(12.10 hodin)
(pokračuje Krejza)
Ale ještě některá další fakta, abychom měli nějaké srovnání. Hospodářství NDR v roce 1990 bylo velmi podobné tomu našemu jak velikostí, tak výkonem. A jak známe, Ordnung muss sein, a myslím si, že si můžeme vypůjčit přesná čísla, nebo přesnější čísla od našich německých kolegů. V červenci 1990 převzal kontrolu nad osmi tisíci východoněmeckých podniků fond Treuhandanstalt, to je obdoba našeho Fondu národního majetku. Těch osm tisíc podniků mimochodem zaměstnávalo 40 % zaměstnavatelů (?) bývalé NDR. A jeho úkolem bylo převést co nejrychleji tyto podniky do soukromých rukou. Ten proces byl asi složitý, o čemž svědčí pokus o atentát na tehdejšího prezidenta tohoto fondu. Ještě že se tady v Čechách jenom fackujeme. Místo očekávaného zisku ve výši 600 milionů západoněmeckých marek skončil tento fond v roce 1994 se ztrátou 200 milionů západoněmeckých marek. To je mi srovnání. A právě včera, a to hlasy komunistů, bylo pomoženo, aby vláda dobyla privatizační účet, na kterém dvacet let, více jak dvacet let po úspěšné privatizaci se dostala k zůstatku, který činí minimálně dvě desítky miliard korun, a to díky vládám ODS, ODA a KDU-ČSL.
Hodnota hrubého domácího produktu na hlavu v paritě kupní síly, tedy když započteme změny cen, byla v roce 1990 8 890 dolarů a v roce 2017 36 900 dolarů, více jak čtyřikrát tolik. Tak je to špatně? Je to dobře? V každém případě je to násobně lépe, než když tuto zemi řídila KSČ. A pro připomenutí této doby jsem si tady dovolil, mikulášské doby, pro pana předsedu této strany a předkladatele připravit drobný dárek, který jistě připomene dobu. Je to dar, který v roce 1988 byl podpultové zboží a byl jenom ze známosti. Prostřednictvím pana předsedajícího. (Řečník předává zabalený dárek předsedovi Filipovi. Tleskají poslanci v pravé části sálu.)
A úplně nakonec. Kdyby nebyly po roce 1948 všechny majetky ukradeny, nebylo by třeba po roce 1990 vůbec nic privatizovat. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byl pan poslanec Krejza. Já bych vás, pane poslanče, rád poprosil, protože nemáme zpravodaje, ale podle vžitého postupu ten, kdo první vystoupí v debatě, tak bych vás chtěl požádat, zdali byste se neujal funkce zpravodaje. (Souhlasí.) Děkuji, že jste to přijal a posadil se.
Nyní přečtu dvě omluvy, než dáme prostor na dvě faktické poznámky. Omlouvá se pan poslanec Jan Řehounek od 14.30 do konce jednacího dne, důvody jsou schůzky ve svém volebním kraji. Dále se nám omlouvá paní poslankyně Markéta Adamová mezi 11.00 a 13.00, pracovní důvody. A dále se omlouvá ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček po celý jednací den z pracovních důvodů, důvod je zahraniční služební cesta.
Nyní tedy požádám o vystoupení na faktickou pana poslance Oklešťka a připraví se pan poslanec Skopeček. (Poslanec Okleštěk se diví a gestikuluje, že nic nemačkal a mluvit na mikrofon nechce.) Aha, tak pan poslanec Okleštěk není přítomen, takže přihláška propadá... Je přítomen, ale nehlásil se, ale mám vás na displeji, takže vás odmažu. Takže pan poslanec Skopeček. A znova jste se přihlásil teď. (Poslanec Okleštěk mává oběma rukama, že se ničeho nedotýkal a netuší, proč u předsedajícího svítí. Smích a dohady dalších poslanců.) Dobře, tak pan poslanec Skopeček a pak vás odmažu. Dobře, děkuju. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Skopeček: Děkuju pěkně. Já jsem chtěl moc poděkovat svému kolegovi předřečníkovi, protože jsem vlastně chtěl říct to samé, nicméně udělám to jenom v krátkosti takto ve faktické poznámce. Chci jenom položit otázku, proč jsme museli v 90. letech privatizovat. Odpověď je jednoduchá. Téměř 100 % naší ekonomiky bylo zestátněno. Co se týče postkomunistického bloku, naši soudruzi v zestátňování došli nejdále včetně kolektivizace a zemědělství, i proto máme zdevastovaný venkov ještě dneska, například na rozdíl od Slovinska a jiných států, kde alespoň částečně soukromé vlastnictví komunisté nechali.
Jsem rád, že ta privatizace proběhla rychle a předešli jsme předprivatizační agónii, kterou zažila celá řada postkomunistických zemí, které s privatizací otálely. Díky privatizaci vzniklo po desetiletích soukromé vlastnictví, bez kterého podle mého názoru svobodná společnost nemůže existovat. A konečně jsme po desetiletích zmaru a ekonomického strádání začali růst a rozvíjet se. Transformace byla jednoznačně úspěšná a jsou na to data, když to srovnáme i s dalšími zeměmi, kde v roce 1989 komunismus padl. Nárůst životní úrovně, zlepšení životního prostředí, návrat zpátky mezi moderní západní státy je zcela jasný. A to, jak dneska žijeme, žijeme díky tomu, že v 90. letech se transformace zvládla a byla nejúspěšnější z postkomunistického bloku.
Chtěl bych v této souvislosti poděkovat otcům transformace, a už tu ta jména zazněla, Václav Klaus, Dušan Tříska, Karel Dyba, ale mohli bychom jich jmenovat i více. Ten tým ekonomické transformace byl samozřejmě širší. Pan Kočárník a další. Moc jim děkuju, že můžu žít v kapitalismu, i když se ho současná vláda snaží dalšími regulacemi ničit. Děkuju pěkně.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nicméně teď mám na faktickou pana poslance Ondráčka, takže ten by měl podle jednacího řádu vystoupit před vámi (k posl. Filipovi). Jestli dáte svému panu předsedovi přednost (k posl. Ondráčkovi), ten chce také vystoupit. Ne. Takže pan poslanec Zdeněk Ondráček a připraví se pan poslanec Vojtěch Filip. Prosím, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedající. Pan předseda počká, já budu velmi krátký. Děkuju oběma předřečníkům, jak dojemně nám vyprávěli o době 90. let. Měli by také říci, že když byla tak špatná viditelnost díky špatnému ovzduší, že neviděli na druhou stranu přechodu, tak oni pro jistotu ještě zhasli. A ono něco jiného je privatizace a něco jiného je rozkradení. Vy prostě jste to hospodářství rozkradli, a proto se jedné z těch vašich stran říká, že nosíte na klopě modrou straku.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A nyní tady mám ještě další faktické poznámky - pan poslanec Zbyněk Stanjura, připraví se pan poslanec Jan Skopeček, dále se připraví pan poslanec Vojtěch Munzar a pak s přednostním právem čeká tedy místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip. Prosím, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Já bych chtěl fakticky reagovat na svého předřečníka, který zpochybňoval například zlepšení životního prostředí. Já jsem si připravil pro dnešek jenom fakta a čísla. A ta určitě nemůže zpochybnit nikdo. A tak například mluvil o tom pan poslanec Krejza, o stavu životního prostředí. Tak od roku 1990 do roku 2012 byly emise skleníkových plynů v České republice o 33 % nižší. A teď se zaměřme na období 1990 až 1998, kdy se životní prostředí skutečně zlepšovalo rapidně. Taky bylo co zlepšovat a mluvil o tom pan poslanec Krejza. Například oxid siřičitý klesl mezi lety 1990 až 1998 na třetinu: z celkového 1,8 milionu tun v roce 1990 na 600 tisíc tun v roce 1998. Oxid dusíku klesl z 2,6 milionu tun na necelý 1 milion tun, což je méně než polovina. Podobné zlepšení můžeme vidět i v případě tuhých znečišťujících látek.
Je pravda, že od roku 2000 stav životního prostředí v zásadě stagnuje, v mnohých oblastech je do dneška problematický. Ale zejména v Moravskoslezském a Ústeckém kraji právě v letech transformace došlo k výraznému zlepšení životního prostředí. Kdo chce, tak si ta čísla najde. Každý těm číslům může rozumět. A pokud těm číslům rozumí, tak musí říct, že transformace byla úspěšná nejenom ekonomicky a politicky, ale také v oblasti životního prostředí.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A nyní s další faktickou pan poslanec Jan Skopeček. Připraví se pan poslanec Vojtěch Munzar. Dále jenom přečtu pořadí, abyste měli přehled, dále po panu poslanci Munzarovi paní poslankyně Pěnčíková, dále pan poslanec Ondráček a pan poslanec Žáček zatím v pořadí.
Poslanec Jan Skopeček: Já si dovolím zareagovat na svého předřečníka kolegu Ondráčka, prostřednictvím předsedajícího, který na mě reagoval. Můžete si o nás říkat, co chcete, ale vytvářet tady falešné pojmy... Kdo byl zlodějem, je jasné. Byli to komunisté, kteří sebrali majetek drobným podnikatelům, drobným živnostníkům i velkým podnikatelům. Vy jste byli ti zloději. My jsme to těm lidem zpátky navraceli. Privatizace nebyla jenom kuponová privatizace. Byla to restituce. Byl to prodej malých obchodů v rámci aukcí. Byla to velká privatizace, malá kuponová privatizace. Těch forem návratu státního majetku zpátky do rukou soukromých vlastníků byla samozřejmě celá řada forem. A můžeme vést akademickou debatu o tom, která forma byla lepší, zda se jedné formě měl dát větší důraz, druhé menší. Nicméně byl to reálný proces. Nebylo to aplikované ekonomické cvičení v laboratoři. Byla to prostě politická otázka. A myslím si, že ji naši předchůdci vyřešili tady ve Federálním shromáždění, tedy tady v Poslanecké sněmovně velmi dobře.
Takže jediný, kdo tady kradl, byli komunisté. Kdo vracel majetek, jsme byli my. Děkuju pěkně. (Potlesk zprava.) ***