(18.30 hodin)
(pokračuje Jarošová)
Až dnes jednáme o návrhu na referendum. Ne ovšem o návrhu z pera SPD, ale o návrhu poslanců sociální demokracie. Ale je tohle referendum? Nebo je to jen okleštěné nic opatřené podmínkami, které výkon přímé demokracie zcela znemožní? Jejich stanovení počtu občanů k podání původního návrhu v předpokládané výši 850 tisíc podpisů je jasným důkazem pouze formálního pojetí návrhu ústavního zákona o celostátním referendu a odmítnutí přímé demokracie v praxi. Důsledkem podmínek v takovém zákoně o referendu je to, že nepůjde v praxi uskutečnit. Prostě udělali ústavní zákon naprosto k ničemu, pouze mají jen splněno.
V červnu 2003 proběhlo jediné celostátní referendum v historii Česka, a to o přistoupení České republiky k Evropské unii. Pro toto referendum byl tehdy vydán speciální ad hoc ústavní zákon a bylo tak hlasováno o vnitřních záležitostech a zahraniční politice státu. Takže by bylo zásadním popřením principů přímé demokracie, kdyby o daných otázkách nebylo umožněno občanům České republiky hlasovat v celostátním referendu. Beru to tak, že tenkrát se jim to hodilo, dneska se jim to do krámu nehodí.
Dosud jste, vážení kolegové, nenašli odvahu podpořit návrh hnutí SPD a vyslali jste našim občanům jasný vzkaz, že jim nedůvěřujete. Myslím si, že pokud je hlas voliče dobrý k tomu, aby nás usadil do zdejších lavic, musí být stejně dobrý k tomu, aby mohl rozhodovat o setrvání, nebo odchodu z kterékoli instituce. Občan musí mít právo a možnost rozhodovat o všech otázkách s výjimkou otázek útočících na lidská práva, tedy i o otázkách týkajících se našeho členství v mezinárodních institucích typu NATO či Evropské unie. A já si nemohu pomoci, vážení občané, ale oni se vašeho hlasu bojí. Docela obyčejně lidsky bojí. Děkuji. (Potlesk z lavic SPD.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak přeji hezký večer a nyní další v obecné rozpravě je přihlášená paní poslankyně Helena Válková a připraví se poslanec Marek Benda. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, hodně toho tady zaznělo, takže já budu jenom glosovat a doplňovat to, co si myslím, že tady zaznělo buď příliš stručně, nebo možná ne zcela jasně.
Tak za prvé. Už jsem se vyjádřila v tom svém prvním vystoupení, že tento návrh je velmi funkční, když si uvědomíme, že se zde bude rozhodovat na základě celostátního referenda o otázkách, kdy musí občané vyslovit svoji vůli o tom rozhodovat, a ta vůle musí být potvrzena i počtem voličů, kteří tuto vůli vysloví. To znamená, my nejsme pro to, aby se s takovým institutem, jako je celostátní referendum, lehkomyslně nakládalo a aby mohla být pořádána celostátní referenda, která by byla ve svém výsledku závazná i k otázkám, které jsou marginální povahy nebo jsou to věci, které lze velmi dobře manipulativně - a jak víme, v dnešní době je to velmi snadné - ovlivnit. Jde proto o velmi důležité rozhodnutí stanovit to kvorum, které bude již dostatečně vysoké na to, abychom mohli z toho dovodit závěr, že občané České republiky opravdu chtějí přijmout určité rozhodnutí.
Já jsem si jako konkrétní příklad dala - víte, že jsme o tom hovořili v minulosti velmi emotivně, řada z nás byla nepřesvědčitelná na tu, či onu stranu - hlasování o tom, zda se smí, či nesmí, já to zjednoduším, kouřit v restauracích. Říkám, zjednodušuji to trochu. Myslím, že všichni jsme zažili situace, kdy jsme zbytečně i plýtvali časem, argumenty, protože se obě dvě strany jaksi zakopaly ve svých tvrzeních tak, že už nepřipouštěly protiargumenty. Výsledek byl, že jsme tedy prohlasovali zákaz kouření v restauracích, dodnes panuje u řady odpůrců toho zákazu přesvědčení, že by bylo lepší a že více vyjadřuje vůli občanů liberálnější přístup, a my s tím asi moc nenaděláme, i když věřím, že zejména lidé, kteří už mají zkušenost, většina našich spoluobčanek a spoluobčanů ví, že to rozhodnutí a řešení bylo dobré. Ale to je moje víra, nemám pro to žádné konkrétní důkazy. Většinou mlčící většina je ta, která souhlasí, do ulic většinou vycházejí lidé, když nesouhlasí. Takže tady, byť já jsem velmi jednoznačná zastánkyně a stoupenec zákazu kouření v restauracích, pokud by bylo celostátní referendum, pokud by se podle našeho návrhu minimálně 25 % se vyslovilo pro zákaz a současně by to byla většina těch voličů, tzn. že bychom museli mít zhruba 4 miliony voličů, kteří by přišli a vyslovili by se k této otázce, kdyby těch 25 % z nich řeklo - ne, my si ten zákaz nepřejeme, my chceme mít liberální možnost zvolit a kouřit si v restauracích - a teď dám do závorky - a je nám jedno, jestli jsou tam rodiny s dětmi, nebo ne, prostě my to chceme - tak bych musela opravdu lidově řečeno sklapnout a říct si, je to vůle lidu a já se jí podřídím, protože je tady více než 2 miliony lidí, kteří to chtějí. A ti, kteří chtěli vyjádřit vůli, jakou já bych ráda prosadila, tak neměli sedět doma a měli přijít a volit. Takže nevidím důvod, proč se obávat, že u otázek, které bude většina našich spoluobčanů a spoluobčanek samozřejmě považovat za důležité, tak se zvednou ze svých židlí a půjdou volit a svoji vůli projeví.
Takže v tomto ohledu si myslím, že to kvorum je nastavené dostatečně vysoko, abychom se nezabývali nějakými marginálními otázkami, a současně je životaschopné, protože neznemožňuje nebo neklade si příliš vysoké požadavky, jaké tady na začátku byly, kdy skutečně by se nám mohlo podařit to mrtvě narozené legislativní dítě, které bychom sice měli, ale v praxi bychom nikdy nedocílili výsledku v referendu, který by byl závazný. Přesto si myslím, že je to jedna z mála otázek, kdy lze ještě diskutovat, kdy lze diskutovat o tom snížení. Abychom vyšli vstříc jedné ze silných parlamentních politických stran SPD, aby ona nám zase ukázala vstřícný postoj ve vztahu k diskusi o tom, že se zdá resp. že bude respektovat, že jsme určitou součástí mezinárodního společenství a nebude - promiňte mi to, pane předsedo Okamuro prostřednictvím pana předsedajícího, vlastně nyní tedy pane předsedo, pane místopředsedo - nebude trvat tak na tom, aby tento okruh otázek byl zařazen do možnosti o něm v celostátním referendu hlasovat. Takže vidíte, že tady ještě máme určité možnosti se posunovat. A těch pět politických stran buď bude demonstrovat to, že něco skousne, každá z nás, něčeho se vzdá ve prospěch toho, abychom alespoň v Poslanecké sněmovně docílili návrhu zákona ústavní potřebnou většinou hlasů, čili 120 hlasy. Že to nebude snadné, je nám jasné, ale pořád si myslím, že není zcela zbytečná taková snaha.
Druhá věc, ke které bych se ráda vyjádřila, se týká těch pojistek, málo se tady o nich zatím hovořilo. Myslím si, že pojistka v podobě přezkumu obligatorního Ústavním soudem nám vyloučí - a také jsme zpočátku na to nepamatovali resp. jsme pamatovali, ale nebylo to po procesní stránce dobře upravené - otázky, které by mohly být kapciózní, dubiózní, nejasné, manipulativní, otázky, na které by běžný občan, třeba velmi inteligentní, ale nikoliv zdatný v této oblasti, který si nedá třeba dohromady souvislosti i politické, mohl odpovědět ano, ač by ve skutečnosti, kdyby mu byly známy ty důsledky a z té otázky to jednoznačně vyplývalo, řekl ne... Ústavní soud je dostatečným garantem a myslím si, že tady jinou instituci pro kvalifikovanější posouzení nemáme. ***