(19.30 hodin)
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych jenom chtěla v úvodu svého vystoupení reagovat na nepřítomného pana premiéra. Ano, řada z nás poté, co se dozvěděla o změně toho postoje pana premiéra, tak jsme to uvítali. Na druhou stranu možná bych tedy vzala zpátky slovo, že pan premiér něco nepochopil, a nahradila ho slovy, že to zřejmě netušil. Na druhou stranu uznejte sami, pokud na twitterovém účtu pana premiéra je fotka, kdy si podává ruku s panem Erdoganem, a stojí tam text tohoto typu, tak co jsme si asi tak mohli my o tom myslet. "Podruhé ve dvou dnech jsem se viděl s tureckým prezidentem - zavináč a tak dále - a potvrdil mu, že země V4 podporují výstavbu bezpečnostní zóny v severní Sýrii. Turecko do ní chce přemístit až 2 miliony běženců. Postavit domy, školy. Erdogan se kvůli tomu v New Yorku potká i s prezidentem Trumpem." Prostě když si tohle někdo z nás přečte a srovnává to s tím, co se tam potom dělo, tak to působí na nás tak, že si možná pan premiér něco myslel, a teď je ta situace jiná.
Ale na druhou stranu je pochopitelné, že pokud to pan premiér nevysvětlil, vysvětlil to tady až dnes nám, tak že jsme si mohli něco myslet, protože ono opravdu dneska třeba, když jsem se dívala na to vystoupení pana premiéra na Generálním štábu, kde se slavilo výročí Generálního štábu, tak ano, tam už to bylo srozumitelně řečeno. Ale srovnávání těch informací předtím a potom, tam to trošku pokulhává. A není to poprvé, co jsme svědky toho, že něco řekne pan premiér nějak, pak ta slova bere zpátky a je to jinak. Pokud tato slova vzal zpátky, resp. pokud dovysvětlil, že skutečně on nehovořil za země V4, které podporují tento vpád Turecka do Sýrie, tak se to vysvětlilo. Ale samozřejmě že každý z nás ty informace, které tady teď zazněly od pana premiéra, předtím neměl. Možná jste je měli vy na klubu ANO, ale my rozhodně ne. A neměli je ani novináři, protože vlastně novináři, kteří se pana premiéra ptali, tak ani z těch prvních vyjádření nezaznělo to, co zaznělo tady dnes.
Ale zpátky k té situaci. Jsme svědky nebývalého svévolného postupu jednoho z členských států severoatlantického společenství, který se uchýlil k útoku na jiný stát s cílem využít jeho oslabení a velmi složité situace v daném regionu a naplnit vlastní geopolitické cíle. Jsem přesvědčena, že invazi turecké armády na syrské území nelze ospravedlnit žádným z argumentů, kterými se režim prezidenta Erdogana ohání. Tato akce rozhodně nepřinese v tomto regionu ani větší bezpečí, ani větší stabilitu, ba právě naopak. Jen v uplynulých několika dnech můžeme sledovat, že důsledkem budou tisíce obětí z řad civilistů, zločiny proti lidskosti a další utrpení lidí v oblasti, která je již řadu let sužována vnitřními konflikty a válkou s extremisty. Kromě toho ale mají události uplynulých dní ještě závažnější konotace a důsledky, mezi které patří riziko další destabilizace této oblasti, opětovné posílení pozic islamistických teroristů, další vlny neřízené migrace a rozvrat Sýrie. V neposlední řadě je zde i riziko pro naše vlastní zájmy asi nejsilnější, a to je ztráta kredibility Severoatlantické aliance, která je jedním z hlavních garantů světové bezpečnosti, a vyklizení prostoru jiným mocnostem, jež tuto bezpečnost ohrožují.
Jsem přesvědčena, a věřím, že stejně tak celá řada z vás, že toto je vývoj, který nesmíme dopustit a ke kterému nesmíme nečinně přihlížet. Nelze připustit, abychom byli vydíráni tureckým režimem ve smyslu "buď všichni přivřete oči a necháte nás naplňovat naše vlastní zájmy, nebo otevřeme stavidlo migrace". Jsme snad dostatečně poučeni historií v tom, že ústupky takovému to vydírání nikam nevedou a že nakonec tyto ústupky stejně nic dobrého nepřinesou a bude to jen oddálení větších problémů.
Rozhodnutí Spojených států o vyklizení oblasti na severu Sýrie a uvolnění rukou Erdoganovi považuji za velikou chybu, která do jisté míry zmařila úsilí posledních let o porážku Islámského státu, takzvaného Islámského státu. Tento krok znamená ztrátu důvěry kurdské menšiny coby jednoho z mála spojenců, které Západ v boji proti terorismu na Blízkém východě má, a fakticky jejich zradu. Je naší povinností coby členské země NATO a EU se v tomto hlasitě ozvat a vyvinout maximální úsilí na mezinárodním poli, aby tato chyba byla napravena, jak jen to je možné, a aby neblahé důsledky byly eliminovány.
Tureckou invazi považuji za bezprecedentní porušení Washingtonské úmluvy, kterou jsem, stejně jako pan premiér, četla. A tato Washingtonská úmluva skutečně v článku 1 zavazuje členské státy NATO urovnávat své spory mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN. Dle článku 4 by pak měly členské státy společně konzultovat případy, kdy podle názoru kteréhokoli z nich bude ohrožena jejich územní celistvost, politická nezávislost nebo bezpečnost. Je zcela zřejmé, že v tomto případě nedošlo k naplnění ani jednoho z těchto závazků. I proto se domnívám, že danou situaci je zapotřebí řešit nejenom na úrovni Evropské unie, ale v tomto ohledu vítám rozhodnutí členských zemí o embargu na dovoz zbraní do Turecka, k němuž se tedy připojila i Česká republika, a zároveň vyslovuji naději, že v tom nezůstane Česká republika sama, jak už se několikrát v minulosti stalo, kdy my jsme vlastně ty pozice vyklidili a po nás tam přišli Němci nebo Francouzi. Jsem ráda, že tato záležitost se, předpokládám, bude i řešit na úrovni NATO tak, aby se eliminovala další a další rizika, která můžou způsobit ztrátu důvěryhodnosti a i vlastně naši další akceschopnost.
Nad rámec navrženého usnesení, které zde máme, bych proto chtěla, dámy a pánové, vyzvat vládu České republiky, a mrzí mě, že to neslyší pan premiér, aby byla aktivní nejen na poli Evropské rady, kde jednoznačně podporuji další logický krok, kterým musí být uvalení sankcí, ale rovněž na úrovni Severoatlantické aliance. Pokud totiž NATO rezignuje na dodržování svých vlastních principů, bude to znamenat oslabení jeho vlivu a bianko šek pro další jejich budoucí porušování, které nesmíme kvůli nám samotným nikdy, opravdu nikdy dopustit.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v pravé části sálu.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy požádám o vystoupení předsedu pirátské strany, pana poslance Ivana Bartoše, a připraví se předseda KSČM Vojtěch Filip. Prosím, máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Ivan Bartoš: Dobrý večer, dámy a pánové, pane předsedající. V první řadě bych chtěl poděkovat, že dnes ráno na grémiu byla shoda na tom, že tento bod bude zařazen na schůzi a že budeme mít i možnost vyslechnout si třeba pana premiéra a pak jako Sněmovna, která v řadě věcí má jasná a jednotná stanoviska, se domluvit na pozici Poslanecké sněmovny vůči turecké agresi na severu Sýrie.
Ještě předtím, než řeknu gros svého příspěvku k tomuto tématu - možná kdyby zde pan premiér nevystoupil ve své řeči a nechal Sněmovnu, aby schválila ta konsenzuální prohlášení, učinil by lépe. Od mého předřečníka pana Schwarzenberga zde zazněla slova pokora, že bychom měli být jako malý národ pokorní v hodnocení některých věcí. Já jsem očekával, že když premiér udělal diplomatickou chybu před 14 dny - a jiným způsobem bych toto nenazval, byla to diplomatická chyba, je to důsledek té selfíčkové politiky, kterou mu dělají správci jeho sítí, kdy tu se vyfotí s jedním diktátorem, tu s druhým diktátorem, prostě se tak stalo. Byla to diplomatická chyba na sociálních sítích, která se potom pronesla i do dalších médií, tudíž jsem předpokládal, že tu chybu uzná. ***