(15.40 hodin)
(pokračuje Juchelka)
Pamatujete? Začalo to registrovaným partnerstvím. V minulém období přišel k jednání požadavek alespoň částečných adopcí dětí z předchozích, většinou heterosexuálních vztahů. Mimochodem v archivu ČTK jsem našel zprávu, a to z 19. února 2001, ze které cituji: "Pokud bude návrh na registrované partnerství přijat, budou je homosexuálové uzavírat před starostou, primátorem či jiným členem obecního zastupitelstva v přítomnosti dvou svědků. Svatba to v žádném případě není, protože svatba patří k institutu manželství," uvedl to předseda Gay iniciativy Jiří Hromada. A dále říká: "Už odpočátku jasně říkáme, že si nenárokujeme adopce dětí. Tvrzení, že o toto usilujeme, nám podsouvají naši odpůrci." Konec citace.
V důvodové zprávě našim kolegům iniciativa Jsme fér napsala, že usilují tímto návrhem o stejnou důstojnost a stejný respekt, jakého požívají v současnosti heterosexuální páry. Jde však o požadavek zhola nemožný. Stejné úrovně právní ochrany homosexuální manželství dosáhnout prostě nemůže, jelikož naplňuje, resp. nenaplňuje definici manželství jako takovou. Ano, jde sice o trvalý svazek, ale chybí zde reprodukční potenciál. Pro mě je manželství svazek muže a ženy, symbol základu společnosti, ve které žijeme. Stát manželství zvýhodňuje ne pro nějaký citový vztah dvou lidí, ale protože to je nejlepší prostředí pro zplození a výchovu dětí garantující stabilitu. Rodina založená na manželském slibu věrnosti muže a ženy je stavebním kamenem budoucnosti národa a musíme udělat vše pro to, abychom ji zachovali. Redefinice pojmu manželství by znamenala ztrátu tohoto symbolu.
V médiích tuto skutečnost ostatně opakovaně přiznávají i lobbističtí tvůrci navržené novely. Této skupině lidí vadí, že jiná dosáhne spojením stabilního svazku muže a ženy symboliky, kterou jiné vztahy, a to ani přísně vzato, ostatní z těch nejbližších, to znamená rodinné, jednoduše nemají. Zneužijeme stará slova pro nové skutečnosti, a to k čemu dojde, nebude podíl další skupiny obyvatel na dobru zvaném manželství, ale rozmělnění významu tohoto slova. Posouvání hranic pojmu pak může být téměř libovolné.
Jako poslanci jsme vydíráni argumentem, že děti homosexuálních vychovatelů trpí, jelikož nejsou v případě např. úmrtí svého jednoho biologického rodiče dostatečně právně vázáni k druhému partnerovi či partnerce. Je však k řešení této otázky nezbytné položit si na stůl tisíce let starý pojem manželství, vykuchat jej a napěchovat novým významem? Proč aktivistům tolik záleží právě na tomto slově? Asi si umíme všichni odpovědět. Naznačil jsem to před chvílí. Jsme citliví na symboly, gesta, naše srdce se zachvějí při oslavách stoletého výročí republiky, třicetiletého výročí pádu železné opony, řešíme převzetí státních vyznamenání, dotýká se nás osud lidí na druhém konci světa. Vnímáme třeba symbolicky fotografie francouzského prezidenta, kdy chytne za rameno třeba německou kancléřku a otevírá jí dveře.
Všechno na nás působí. To, co jsem zmínil, vlastně dost nevinně. Ale změna takové symboliky, jakou nám předkládá manželství založené na odevzdanosti jednoho muže jedné ženě, bude skutečně znamenat hluboký převrat. Kdo bude hlasovat pro stejnopohlavní sňatky, schvaluje redefinici rodičovství. Bude třeba změnit zákon o matrikách, jelikož bude diskriminační. Matriky obsahují tak homofobní kolonky, jako je otec a matka. Bude je třeba nahradit položkami rodič jedna a rodič dvě, jak jsme se před chvílí, nebo před několika dny dozvěděli z Francie.
Neustále slyším argument, že tento návrh přece nikomu neublíží. Proto se s vámi, vážení kolegové, chci podělit o jeden konkrétní hypotetický příklad. Velmi často slyšíme debatu... (Hlasy z pléna.) Ano, konkrétní příklad. (Se smíchem.) Ale může být i hypotetický, to máte pravdu.
Velmi často slyšíme debatu o dětských domovech.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Prosím o klid. A pokud... Pane poslanče, já vás přeruším. Prosím, abyste na sebe nepokřikovali z lavic. Zejména na toho, kdo má udělené slovo. Pokud máte jiné téma než to, které je předmětem našeho jednání, prosím v předsálí. Prosím, pokračujte.
Poslanec Aleš Juchelka: V dětském domově bude např. existovat právně volné dítě, tedy bez právních rodičů. Komu má stát toto dítě svěřit k adopci? O toto dítě požádali manželé heterosexuální a homosexuální. Koho má stát zvolit, když v ostatních kritériích jsou oba páry totožné. Vzděláním, majetkově a tak dále. Jak se k tomu postaví soud, když i na základě rozhodnutí Ústavního soudu máme potvrzeno, že pro nejlepší zájem dítěte je rodina složená z muže a ženy, avšak zároveň bude třeba hrozit antidiskriminační žaloba?
Dámy a pánové, tento návrh se netýká pouze změny tří slov. Pokud tento návrh projde, bude mít dalekosáhlé důsledky pro naši vlast a její budoucnost. A především, bude mít dalekosáhlé důsledky pro děti, které se teprve narodí či narodily a ještě se jich nikdo na jejich názor kvalifikovaně nezeptal.
Zákony se musí tvořit s ohledem na všechny členy společnosti, nejen s ohledem na touhy dospělých lidí. Proto nenabourávejme pojem manželství, zachovávejme jeho hranice, kontury, bourejme spíše bariéry mezi námi. Děkuji. (Potlesk části poslanců.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Aleši Juchelkovi. Máme tady faktickou poznámku paní Jany Pastuchové. Prosím, paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.
Poslankyně Jana Pastuchová: Já jenom zareaguji krátce na vystoupení kolegy Juchelky vaším prostřednictvím. Já se ohrazuji proti tomu, já nejsem nikým vydírána jako poslanec, žádnými skupinami. Je to moje přesvědčení a můj názor.
A jenom možná odpověď, komu svěříme do výchovy nebo do adopce děti z dětského domova. Já bych vám na to odpověděla asi tak, že těm, kdo bude lepší. A neříkám, že to musí být vždycky heterosexuální pár.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Pokračujeme vystoupením pana poslance Patrika Nachera. Připraví se paní poslankyně Pekarová Adamová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Patrik Nacher: Dámy a pánové, jsem rád, že vás mohu takhle v českém parlamentu nazvat, protože v dnešní době to není až tak automatické, jak jste poznali ti, co jste byli v londýnském nebo newyorském metru, kde už se neříká dámy a pánové, ale říká se vážení přítomní nebo dobrý den všem. Já to tady říkám pro kontext. Pro kontext. Pro celou společenskou atmosféru, ve které západní civilizace dneska je. To není jenom ta izolovaná věc, to téma, které dneska tady probíráme. My jsme v době, kdy se v Austrálii předělávají semafory, kde jsou mimo panáčků i panáčkové jako ženy v sukních. Toalety pro třetí pohlaví. V Londýně se v některých nemocnicích říká těhotný člověk, ne těhotná žena. Céline Dion přišla v genderově neutrálním oblečení. V anglických školách se někde učí o tom, že svého druhu menstruaci mají i kluci. A německá feministka to korunovala před měsícem, když prohlásila, že dítě je to nejhorší, co může udělat pro životní prostředí.
Já tady to říkám proto, že nesouhlasím s relativizací všeho a všech. A my se tady za pár týdnů možná sejdeme k Istanbulské úmluvě a k její ratifikaci a budeme se bavit o tom, jestli se bude říkat - a ve Francii to už schválili ve školském zákoně - máma nebo táta, nebo rodič jedna, rodič dvě. V německé městě - teď mě nechytejte za slovo, v Duisburgu nebo někde, si zase schválili, že nebude učitel, učitelka, ale bude vyučující. Takže to je vyučující ta i ten atd. atd.
Všichni víme, nebo tak nějak tušíme intuitivně, že při schvalování zákonů tady se střídáme před mikrofonem ne proto, abychom přesvědčili vás kolegy, ale proto, abychom veřejnosti, médiím řekli svůj názor. A jsme víceméně vázáni stanovisky klubu, opozice, koalice, pravice, levice, atd. atd. Nicméně v této chvíli si myslím, že jsme u normy, kde to až tak neplatí. Že je mezi námi celá řada lidí, kteří nemají na to silný názor, nejsou rozhodnuti. A myslím si, že bychom se tady navzájem měli poslouchat a vést tu debatu kultivovaně a třeba přesvědčíme ty lidi, aby místo toho, že si dají tu kartičku pryč a alibisticky odtud odejdou, tak prostě řeknou názor - ano, nebo ne. Proto mě trochu mrzí, musím říct, že tady ten sál je poloprázdný, jsou poslanci venku a nevěnují se tomu. A naopak bych chtěl ocenit, že galerie pro veřejnost je úplně plná, že to lidi prostě zajímá. ***