(19.40 hodin)
(pokračuje Bartoš)
Já se trochu bojím, a ono to asi tak bude, jestli si zahraniční politici, naši partneři, někdy i aktéři selfíček, ale hlavně aktéři těch jednání nechají překládat projevy premiéra na poli Poslanecké sněmovny, tak se musí chytat za vlasy. Ne kvůli tomu, co věcně zaznívá, ale kdy pan Babiš v průběhu svého projevu pozurážel prakticky všechny největší evropské i zahraniční politiky, kde on svou z toho pohledu hloupou chybu na sociálních médiích neuznal, zatímco vinu nesou všichni ostatní. My to sneseme v té domácí politice, když je tu vina Pirátů, tu vina někoho jiného, tu vina Senátu, vina ODS, vina předchozích vlád, vina koaličních partnerů. Ale myslím si, že pro domácí zisky, domácí PR možná záznam zde na kameru by se premiér měl chovat uctivě k partnerům, se kterými jinak vstupuje do jednání. A to mě mrzí. Tak to jsem si dovolil reagovat na projev pana premiéra, který zde zazněl, poté pan premiér odešel.
Já bych chtěl říct k situaci na severu Sýrie v Kurdistánu několik věcí. My se skutečně dnes bavíme o turecké agresi v severní Sýrii. A není to první taková agrese. Pan premiér zde hovořil o tom, jak on je jediný, který ty věci řeší. V začátku tohoto volebního období na žádost pana předsedy ODS Fialy jsme se setkali s panem premiérem Babišem, zástupci stran ve Sněmovně, a řešili jsme směřování české zahraniční politiky. Bylo to v roce 2018 a v té době probíhala menší, nicméně podobná akce Turecka na severní části Sýrie pod názvem Olivová ratolest. V Praze probíhaly demonstrace za Afrín. Já jsem měl možnost se jich účastnit, ale donesl jsem tam panu premiérovi dopis a žádal jsem ho, zda by pozici České republiky v tomto směru nějakým způsobem zvedl v Evropském parlamentu, dostal ji na půdu Evropské unie a debatovali toto, protože to byl jeden z výpadů Turecka právě do oblasti severní Sýrie proti kurdskému obyvatelstvu, proti IPG, které ve válce s tzv. Islámským státem sehrálo důležitou roli spojenců. Já nevím, jak tento dopis dopadl, jestli se tam založil do desek, nicméně nezaznamenal jsem, že by Česká republika zrovna v této otázce problému kurdské menšiny v Sýrii nějakým způsobem hrála aktivní roli.
A teď máme ten střih a je rok 2019, je rok poté. Pan premiér byl na jednání v New Yorku, a tady už moje předřečnice paní poslankyně Černochová prostřednictvím pana předsedajícího citovala ten úryvek z Facebooku. Pan premiér Babiš, nebo jeho PR tým, podpořil plán pana prezidenta Erdogana na okupaci severní Sýrie. Já jsem si nevšiml, když jsem viděl reakce českých politiků, že by pan premiér tento svůj krok na tom jednání nějakým způsobem předjednal s ministrem zahraničí nebo že by měl nějaký mandát k tomuto jednání, pokud si ho tedy nevyzvedl, což tady zažíváme v Poslanecké sněmovně, občas si někdo vezme mandát a jde něco řešit. A to, že to byla jasná zástěrka, to vystoupení Erdogana, alibistická zástěrka pro to, aby se vlastně přesunula turecká armáda do oblasti severní Sýrie, bylo zcela jasné. Politologové, odborníci na diplomacii o tom od prvního momentu takto hovořili. Pokud to panu premiérovi v tu chvíli jasné nebylo, což on tady potvrdil, že se mýlil nebo že je zděšen, jakým způsobem toto probíhá, možná má ty věci konzultovat s odborníky na zahraniční politiku, aby se jeho zahraniční politika, podobně jako občas prezidentská, neodchylovala od oficiální politiky České republiky. Tam je důležitý ten faktor, na který jsme poukazovali i třeba v reakci na toto vystoupení, a to že tento plán na mírovou zónu, která de facto v oblasti existuje, je to právě území ovládané Kurdy, je v rozporu s mezinárodním právem, přesouvání obyvatel na okupovaném území je zakázáno mezinárodním humanitárním právem. A toto také zaznělo jako reakce na představení pana prezidenta Erdogana, ke kterému se pan premiér přihlásil.
Já tyhle kroky považuji za zásadní selhání české zahraniční politiky, která je vícekolejná. My tady máme zahraniční politiku, která je definovaná, a tvoří ji vláda jako celek, a bohužel náš pan premiér a někdy i pan prezident jednají v rozporu s oficiální politikou České republiky. Hodně se zde obracíme na naše partnery ve V4, kteří se také obratem vyjádřili, že s tímto výrokem nesouhlasí a na ničem takovém ve V4 nebyla dohoda.
Já vítám, že během toho týdne nakonec česká vláda i přes třeba takové řekněme vlažnější vyjádření Ministerstva zahraničí v počátku a dosti vlažné vyjádření pana ministra průmyslu a obchodu, kdy ještě říkal, že s tím Tureckem neví, jak to uděláme, s tím exportem, že nakonec vláda to jednotné stanovisko zaujala a skutečně se rozhodla pro to, aby Česká republika podobně jako západní partneři v Evropě nebo i severské země zastavila export zbraní do Turecka.
Já považuji za velmi podstatné, aby se co nejrychleji Česká republika zapojila do vedení debat o politicko-ekonomických opatřeních. Já neříkám schválně o sankcích vůči Turecku, které povedou - a je to jediný diplomatický a ekonomický způsob - k ukončení turecké agrese vůči Kurdům. Vláda tedy samotná v danou chvíli jasné stanovisko má a já bych chtěl poprosit tuto ctěnou Sněmovnu, aby taktéž jednotně vystoupila a svými schválenými stanovisky se připojila a utvrdila pozici České republiky vůči této turecké agresi.
A na závěr svého vystoupení bych vás chtěl požádat - my jsme dnešní den zahájili minutou ticha - jestli bychom nemohli, a asi to záleží na panu předsedajícím v tuto chvíli, jestli bychom nemohli i po tom hlasování, kdy budeme hlasovat jednotlivá konsenzuální stanoviska Poslanecké sněmovny, ukončit taktéž minutou ticha za kurdskou opoziční političku Hevrin Chalafovou, která byla znásilněna a zabita při této nešťastné turecké operaci na severu Sýrie. Děkuji. (Potlesk poslanců Pirátů.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Já se pak rozhlédnu do sálu a do pléna se zeptám, zdali někdo z předsedů poslaneckých klubů má něco proti tomu návrhu, a tak bychom to asi vyřešili. Když nebude protinávrh, tak myslím, že tomu nic nebrání.
Nyní předseda KSČM Vojtěch Filip a připraví se asi pan poslanec Ondřej Veselý, protože jdeme podle velikosti klubů, pak teprve pan poslanec Ondřej Benešík. Prosím, pane předsedo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, členové vlády, paní a pánové, já chci být konsenzuální, a proto nebudu široce komentovat svého předřečníka, kdo tady narušuje jednotnou mezinárodní politiku, a nebudu vzpomínat primátora hlavního města Prahy, který není schopen respektovat českou zahraniční politiku ani vládní, ani parlamentní a představovanou samosprávu.
Nechci opakovat, co tady bylo řečeno. Jde o zásadní porušení mezinárodního práva, to tady bylo řečeno a na tom musíme trvat. To si myslím, že je součást toho našeho konsenzu v Poslanecké sněmovně. Že jde o porušení mezinárodního válečného práva, o tom taky není pochyb, protože jde o civilní cíle. O tom, že jde o porušení mezinárodního humanitárního práva, o tom také není pochyb. Čili je potřeba, je namístě, že vláda přijala usnesení, které se k tomu vyjadřuje.
Není také pochyb o tom, co tady říkala paní kolegyně Černochová, že jde o totální selhání NATO, nikoliv pouze porušením zakládajících článků. Ale jde o to, že v podstatě Spojené státy americké vrazily klín mezi Spojené státy a Evropu, a to právě tím, že ustoupily Turecku a nechaly svým způsobem bez odporu napadnout jiný suverénní stát. Syrská arabská republika je suverénním státem, je státem OSN a je zmítána chaosem, který do ní někdo v roce 2011 implantoval. A to, že se podařilo po velkých peripetiích a s pomocí mezinárodního společenství ten konflikt nějakým způsobem řešit, není dořešen, ještě neznamená, že tam ten chaos a válečná vřava nemůže znovu začít. ***