(10.30 hodin)
(pokračuje Bendl)
Je na zváženou, aby příště, až se tím zákonem budeme zabývat, podle mě to zase tak daleko nebude, tak je otázkou, pokud ten zákon dneska Sněmovna schválí, jestli bychom se takovým věcem neměli vyhýbat, protože tím už takhle zaplevelenou byrokratickou mašinérii ještě více zaplevelujeme. Možná je to, z mého pohledu je to něco, co je ekonomický nesmysl pro stát vybírat sto korun za 29 poplatku. To všechno s tím spojené bude podle mě stát mnohonásobně víc.
Dovolte mi, abych se vyjádřil i k pozměňovacím návrhům, které projednal zemědělský výbor na svém jednání. Myslím si, že není úplně dobrou vizitkou, když máme pozměňovací návrh pana poslance Kotta - i když já vím, že je u něj v podstatě pošťák, a teď to nemyslím v tom pejorativním smyslu slova - kde se zachraňují některé věci nebo některá fakta, která ve veterinárním zákoně unikla, a snažíme se ten veterinární zákon vylepšit, neboť se tam objevily chyby, a ten pozměňovací návrh má zhruba 26 stran. Tak to přece jenom, pane ministře, to by bylo dobře dovnitř ministerstva trošku jim říct, že bychom nemuseli mít 26stránkové pozměňovací návrhy. Že to je opravdu hodně. Chápu, že se to může stát, nicméně vizitka to dobrá není.
Je tam pozměňovací návrh pana kolegy Kováčika, který z Ministerstva zemědělství dělá částečně i Ministerstvo školství. Já už jsem na to upozorňoval na jednání zemědělského výboru i na půdě Poslanecké sněmovny, že si nemyslím, že to je úplně koncepčně správně. Ale bude na rozhodnutí Sněmovny, jak se s tím nakonec popere.
To co ale mně přijde zásadní, a to je fakt, na který soukromí veterináři upozorňují, že mají obavu z toho, abychom se salámovou metodou nedostali k navyšování a přijímání dalších a dalších povinností, povinností dovzdělávání veterinárních lékařů. Já jsem se potkal s panem rektorem, který po mé kritice na jednání zemědělského výboru se se mnou chtěl k tomu sejít a chtěl mě ubezpečit, ujišťoval mě, že žádný takovýto zájem nemají. Já jsem mu říkal své výhrady k tomu, že si myslím, že jednak to je nekoncepční, že by to mělo spíše jít cestou vzdělávací a cestou spíš výboru pro školství, mládež a tělovýchovu. A ta obava pořád ve mně je, i když mě pan rektor ujišťoval, že žádnou novou povinnost nechtějí. Já vím, že to třeba za téhle personální situace nastat nemusí, ale už jsou k tomu pootevřena vrátka a to nepovažuji za moudré. Myslím si, že to šlo udělat lépe, a pokud by ten návrh neprošel, jsem připraven pracovat na tom, aby za ujištění veterinářské veřejnosti, že nepůjde o další a další povinnosti, které budou muset splnit, protože by se samozřejmě odrazily v ceně veterinární péče, ale i samozřejmě v běžném fungování veterinářů, a ti z nás, kteří s veterináři přicházíme poměrně často do styku vzhledem k tomu, že máme na farmách dobytek nebo koně, tak víme, jaké je složité veterináře vůbec sehnat, neboť té práce vzhledem k tomu, jak přibývá dobytka v České republice, i koní, mají čím dál tím víc. A tohle by mohlo způsobit podobné problémy, jaké byly v případě zdravotních sester, kdy jsme jim uložili nové a nové kvalifikace, chtějí-li vykonávat práci zdravotní sestry, a najednou jsme se dostali do situace, že zdravotní sestry nemáme. Před tím bych chtěl varovat a poprosit, abychom, je-li to možné, hledali prostě nějakou jinou cestu, jak veterinární vysoké škole pomoci z hlediska jejího významu, ale zároveň abychom neotvírali cestu nakládání dalších povinností na praktické veterináře v terénu. To si myslím, že by nebylo a není to dobře.
Specifický je pozměňovací návrh paní kolegyně, a to se musím probrat těmi šestadvaceti stránkami, sedmadvaceti, osmadvaceti stránkami pozměňujícího návrhu upravujícího veterinární zákon. Paní kolegyně Červíčková možná v dobré víře, ale asi ne příliš se znalostí věci fungování obecní samosprávy, nevím, jak to je, nicméně ona navrhuje mimo jiné, aby v § 42 odst. 7 se za větu první vložila věta: "Provoz útulku pro zvířata bez spolupráce s obcí při zabezpečení péče o toulavá a opuštěná zvířata se zakazuje." Ta věta vypadá navenek sympaticky, ale jak je to v praxi proveditelné, to si vůbec neumím představit. Nehledě na to, že ona v jiném paragrafu navrhuje změnu, že obec má mít smlouvu na provoz toho útulku. To si tedy nejsem jistý, že my můžeme zákonem nařídit samosprávě, že je povinna mít nějakou smlouvu. Nehledě na to, že nikdo pořádně neví jakou. Jestli by nestačilo napsat jenom "Smlouva, Starosta, Majitel útulku" a tím jsme splnili zákonné předpoklady, to mi přijde směšné. Ale teoreticky to podle toho návrhu tak je možné. Takže si vymyslíme další nějaké smlouvy, které budeme vymýšlet do systému už takhle přebyrokratizovaného, to považuji za nemoudré. Tam, kde ty útulky jsou a fungují a mají dobrý vztah s obcí, žádnou smlouvu nepotřebují. Obec jim zpravidla v té činnosti pomáhá. A obráceně, tam, kde nefungují moc dobře, tak jsou tady orgány státní správy, které by měly dohlídnout na to, aby buď fungovaly správně, anebo pokud nebudou fungovat v souladu se zákony České republiky, aby zkrátka byly zakázány, potažmo zavřeny.
Ministerstvo zemědělství tady uvádí v komentáři těch pozměňovacích návrhů zajímavé informace, kolik takových kontrol proběhlo, že to je zhruba 50 % každý rok, což si myslím, že je v pořádku. Jsou tam napsaná i množství jednotlivých zjištění a opatření, která k tomu byla udělána. Co mě zarazilo samotného, že v případě, a může takový problém nastat a v praxi i nastává, že se objeví vážné problémy se životem zvířat v útulcích, že Státní veterinární správa nemůže ten útulek zrušit. Ministerstvo zemědělství asi v souladu se zákonem říká, že nevydává povolení, tudíž nemůže povolení zrušit. Vydává ho živnostenský úřad. Živnostenský úřad asi k tomu, aby mohl povolení zrušit, nevím, jak by to v praxi fungovalo, asi to nebude úplně jednoduché, můžeme se dostat do nějakých soudních sporů, které budou v praxi znamenat, že to, o co nám jde především, tzn. životy zvířat v útulcích, tak bude trvat dlouhou dobu, než dojde k jeho nápravě. A myslím, že by do budoucna stálo za uváženou, aby to bylo Ministerstvo zemědělství, potažmo veterináři aby měli takovéto právo. Zároveň - a vracím se k tomu, co jsem říkal před chvílí - aby byla možnost a šance veterinářů na to systémově mít prostor, kam s těmi zvířaty v případě, že jsou týraná, a abychom nemuseli vymýšlet manažersky vždycky v místě, kdo si které zvíře rychle vezme, kdo ho rychle koupí apod., jak to udělat, aby to zvíře dále mělo šanci na normální život. To v praxi nemáme a stálo by za to tuhle kompetenci Ministerstva zemědělství určitě posílit. ***