(19.20 hodin)
(pokračuje Schwarzenberg)
Turecko má velmi silnou kurdskou menšinu. Kurdové jsou po celém Středním východě, jsou v Íránu, v Sýrii, v Iráku i v Rusku, na Kavkaze, jsou opravdu rozšířeni po celém... Je to národ zhruba tak velký jako polský, zvíci asi 35 milionů. Tolik je Kurdů. Ale jsou nešťastně rozdělení. Bohužel během dvacátého století byli zrazeni ze všech stran.
Co se teď ale odehrává, je obzvláště ohavné, neboť oni se přidali na naši stranu, když jsme bojovali - tedy my Češi nejméně, ale řekněme Západ - proti Islámskému státu a islámskému terorismu. To byli Kurdové, kteří, po pravdě řečeno, nesli hlavní odpovědnost za válku. Poněvadž Američané a jiní dodávali zbraně. Oni dodávali muže a ženy, kteří tam bojovali a padli! A byli označováni všemi jakožto spojenci. Islámský stát je poražen, spousta jejich bojovníků, co byli zajatci Kurdů, nicméně najednou byli Američany opuštěni. A evropské státy se o ně příliš nestaraly.
Jaký vývoj ještě bude, nevím. Vím jenom jednu věc, že stát jako Česká republika, která zažila před 80 lety Mnichov, což bylo zrovna tak stejná historka, že si velmoc požádala o část našeho území a prostě tam vpochodovala s tichým souhlasem ostatních velmocí i našich bývalých spojenců. To se teď stalo Kurdům. A že toto je varovný příklad pro každou malou zemi, že musíme držet pohromadě v takových situacích, aby se to nestalo všude zvykem.
Dneska je úkol České republiky stát na straně Kurdů a jim pomáhat, jak je vůbec možné, neboť zažívají to stejné, co naši otcové a dědové zažili před 80 lety. A přiznejme, že se chovali během posledních let na středovýchodní poměry vzorně. Jsou velicí bojovníci, to je známé, a byli tvrdí bojovníci, ale že jejich největší spojenci jim vpadnou do zad, to asi neočekávali. České postoje musí být jasné. Na straně těch, na které se útočí, na straně těch, kteří jsou ze svých tradičních území vytlačováni, což je celý úkol této operace, aby Kurdy vyhodili z pohraničních oblastí a usídlili tam jakékoliv jiné obyvatelstvo, které by nebylo příbuzné s Kurdy v Turecku. Přičemž i potlačením nebo porážkou Kurdů v severní Sýrii turecký problém nepřestane, neboť je to problém chování tureckého státu ke své kurdské menšině, který bohužel během posledních desetiletí s malými světlými okamžiky vždy byl přesně takový, aby způsobil co největší nepřátelství.
Turecko pořád sází, že to může vojensky zvládnout. Bude to těžké a myslím nemožné. Nějaký čas se podaří povstání potlačit, ale sotva vojsko odtáhne, povstane zase a Kurdové se asi po sto letech nedají. Tedy můžeme jenom Turecko přemlouvat, aby vypořádalo základní problém této celé tragédie, totiž svůj vztah k vlastní kurdské menšině, neboť útok na Sýrii je jenom plod nešťastné politiky vůči vlastní kurdské menšině. To si musíme uvědomit. A tudíž dle slavného pravidla Jacoba Burckhardta se v tom nejeví Turecko jako silný stát, což prezident Tayyip Erdogan zajisté si o sobě myslí, že je Turecko nová velmoc. Ale Jacob Burckhardt ve svých slavných dějinách kardinála Richelieua napsal: Silné státy určují svoji vnitřní politiku zahraniční politikou. Slabé státy zahraniční politiku vnitřní politikou. A bohužel i tento útok na Sýrii není nic jiného než výraz vnitřní slabosti Turecka, nezvládnutí vlastního menšinového problému. My jim to nemůžeme vytýkat. My jsme naše menšinové problémy v minulosti také nezvládli. Buďme v tom pokorní a berme tu situaci, jaká je.
Jedno je jisté. Nechceme-li, aby tento ohavný příklad dělal ještě větší škodu ve světě, tak to vyjádřeme solidaritou všech národů, všech států, a menší státy, které nemají mocenské zájmy ani v Turecku, ani v Sýrii, mohou v tom pomáhat vytvářet tlak spojených národů, Evropské unie, ale i NATO, jehož člen zajisté Turecko je, aby konaly, aby tento útok byl pozastaven.
Dámy a pánové, děkuji vám, že jste věnovali čas kurdské otázce. Leží mi velice na srdci, poněvadž jsem často s Kurdy jednal, a musím říci, že jsem měl velkou úctu před nimi, poněvadž jak ten tragický osud svého národa v 20. a 21. století nesli, tím mají velikou úctu a velice si vážím bojovníků - i bojovnic. Nesmíme zapomenout, že byly kurdské oddíly, které bojovaly proti Islámskému státu, že byly čistě ženské oddíly. Vážím si jejich obětí a dneska bychom se měli pokusit jakýmkoliv způsobem se jim za to odvděčit. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní... (Potlesk trvá.) Pan premiér Andrej Babiš se omlouvá z pracovních důvodů do konce jednacího dne. Já se chci zeptat - s přednostním právem mám přihlášeného pana místopředsedu Filipa, ale pan předseda Bartoš byl o něco dřív, abych byl férový. Ale vy jste původně říkal, že až po paní Černochové, nevím, jak jste se dohodli. (Odpověď mimo mikrofon.) Teď jsou ta přednostní práva. Jestli jste byl přihlášen o něco dřív než pan místopředseda Filip. Vy jste mi původně říkal, že po paní Černochové, ale v tom případě, nevím, jak jste se dohodli. Jestli chcete jít hned, tak můžete jít hned... (Odpověď mimo mikrofon.) Ano, dohoda byla, že za každou stranu jednu. Ale teď řeším přednostní práva. Podle velikosti stran byla dohoda. V tom případě byste měl přednostní právo, ale jestli byla taková dohoda. Jestli je dohoda, že pojedeme podle velikosti klubů, nehledě na přednostní práva. Chápu to dobře?
Takže pane místopředsedo, omlouvám se vám, a nyní pan poslanec Bžoch v tom případě.
Poslanec Jaroslav Bžoch: Děkuji za slovo, připadám si jako největší z největších. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych předem chtěl poděkovat všem napříč politickým spektrem, že se nám podařilo dát dohromady usnesení Sněmovny, na kterém jsme se všichni shodli. Cílem usnesení je samozřejmě odsoudit tureckou agresi vůči Sýrii, vůči Kurdům. Je také potřeba odsoudit ta zvěrstva, která se nyní na území Sýrie odehrávají, viz zabití političky.
Další věc. Také se Sněmovna, a je dobře, že to v tom usnesení je, musí ohradit vůči jakýmkoliv výhrůžkám, ať už je to ze strany jakéhokoliv státu. V tomto případě je to ze strany Turecka, které nám jako Evropské unii vyhrožuje, že uvolňuje cestu migrantům. Já ještě jednou chci poděkovat, že to usnesení máme, že jsme se na něm všichni shodli, a to je vše. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení paní poslankyni Černochovou. Prosím, máte slovo. A připraví se pan poslanec Ivan Bartoš. Máte slovo. ***