(19.50 hodin)
(pokračuje Filip)
Co také nelze zpochybnit? Nelze zpochybnit to, že to území nenáleží Turecku a že rozhodovat o jiném státu tím, že tam pošlu vojáky, není možné.
Co je ale také důležité - nebudu nazývat ani prezidenta Erdogana, ani jiné státníky, jestli jsou demokraté, nebo jsou to diktátoři, protože respektuji článek 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech u nás vyhlášený jako č. 120/1976 Sb., to znamená, že každý národ, každý stát má právo na vlastní politický režim a na vlastní využívání přírodních zdrojů. Proto budu hovořit jenom o tom, co je v rozporu s mezinárodním právem. A jsem přesvědčen, že je naší povinností, abychom přispěli k návratu principu mezinárodního práva. Proto jsem rád, že v tom konsenzuálním usnesení je požadavek na vládu České republiky, abychom jednali s těmi, kteří v Radě bezpečnosti mohou rozhodnout o tom, že místo válečných konfliktů začnou diplomatická jednání. Vím, že to je velmi těžké, a jsem přesvědčen o tom, že existuje několik cest, kterými může mezinárodní společenství a jediný autoritativní orgán, to je Rada bezpečnosti OSN, rozhodnout o tom, jak se ta jednání povedou a kde. Nabízí se již jednou osvědčené centrum Eurasie, to je Nur-Sultan, dřívější Astana, hlavní město Kazachstánu, kde už se ta jednání opakovala. Samozřejmě by bylo nejvhodnější začít v New Yorku, přímo na půdě OSN, a byl bych rád, aby Česká republika v tom byla aktivní jak na jednání Evropské rady, tak i v jiných orgánech, ve kterých zasedáme.
Co mne naplňuje obavami? Je to neochota některých stálých členů Rady bezpečnosti se vypořádat s tímto problémem ve prospěch národů na principu práva národů na sebeurčení. Já jsem to již několikrát říkal i tady na půdě Poslanecké sněmovny. Kurdská autonomie, kurdský stát měl vzniknout po první světové válce, po druhé světové válce, a nikdy nevznikl. Nedivme se tedy touze Kurdů vytvořit si alespoň podmínky pro vznik vlastního státu. Ta autonomie, která tam vzniká, přeci neohrožuje při jednání jenom Turecko, ale samozřejmě se týká jak Iráku, tak Sýrie. Samozřejmě se to týká i Íránu. A v tomto ohledu je potřeba přizvat tyto státy k takovému jednání, které by Rada bezpečnosti organizovala.
Já jsem velmi rozezlen na to, když jsou představitelé parlamentu odsuzováni za to, že realizují nějaký projekt, který po nich občané toho kterého státu chtějí. Myslím tím rozsudky španělských soudů nad představiteli Katalánska. Myslím si, že to neukazuje nic dobrého. Já jsem obrečel Československo jako svůj stát, ale respektoval jsem to, že Češi a Slováci byli schopni najít v sobě dost sil, aby překonali vnitřní rozpory a našli dokonce i dost sil na to, aby zvolili společný postup, jak dál jednat se svými sousedy, jak dál jednat v mezinárodním společenství, a jak dokonce v jednom okamžiku rozhodnout i o tom, jak budou spolupracovat v Evropské unii. Jsme příkladem a můžeme ten příklad klidně přednášet na mezinárodním fóru.
Dovolte mi tedy na závěr: Nechci vyvolávat konflikt, nechci, abychom se podíleli na tom, že na případnou žádost Turecka vyšleme Armádu České republiky ve prospěch našeho koaličního partnera, tedy turecké armády, na potlačování Kurdů v Sýrii. To bych musel odmítnout a s odkazem na článek 43 Ústavy České republiky při takovém jednání Poslanecké sněmovny vyslovit zásadní nesouhlas, přestože bych věděl, že pro mnohé by to bylo porušení našeho závazku k Severoatlantické smlouvě.
Ale říkám to tady nahlas, abychom si uvědomili, do jak absurdní situace nás Spojené státy americké v Sýrii dostaly. Je to druhé totální selhání této smlouvy. První bylo při ochraně vnější hranice Evropy, když řekli, že to není jejich věcí, a když to nebylo zvladatelné, tak nepřišli s žádným návrhem, který by byl pro Evropu přijatelný. Jsem přesvědčen, že Česká republika, česká diplomacie musí vynaložit veškeré úsilí, které umožňuje naše jednání, naše postavení v OSN, v Evropské unii i v NATO, k tomu, abychom dali svůj hlas ve prospěch diplomatického jednání proti vojenské agresi.
Dovolte mi ještě jednu poznámku na závěr. Jsem přesvědčen, že jednání je více než zbraně. Jsem přesvědčen o tom, že náš hlas jako Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR je ještě autoritativnější než jenom hlas vlády, protože je to hlas všech těch, kteří na tento minimální konsenzus, ke kterému chceme přistoupit, hlasovali. Je to tedy věc, která je v zájmu všech občanů České republiky, a já to říkám za naše voliče. Ti, kteří budou hlasovat pro to usnesení, to budu říkat za své voliče. A to bude ta síla, kterou bude mít za sebou vláda České republiky. Nejen tedy koalici, nejen ty, kteří ji tolerují, ale i ty, kteří jsou k ní v opozici. Protože to je důležitý vzkaz pro mezinárodní společenství. Doufám, že budeme schopni najít ten konsenzus vždycky, když půjde o tak vážnou věc, která hrozí nejvyšším bezpečnostním rizikem pro Českou republiku. Neříkám pro Evropskou unii, ale pro Českou republiku. Protože tady musíme hájit svůj zájem i vůči těm, kteří zatím nenašli tolik sil, jako nacházíme my.
Děkuji všem, kteří budou pro to konsenzuální usnesení hlasovat.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní mám jednu faktickou poznámku, takže pan poslanec Jiří Kobza, prosím, vaše dvě minuty. A připraví se pan poslanec Ondřej Veselý. Tak prosím.
Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Dobrý večer, dámy a pánové. Já bych rád doplnil a zareagoval na své předřečníky. To, co tady nezaznělo, je, že i my máme svůj podíl viny na tom, co se děje v Turecku. Proč? Turecká armáda už léta beztrestně operuje na území cizích států, zejména v severním Iráku, bez toho, že by se potkala s jakýmkoli odporem nebo nesouhlasem ze strany Evropské unie nebo velmocí. Byl zde zmíněn Mnichov a naše ztráta Sudet. Já bych k tomu rád přidal, že bychom neměli zapomenout na sto let starou genocidu Arménů, která v Turecku proběhla. A podle všeho máme před sebou velmi realistický výhled dalších etnických čistek, které proběhnou právě v tom pásu, o kterém byla řeč, v pásu na severní Sýrii.
Děkuji panu předsedovi Filipovi prostřednictvím pana předsedajícího, že tady konečně zmínil reálné nebezpečí, které to znamená pro nás. A já bych velice rád z tohoto místa vyzval vládu České republiky, aby zahájila přípravu opatření, jak čelit migrační vlně, která pravděpodobně přijde. A především, jak čelit zhoršené bezpečnostní situaci, kterou tato migrační vlna přinese. Protože nezapomínejme, že kromě zhruba tří milionů migrantů, kteří jsou v Turecku, je zde také 20 tisíc džihádistů, které drží Kurdové a které podle svého prohlášení už nemají kapacitu hlídat. To nebezpečí je příliš reálné na to, aby bylo ignorováno.
Já vám děkuji. ***