(12.20 hodin)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Dále s faktickou poznámkou pan poslanec Munzar a připraví se paní poslankyně Pěnčíková. Prosím.
Poslanec Vojtěch Munzar: Já navazuji na svého kolegu pana poslance Skopečka, budu reagovat na pana poslance Ondráčka prostřednictvím pana předsedajícího. No, kromě toho, že jste znárodňovali, to znamená, kradli majetek soukromým osobám, tak jste ještě těm osobám, které nesouhlasily, tak jste je posílali do táborů nucených prací, a to bez soudu, na základě rozhodnutí tříčlenných komisí. V této praxi jste pak pokračovali potlačováním lidských práv a svobod, např. i potlačováním demonstrací pohotovostním plukem. Takže pokud se můžeme bavit o zlodějích, tak se spíš podívejte do zrcadla. Děkuju.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní paní poslankyně Pěnčíková, prosím, máte slovo.
Poslankyně Marie Pěnčíková: Dobrý den, dámy a pánové. Já bych taky ráda ocenila tu pohádku, kterou jsme si tady poslechli. Firma A, firma B, kouzelník první, druhé kategorie. Já jsem si všimla, že pan kolega to měl i písemně. Já bych o to možná ráda požádala, abych měla po večerech co číst svým neteřím, když je občas uspávám. A navíc oceňuji i to, že jste v těch stovkách, vlastně omlouvám se, tisících firem našli aspoň jednu, která byla možná nějakým způsobem schopna dál po té privatizaci fungovat. Já jsem ráda za tu jednu a stejně tak můžu říct, že i v řadách ODS občas najdeme jednoho dva čestné a slušné lidi.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji a nyní pan poslanec Ondráček. Připraví se pan poslanec Žáček. Dále tady mám přihlášku pana poslance Klause a pana poslance Beitla. Tak prosím, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedající. Výhoda je, že kdykoli dokážu pravou část publika velmi rozdráždit, že se nedokážu soustředit ani na téma. Takže pro pana poslance Skopečka a Munzara vaším prostřednictvím, pane předsedající - téma se jmenuje nezaplacené podniky privatizované vládami v roce 1992 až 1998. To jenom abyste tušili, jaké téma, když se vracíte do možná 50. let.
A k panu poslanci Stanjurovi vaším prostřednictvím, pane předsedo. Já s vámi plně souhlasím. Snížily se škodliviny v ovzduší, snížilo se to, co jste uváděl, ta čísílka oxidu siřičitého, popř. polétavých částic. Ale je také potřeba říci proč. Protože ono to má svoji přímou úměru. Od roku 1990 jste zlikvidovali více než 2 500 podniků. A to je přesně ono! Když ty podniky neexistují, tak nemůžou vypouštět ty škodliviny do ovzduší. Takže to je ta přímá úměra.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy požádám o vystoupení pana poslance Žáčka, připraví se pan poslanec Klaus, dále pan poslanec Beitl a pan poslanec Skopeček. Tak prosím, máte slovo.
Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo. Já bych navázal na pana kolegu Ondráčka. On se taky snížil počet zavražděných, počet popravených, počet vyslaných do táborů nucených prací a tak dále.
Nesouhlasil bych s panem kolegou Krejzou jenom v jedné věci - že nejde o vyvolávání duchů, ale o legitimní diskusi o naší minulosti, která je stále ještě živá a je součástí naší politické a společenské reality. Myslím si, že to je naprosto legitimní a velmi důležité téma. Už jenom z toho důvodu, že KSČM na rozdíl od ostatních postkomunistických států je stále součástí našeho politického života a je zde s námi v parlamentu.
Myslím si, že je to obrovská chyba nás i naší společnosti. Zapomínáme nejenom na to, co bylo před rokem 1989, ale dnes již vidíme, že zapomínáme také na to, co bylo po roce 1989. A je nutné říci, co byla příčina a co byl následek a co byla ta náprava, transformace toho, co zde bylo vybudováno v ekonomické oblasti nejenom od února 1948, ale dokonce i od května 1945. Dodnes nikdo nespočítal, kolik obětí ve finanční i ekonomické oblasti přinesla nivelizace prováděná Komunistickou stranou Československa dle sovětského vzoru. Je to mimo jiné i z toho důvodu, že komunisté byli tak vlivní po roce 1989, že zákulisně politicky byli schopni ty instituce, které se tímto mimo jiné měly zabývat, ovlivňovat a snažili se likvidovat jejich činnost. Mluvím o Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, Ústavu pro studium totalitních režimů či Archivu bezpečnostních složek. Myslím si, že jejich spojenci z řad ČSSD by o tom mohli dneska vyprávět.
Nicméně závěr je: Nezapomínejme, co bylo po roce 1989, jak jsme opustili komunistický totalitní režim, ale také mysleme na to, už ve jménu těch obětí, které zde byly před rokem 1989. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byl pan poslanec Žáček. Takže nyní zrekapituluji: pan poslanec Václav Klaus, dále pan poslanec Beitl, pan poslanec Skopeček, paní poslankyně Pěnčíková, pan poslanec Kováčik. Tak, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Klaus: Dobré ráno. Tak mi trošku vyskočil adrenalin. Zareagoval bych na to první vystoupení pana Ondráčka, když mává směrem k našim lavicím a říká, že jsme rozkradli něco. Tak já bych ho rád požádal, aby byl konkrétní. Kdo z nás 25 něco rozkradl? Já osobně třeba jsem v 90. letech učil děti, nikdy jsem nic neprivatizoval, ač bych asi mohl. Kolegovi Skopečkovi bylo deset let v 90. letech. Takže se nám okamžitě běžte omluvit, minimálně nám dvěma, a řekněte, kdo z těch dalších 23 něco rozkradl. Děkuju.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byl pan poslanec Klaus. Nyní pan poslanec Beitl. Připraví se pan poslanec Skopeček, dále mám pořadí paní poslankyně Pěnčíková, pan poslanec Kováčik, pan poslanec Baxa přibyl. Tak prosím.
Poslanec Petr Beitl: Vážené dámy, vážení pánové, komunisté nejenom že po roce 1948 rozkradli malé, střední i velké podniky, ale to, co bylo asi nejhorší, je, že taky kompletně zničili veškeré obchodní, profesní vazby, a to tak, jako kdyby to podnikání posypali DDT, a toho, kdo se bránil, tak zavřeli.
Následkem všech těchto činností bylo také to, že během dvou velkých vln emigrací po roce 1948 a 1968 Československou republiku opustilo 200 tisíc lidí, kteří se s nesvobodou nebyli ochotni smířit. A můžeme asi předpokládat, že to byli lidi, kteří mohli být solí této země. V 90. letech potom stála před tím úkolem privatizace generace, která byla vychována za dob komunismu a nesla si také morální stigma z té doby. A to, co se sklidilo, bylo zaseto v letech totality. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byl pan poslanec Beitl. A nyní tedy pan poslanec Skopeček, paní poslankyně Pěnčíková, pan poslanec Kováčik, pan poslanec Baxa a ještě přibyl pan poslanec Ondráček. Tak prosím.
Poslanec Jan Skopeček: Já bych chtěl zareagovat prostřednictvím vás, pane předsedající, na paní poslankyni Pěnčíkovou, která tady říkala, že je ráda, že jsme zmínili aspoň jeden podnik, který přežil. Samozřejmě je to nesmysl. Mě to ani tak neuráží, ale podle mého názoru to uráží stovky a tisíce podnikatelů, kteří se po desetiletích komunismu bez jakýchkoli zkušeností odvážili jít do soukromého podnikání, vzít na sebe tu zodpovědnost a začít tuto zemi po desetiletích komunismu rozvíjet. Chci vyjádřit těmto podnikatelům obdiv a za paní kolegyni poslankyni z komunistické strany se jim omluvit za to, co tady můžeme v roce 2018 slyšet. (Potlesk z lavic ODS.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Takže nyní požádám o vystoupení paní poslankyni Pěnčíkovou, připraví se pan poslanec Kováčik.
Poslankyně Marie Pěnčíková: Ještě jednou děkuji, ale za mě se nikomu omlouvat nemusíte. Když se budu chtít někomu omluvit, tak to zvládnu i sama.
Já jenom v reakci na předřečníka pana poslance Žáčka vaším prostřednictvím, pane předsedající. Zaznělo tady, jak byly přeplněné věznice a lágry. To je možný, ale vy jste ty lidi poslali pod most a na ulici! Zameťte si před vlastním prahem!
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení pana předsedu poslaneckého klubu KSČM Pavla Kováčika a připraví se pan poslanec Martin Baxa. Prosím, máte slovo.
Poslanec Pavel Kováčik: Ještě jednou dobrý den, paní a pánové. Připomínám návrh usnesení, který jste dostali prostřednictvím vašich předsedů poslaneckých klubů, kde k bodu 189, jehož název zní Nezaplacené podniky privatizované vládami ODS, ODA a KDU-ČSL v letech 1992 - já to zdůrazňuji, já nekřičím na vás - až 1998 Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky za prvé konstatuje, že v letech 1992 až 1998 došlo při privatizaci majetku státu k velké řadě excesů, chyb i zločinů, které způsobily České republice a jejím občanům škody na majetku v řádech stovek miliard korun a které vlády České republiky dosud nedořešily a jejich následky neodstranily. A za druhé, žádá vládu České republiky zpracovat a navrhnout účinnost změn trestněprávních předpisů tak, aby bylo možné takovéto zločiny způsobené při privatizaci dále stíhat a potrestat, aby nedošlo k jejich promlčení, včetně posouzení, zda nedošlo v určitém období k situaci, kdy promlčecí doba ani nemohla běžet. ***