(Jednání pokračovalo v 15.00 hodin.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak aby to zaznělo, přerušuji bod 17, protože máme pevně zařazený bod. Začneme tedy pevně zařazeným bodem a je to
31.
Vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti daní
v souvislosti se zvyšováním příjmů veřejných rozpočtů
/sněmovní tisk 509/ - druhé čtení
Projednávání tohoto bodu jsme přerušili dnes před polední přestávkou v obecné rozpravě. Takže prosím, aby u stolku zpravodajů opět zaujala místo místopředsedkyně vlády, ministryně financí Alena Schillerová a zastupující zpravodaj rozpočtového výboru poslanec Milan Feranec.
Připomínám, že tento návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání rozpočtovému výboru jako výboru garančnímu a usnesení výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 509/2.
Nyní budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě, do které se přihlásili poslanci. Jako prvního vyzývám k vystoupení poslance Jana Skopečka a připraví se poslanec Mikuláš Ferjenčík. Pane poslanče, máte slovo. Pane poslanče Skopečku, máte slovo. Tak prosím.
Poslanec Jan Skopeček: Děkuji pěkně za slovo. Vážené dámy, vážení kolegové, rád bych představil své pozměňovací návrhy k tomuto zákonu, nicméně dovolte mi i pár obecných poznámek, které se opakují v průběhu toho projednávání včetně jednání výboru. Nicméně neodpustím si, abych neupozornil na dva paradoxy toho, o čem jednáme.
První paradox je, že jednáme o zákonu, který zvyšuje daně, a předkládá ho vláda, která se chlubila tím, že je to vláda, která nebude zvyšovat daně. To je ten paradox první.
Druhý paradox, který je s tímto zákonem spojen, je, že když se otvírá kdykoliv diskuse, ať už na plénu, nebo na výborech, o tomto zákoně, tak se nejčastěji mluví o tom, že je to zákon, který má za cíl bojovat se závislostmi na hazardu, tabáku a alkoholu, přičemž už v samotném návrhu zákona je vepsáno, že je to zákon, který mění zákony v oblasti daní v souvislosti se zvyšováním příjmů veřejných rozpočtů. A to je také ten hlavní smysl toho zákona. Nikoliv boj se závislostmi, ale zvýšení daňových příjmů tak, aby vláda mohla dál a více přerozdělovat peníze daňových poplatníků.
Pro ten argument mluví i to, když se podíváme na strukturu toho zákona, tak zjistíme, že ze zvýšené spotřební daně na alkohol, tabák či na hazard, tak to není ten dominantní příjem, nebo dominantní část uvažovaného navýšení příjmu do státního rozpočtu. Hlavním příjmem státního rozpočtu ze změny, ze schválení tohoto zákona je příjem ze zdanění takzvaných technických rezerv pojišťoven. A určitě se můžeme shodnout na tom, že ať už technické rezervy pojišťoven zdaníme, nebo nezdaníme, tak to nebude mít žádný vliv na to, jestli lidé budou v České republice více pít, více hrát nějaké hazardní hry nebo více kouřit. Čili ten zákon má jedinou ambici - navýšit příjmy státního rozpočtu, jenom se to muselo marketingově zabalit do trošičku přijatelnějšího obalu, tak aby to tolik nekřičelo pro voliče vládních stran.
Myslím si, že ten zákon je samozřejmě chyba. Považuji za chybu zvyšovat v současné době daně. Souhlasím s tím, souhlasím s ekonomy, kteří říkají, že nemáme mluvit o krizi, protože když o ní budeme často mluvit a skloňovat ji, že přijde. S tím já naprosto souhlasím. Nedělejme to. Na straně druhé si ale přiznejme, a to určitě přizná i paní ministryně, že zkrátka tu vrcholnou fázi hospodářského cyklu zkrátka za sebou máme, že vidíme v zahraničí poměrně velká rizika, ať už se to týká tvrdého brexitu, nebo pro nás ještě horšího zpomalování německé ekonomiky, a shodneme se, že ty nejlepší časy má česká ekonomika za sebou. V takové fázi přicházet se zákonem, který bude zvyšovat daně, není úplně nejlepší nápad. A pokračujeme v té tradici, kdy české vlády provádějí procyklickou fiskální politiku.
Myslím, že bychom se mohli inspirovat na Slovensku, kde rovněž cítí oslabování, kde rovněž vidí, že ta čísla hospodářského růstu budou slabší. Jaká je reakce našich slovenských kolegů na tuto novu hospodářskou situaci? Reakce slovenských kolegů je taková, že přichází s balíčkem, který snižuje daně tak, aby v té složité chvíli, v tom zpomalování, ekonomice pomohli. My děláme pravý opak. My chceme daně tímto zákonem zvyšovat. Čili děláme pravý opak toho, co bychom měli v nadcházející fázi hospodářského cyklu dělat. Navíc to děláme ve chvíli, zvyšujeme daně, kdy už díky této vládě je složená daňová kvóta na historicky téměř nejvyšší úrovni. I podle materiálů Ministerstva financí se předpokládá, že složená daňová kvóta bude atakovat hranici 36 % v nadcházejícím roce, alespoň podle materiálů Ministerstva financí, čili máme jedno z největších daňových zatížení v historii České republiky. A v takové chvíli přichází vláda s dalším návrhem zvýšení daní. S tím samozřejmě my a priori nemůžeme souhlasit. My si přejeme zemi, kde se daně budou snižovat a zjednodušovat, a nikoliv kde budeme daně zvyšovat tak, jako se to děje prostřednictvím tohoto zákona.
Ten ekonomický růst, který jsme, poměrně slušný, v posledních letech zažívali a který zažíváme stále, naznačuje, a zase se odkazuji na materiály Ministerstva financí, respektive na návrh rozpočtu na příští rok, že vláda počítá s tím, že meziročně do toho rozpočtu díky vysokému nebo slušnému ekonomickému růstu přiteče o více jak 100 mld. korun navíc. Meziročně bude mít tato vláda o více jak 100 mld. korun navíc pro svoji politiku, pro svoje přerozdělování. V okamžiku, kdy bychom od toho odečetli peníze, se kterými vláda předem počítá, které má přinést tato novela, tak bychom si odčetli 20 mld. Myslím si, že za cenu toho, že se skutečně nacházíme v té sestupné fázi hospodářského cyklu, že můžeme čekat potíže ze zahraničí, tak si myslím, že by si vláda těch 20 mld. korun mohla odpustit, a přesto by měla téměř 90 mld. korun navíc na své priority a na svoje přerozdělování.
Nesouhlasím, nebo mám velké pochybnosti i s tím bojem se závislostmi. Dobře víme, a ekonomové tomu říkají elasticita poptávky, a u zboží, jako je hazard, jako je alkohol, jako jsou cigarety, tak dobře víme, že ta elasticita poptávky je velmi nízká. Když to přeložím, tak to znamená, že když, paní ministryně, tato Sněmovna, vláda zvýší spotřební daň a zdraží tyto produkty koncovým spotřebitelům, tak tito koncoví spotřebitelé na to zvýšení daní, na to zdražení tohoto produktu nebudou reagovat stejně velkým snížením spotřeby. Co to znamená? Že budou spotřebovávat jenom o trochu méně, ale díky tomu zdražení na tyto statky, které chceme regulovat, u kterých nevidíme dobře, že se spotřebovávají, tak za tyto statky budou vynakládat ze svého disponibilního příjmu více peněžních prostředků, než vydávali předtím, než se ta daň zvýšila.
Co to může způsobit? V těch nejohroženějších skupinách to může způsobit to, že ti lidé si zkrátka neodpustí ten alkohol, neodpustí si ty cigarety, zaplatí za ně na dani více peněz ze svého disponibilního příjmu a o to méně jim zbude například na obědy pro své děti ve školních jídelnách. Takže tento zákon, byť v uvozovkách tady ministr zdravotnictví a ministryně financí se ho snaží obhájit tím, že bojuje proti závislostem, tak naopak situaci v těch nejrizikovějších sociálních skupinách může paradoxně zhoršit. Když jsem o tom mluvil na podvýboru, když jsme o tom debatovali, tak žádná taková analýza, která by tuto tezi vyvrátila, neexistuje. A samozřejmě už mnohokrát v minulosti bylo potvrzeno, že spotřebitelé reagují na zdražení u těchto produktů zkrátka jinak než u produktů, které si mohou odpustit.
Mohl bych se bavit o jednotlivých těch typech daní a o jednotlivých typech návrhů a vyjadřovat s nimi větší či menší nesouhlas. Zmíním ten nejvážnější bod, který považuji skutečně za nebezpečný, a to je zdanění technických rezerv pojišťoven, kde vláda říká, že pojišťovny, které si vytvářely rezervy nad rámec evropské regulace, nebo finanční regulace, Solvency II, dělaly něco špatně, a jako trest vláda přichází, zdaní jednorázově během velmi krátkého období velký objem peněžních prostředků. A peněžních prostředků, které, řekněme si, komu patří. ***