(15.50 hodin)
(pokračuje Nacher)
Můj postoj, to víte, je dlouhodobě konzistentní. Já jsem na téma pro mě falešné politické korektnosti napsal knihu Šílenosti doby korektní. Využiji této příležitosti, abych si takhle udělal reklamu. Ale tím chci podtrhnout fakt, že ten názor mám dlouhodobý, že to není na základě průzkumů, ať už je dělal kdokoliv. Jeden je ten, jeden je takový a já tady budu jako korouhvička měnit svůj názor? Já ho mám dlouhodobě. Já jsem tu knihu a ty podklady pro to začal psát dávno předtím, než jsem kandidoval do Poslanecké sněmovny.
Jsou tu dva návrhy a já odmítám černobílé vidění světa, že jeden názor je jako správný, druhý je zpátečnický. Jeden je tolerantní, druhý netolerantní. Jeden je moderní a druhý je takový úzkoprsý. Tohleto bytostně odmítám stejně tak, jako odmítám nálepkování. Já jsem se účastnil téměř všech různých konferencí, které jsou i před námi na to téma, stejně tak i na téma gender. A tam bohužel ti, kteří bojují proti nálepkování, tak když jim dojdou argumenty, tak potom sami nálepkují.
Dnešní doba je taková doba klidu, bych řekl. Bez válek, máme se dobře. Západní civilizace, západní Evropa je na tom ekonomicky nejlépe, jak kdy byla. O tom není nejmenších pochyb. A já mám pocit, že jak takhle přicházejí ty nápady - a musím říct, že my, Česká republika, jsme v tomhle takový ostrůvek zdravého selského rozumu - tak mám pocit, že nás pálí dobré bydlo. Všechno se dneska pojímá jako diskriminace. A já říkám, že všeho moc škodí. Ne všechno, když někdo s něčím nesouhlasí, je nějaký předsudek nebo naplňování stereotypů. A troufám si říct, že když se to přežene, když jakýkoliv projev nesouhlasu s nějakým postojem, názorem, pohledem bude popisován jako předsudek nebo stereotyp, tak se stane to, že skutečně nenávistní lidé, lidé, kteří mají skutečně předsudky, tak zapadnou do stejného prostoru s těmi, kteří prostě jenom nesouhlasí s tou politickou korektností.
Vede se tu boj i v médiích a ve veřejném prostoru. Já jsem si udělal jenom takovou lehkou statistiku. Teď nebudu hodnotit aktivitu těch různých táborů, to mi nepřísluší. Udělal jsem si to k prosinci 2018, protože jsem myslel, že přijdu na řadu dřív a budu mluvit. Tak z médií třeba mám - tak jsou tady dvě petice. A zatímco ta petice Manželství pro všechny měla 95 exkluzivních informací, tak Manželství pro muže a ženy jenom 11. Jinými slovy, tady se vede i ten boj jakoby samozřejmě mediálně a to může i někoho ovlivnit. A teď se ptám, jak to, že je tam taková disproporce. Říkám, nehodnotím. Nehodnotím aktivitu těch jednotlivých stran. Protože tam to může být, někdo je šikovnější, někdo méně. Ale ty petice jsou nějaké akty, které probíral i petiční výbor. Jedna nasbírala přes 103 tisíc, druhá tuším 80, 90 tisíc. Takže to má přibližně stejné velikosti. No a mezitím je ten zdravý selský rozum, který se stále tady snažím připomínat, a ten prostor příliš nedostává.
Já vám tady přečtu pár - abychom si udělali pro kontext celé situace - pár citací z Facebooku, kdy jsem se snažil o tom veřejně něco napsat a kritizoval jsem, že určité sdělovací prostředky zvou do svých pořadů jenom nositele jednoho návrhu. Dostalo se mi této odpovědi. "Pokud budou zvát i kritiky, tak se bude tato společnost stále točit ve stagnujícím kruhu. Takže za mě ať kritici zůstanou radši doma. Například prosazení nějaké ideje je vždy na úkor těch, kteří nesouhlasí." Já cituji, jo? Takže je to třeba i s chybami. "Vždy se bude někdo cítit ukřivděn. Teď záleží na nás, zda budeme do televizních pořadů zvát zpátečníky, a brzdit tak uspokojivý vývoj této společnosti."
No a korunoval bych to tím, že když já se k tomu vyjadřuji, a myslím si, že kultivovaně, a ukažte mi jeden jediný můj výrok v sociálních sítích nebo v médiích, který by někoho urazil, tak se omluvím, tak se skutečně omluvím - tak to korunovala nějaká paní u mě. "Patrik Nacher si vlastně jen chce udržet pro sebe svůj status quo sdružení přátel bílého heterosexuálního muže. A je to pochopitelné, má pravdu. Protože pro muže jako on opravdu kromě skanzenu nebude místo." Takhle to prosím pěkně je.
A teď k věci samé. Jak říká můj kolega Milan Feranec - který je přihlášen a bude mluvit, a myslím si, že je to velmi přiléhavé, a vymyslel to on a já se tady nikdy nechlubím cizími myšlenkami: Rozdíl mezi manželstvím a registrovaným partnerstvím, respektive mezi vztahem stejnopohlavních a heterosexuálních párů bude vždy, byť by to byl jeden milimetr. Pro někoho centimetr, pro někoho metr.
Ekonomové si pomáhají při objasňování některých jevů tím, že sníží ten počet účastníků, aby tak vysvětlili funkci peněz nebo směnného obchodu, jak funguje inflace a podobně. Tak já použiju taky takový příklad malé skupiny na ostrově, abych ilustroval ten milimetrový rozdíl, jak ho popisuje Milan Feranec.
Představte si, že na pustém ostrově ztroskotají dva muži a dvě ženy. Je to mimochodem pak reakce na kolegu Kopřivu. Já jsem se předtím nehlásil do těch faktických, abych to tady neextendoval, nechal jsem si to jenom na ten svůj projev. Pokud by tyto dva páry - muži a ženy - vytvořily heterosexuální páry, tak by byla praktická a hlavně teoretická biologická, fyzická možnost, že zplodí potomka. Pokud by na tom ostrově vytvořili páry stejnopohlavní, to znamená dva muži a dvě ženy, je reprodukce nemožná, byť teoreticky - a teď pozor - už vím, že byste tam zase mačkal - ledaže by pro ten samotný akt tam byl někdo třetí v té chvíli. A pak by zase byly ty dva páry spolu. Jinými slovy, to je to, v čem souhlasím s kolegou. Tady je úplně vizuálně vidět ten milimetrový, milimetrový rozdíl. Milimetrový. Pro někoho centimetrový, někdo to vnímá kilometr. Takže si tady prosím nehrajme na hyperkorektní dobu, že tam ten rozdíl není.
Dovolte mi opět ocitovat z Facebooku, co mi napsal jeden člověk, který je už asi osm let v registrovaném partnerství. "Ať stejnopohlavní svazky nazýváte jakkoliv, vždy budou už z podstaty jiné než svazky heterosexuální. Mnohem důležitější, než jak se nazývají, je, aby se srovnala práva platná pro oboje. A abychom se opravdu dostali k přirozené toleranci od většinové společnosti. V obojím jsme na dobré cestě a buďme tomu rádi. Nejsem si jist, jestli požadavky za každou cenu se ve všem srovnat s něčím, co prostě srovnatelné není - a to neznamená, že jedno je lepší nebo druhé horší - jsou zrovna to, co nás posune dopředu." Konec citace.
Já se potom ptám, kolegové, kolegyně, dámy a pánové, kde se to zastaví. Buďme tedy fér. Ono se to shlukuje do pojmu manželství pro všechny. Takže co třeba vztahy polygamní? Co třeba vztahy mezi příbuznými? Protože argument na tu obhajobu je tam stejný. Ten argument je tam přece stejný. Mají se rádi? Mají. Ublíží to někomu jinému? Neublíží. Takže ten argument je úplně stejný.
My tady máme příklad nějakého miliardáře, který žije, pokud vím, nevím, jestli je to ještě pravda, s dvěma ženami s tím, že jedna je manželka a druhá je neoficiální. A také jenom jedna z nich je manželka. Teoreticky by mohly být tedy dvě manželky do budoucna. Tak se pojďme o tom bavit. Protože v naší tolerantní společnosti se nikomu nezakazuje, že pan miliardář žije s dvěma ženami. Nikdo se nad tím nepohoršuje, nikdo nemoralizuje. Dokonce si myslím, že někteří mu možná tiše závidí.
Takže jakým způsobem se budeme potom dívat na ty další věci? To je pro ten kontext důležité. Nedá se podle mého názoru bavit izolovaně jenom o tom návrhu, protože žijeme v nějaké společnosti, v nějaké době, kde padají různé návrhy, které jsem zmínil na počátku. ***