(18.40 hodin)
(pokračuje Válková)
Konečně další věc, kterou bych ráda zdůraznila, je i možnost 50 tisíc, a to jako předsedkyně petičního výboru můžu potvrdit, podpisů, čili velmi nízký počet hlasů, který již umožní, aby se nastartoval celý proces celostátního referenda, čili jsme tam snížili původní představy o tom, že by to mělo být hned 400, 500, 800 tisíc podpisů. Stačí 50 tisíc, proces bude zahájený, Ústavní soud řekne: ano, otázka je legitimní, z hlediska Ústavy ústavně konformní, pokračujte. A pak těch 400 tisíc podpisů, ke kterým se připočítá těch 50 tisíc, si myslím, se sežene již relativně snadno. Je také pro to dostatečně dlouhá doba.
Čili vidíte, že ten návrh, jak ho nakonec přijal ústavně-právní výbor, je opravdu návrhem mnoha kompromisů. Já jsem do posledního okamžiku doufala a stále doufám, že nás bude pět, kteří pro něj budeme hlasovat, protože jedině tak máme šanci, a doufám také, že ty naše vstřícné kroky k určitým ústupkům budou opětovány i ze strany SPD, protože naše srdeční záležitost to je jistě také.
Dovolte mi tedy koncem obecné rozpravy, kterou jsem si nijak předem nepřipravila příliš systematicky, a navíc jste mi většinu již vzali, milí předřečníci, vyslovit závěr, že přeji nejenom politikům, ale hlavně českým občanům a občankám, aby se konečně toho celostátního referenda dočkali, aby v něm mohli vyjádřit svoji vůli, až se budou zase hlasovat nějaké otázky, které rozdělují společnost, a abychom měli i určitý signál v případě, že referendum nedopadne tak, že bude většina pro, nebude závazné, ale bude nám vodítkem v našem politickém rozhodování, přinejmenším jak statisíce občanů vyjádřily svůj názor. Je to vlastně státní reprezentativní výzkum politické volby voličů. A myslím, že i my politici bychom se potom podle toho měli řídit bez ohledu na naše politické body, protože jsme tady koneckonců od toho, abychom zastávali, prosazovali a obhajovali vůli těch, kteří nás zvolili.
Já přeji další, už méně turbulentní průběh legislativního procesu. Doufám ve vstřícnost, a dovolte mně, abych vyzvala i SPD, aby se připojili k těm, kteří nebudou říkat, že jde o nefunkční zákon, protože je to funkční zákon. Nicméně z naší strany bych také doporučila ostatním čtyřem politickým stranám, které chtějí přijmout tento návrh, aby byly vstřícné a kompromisní do určité hranice, která je pro nás akceptovatelná. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní přečtu jednu omluvu. Pan poslanec Přemysl Mališ se omlouvá dnes od 17.30 do konce jednacího dne z rodinných důvodů.
Nyní tedy vystoupí v obecné rozpravě pan poslanec Marek Benda, předseda ústavně-právního výboru, a připraví se místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip. Prosím, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, děkuji panu místopředsedovi za oslovení jako předsedy ústavně-právního výboru, ale nevystupuji jako předseda ústavně-právního výboru, vystupuji jako poslanec zvolený za ODS Marek Benda s tím, co vám chci v tuto chvíli sdělit.
Dobře víte, že náš názor k referendům obecně je velmi skeptický, nepokládáme za nezbytné, aby Ústava upravovala obecné referendum, jasně jsme to v minulosti deklarovali. Pokud je nějaký důležitý zájem, pak je možné přijmout zvláštní ústavní zákon o konání referenda a všechny tyhle tanečky, které se tady odehrávají, jsou jenom jakýmsi pokusem se tvářit, že chceme předat nějakou moc lidu, který podle mého názoru, a tady překvapivě v podstatě souhlasím s panem kolegou Okamurou, vůbec nefunguje a fungovat nebude.
Já bych to rád ukázal na konkrétním textu návrhu, který přijal na základě právě podnětu v podstatě vyjednavačů sociální demokracie, ANO a Pirátů ústavně-právní výbor a který bych tady rád okomentoval, zejména článek 2, který máte před sebou, kde se říká, že v referendu lze podle tohoto ústavního zákona rozhodovat o věcech vnitřní nebo zahraniční politiky státu s výjimkou rozhodování - zdůrazňuji to zahraniční politiky státu - kde jsou věty, které říkají: porušení závazků - ale o čem se rozhodovat nesmí - porušení závazků, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodního práva, členství České republiky v mezinárodní organizaci nebo instituci, a to evidentně i kladné i záporné, anebo vyslovení souhlasu s vypovězením nebo ratifikací mezinárodní smlouvy podle článku 10a Ústavy České republiky. To znamená, že z mezinárodní politiky mi tam podle mě zůstává jenom vyhlašování války, to je tak asi věc, kterou by bylo možné referendem v České republice provést. Všechny ostatní včetně toho, že chceme směřovat tam či onam, chceme být kamarádi s tím nebo oním, v zahraniční politice fakticky provést nelze. To se mi zdá pak zbytečné tam psát, že tam vůbec máme mít něco o rozhodování o zahraniční politice. Pak řekněme, že smíme rozhodovat jenom otázky vnitřní, a otázky zahraniční vůbec do textu nevkládejme.
Stejně tak pokládám za nesmírně sporné ustanovení článku 9, to jest závaznost rozhodnutí přijatého v referendu. Rozhodnutí přijaté v referendu zavazuje vládu po dobu volebního období Poslanecké sněmovny, v němž se referendum konalo, nejméně však po dobu tří let ode dne oznámení výsledku hlasování v referendu. Vláda toto rozhodnutí v rámci své působnosti provede. Dokonce odstavec druhý říká, že rozhodnutí přijaté v referendu zavazuje obě komory Parlamentu po dobu volebního období Poslanecké sněmovny, v němž se referendum konalo, nejméně však po dobu tří let ode dne oznámení výsledku hlasování v referendu. Obě komory Parlamentu po tuto dobu nepřijmou usnesení, které by bylo v rozporu s rozhodnutím přijatým v referendu.
Mně to nedává vůbec žádný smysl. Zavazuje Poslaneckou sněmovnu i vládu, a to dokonce i za situace s tím dovětkem "nejméně tři roky". Kdyby to bylo "nejvýše tři roky", tak to ještě pochopím, ale "nejméně tři roky", tak se tím zřejmě chce vyjádřit, že to zavazuje i Poslaneckou sněmovnu, případně Senát, případně vládu, která vzejde z voleb, které se konaly až po tom referendu, mezi kterými se něco odehrálo, politické subjekty kandidují s nějakým programem, nějak to dopadne a budeme se stále ještě tvářit, že jsou zavázány tím předchozím rozhodnutím o referendu. Kromě toho, že je to samozřejmě nevynutitelné, protože nedonutíte nikdy poslance, senátory, a dokonce ani členy vlády nějakým způsobem hlasovat, můžete jim maximálně možná zakazovat, že nesmí přijmout něco, co je v rozporu, ale když to přijmou, tak jsem stejně zvědav, co by se stalo, jestli by to Ústavní soud zrušil, ale to by možná zrušit mohl. Rozhodně nedonutíte nikdy komory Parlamentu, aby něco pozitivně přijaly. Ale zdá se mi naprosto nesmyslné, abychom řekli: zavazuje to i orgány, které mezitím už prošly volbami.
Upřímně řečeno, podívejme se dneska na to, co se odehrává ve Spojeném království kolem brexitu. Tam je přece naprosto zásadní problém v tom, že politická reprezentace si myslí, nebo alespoň její většina si myslí něco jiného, než co bylo odsouhlaseno v referendu, a všechny tanečky s odcházením, neodcházením, jedním, druhým, třetím kolem dohadování s Evropskou unií vycházejí z toho, že tam prostě není většina, která by chtěla uskutečnit to, co si odhlasovali občané v referendu. ***