(15.40 hodin)
(pokračuje Lipavský)
Stejně tak je poměrně těžké motivovat některé diplomaty, aby pracovali v zemích, ve kterých jsou náročné či nebezpečné podmínky, například Afghánistán. Nebo musí ministr zahraničních věcí odebírat některým ambasádám finanční prostředky, to je ta kauza s těmi top ambasádami. Já jsem za to ministra Petříčka opakovaně kritizoval. Nemá to smysl zde dále rozebírat.
Co se týče humanitární, rozvojové a transformační pomoci, tak ty dlouhodobě odrážejí priority České republiky, které jsou součástí programového prohlášení i dlouhodobých koncepčních dokumentů, jako jsou Koncepce zahraniční politiky České republiky, Strategie zahraniční rozvojové spolupráce pro roky 2018 až 2030, Koncepce podpory lidských práv a transformační spolupráce či strategický rámec republika 2030. Podpora rozvojové a transformační spolupráce je tedy v souladu s našimi bezpečnostními a ekonomickými zájmy. Dlouhodobě přitom závazky vyplývající z členství v Evropské unii na rozvojovou pomoc neplníme a neposkytujeme slíbených 0,33 hrubého národního produktu za rok, přitom OSN pro vyspělé země, kam bychom se rádi řadili, doporučuje až 0,7 %.
Tady vidíme, že vláda a extremistické strany mají plná ústa toho, jak chtějí pracovat na zmírnění následků ekonomické migrace, ale v praxi pak vidíme, že se to v rozpočtu nijak neprojevuje. Odmítli jsme povinné přerozdělování uprchlíků. Budiž. Je na tom konsenzus. Slíbili jsme ovšem, že budeme řešit příčiny ekonomické migrace, a to především lokálně a v místech, kde to má největší smysl, v těch inkriminovaných regionech. Ale jak je možné, že se rozpočet České rozvojové agentury dokonce meziročně snižuje? Jak to tedy je? Tomu nerozumím. Vláda volí takzvaně pštrosí algoritmus pro řešení tohoto problému - strká hlavu do písku a tváří se, že problém neexistuje.
Mluvil jsem zde o organizacích, které se podílí na podpoře dobrých věcí. Nemohu tedy alespoň okrajově nezmínit rozpočet pro české nevládní organizace. Ty se náš pan premiér Babiš ústy paní ministryně Schillerové zcela nestydatě pokusil pár měsíců nazpátek obrat o peníze. To, že se populistický premiér tentokrát tlaku veřejnosti zalekl a od svého úmyslu vycouval, ještě neznamená, že se o to později, vyzbrojen možná trošku chytřejšími argumenty, nepokusí znovu. Nevládní organizace do určité míry suplují roli státu v oblastech, kam stát nemůže nebo nechce zasahovat. Věnují se ochraně přírody, pomáhají lidem se dostat z dluhových pastí, vzdělávají a rozvíjejí děti a mladé ze sociálně vyloučených rodin nebo pečují o seniory. V mnoha z těchto oblastí stát připustil, že neziskové organizace odvádějí kvalitnější práci za menší náklady, a místo toho, aby se jim snažil konkurovat, jednoduše z našich daní uvolňuje určitý balík peněz, kterými nevládky za jejich činnost kompenzuje, případně dotuje.
Nevládky jsou pro efektivní fungování liberálně demokratické země naprosto zásadní. Jejich činnost je důležitá a jejich služby prováděné efektivně, s daleko menším objemem peněz, než kdyby podobné aktivity dělal stát. Proto nemohu dost toto dostatečně zdůraznit. Na rozpočet pro neziskové organizace se nesmí sahat a jakékoli myšlenky na jeho krácení by si měli všichni populističtí kolegové jednou navždy vytřepat z hlavy.
A nyní si dovolím dvě stručné poznámky k obraně. U obrany je naprosto zásadní, aby stát navýšil zásadním způsobem výdaje na kybernetickou obranyschopnost naší České republiky. Armáda, úřady, NÚKIB. Je potřeba zorganizovat školení, nabrat kvalitní pracovníky. Musíme se na to opravdu zaměřit, protože pokud to neuděláme, tak nás to velice brzy doběhne. Již nyní máme vyhekované Ministerstvo zahraničních věcí. Ty pokusy jsou neustálé. A kdokoli bude říkat něco jiného, tak se těžce plete.
Co se týče financování armády, běží zde dlouhá debata o tom dvě procenta, více, méně. Nejzásadnější problém ve financování armády dnes leží v tom, že armáda má neustále problém peníze, které dostane vyčleněné z rozpočtu, alokovat. My bychom měli přijít s tím, že vytvoříme finanční víceletý rámec, kdy armáda dostane garantovány finanční prostředky, které může v libovolném roce vynaložit. Současný systém jí to nedovoluje. Armáda neví, kolik bude mít peněz například za tři roky. Potom je naprosto nemožné jakkoli plánovat nákupy složitějších projektů. Chtěl bych říct, že armáda provádí nejsložitější akvizice v České republice celkově. Nejsložitější, nejkomplexnější, ale také nejdražší akvizice.
Na závěr bych si tedy dovolil říct, že rozpočet není čistě technickou záležitostí, ale především veřejnou deklarací toho, jaké má vláda pro následující rok s naší zemí plány, které oblasti jsou pro ni prioritní a které naopak za důležité nepovažuje. Já přirovnávám návrh rozpočtu Andreje Babiše k němu tolik příznačné koblize - prázdná, plná prázdných kalorii, umí tak maximálně zaplácnout. My Piráti navrhujeme alternativu, která ozdraví naši domácí i zahraniční politickou scénu.
Děkuji za pozornost. (Tleskají poslanci Pirátů a Andrej Babiš.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy naskočila řada faktických poznámek. Než vyzvu pana poslance Petra Dolínka, tak přečtu jednu omluvu. Pan ministr Jan Kněžínek se omlouvá od 14.30 z důvodu účasti na jednání Senátu. A nyní, ještě moment, připraví se následně pan poslanec Jiří Kobza. Máte vaše dvě minuty, prosím.
Poslanec Petr Dolínek: Dobré odpoledne. Teď se tady na mě trošičku kolega (poslanec Nacher) hněvá, asi řekne něco obdobného, ale víte, já jsem měl šanci pročíst si pražský rozpočet, který předložil pan primátor Hřib z Pirátů. A světe div se, ten rozpočet je nejvyšší v historii hlavního města Prahy. A není tam ani koruna na úspory, na dluhy. Minulá koalice v Praze splatila 8 miliard nad rámec všeho. Tady je jen běžná obsluha dluhové služby. Není tam nic. 70 miliard, možná víc, a nula na splacení dluhů. Neučte nás, co sami neděláte. Děkuji. (Potlesk ČSSD a ANO.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vyzývám pana poslance Jiřího Kobzu. Následně se připraví pan poslanec Nacher. Následně na faktickou pan poslanec Ferjenčík, Michálek, Jurečka. Pane poslanče, vaše dvě minuty. Prosím. (Hluk v sále.)
Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Rád bych vaším prostřednictvím reagoval na předpředřečníka kolegu Lipavského, který zde pronesl poutavou řeč na téma pozitivních aktivit neziskovek, a jak jim nemáme sahat na peníze a jak je potřebná rozvojová pomoc. Ale bohužel zapomněl říct pár základních faktů, které by tady měly zaznít.
V první řadě rozvojová pomoc prováděná prostřednictvím neziskovek financuje také ty neziskovky, jejichž vlastní režie užírá z peněz věnovaných na rozvojovou pomoc poměrně značnou část a prodražuje je. To je první věc.
Druhá věc je, že zapomněl také říct, že máme spoustu lidí, kteří jsou tělesně postižení a mají problémy, aby sehnali zaměstnání. Mají problémy sehnat pečovatele, které jim odebraly předchozí reformy sociálního systému. Mají problémy sehnat pomůcky. A chce mi snad kolega od Pirátů tvrdit, že podpora gruzínských včelařů nebo bosenských mlékařů je důležitější než podpora našich tělesně postižených? Já jsem přesvědčený, že všechny svazy tělesně postižených to velice rády uslyší. Děkuji vám. (Potlesk poslanců SPD a ANO.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní pan poslanec Patrik Nacher na faktickou, následně pan poslanec Ferjenčík a pan poslanec Jurečka. Zatím tři přihlášky. Prosím.
Poslanec Patrik Nacher: Dámy a pánové, já mám celkem unikátní možnost, asi jako jediný, že jsem tady v koalici, v Praze v opozici. Pirátská strana to má zrcadlově, opačně, ta je tady v opozici, v Praze v koalici. Takže už se nemusí za nic schovávat.
Doplním to, co říkal Petr Dolínek, a ještě to rozšířím. Tak ta předchozí koalice v Praze snížila zadlužení z 30 miliard na 19. Praha má nejnižší zadlužení v poměru k příjmům za posledních dvacet let. I přesto, že vám pan primátor v Otázkách Václava Moravce řekne, že Praha je značně zadlužená, tak jak řekl Petr Dolínek, ani koruna nejde na to zadlužení. Kromě té dluhové služby. Na snížení zadlužení ani koruna! ***