuje), zcela bezprizorný, takže je na stolku tady u mě, u předsedajícího.

Slovo má ministr obrany vlády České republiky Lubomír Metnar. Prosím, pane ministře.

 

Ministr obrany ČR Lubomír Metnar Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já se pokusím přiblížit tento návrh změny článku Ústavy České republiky v té věcné rovině, vrátit to do té věcné podoby, kdy tento návrh novely má zajistit opravdu zjednodušení vysílání vojáků do zahraničních misí.

Jenom krátce z historie. Tento návrh vláda projednala 26. srpna, přijala k němu souhlasné stanovisko. Já jako ministr obrany a Ministerstvo obrany, potažmo i Armáda České republiky tento návrh podporujeme, považujeme ho i z toho historického úhlu pohledu za potřebný a velmi nutný pro efektivní řešení situací, o kterých se dále zmíním. Pokusím se vám na konkrétních příkladech vysvětlit potřebnost tohoto návrhu.

Tato novela umožní vládě operativně rozhodnout o vyslání našich vojáků do operací mezinárodních sil, vysílání sil rychlé reakce ke stabilizaci zhroucených států, které nemají vládu a které nemohou s operací vyslovit souhlas, což je podmínka vysílání na základě rozhodnutí vlády podle současného znění článku 43. Pokud mezinárodní společenství nezajistí stabilizaci zhrouceného státu, následky bývají opravdu vážné, dlouhodobé, a to zejména v oblasti migrace. Příkladem nám může být Libye. Ještě v roce 2010 šlo o stabilní a bohatou zemi, která hostila summit států EU a Afriky. Avšak již v následujícím roce po svržení Kaddáfího se zhroutily tamější státní struktury a ke stabilizaci za pomoci mezinárodních sil nedošlo a Libye se dodnes nachází v chaosu a není schopna se bránit masové migraci z mnoha států Afriky a následky nese dodnes celá Evropa.

Tak jak již zaznělo, ale já ty věci, ty argumenty znova zopakuji, novela rovněž umožní vládě operativně pružně rozhodnout o vysílání ozbrojených sil za účelem záchrany našich občanů, kteří se během svého pobytu v zahraničí dostali do nesnází a jejichž životy jsou v ohrožení. Nemusí jít jenom o případy, které tu zazněly, občanů unesených teroristy či kriminálními skupinami. Může se jednat též o občany, kteří se nacházejí na území státu postiženého přírodní katastrofou, průmyslovou havárií či nepokoji. Evakuace našich občanů ze zahraničí mohou samozřejmě zajistit naše vojenská dopravní letadla. Tito občané se však nejdříve musí sami dostat na letiště, ze kterého letecká evakuace proběhne. Jakýkoliv přesun po území státu postiženého katastrofou či nepokoji je velmi riskantní a ne vždy se lze spoléhat na místní bezpečností síly. V takovýchto případech je žádoucí vyslat naše vojáky, aby doprovázeli a ochraňovali evakuované občany během přesunu na toto letiště a mohli je bezpečně evakuovat zpátky do České republiky.

Považuji za nutné rovněž zdůraznit, že jakékoliv rozhodnutí vlády o vyslání našich ozbrojených sil do zahraničí bude vždy v souladu s mezinárodním právem.

Novela rozšiřuje pravomoc vlády i při rozhodování o přijetí cizích ozbrojených sil na našem území. Jako příklad mohu uvést zmíněnou masovou migraci. Pokud by Česká republika byla vystavena takovéto migraci, jistě bychom uvítali okamžitou pomoc ozbrojených sil jiných států při zvládání jejích důsledků. Mohlo by jít například o logistickou podporu našich vojáků nasazených k ochraně státních hranic.

K závěru se s vámi podělím o jeden svůj osobní příklad a zážitek. Když jsem byl žákem základní školy, vedle mě seděla moje spolužačka, která byla dcerou jedné z mnoha rodin, které tehdy stavěly ty celulózky a papírny v Angole. Pamatujete si, když byli uneseni skupinou UNITA a prošli? Ta seděla se mnou. Dneska o tom rozhodujeme. A těch příkladů z té historie do novodobé historie byla celá řada. Já byl u toho. Zkuste to vysvětlovat rodičům, příbuzným, co ten stát pro ně udělá a jak rychle to pro ně udělá. To je můj osobní zážitek, protože seděla se mnou v jedné lavici.

Ještě bych se s dovolením vrátil k některým vyjádřením, a to - chci zdůraznit - opravdu nejde o vysílání proti vůli místní vlády. Ale Ministerstvo obrany potřebuje řešit situaci, kdy v dané zemi není vláda a zhroutí se stát, který nemá vládu a nemá tyto vládní struktury. A musím zde opravdu kategoricky odmítnout, že by vláda České republiky změnu tohoto článku využívala k akcím, o kterých se tady v některých případech tak plamenně hovořilo.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru obrany Lubomíru Metnarovi. Mám tady dvě faktické poznámky, poté přednostní právo pana ministra Zaorálka, protože kolega Pikal rezignoval na svoje přednostní právo a bude zařazen za kolegu Výborného. (Ministr Zaorálek přichází k řečnickému pultu.) Pane ministře, ještě nemáte slovo, protože jsou dvě faktické poznámky, Jana Lipavského a Stanislava Grospiče. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Jan Lipavský: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, vážený pane předsedající, já jsem rád za ty příklady, které uvedl pan ministr, protože to je něco, po čem jsem ve svém projevu volal. Co se týče Libye, nevím, jestli je to úplně vhodný příklad státu bez vlády, protože tam jsou možná ty vlády až tři dokonce. Takže máme na výběr. Ale rozumím tomu, že pokud se bavíme o tom odstavci a) Plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení a podobně, tak to je možná to, na co vy jste odkazoval, že potřebujete souhlas té vlády, což v některých situacích, kdy je ten krátký čas, samozřejmě může být problém dojednat. Katastrofa, ta je pokryta v tom odstavci c) Účast na záchranných pracích při živelních pohromách, průmyslových nebo ekologických haváriích. Tak to bych hodnotil jako katastrofu.

A pak je tam ten scénář toho doprovodu, té evakuace, a to je to něco, o čem už jsem zde hovořil, kdy je potřeba výjimečně zasáhnout. Ale tak jak je to dneska navrhováno, tak je to prostě daleko širší a ty scénáře tady nezaznívají. A samozřejmě bychom zde mohli vymýšlet různé situace, kdy jaksi bude nasazena armáda ve své plné síle i v těch 60 dnech a Parlament se na to bude jenom dívat a nebude s tím moci nic udělat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka Stanislava Grospiče a poté tedy přihláška s přednostním právem ministra kultury. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych si tady dovolil vaším prostřednictvím zareagovat na vystoupení pana ministra obrany, protože skutečně s tou Libyí si myslím, že ukázal na pravou podstatu a pravý smysl navrhované změny Ústavy, a o co vlastně jde. Nepokoje a občanská válka v Libyi začala, když vezmeme pravé nepokoje, 13. ledna 2011. Pátého března téhož roku 2011 se tam ustavila Dočasná národní přechodná rada označovaná jako Národní rada. Dnes tam soupeří několik skupin, možná tři čtyři, dvě jsou rozhodující. První, kdo uznal Národní radu, byla Francie a okamžitě to vyvolalo nevoli Itálie, která Libyi považovala za svou doménu, za svou bývalou kolonii a za svou sféru zájmu vlivu.

Čili nedělejme si iluze o tom, že dnešní státy, i některé státy Evropské unie, jsou prosty zbavit se vlivu ve svých bývalých koloniích a rozhodovat o tom. Svá želízka v ohni tam má Turecko, má je samozřejmě i Rusko, mají je i jiné státy. A Libye není zrovna vhodným příkladem a důvodem k tomu, abychom tady přijímali tuto navrhovanou změnu Ústavy, spíš naopak.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce a nyní tedy s přednostním právem ministr kultury vlády České republiky Lubomír Zaorálek. Po něm s přednostním právem Tomio Okamura a pak řádně přihlášený Marek Výborný. Pan ministře, máte slovo.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Přeji vám dobré poledne. Vlastně nakonec ta debata mě také přiměla k tomu, abych se k tomu vyjádřil. Protože v zásadě máte pravdu tady ve Sněmovně, tato ústavní změna a otázka schvalování vysílání vojáků do zahraničí, to je skutečně velmi vážná věc. Dokonce i v různých zemích to je často předmětem docela vášnivých debat, takže se vlastně tak moc nedivím, že je to debatováno i tady.

Já s vámi souhlasím, je to kontroverzní věc, je to riziková věc. To, kam vysíláme vojáky, to může vyvolávat velké vášně, proto zde řeknu rovnou, proč jsem hlasoval na vládě pro, aby to bylo jasné, protože jsem si vědom rozpornosti té věci, přesto jsem hlasoval pro. Protože to, co tady bylo i řečeno, vzhledem k tomu, když si vybavíme, jak vypadá v současné době jižní hranice Evropy, jak vypadá Afrika, kolik je tam dneska rozpadlých států, jak vypadá situace kde v Sahelu, jaké hrozí vlny migrace z této oblasti, a ty hrozí opravdu, to není nějaký výmysl, nějakých těch. To je prostě realita. Proto jsme tam mimochodem teď schvalovali další kontingent vojáků do oblasti Mali, Nigeru, protože je to dnes jedno z těch nejkritičtějších míst z hlediska pohybu, z hlediska jednak působení teroristů a pohybu potenciálních migrantů na Evropu. Tam je právě dnes největší množství rozpadlých států, tj. Střední východ, Sahel, sever Afriky.

Právě proto ta doba si vlastně vyžaduje to, aby byl schopen stát reagovat daleko rychleji než v minulosti. A já při všem vědomí toho, jak je to kontroverzní téma a že to může vyvolávat složité debaty, jsem ve vládě zvedl ruku pro. Opravdu, já vás ujišťuji, že je to věc, na kterou jsem si vždycky dával pozor, protože jsem věděl, že je to nebezpečný nástroj - zrychlit možnost vysílání vojáků je prostě riziko. A Parlament má právo říkat, tohle je věc, kterou chceme mít pod kontrolou, a ta debata je legitimní.

A já cítím právě proto povinnost, abych vám řekl, že já sám jsem to zvažoval, ale říkal jsem si, že vzhledem k těmto rizikům potřebujeme být schopni do těch oblastí, kde neexistuje vláda, kde nevstupujeme do nějakých politických věcí, protože ty státy nejsou pod kontrolou nikoho, a přitom to může být zdroj obrovských problémů, tak tam musíme být schopni zasáhnout. Tu situaci si dovedu představit. Proto jsem souhlasil s tím, aby to Sněmovna projednávala, proto jsem ve vládě souhlasil, aby česká armáda měla možnost hlasovat (?) rychleji. Ale je to debata, která tady bude probíhat na výboru a všude. Já si myslím, že je naprosto v pořádku, že probíhá, protože to není legrace, je to zásadní a Parlament má za úkol právě tohle kontrolovat a udržet to pod kontrolou. Takže ta debata je v pořádku a já se jí nedivím a cítím i povinnost říci, proč jsem hlasoval se vším vědomím těch rizik pro to, aby to vláda tady předložila, protože si myslím, že je to nutné.

Pak mi dovolte, abych se vyjádřil k té druhé věci, která tady vyvstala, snad vás to nebude příliš unavovat, ale také je to věc, kterou jsem se trochu zabýval, tak se to tady pokusím krátce říci. A to je to, když jsme tady začali debatovat tu historii kolem odpravení Sulejmáního v Iráku.

Já vám na to řeknu, možná je to trochu jiný pohled, než který tady zaznívá, a je to dáno zkušeností, kterou jsem udělal, a proč mě ta věc znepokojuje. Já jsem měl shodou okolností takovou zvláštní debatu v New Yorku s ruským ministrem zahraničí Lavrovem před lety, nebyl jsem sám u té debaty, bylo nás tam víc ministrů z Evropy, a hrozně jsme se s ním pohádali, protože jsme mu vyčítali to, co Rusko dělá. Ptali jsme se ho, co hodlají dál, a Lavrov mi na to tehdy řekl: My budeme vaše zrcadlo. Co budete dělat vy, to budeme dělat my. My po tom, co jste vy předvedli na Balkáně, to my předvedeme jinde. My budeme kopírovat politiku Západu.

Asi chápete, proč to tady říkám a proč si myslím, že to, co se stalo v Iráku, je strašně nebezpečné. Protože nedlouho poté, co nám to Lavrov řekl, tak došlo k událostem na Ukrajině, na Krymu. A vy dobře znáte tu ruskou argumentaci, která říká: Jak vy jste se chovali na Balkáně, tak my se dneska chováme tam. My vám jenom vracíme vaše kroky.

Rozumíte tomu, proč mě docela děsí, když my tady tvrdíme, že byly dobré důvody, proč zasáhnout v cizí zemi vůči cizímu státnímu příslušníkovi dronem jako raketou, prostě rozbít celou partu lidí kolem něho, všechny je pobít? Já jsem si potom někde přečetl článek, kde bylo napsáno: Číňané ani nevěří, kolik mají štěstí. Jak jim tady někdo prostě na podnose ukazuje: tohle bude zítra možné, když se vám to bude hodit. A geopoliticky, a o tom byla napsána spousta textů, z této události těžili nejvíc Rusko a Čína. Pro ně se otevřel prostor zítra říci to samé, co nám tehdy Lavrov řekl: tak, jak se chováte vy, tak se my chováme také. A jestli mi něco vadí, tak mi vadí to, že nevím, jak zítra na tyhle argumenty budeme odpovídat. Proto mi připadá, že ten krok byl hrubou chybou. A já se bojím, že se nám vrátí, a to mi na tom připadá podstatné.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru kultury za jeho vystoupení. Budeme pokračovat ve vystoupení Tomia Okamury s přednostním právem, připraví se pan poslanec Marek Výborný. Pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, vláda s některými opozičními poslanci tady předkládá návrh zákona, který jí umožní vysílat do zahraničí naše vojáky bez souhlasu Parlamentu. Hnutí SPD s tímto nesouhlasí.

Dámy a pánové, když tvrdíme, že v České republice není demokracie, ale vládne tu stranický systém oligarchie, tak nám ostatní strany tady ve Sněmovně, ať už vládní, či nevládní, vyprávějí mýty o parlamentní demokracii, která je prý naprosto dostačující. A na tomto návrhu vidíme typický příklad politiky ostatních stran. Proč mají tak zásadní věc, jako je vstup českých vojáků do cizí země, schvalovat jen straničtí šéfové vládních stran, tedy ti, co sedí ve vládě, a nikoliv Parlament? Tento zákon je další pokus, jak osekat poslední zbytky demokracie z našeho systému.

Fakticky navrhovatelé, tj. pan Babiš, pan Hamáček, paní Černochová, pan Gazdík, pan Farský a další, chtějí sebrat jednu z pravomocí zástupcům občanů a darovat ji monopolně premiérovi a jeho vládě. Na tomto zákoně, který má ulehčit podporu agresím Spojených států po celé planetě, se ukazuje reálné spojenectví stran, jako je ČSSD, hnutí ANO, ODS a STAN. Ukazuje to, že vedení těchto stran absolutně ignoruje názor nejen občanů, ale i voličů. Podle průzkumu polovina občanů nechce vojáky v Afghánistánu, a dokonce 86 % Čechů si přeje, aby se naše zahraniční mise zaměřily na humanitární, nikoliv vojenskou pomoc místním lidem. Tři čtvrtiny občanů si myslí, že vojáci by se měli věnovat rekonstrukci a stavbě budov a silnic, což fakticky ale znamená, že daleko lepší by bylo místo vojáků do zahraničí - o tom hovořím - posílat inženýry a průmyslováky, kteří daným zemím skutečně pomohou a současně nebudou součástí okupačních nebo agresorských armád.

Hnutí ANO, ČSSD, ODS a STAN tady prosazují autokratický systém, ve kterém nemohou rozhodovat nejen občané, ale dokonce ani poslanci. A až budete vysílat vojáky do zahraničí proti nějakému režimu, tak zcela upřímně řekněte, že je jedno, zda je, či není diktátorský, ale jde o to, že ten či onen diktátor se provinil tím, že odmítl poslouchat vaše šéfy v Bruselu nebo Washingtonu. Bude to pravdivé a konečně pro občany uvěřitelné.

Je nám jasné při pohledu na navrhovatele, kteří jsou vzájemně domluveni, že v této Sněmovně budou tyto návrhy z pera hnutí ANO, ČSSD, ODS a STAN, je to jejich společný návrh na pomoc při okupaci cizích zemí, přijaty. A teď tady proběhne nějaká veřejná diskuse, aby měli občané alespoň nějakou iluzi zdání demokracie.

Všichni víme, proč jsou naši vojáci v zahraničních misích vedených USA potřeba. Jde o to, aby Američané mohli světu ukázat, že danou zemi přepadlo a okupuje mezinárodní společenství a že nejde jen o výlučně americkou mocenskou agresi. Propagátoři invazí do cizích zemí matou veřejnost, když tvrdí, že v misích v Afghánistánu či jinde bojujeme proti terorismu. Je to zcela jasně a doložitelně naopak. Okupacemi cizích zemí, násilnými převraty v cizích zemích jen vytváříme další ohniska nenávisti, a to nejen vůči Američanům, ale vůči všem, kdo jim pomáhají. USA se kontinuálně dopouštějí válečných agresí, takže je pro Američany vítané, že vinu za jejich zločiny rozprostřou na víc pachatelů, tedy i na nás. Ale nám by nemělo být jedno, že my, kteří jsme si pár okupací sami na našem území na vlastní kůži zažili, se sami na nich dnes podílíme. Válečné akce v Sýrii, Iráku, Libyi, Afghánistánu a v dalších zemích v důsledku nikde nepřinesly nic dobrého. A vlny válečných i ekonomických migrantů, nebo někdo říká uprchlíků, a teror po celém světě jsou jejich přímým důsledkem.

Ještě bych připomněl slova experta hnutí SPD na obranu, plukovníka ve výslužbě a našeho místopředsedu pro obranu inženýra Radovana Vícha, který jasně podporuje toto naše stanovisko, že předkládaná novela Ústavy není zapotřebí, protože už dnes vláda České republiky může vyslat naše vojáky na 60 dnů do zahraničí s omezením na závazky plynoucí z mezinárodních smluv a na záchranné operace, mírové živelní pohromy a ekologické havárie. Toto stávající znění považujeme za více než dostačující. Co se týče záchrany českých občanů v zajetí někde v zahraničí, tak to je také možné dostatečně již v současnosti řešit prostřednictvím specializovaných útvarů bezpečnostních sborů, nikoli pro tento účel použít Armádu České republiky.

Závěrem znovu opakuji, že hnutí SPD nepodpoří tento návrh ústavního zákona, aby vláda mohla bez souhlasu Parlamentu jen na základě rozhodnutí vlády vysílat české vojáky do války a zatáhnout nás do konfliktů. A znova zopakuji, že z úst místopředsedy našeho hnutí Radima Fialy tady již zazněl jménem hnutí SPD návrh na zamítnutí tohoto návrhu.

Děkuji za pozornost. (Tleskají poslanci SPD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Tomio Okamurovi. Nyní faktická poznámka pana poslance Jaroslava Bžocha. Připraví se pan kolega Marek Výborný. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Jaroslav Bžoch: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane místopředsedo prostřednictvím pana místopředsedy, ukažte mi, nebo mi řekněte, v jaké zemi jsou naše jednotky jako okupační vojska, když o tom mluvíte. Jestli existuje nějaký stát, kde my jako Česká republika jsme okupanti. Řekněte mi jeden jediný. Je to možná vaše domněnka nebo vaše přání, aby to tak bylo, ale není to tak. My postupujeme v rámci mezinárodních smluv, koaličních smluv a v rámci NATO. Je zajímavé, že mluvíte pořád o Spojených státech, jak někde někoho okupují, jak někde válčí. Ale zajímavé je, že nezmíníte třeba Rusko a Krym. Je zajímavé, že třeba nezmíníte, jak se chová Írán v tom daném regionu, že spolupracuje s Hizballáhem, s Hamásem, kde se jim to hodí, jaké války vedou. Je zajímavé, že si vybíráte Spojené státy a to, kde my jsme koaliční partneři. (Potlesk z různých stran sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan kolega Králíček s faktickou poznámkou. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Robert Králíček: Já bych se zeptal, kam pan Okamura šel, když tu tak plamenně dštil zlo a nesmysly. Kam šel? Ať odpoví panu Bžochovi! Já bych rád slyšel tu odpověď, kde jsme okupanty. Ať se nebojí! (Potlesk z různých stran sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Marek Výborný. Poté se připraví kolega Pikal. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, paní vicepremiérko, vládo, dámy a pánové, když jsem se hlásil do rozpravy, tak jsme tady byli v úplně jiné konstelaci. A chtěl jsem říct, že se nebudu zapojovat a nemá smysl tady přesvědčovat přesvědčené, do toho ping-pongu mezi poslanci KSČM a řekl bych téměř zbytkem Sněmovny, i když teď vidím, že to není celý zbytek Sněmovny.

Panu kolegovi Bžochovi bych chtěl jenom prostřednictvím pana předsedajícího říct, že to není nic zvláštního a nového. Pan Okamura vždycky s naprostou pohrdavostí - pan kolega Okamura, místopředseda Sněmovny, vždycky s naprostou pohrdavostí opustí tuto sněmovnu v okamžiku, kdy má čelit argumentům, které jsou naprosto zjevné. Já s vámi souhlasím. Řekl bych skoro to samé. Ale myslím, že je zbytečné po něm chtít nějakou odpověď. Když ta odpověď není, tak se prostě odejde středem a dělá se, že nic. Tak to jenom k tomu.

Dovolím si pár poznámek k tomu, co tady zaznělo. Zaznělo tady to, že zákon nějakým způsobem eskaluje mezinárodní napětí. Myslím, že to říkal pan kolega Klaus mladší. Já se obávám, že to je přesně naopak. Ten zákon, tak jak je připraven, má pomoci reagovat na případnou eskalaci a tu eskalaci snižovat.

KDU-ČSL ten zákon podporuje. Cítil jsem se dotčen, když tady pan Okamura nejmenoval KDU-ČSL. Tak já se k tomu hrdě hlásím. Jako ještě tehdy předseda KDU-ČSL spolu se svým předchůdcem Pavlem Bělobrádkem, taky drahé paměti předseda KDU-ČSL, jsme pod tím zákonem oba dva podepsáni, stejně jako někteří naši další kolegové. My ho považujeme za důležitý.

Jednoznačně bych se tady taky chtěl zastat pana kolegy Růžičky, přestože je z hnutí ANO, protože v tomto smyslu ty útoky, které tady na něj byly, byly naprosto nepatřičné.

Návrh, tak jak je, má skutečně naopak pomoci reagovat na situaci, která dneska prostě není ideální. Pokud někdo říká, že před 30 lety jsme přijali nějaké znění Ústavy, které je dostačující, tak ta situace - doufám, že každý, kdo sleduje média, kdo sleduje veřejné mezinárodněpolitické a geopolitické dění, tak vidí, že ta situace je prostě dramaticky jiná. Dneska jsme v situaci, kdy potažmo to může být ohrožením i pro občany České republiky. Jsme v situaci, kde řešíme zcela nové výzvy, hybridní výzvy a další. A to jsou věci, na které prostě musíme být připraveni reagovat bez ohledu na to, jestli je v současné době ve vládě hnutí ANO, sociální demokracie, nebo tam příště bude někdo jiný.

Čili v tomto smyslu jsem přesvědčen o tom, že pokud přijmeme tuto novelu Ústavy, tak tím naopak posílíme prestiž mezi našimi spojenci v rámci euroatlantického uskupení. Je to velmi důležité. A nevnímám to jako oslabení role nebo pozice Sněmovny. Přece v žádném případě tomu tak není. Když si to dobře celé přečtete, tak Sněmovna může samozřejmě nohu mezi dveře vrazit, může rozhodnout, že vláda nekoná v souladu. A může to učinit i Senát, protože když si to dobře přečtete, tak stačí vyjádření jedné komory, ať už to je Senát, nebo Poslanecká sněmovna, které bude znamenat stopku pro vládu v jejím konání. Ale chtěl bych připomenout, že to není jenom otázka vysílání našich vojáků na místa nějaké eskalace konfliktu, ale je to třeba i otázka, jak čelit nelegální migraci. Pokud si toto neuvědomuje ani hnutí SPD, tak mám pocit, že to je v rozporu s jeho programem. Ale do toho nechci mluvit, to je jejich věc.

Na závěr chci zdůraznit, že KDU-ČSL nejenom že je pod tím zákonem podepsána, ale od začátku ho také podporuje. Děkuji. (Tleská Jana Černochová a Lubomír Metnar.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marku Výbornému. Nyní faktická poznámka ministra obrany Lubomíra Metnara. Připraví se pan kolega místopředseda Pikal. Máte slovo, pane ministře, k faktické poznámce.

 

Ministr obrany ČR Lubomír Metnar Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, myslel jsem, že už mám své vystoupení, že jsem odprezentoval, ale některé výroky mě opravdu přinutily, abych zareagoval na některé věci svých předřečníků. A to je to, co bych chtěl zdůraznit.

Co se týče nasazování, že by měli být někde k práci stavění silnic, víte dobře, tady toto musím kategoricky odmítnout a vojáků se zastat. Vždycky, když byly mimořádné události, vojáci pomáhali při všech katastrofách, ať už to byly přírodní, nebo průmyslové havárie. Takže to s tím nesouvisí.

Dále bych chtěl vyzvednout, že voják, kterých si tady vážíme, je velmi odborné povolání, které si zaslouží naši úctu. A poslední průzkumy toto také dokládají. Jsou věci, že bych nerad, aby vojáci, kteří si naši úctu zaslouží, byli zatahováni do takových debat jako okupace a další. Musím tyto argumenty odmítnout a svých vojáků se zastat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan místopředseda Vojtěch Pikal, připraví se Lubomír Volný. Pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem se také do této rozpravy hlásil již před delší dobou, nicméně chápu, že faktické poznámky mají přednost.

Pokusil bych se to nějak shrnout. V zásadě jedna věc, která mě zaujala, je, že se tady mluvilo o tom, že stejný návrh již byl podán v minulém volebním období, tak tehdy na něj vláda dala stanovisko, které obsahovalo i nějaké výtky nebo něco podobného, zatímco tentokrát vůči prakticky stejnému návrhu žádné poznámky vláda neměla. Nevím, jestli to něco říká o práci nové vlády, nebo...

Dovolil bych si z toho staršího stanoviska ocitovat část, bod 3: "Vláda zároveň doporučuje zachování stávající ústavní úpravy ve vztahu k rozhodování o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky, to je zachování pravomoci demokraticky a přímo zvoleného Parlamentu rozhodnout v určitých případech o pobytu zahraničních vojsk na českém území. Navrhovanou úpravu článku 43 odst. 4 Ústavy České republiky spočívající v omezení této rozhodovací pravomoci Parlamentu a de facto v jejím přenesení na vládu by šlo o krátkodobý pobyt zahraniční armády na území České republiky, vláda považuje mimo jiné i s ohledem na historickou zkušenost České republiky za diskutabilní a potenciálně nebezpečnou. Tento názor vláda zastává i přes navrhované zachování kontrolní pravomoci Parlamentu ve vztahu k případnému rozhodnutí vlády."

A to je možná ta věc, která mě tam přece jenom trošku zaráží, protože tady se hodně mluví o tom, že přece vláda má taky legitimní důvěru a vzešla z voleb. Ale myslím si, že nedávné zkušenosti České republiky s parlamentarismem a s tím, jak může vznikat vláda, o čí důvěru se vlastně opírá, tento argument poněkud staví trošku na vodu, protože ne vždy nám tady vláda vzešla přímo z voleb, ne vždy začala vládnout s důvěrou a ne vždy měla tuto důvěru hned a brzo, nebo ne vždy poté, co tu důvěru ztratila, tak došlo k nějaké zásadnější výměně vlády. Takže ten argument, že vláda, která přece provádí to vysílání, má důvěru, neobstojí, neboť nikde v Ústavě není omezena pravomoc vlády bez důvěry.

A nyní tedy již konkrétně k těm návrhům. Nejdřív bych se zastavil u té změny odstavce 5, která rozšiřuje povolení na průjezdy a průlety tak, aby to mohlo být hromadně. S tím v zásadě není problém. Máme to štěstí, že nemusíme řešit, kdyby k nám nějaká vojska chtěla proplouvat, to bychom potom neměli nástroj, jak to rychle udělat. Ale zatím snad nic takového nehrozí.

Co se týče odstavce 6, který posunuje vlastně čistě ten moment, kdy má Parlament být informován o tom, že k nějakému dovolení došlo, neprodleně a bez zbytečného odkladu. Rozumím tomu, že je to nějaké dání současného stavu do souladu s Ústavou. S tím v zásadě není problém, pokud by se to týkalo jenom té změny v článku 5. Ale u toho článku 6 v té kombinaci si vůbec nejsem... tedy u toho článku 4, u té změny - pardon, to posunutí toho informování u změny s odstavcem 4 si vůbec nejsem jist, jestli to je cesta, kterou se chceme vydat, aby pokud vláda rozhodne o vyslání ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky, aby tak nemusela nám dát vědět neprodleně, ale aby mohla z nějakých důvodů odkladu s tím posečkat, než se rozhodne, kdy nám to sdělí, nebo než si připraví dodatečné zdůvodnění. Tam si myslím, že je to ke zvážení nějaké lepší formulace, nebo jestli jsou to dva případy, v tomto případě neoddělit.

A poslední věc, která se navrhuje, a tady mám největší výhrady. Nyní má vláda pravomoc vyslat naše síly do zahraničí na dobu 60 dnů v konkrétně vyjmenovaných omezených případech, které vyplývají ze závazků mezinárodních smluv a z účasti na mírových operacích s mandátem OSN nebo podobně, a toto nahrazujeme bianko šekem. Já chápu, že existují nějaké nové skutečnosti nebo nové případy nebo nové závazky, které nejsou dány mezinárodní smlouvou, ale nějak jsme se k nim zavázali a je potřeba dát ten akční mandát případně vládě. Ale v tom případě bychom to měli řešit tím, že případně rozšíříme mandát o tyto omezené vyjmenované případy. Skutečně si nemyslím, že řešením je dát vládě bianko šek na to, aby to povolila, aby mohli ve všech případech, protože je strašný rozdíl mezi tím být postaven v to, že naši vojáci již někde jsou, a jestli souhlasíme s pokračováním, nebo jestli někam skutečně naše vojáky vyšleme. To jsou úplně jiná rozhodnutí a já si nejsem jist, jestli toto posunutí je dobré. Samozřejmě jak jsem říkal v úvodu, toto je problém, který reálně je potřeba řešit.

Jsem jednoznačně pro to posunout tento návrh do druhého čtení a probrat ho řádně ve výborech. Ale nemyslím si, že toto znění je úplně ideální, tak jak je navrženo. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji místopředsedovi Pikalovi. A než budeme pokračovat vystoupením poslance Lubomíra Volného, konstatuji omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny, a to od 11 do 13 hodin ze zdravotních důvodů poslanec Karel Schwarzenberg, poslanec Antonín Staněk od 11.30 do 12 hodin z pracovních důvodů a poslanec Petr Bendl z celého dne z rodinných důvodů.

Nyní poslanec Lubomír Volný. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Lubomír Volný: Děkuji, pane předsedající. My, poslanci za hnutí Jednotní, nepodpoříme tento návrh zákona. Máme k tomu tyto důvody. Při neustále se rozmáhajícím principu sdílené suverenity, snah o vytvoření evropské armády a tlaku, který, jak víme, umí vyvinout naši spojenci, a také vzhledem k mnoha nelegálním akcím našich spojenců, jako je například okupace syrského území nebo přímá podpora muslimských teroristů Tureckem, se obáváme toho, že se opět prohloubí role naší armády jako pouhého expedičního sboru, který bude po tlaku ze strany spojenců rozhodnutím vlády vysílán do legálně nejednoznačných akcí, ve kterých se potenciálně stanou pachateli válečných zločinů. Toto bych žádnému z našich vojáků nepřál. Libye je dokonale odstrašujícím příkladem, jak to dopadá, když do kulturně nekompatibilní země vyvážíme našimi zbraněmi své pojetí demokracie. Přijetím tohoto zákona riskujeme vznik situace, kdy naši vojáci vstoupí na území jiné země historicky poprvé v roli okupační armády.

Svoje kolegy argumentující kvalitou současné vlády upozorňuji také na skutečnost, že tato konkrétní vláda nebude u moci na věky věkův amen, ale že se tady může dříve nebo později ustanovit vláda, která se jim bude líbit ještě méně než ta dnešní. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji poslanci Volnému. Ještě faktická poznámka poslance místopředsedy Vojtěcha Pikala. Máte slovo, pane místopředsedo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji, pane předsedající. Nebude to úplně k věci, spíše jenom k tomu, že pan kolega Volný řekl, že jsou za hnutí Jednotní. Nejste zvoleni za hnutí Jednotní, byli jste zvoleni za jiný politický subjekt. Ze hnutí Jednotní by bylo přesnější. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Další faktická poznámka poslance Volného, který reaguje... Pane poslanče, jestli chcete... Tak zrušil svou faktickou poznámku. V tom případě poslanec Navrkal, v tuhle chvíli poslední přihlášený do rozpravy. Máte slovo.

 

Poslanec František Navrkal: Děkuji za slovo. Dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych se jenom vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, zeptal jak navrhovatelky, tak i vlády, nebo členů vlády, která s tím vyslovila souhlas, na to, proč nenavrhuje navrhovatelka pouze rozšířit výčet v odstavci 4 článku 43, který už obsahuje nyní to plnění závazků, účast na mírových operacích atd., o ty další případy, kdy je vhodné, aby vláda měla pravomoc vyslat armádu. A místo toho dávat vládě takový bianko šek i s těmi riziky, která tady popisovali mnozí moji předřečníci. Takže jestli by nám to tady ještě teď v rámci prvního čtení nemohli navrhovatelé a vláda toto objasnit.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Navrkalovi a ptám se, kdo se hlásí do rozpravy z místa. Nikoho nevidím, rozpravu končím. Paní zástupkyně navrhovatelů chce až v závěrečném slově reagovat na rozpravu. Takže končím obecnou rozpravu a dávám závěrečné slovo zástupkyni navrhovatelů. Paní Černochová, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuju, pane místopředsedo. Já začnu od konce a budu reagovat na dotaz pana poslance. Konzultovali jsme tuto variantu s ústavními právníky a nedoporučovali ji. Protože obecně platí, že zahušťování Ústavy a prohlubování jejího kazuistického charakteru prostě není dobré. To byl ten argument, který tam zazníval. Ale tato varianta také byla jedna z diskutovaných, nakonec se i s ústavními právníky po dohodě zvolila varianta tato.

K tomu, co tady zaznělo v diskusi, hned na tom začátku, kdy tady pan místopředseda Filip říkal, že to bude v rozporu s jednacím řádem, tak bych rozhodně všechny kolegyně a kolegy chtěla ubezpečit, že to tak není. Sám pan místopředseda tady říkal a říkala jsem to i já, že poslední novela Ústavy se projednávala v roce 2000. Komunisté v tomto ten názor mají stále konstantní. Ani v roce 2000 komunističtí poslanci pro návrh nehlasovali na rozdíl od jiných poslanců. Takže už se vlastně to osvědčilo, ta 60denní lhůta se osvědčila praxí. V roce 2000 se něco schválilo, máme rok 2020, 20letá praxe v naší demokracii, která trvá přes 30 let, je dost dlouhá doba, co myslíte? Takže tady skutečně bych chtěla ubezpečit všechny, že nikdo žádný jednací řád Poslanecké sněmovny ohýbat nebude.

K výtkám o tom, že Parlament ztratí něco ze svých pravomocí. Hovořila jsem už o tom při svém úvodním slovu předkladatelky, resp. navrhovatelky, takže tady bych snad jenom zopakovala, že uvedená změna skutečně neposiluje pozici exekutivy a zároveň nijak neoslabuje pozici Parlamentu. Ten má i nadále pravomoc do rozhodnutí vlády zasáhnout a donutit vládu, aby své rozhodnutí změnila a aby byla vojska stažena. Lhůta 60 dnů zamezuje případnému řetězení, neboť na delší dobu není možné vyslat bez souhlasu obou komor Parlamentu, a už jsem to také říkala. Přeci vyslat jednotku, která - teď to je reakce na připomínky zejména kolegů z SPD - vyslat jednotku, která by byla schopna rozpoutat válečný konflikt bez povšimnutí v tak krátké době, je fakt zcela iluzorní.

Procedura projednávání tedy, jak už jsem říkala, zůstává v zásadě stejná, pouze se vypouští taxativní výčet situací, kdy může vláda do 60 dnů vyslat.

Já velmi oceňuji i přístup Pirátů. Pan místopředseda výboru pro obranu Lipavský, když jsem pořádala seminář na půdě výboru pro obranu, tak bohužel zrovna nebyl, možná by se některé věci vysvětlily už tam. Právě byli tam přítomni ústavní právníci, se kterými jsme i některé jím vznášené dotazy tam řešili a vyřešili. Takže samozřejmě, že se těm pozměňovacím návrhům, pokud ten návrh projde do dalšího čtení, tak se jim budu věnovat. Jsem připravena i k tomu znovu ústavní právníky přizvat, tak aby skutečně v případě, že Piráti navrhnou ještě nějaké vylepšení, tak abychom měli jistotu, že to bude opět lege artis s naším ústavním pořádkem.

Děkuju za tu debatu v prvním čtení. Je tady celá řada i podnětů, kterými bychom se mohli zabývat z hlediska naší zahraniční politiky. Vážím si i vstřícného vystoupení pana ministra kultury Zaorálka, byť s ním ve druhé části nemusím souhlasit, tak děkuji za to, že pro ten návrh zvedl ruku, protože si skutečně myslím, že návrh je ve prospěch bezpečnosti České republiky.

Moje poslední reakce je na pana místopředsedu Poslanecké sněmovny Pikala. Ano, není rozdíl mezi paragrafem, paragrafovým zněním a starým a novým. Je rozdíl v důvodové zprávě, která reagovala právě vysvětlením na nějaké připomínky, které zazněly při projednávání minulého tisku v minulém volebním období. Takže neměnily se paragrafy, měnil se text důvodové zprávy, který reagoval právě na některé připomínky. A byl i pro vládu, tyto připomínky byly natolik přesvědčivé, že pod to dala kladné stanovisko.

To je za mě jako za navrhovatelku v tuto chvíli všechno.

Já bych pak pouze uvedla a poprosila ctěné kolegyně a kolegy po dohodě s ústavně-právním výborem, se zpravodajem Dominikem Ferim, že bychom navrhli, aby se garančním výborem tohoto návrhu stal výbor pro obranu. Dalším výborem, který se bude touto otázkou zabývat, bude samozřejmě ústavně-právní výbor. A i samozřejmě podporuji návrh pana Feriho, aby se tímto návrhem zabývala i komise pro Ústavu. Zároveň máme dohodu, že bychom po výměně nejprve garančního výboru a následně výměně zpravodaje, tak bychom navrhli zpravodajem tohoto tisku pana poslance, předsedu poslaneckého klubu KDU-ČSL Jana Bartoška, který se pod ten návrh chtěl podepsat, ale nepodepsal, protože jsem si ho držela jako zálohu pro zpravodaje. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za závěrečné slovo, závěrečné slovo zpravodaje (navrhovatelky). Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já si dovolím nejdřív shrnout nějaké věci, které tu v rozpravě zazněly, postavit je najisto. A následně vůbec okomentovat průběh rozpravy. Bylo tu namítáno -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane zpravodaji, já vás přeruším a požádám sněmovnu o klid! Budeme rozhodovat o návrzích a rád bych, aby všichni dobře vnímali zpravodaje. Prosím.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji, že jste volal ke klidu, pane místopředsedo.

Co se týče taxativního výčtu - taxativní výčty jsou obecně problematické z toho důvodu, že jsou prostě taxativní. Že ten běžný život a veškeré situace, které v něm mohou nastat, a berme v potaz, že mezinárodněpolitická situace je velmi složitá, dramatická a nepředvídatelná, tak jsou vždycky o krok před ústavodárcem. A budeme-li rozšiřovat pouze výčet o další a další písmena, tak je to za prvé zcela v rozporu s nějakou legislativní technikou, prostě Ústava nemá být návod k automatické pračce, ale zároveň je to taky poněkud neobratné, protože vždycky tam bude nějaká možnost, že se nebude moci ta daná situace podřadit pod nějaké ustanovení v článku 43. Proto je lepší, než se vydávat touto kazuistickou cestou, vydat se tou cestou takzvaného bianko šeku.

Bianko šek jako takový ale vlastně není obecně špatně, když jsou tam kontrolní mechanismy, které tam takto nastavené jsou, protože v tom článku 43 a obecně v tomto postupu, kdy vláda vysílá ozbrojené síly do zahraničí, tak se tam uplatňuje zesílený odpovědnostní režim, nejenom uplatnění té obecné ústavně-politické odpovědnosti, to znamená, klasicky odpovědnosti vlády Poslanecké sněmovně, ale ta odpovědnost je ještě zesílena tím, že každá z těch komor může nadpoloviční většinou všech svých členů zrušit rozhodnutí té vlády, což se, mimochodem, promítá i v praktickém životě, protože když se podíváte na barevné, nebo stranické, složení Senátu, tak tam je to úplně jinak než v Poslanecké sněmovně. Čili ten odpovědnostní režim je tam skutečně zesílen a slouží to jako jakási taková kautela k tomu, aby to ustanovení, zmocnění vlády, nebylo zneužíváno.

Co se týče té debaty - neprodleně, bez zbytečného odkladu - k tomu si, myslím, můžeme vyžádat v ústavně-právním výboru nějaké stanovisko. Podle mého soudu mezi tím není rozdíl a dá se to systematickým výkladem rozlišit, nebo dá se to tedy dovodit, ale rozumím tomu, že je lepší být spíše na pozoru, dáváme-li vládě nějaké zmocnění a ukládáme-li jí nějaké povinnosti.

Co se rozpravy týče, byla velmi zajímavá. Občas si myslím, že měl pan předsedající volat k věci, nicméně to důležité je, že zazněl návrh na zamítnutí, o kterém budeme hlasovat, a ty další návrhy - a s těmi souhlasím -, které tu zmiňovala paní zástupkyně navrhovatelů, je to, aby se garanční výborem stal výbor pro obranu, a my jako ústavně-právní výbor a stálá komise pro Ústavu se tím budeme zabývat, myslím si, z trošku jiného pohledu. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. To byla závěrečná slova. A jak jsme slyšeli, zazněl návrh na zamítnutí a také podmíněný návrh na vrácení. Nejprve budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí. Já vás všechny odhlásím, protože jsem zaslechl takovou žádost. Prosím, přihlaste se znovu svými hlasovacími kartami. Nyní jsme připraveni na hlasování.

 

Budeme hlasovat o zamítnutí předloženého návrhu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 133. Přihlášeno 161 poslanců, pro 35, proti 109. Návrh nebyl přijat.

 

Protože jsme nepřijali návrh na zamítnutí, tak nyní budeme hlasovat o návrhu na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 134. Přihlášeno 164 poslanců, pro 41, proti 107. Ani tento návrh nebyl přijat.

 

Budeme se tedy zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o garančním výboru. Jak už bylo řečeno, organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání ústavně-právnímu výboru jako garančnímu výboru. Zazněl zde nicméně protinávrh, aby garančním výborem byl výbor pro obranu. Paní navrhovatelka. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Je to po dohodě. Vzhledem k tomu, že organizační výbor určil - z logiky věci, jedná se ústavní zákon - ÚPV, už jsem nestihla to projednávat přes organizační výbor, aby tu změnu udělal organizační výbor. Takže je to po dohodě s předsedou ústavně-právního výboru panem Markem Bendou a je to i po dohodě se zpravodajem ústavně-právního výboru Dominikem Feri. Samozřejmě, v proceduře to může zaznít jako protinávrh, ale není to nějaká záležitost, která by byla sporná.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Rozumím. Děkuji. Pan předseda Kováčik s přednostním právem, nebo s návrhem.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji, děkuji za slovo, pane předsedající. Paní a pánové, v takovýchto okamžicích se zamýšlejme více než jen nad dohodou funkcionářů výborů. Meritorně přece jde o zásadní změnu Ústavy. Každá změna Ústavy je zásadní. Žádná není drobná nebo méně zásadní. Zasahujeme do základního zákona tohoto státu, proto jsem já osobně bytostně přesvědčen, že garančním výborem musí být výbor ústavně-právní. A prosím vás o to, abychom tento návrh podporovali. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Pan předseda Michálek s přednostním právem.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Já jsem chtěl jenom říct, že to nepovažuji za věc, která by byla zcela nesporná, protože to jde proti praxi, kterou jsme tady měli. Když jsme projednávali změnu Nejvyššího kontrolního úřadu, tak ta novela Ústavy byla taky přikázána ústavně-právnímu výboru. Takže ty návrhy, které se týkají Ústavy, šly na ústavně-právní výbor jako garanční, protože základní materií, která je v tomto tisku řešena, je přece otázka dělby moci mezi Parlamentem a vládou a to se musí projednat na ústavně-právním výboru, byť samozřejmě respektuji roli výboru pro obranu - nebo možná v některých případech výboru pro útok, bylo by vhodnější -, když se bude rozšiřovat takhle pravomoc vlády. (Veselí v sále.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Pan předseda Chvojka s přednostním právem. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo. Hezké poledne, kolegyně, kolegové. Já se musím připojit ke svým dvěma předřečníkům. Ono to má logiku a já jako místopředseda ústavně-právního výboru a zároveň jako člověk, který danou novelu podepsal a podporuje ji, o žádné dohodě nevím, omlouvám se, že by to mělo jít na půdu výboru pro obranu jako garančního výboru. Myslím si opravdu, že to patří na půdu ústavně-právního výboru. Je to čistě ústavněprávní věc, je to opravdu o té dělbě moci, a prosím tedy o to, aby byl ústavně-právní výbor zachován jako výbor garanční. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji a rozhodneme hlasováním. Ještě paní navrhovatelka.

 

Poslankyně Jana Černochová: Pane místopředsedo, já to tady nechci hrotit na nějakou sílu. Jak jsem řekla, je tady dohoda s Markem Bendou, který ale bohužel byl řádně omluven z této schůze. Není tady, určitě by vystoupil. Chápu prostě ty připomínky. Ústavně-právní výbor bychom v žádném případě nevynechali, stejně jako bychom nevynechali komisi pro Ústavu, ale v rámci smírného zakončení dnešního jednání o takto závažném bodě svůj návrh stahuji, ať to dál má tedy ÚPV a ať je tím druhým výborem, který to má, výbor pro obranu, a tam tedy určím jako předsedkyně výboru pana poslance Bartoška. Jenom skutečně mně přijde, že by to rozhodně nebyl první případ, kdy bychom takto postupovali, a pokud tady je dohoda dvou výborů, tak jsem v tom neviděla problém.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, takže protinávrh je stažen. Nebudeme hlasovat o přidělení výboru pro obranu jako výboru garančnímu.

 

Budeme nyní hlasovat o návrhu organizačního výboru, aby tento návrh projednal ústavně-právní výbor jako výbor garanční.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 135. Přihlášeno 168 poslanců, pro 165, proti nikdo. Konstatuji, že předložený návrh byl přikázán k projednání ústavně-právnímu výboru jako garančnímu výboru.

 

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru. Paní navrhovatelka? Pan zpravodaj se hlásí. Prosím.

 

Poslankyně Jana Černochová: Ano, já navrhuji výbor pro obranu a stálou komisi pro Ústavu.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano, zaznamenal jsem si. Pane zpravodaji, prosím.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji, pane místopředsedo. Paní navrhovatelka mi vzala slova z úst. Připojuji se k návrhu na přikázání stálé komisi pro Ústavu, a to z prostého důvodu, protože už máme informaci, že ústavní komise Senátu má trošičku jinou představu o tom, jak by ten článek měl být pojat a jak by to mělo být koncipováno. A stálá komise pro Ústavu se s ústavní komisí senátní schází a tam vlastně budeme hledat to řešení. Ani ne v ústavně-právním výboru, ani ne ve výboru pro obranu, ale v té stálé komisi. Takže se připojuji k tomu návrhu.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Ano, pan poslanec. Máte slovo, prosím.

 

Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Navrhuji, aby dále byla tato věc přikázána zahraničnímu výboru, protože se jedná o záležitost, která se týká vyloženě zahraničních akcí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano, návrh pana poslance Kobzy na přidělení zahraničnímu výboru. Také se s ním vyrovnáme hlasováním. Ještě se prosím někdo hlásí s návrhem na přidělení výborům? Nehlásí. Budeme postupně hlasovat o přikázání výborům tak, jak byly ty návrhy předneseny.

 

Teď budeme hlasovat o přikázání výboru pro obranu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 136 přihlášeno 169 poslanců, pro 154, proti nikdo. Návrh jsme přikázali výboru pro obranu.

 

Další návrh zazněl na přikázání stálé komisi pro Ústavu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 137 přihlášeno 169 poslanců, pro 168, proti nikdo. Návrh jsme přikázali k projednání stálé komisi pro Ústavu.

 

Poslední návrh, který zazněl na přikázání, byl návrh na projednání v zahraničním výboru.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 138 přihlášeno 168 poslanců, pro 61, proti 68. Návrh byl zamítnut a zahraniční výbor se tímto návrhem zabývat nebude, resp. jsme mu to nepřikázali.

 

Pan poslanec Sklenák k hlasování. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Roman Sklenák: Ano, děkuji. Kolegyně, kolegové, nezpochybňuji hlasování, nicméně v hlasování číslo 133 jsem hlasoval ne, a na záznamu mám ano, tak prosím o uvedení do stenoprotokolu.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano, děkuji. Hlasování nebylo zpochybněno. Žádný návrh na zkrácení nebo prodloužení lhůty nezazněl. Děkuji paní navrhovatelce, panu zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

 

Nyní bychom měli projednávat bod číslo 35, vládní návrh zákona o lobbování, jde o sněmovní tisk 565, prvé čtení, ale paní ministryně Marie Benešová je omluvena, je na zahraniční cestě. Není pověřen nikdo jiný, takže se nemůžeme tímto návrhem zabývat.

Stejnou situaci máme i v případě bodu 36, tedy vládního návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o lobbování, také se tímto bodem z tohoto důvodu nemůžeme zabývat.

Pan poslanec Petr Vrána se omlouvá z jednání schůze Poslanecké sněmovny od 11.45 do 19.00 hodin z důvodu návštěvy lékaře.

A pan předseda Michálek se hlásí s přednostním právem. Máte slovo, pane předsedo.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Já si myslím, že regulace lobbingu je důležitá záležitost, a že pokud není přítomen ministr, tak by měli pověřit ve vládě některého jiného ministra nebo místopředsedu vlády, aby ten návrh tady uvedl, abychom se tou problematikou mohli zabývat. Pokud tady ministři nejsou, tak to samozřejmě rozhazuje celý ten program jednání Poslanecké sněmovny a je potom dost náročné se v tom orientovat, co se reálně projedná a co nikoliv. Takže já jsem chtěl poprosit vládu, jestli by pověřila - nebo případně pokud ví, že ten ministr tady nebude v době, kdy se má projednávat návrh zákona o lobbingu, který předložil, tak aby si požádal o zařazení těch návrhů na nějaký jiný čas, tak aby to nespadlo až úplně na konec.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Otevírám další bod. Je to bod číslo 39. Jde o vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk 589 v prvém čtení. Tisk by měl uvést místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy Karel Havlíček, ale protože zde není přítomen, tak ho neuvede, a nemám zde žádné jiné pověření člena vlády k uvedení tohoto tisku, takže ani tímto bodem se nemůžeme zabývat.

 

Otevírám další bod. Jde o bod číslo

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.