(12.00 hodin)
(pokračuje Filip)
Jsem přesvědčen o tom, že je potřeba se tím zabývat a že je potřeba se zabývat také tím, jestli vůbec mohla běžet promlčecí doba v letech, kdy ti, kteří kryli, promiňte mi, ty zločince, kteří neplatili majetek, který jim byl převeden konkrétní privatizační smlouvou, jestli vlastně ta promlčecí doba vůbec mohla běžet. Je třeba posoudit, jestli tady byly legální podmínky pro to, aby promlčecí doba, která běžela v letech, mohla být uplatněna, když ti, kteří seděli na místech, kde se to mohlo vyšetřovat, vůbec o to vyšetření zájem neměli.
Já zatím své úvodní vystoupení zakončím s tím, že bych rád, aby Poslanecká sněmovna, odhlédnu od toho, že klub KSČM již poněkolikáté navrhuje prodloužení promlčecí doby, ale to může navrhnout jenom tak, aby nedošlo k porušení principu retroaktivity, protože si vážím principů právního státu a princip retroaktivity tam platí, posuzovala, jestli vůbec v určitém období mohla běžet promlčecí doba.
Proto požádám na závěr svého úvodního vystoupení, abyste se zabývali návrhem na usnesení, které k bodu 189 předseda poslaneckého klubu rozdá předsedům ostatních poslaneckých klubů, a to, že Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
1. konstatuje, že v letech 1992 až 1998 došlo při privatizaci majetku státu k velké řadě excesů, chyb i zločinů, které způsobily České republice a jejím občanům škody na majetku v řádech stovek miliard korun, které vlády České republiky dosud nedořešily a jejich následky neodstranily;
2. žádá vládu České republiky zpracovat a navrhnout účinnou změnu trestněprávních předpisů tak, aby bylo možné takové zločiny způsobené při privatizaci dále stíhat a potrestat, aby nedošlo k jejich promlčení, včetně posouzení, zda nedošlo v určitém období k situaci, kdy promlčecí doba ani nemohla běžet.
Tolik tedy mé úvodní slovo. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Přeji pěkné poledne. To byl navrhovatel tohoto bodu, místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip. Já zahájím všeobecnou rozpravu, do které se přihlásili dva poslanci. Požádám o vystoupení pana poslance Karla Krejzu a připraví se pan poslanec Jiří Valenta.
Poslanec Karel Krejza: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, děkuji za slovo.
Musím v úvodu říct, že mě poněkud vystoupení pana předkladatele zklamalo. Čekal jsem, že ten vývoj bude poněkud jiný, nicméně duch minulosti byl vyvolán a já si myslím, že duchové by měli zůstat spát, ale KSČM ho vyvolala. Není to dobře, není to dobře pro nikoho. Tak se vraťme do té minulosti. Mě tady bohorovnost některých lidí spojená s krátkou pamětí vždycky překvapí, ale ono to je asi dáno historicky, jak o tom svědčí mnoho biblických rčení, jako například "ten, kdo jest bez viny, první hoď kamenem" nebo "po bitvě je každý generál".
Takže se vraťme do té minulosti, kterou si někteří poslanci, naši kolegové, nepamatují, někteří ani nebyli na světě. Ale myslím, že členové KSČM si ji pamatují. Jak vypadala v 90. letech naše země? Továrny vyráběly zboží, které nechtěli už ani v Sovětském svazu. Chrlily tisíce, možná stovky tun škodlivin do ovzduší. V severních Čechách podzimní inverze trvala až do dubna. Smog byl tak hustý, že se dalo zabloudit na přechodu pro chodce, a v případě, že byl dokonce vyznačen, tak jste neviděli na druhou stranu. A to nemluvím o duševní svobodě lidí. Toto je výchozí bod.
Transformační vlády. Z počátku 90. let, která nám symbolizuje jméno Václava Klause, staršího, musím podotknout, zvolili pro nelehký úkol transformace cestu malé, velké a kuponové privatizace. A já si myslím a věřím tomu, že dobře věděli, jaká rizika tento transformační proces nese. Ale co podcenili, byla kreativita a vynalézavost některých budoucích velkopodnikatelů.
Když jsme u těch příkladů, tak si v době vánoční také jeden můžeme připomenout. Bylo nebylo, byl jednou jeden významný chemický podnik a zlá vláda se rozhodla provést transformaci kuponovou privatizací ze 49 % a velkou privatizací majoritního balíku 51 %. 49 % akcií rozdal stát svým občanům zdarma a soutěž na ten majoritní balík, kterou vyhlásil Fond národního majetku v roce 1995, vyhrála společnost, nazvěme ji třeba A, a nabídla půl miliardy. Půl miliardy si půjčila od banky, zaručila ji akciovým podílem, Fond národního majetku dostal zaplaceno, stát tedy dostal zaplaceno. A ten příběh asi úplně nekončí. Najednou se objevuje firma, pro jednoduchost ji označme třeba B, a ta od těch drobných akcionářů skupuje akcie, nevím, ale předpokládám, že levněji než firma A od fondu a postupně se stává akcionářem, větším a větším akcionářem a chce se stát největším akcionářem. Ale to není možné, namítl by každý středoškolák, prostě 51 % je 51 %. Ale jde to, čaroděj třetí kategorie namítne, a 23. 7. 1998 je zapsáno zvýšení základního jmění této společnosti o 250 mil. korun, a to pouze ve prospěch firmy B, a tímto kouzlem je z 51 % akcií ovládajících podíl minorita 37 %. Pak už to jde rychle, A nesplácí úvěr půl miliardy, ten se zajištěním, firma jde nakonec do úpadku. Tento nesplacený úvěr vlastně zaplatí stát, a to prostřednictvím sanace banky, která tento úvěr poskytla. Každý vánoční příběh má mít dobrý konec, a tak se v roce 2006 konečně setkávají v jedné domácnosti jak akcie A, tak akcie B a hodný čaroděj AB, nyní již druhé kategorie, půl miliardy navzdory zlé vládě ušetřil a všechny zaměstnance po zásluze odměnil. Také jeden příběh.
Já si myslím, že všech opravdových a obětavých odborníků z té doby, kdy se přecházelo od tragicky nefunkčního socialistického hospodaření k tržnímu režimu, si velmi vážím. Václav Klaus, Tomáš Ježek, Dušan Tříska, Ivan Kočárník, a dokonce i Miloš Zeman jsou skutečné osobnosti tehdejší doby. Pokud chce ale někdo tvrdit, že tito lidé měli předpokládat, možná mohli, ale měli zajistit, aby lidé nečarovali, aby kriminalita zmizela ze světa, aby všichni vždy dodrželi svoje slovo a splnili své závazky, tak to si myslím, že by byl minimálně naivní. Mimochodem Lovochemie je dneska ekonomickým srdcem Agrofertu. Voličská podpora hnutí ANO je v Lovosicích enormní. A pokud byly hlasy vládního hnutí pro zařazení tohoto bodu myšleny jako poděkování vládám ODS za úspěšnou privatizaci, tak si tuto pochvalu rád od nich poslechnu. Ale to bude asi jinak.
Já si myslím, že od KSČ, pardon, KSČM, je to podle mě trošku jinak. Tam ta ztráta paměti a skoro soudnosti je možná další pokus překreslit polistopadový vývoj, popřít a změnit historická fakta a zpochybnit úspěch ekonomické transformace. Tak bych to viděl. Také doufám, že podle volebních výsledků a podle posledních volebních průzkumů jsou to, doufám, poslední pokusy z půdy této Poslanecké sněmovny. ***