(17.00 hodin)
Poslanec Petr Třešňák: Vážení kolegové, vážený pane ministře, protože byl tento bod znovu otevřen po značné době a došlo již k určitému posunu, který zde pan ministr popsal, když mluvil jak o úhradové vyhlášce, případně o financích, které půjdou nad její rámec, byť jsem toho názoru, že základem stabilizace má být právě především navýšení plateb za státní pojištěnce, nerad bych toto téma nyní dále rozváděl, a pokusím se být tedy maximální stručný a vzápětí i vysvětlím proč.
Sám pan ministr tehdy zmínil, když se poprvé tento bod otevřel, že tvrzení, že je zdravotnictví v krizi či kolapsu není pravda. Nicméně vzápětí se zde vedla polemika, že není v krizi, ale nefunguje úplně skvěle. Proto zde ani nechci v této polemice dále pokračovat.
Přiznejme si však, že po té personální stránce, a již to zde dnes také padlo, to není rozhodně tak růžové. Lékaři a zdravotní sestry dělají velké množství přesčasů a nemají prostor pro důstojný život a odpočinek po náročné práci. Nebýt vlastně jejich obětavé práce, tak systém už dávno zkolabuje, čímž bude nejvíce ohrožen právě pacient. Třeba si i položme otázku, kolik operací se musí odložit, protože chybí sálové sestry, resp. kolik schopných zdravotních sester raději odejde do fabrik, kde mají řádově nižší stres. A obdobně bych mohl mluvit i o zázemí zdravotnické techniky a přístrojů, tedy kolik je v provozu zařízení za jednotky nebo desítky milionů korun, ačkoliv ne všude je dostatek personálu, který je umí obsluhovat a správně odečítat výstupy.
Samozřejmě toto nevyřeší jen další finance, byť je to jeden z nejdůležitějších faktorů. Především lékaři a zdravotní sestry musí mít takové pracovní podmínky a prostředí, aby vůbec chtěli tuto práci vykonávat. Proto si asi važme každého, kdo ve zdravotnictví pracuje, a pokusme se my všichni vlastně jim vytvořit takové podmínky, aby tam chtěli opravdu pracovat.
Zdravotnictví však musí být podřízeno především potřebám a preferencím pacientů. A dovolím si tvrdit, že zdravotnictví je v krizi právě především z pohledu pacienta, kterého by v ideálním případě měly zastupovat pojišťovny, a zajistit všem svým pojištěncům rovný přístup k péči. A dnes tomu tak bohužel není. Pojišťovny svým pacientům negarantují, že bude ošetřen u poskytovatele, kde se neporušuje zákoník práce a který je dostatečně personálně zajištěn jak v řadách lékařů, tak sester. Dokonce ani nezajišťují, že vůbec bude ošetřen, obzvlášť na konci roku, a místo toho je nasměrován k jinému poskytovateli, který ještě nevyčerpal stanovený budget, anebo je mu v horším případě doporučeno, ať dorazí až v lednu.
Pak se dostáváme k tomu, kdo je tedy skutečně odpovědný za fungování pojišťovny. Bezesporu především správní rada. Proto je nezbytné obsazovat správní radu zdravotních pojišťoven lidmi, kterým skutečně záleží na doručení kvalitní zdravotní péče, tedy především zástupcům pojištěnců. Jak volit pojištěnce do správních rad zdravotních pojišťoven, řešíme jak v poslanecké novele pod číslem sněmovní tisk 479, nebo i vláda ve svém sněmovním tisku 516, které jsou zařazeny na program této schůze. Mrzí mě tedy, že návrh na předřazení dnes neprošel. Nicméně nutno poznamenat, že pan ministr byl jedním z mála vládních poslanců, kdo pro něj hlasoval. Souhlasím i s tím, že to je jen dílčí část problému. Nicméně pokud budou i občané vidět, že ten systém je spravedlivý a transparentní a že mají reálný vliv na jeho fungování, pak se nám možná podaří obnovit nejen důvěru pacientů, kteří si celý život zdravotní péči platí, ale i samotných lékařů a zdravotních sester.
To je v tuto chvíli ode mne vše. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Jako další je přihlášena do rozpravy paní poslankyně Aulická.
Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedo, za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych i já přispěla se svým příspěvkem, protože bych chtěla připomenout, že tento bod byl zařazen na popud KSČM. A také KSČM je ta, která dlouhodobě bojuje za solidární, kvalitní a dostupné zdravotnictví pro všechny pacienty v České republice.
Chtěla bych říci, že vnímáme, že se většina nemocnic potýká s katastrofálním nedostatkem lékařů a sester, zvlášť v akutní lůžkové péči. Pacienti v regionech musí neúměrně dlouho čekat na plánované operace i potřebná vyšetření a systém zdravotnictví trpí dlouhodobým podfinancováním. Potřebná péče se pak občanům stále více nedostává, zvlášť v oblastech vzdálenějších od velkých měst. Z tohoto důvodu jsme při jednání s panem premiérem a s panem ministrem zdravotnictví trvali na zvýšení úhrad do oblastí, kde je situace podle nás nejpalčivější, tedy do domácí péče, sociálních služeb a do regionálních nemocnic.
Myslím si, že po tomto věcném jednání jsme dospěli ke kompromisu, a to v podobě 4,9 mld. korun nad rámec již dříve zdravotními pojišťovnami slíbených 6 mld. A těchto téměř 5 mld. navíc, jak už řekl i pan ministr ve své úvodní řeči, bude rozděleno přes úhradovou vyhlášku ze zůstatku na účtech zdravotních pojišťoven. Jde o částku, která v žádném případě neohrozí stabilitu veřejného zdravotního pojištění v roce 2020, jelikož se v dalších letech reálně očekává stálý nárůst příjmů.
Předvídatelnost a stabilitu finančních prostředků v systému zdravotnictví následně zaručí i pravidelná automatická valorizace plateb za státní pojištěnce. Zdůrazňuji to proto, protože poslanecký klub KSČM tento návrh předložil a v Poslanecké sněmovně leží před projednáním ve druhém čtení. Vnímáme, že i náš návrh samozřejmě potřebuje nějaké drobnější legislativní úpravy, ale nám jde především o zabezpečení financí v této oblasti. Chtěla bych říci, že víceméně, tak jak tady vystupovali všichni ostatní předřečníci, tak se shodují, a mnozí to tady uváděli na případech jednotlivých, na tom, že zdravotnictví opravdu není v té nejlepší kondici a že ta situace je opravdu - já to nedokážu říci, jestli je už na hranici krize, nebo je v krizi, anebo na hranici, že je vážná situace. Každopádně nejlépe to asi pociťují naši občané a vlastně pacienti, kteří dennodenně samozřejmě přicházejí s touto situací do konfrontace.
Velice mě mrzí i vlastně e-mail pana doktora Kubeka, prezidenta České lékařské komory, který rozeslal dopis, e-mail, kde říká, že ta snaha i v rámci samozřejmě krizového štábu, kterého byl součástí, vybojovala to navýšení v podobě 4,9 mld. A je mi velice líto, že zrovna pan prezident České lékařské komory nezmínil, že za těmito dohodami stála především KSČM. Neříkáme, že by se nám nelíbilo těch peněz více. Každopádně je mi zase velice líto, když si někdo přivlastňuje zásluhy víceméně jenom jednostranně. Proto také budeme i v rámci KSČM zítra na výboru pro zdravotnictví požadovat, nebo budeme žádat pana ministra, aby nám vlastně dodal aktuální stav personální, a to jak lékařského, tak nelékařského personálu, kde samozřejmě tyto informace máme, a i jedna z těch našich otázek, myslím, že je to sedmá, se týká této oblasti. A abychom si opravdu řekli, jak staré máme lékaře, jaké profese nám chybějí, kde nedokážeme nahradit tyto profese, a jak se budou - můžeme říci v horizontu, já se toho nebojím, pěti, deseti let tyto oblasti vyvíjet a jaké jsou potřebné kroky systémové k tomu, aby nám zdravotnictví nezkolabovalo.
Já uvádím smutný případ z Mostecka, kdy mi do pěti let skončí pět gynekologů. Pět gynekologů, kteří většinou odcházejí do starobního důchodu nebo již mají věk, kdy už hovoří o vyhoření, anebo nastávají další zdravotní problémy. Každý ten gynekolog nebo paní gynekoložka mají v průměru 3,5 tisíce pacientek. Náhrada zatím nula. Kam myslíte, že tyto pacientky půjdou? Půjdou do nemocnic. Nemocnice samozřejmě ve většině případů - a mostecká určitě není schopná tento nápor v té ambulantní části přijmout a uspokojit vlastně poptávku po této péči. Říkám tento případ schválně, protože jsem žena a tu gynekologii samozřejmě víceméně využíváme především my. Ale jsou to další oblasti, jako je pediatrie, jako obvodní lékařství. ***