(17.20 hodin)
(pokračuje Bělobrádek)
Jde tady prostě jen o to, že manželství v našem kulturním prostředí podle mého soudu je svazek jednoho muže a jedné ženy. Že jsou tady i jiné svazky, to je také možné, to samozřejmě je faktem, ale to neznamená, že to je manželství. To je, jako když budeme říkat, že do skla i do porcelánu se lije voda, tak to přece neznamená, že sklenička je hrneček. To je celé.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Teď prosím pana poslance Kopřivu s faktickou poznámku. Připraví se pan poslanec Dolejš. Mám tu vcelku čtyři faktické poznámky v tuto chvíli. Prosím, pane poslanče.
Poslanec František Kopřiva: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dovolím si zareagovat a mrzí mě, pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího, mrzí mě, že pan kolega Výborný nese tak špatně to moje označení trucnávrh. Je pravda, že to je velmi ostré označení. A je pravda, že ten sněmovní tisk 111, ten oponentní návrh, byl nahraný do systému o pouhé dva dny později než ten návrh náš, než ten sněmovní tisk 201. Nicméně já bych tu debatu nerad redukoval na to, kdo dřív nahrál do systému jaký návrh. A chápu, že samozřejmě ty myšlenky jsou konzistentní a ty názory jsou konzistentní. Takže je jedno, kdo ten návrh kdy předkládal.
Já bych spíš poukázal na to, a už jsem o tom mluvil, kam chceme směřovat i mezinárodně. Já sem nerad tahám teď mezinárodní, evropské otázky, ale my se o tom tady bavíme i na plénu často. A mapa Evropy hovoří jasně. Tam se občas trucuje, když se vyjednává o nějakých například nezávazných deklaracích, tak zcela zbytečně se zařazujeme tady do toho východního bloku, případně do toho klubu Orbánů, Trumpů a podobně. A já si zkrátka myslím, že to je takové to české konzervativní trucování. A já bych spíš chtěl patřit na ten západ Evropy.
Takže to jenom na vysvětlenou toho, proč mi vadí takové apriorní odmítání těch netradičních přístupů a řekněme progresivních návrhů, protože v té západní Evropě jsou zcela běžné. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Než pozvu dalšího řečníka, i když pan poslanec Dolejš je již připraven, tak mám tady upravenou omluvenku od pana poslance Kolovratníka, který se nám tedy omlouvá mezi 17.16 a 19.15 z rodinných důvodů. (Pobavení v sále.) Tak prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo, pane předsedající. Když poslouchám ten slovní ping-pong, tak možná jenom v mé hlavě, ale přesto vznikl dojem, jako kdyby si tady dva tábory cosi dokazovaly, přetlačovaly se o jakousi civilizační identitu, a jedni či druzí si myslí, že oni zachraňují tu správnou civilizaci. Já mám pocit, že tomu tak není, že ta hranice neprobíhá mezi vozovými hradbami těch, kteří si váží tradic, a těmi, kteří ty tradice boří a vnášejí do společnosti změnu, aniž by dohlédli konců. Já mám prostě pocit, že jsme všichni formováni nějakou osobní, domácí, ale i profesní zkušeností, že se k tomu stavíme jako jednotlivci, že to není o ideologických praporech.
Dva příklady, abych nebyl dlouhý. Jeden příklad. Tak katolická země jako Španělsko tento institut má, tedy museli pro něj být a konzumovat ho mnozí občané Španělska, kteří jsou vesměs katolíci. Jsou snad špatnými katolíky? Jsou snad ovce, které by neměly být ve společném křesťanském ovčinci? Určitě nikoli.
Opačný případ. Progresivní levice se hlásí k této agendě, má ji ve svém programu vedle jiných agend pochopitelně a je velmi aktivní. Například Die Linke, Die Ehe für alle, což je manželství pro všechny, je koncept, který velmi aktivně prosazuje, a jejich duhová platforma je viditelná a respektovaná. Ale přesto jsou jednotlivci na levici, kteří prostě díky onomu osobnímu vývoji mají problém aktivně něco takového podporovat.
Takže se nad tím zamysleme. Ta hranice je uprostřed nás. Lidstvo i společnost se vyvíjí. Vyvíjí se i právní prostředí. A opakovaně tady byly vzneseny argumenty, že vůbec nejde o to, že někomu ublížíme, že někoho omezíme. Nikoho neomezíme. Ale některým dáme větší šance. A o to jde. A ta šance je nejenom v rovině práv, ale i v té symbolické (upozornění na čas), aby se necítili mezi námi méněcenní. O nic víc nejde. Děkuji. (Potlesk občanů na galerii.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Maxová. Připraví se pan poslanec Bartoň. Máte slovo.
Poslankyně Radka Maxová: Děkuju. Jenom uvedu zase některé věci do určité roviny. Ano, je pravda, že v naší České republice může již homosexuální jedinec - jedinec - adoptovat dítě. To nikdo nezpochybňuje. Není ale automatické, že pokud žije v registrovaném partnerství, tak pokud se s ním něco stane, tak dítě bude automaticky svěřeno tomu druhému partnerovi nebo partnerce. Ono se to velmi krásně nabízí, že automaticky. Ale většinou do toho skočí OSPOD, většinou do toho skočí různí prarodiče i neprarodiče a to dítě opravdu nemá jistotu, že bude svěřeno do péče tomu druhému registrovanému partnerovi, rodiči, matce, otci. Takže nedělejme tady, že automaticky, protože víme, že proces osvojení u nás vůbec není jednoduchý, zvláště pak když rozlišujeme děti pod 12 let a nad 12 let. Jsou tam trošku jiná pravidla. A žádná automatika tam není.
A ještě je potřeba říci, že ve všech zemích, kde bylo uzákoněno manželství pro stejnopohlavní páry, nedošlo k žádné sociální katastrofě, nedošlo k rozpadu tradiční rodiny, nedošlo k zmenšení počtu uzavírání sňatků mezi mužem a ženou, nedošlo k menšímu rození dětí atd. Takže opravdu bavme se zde věcně a říkejme věci tak, jak jsou. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Prosím pana poslance Bartoně a připraví se paní poslankyně Procházková s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Lukáš Bartoň: Děkuji za slovo. Navázal bych na pana poslance Feriho a jeho výklad v historii a na následné poznámky, které jsou z řad KDU. Zaznamenal jsem, že jedna z věcí, která vadí na tomto návrhu, je to pojmenování manželství, že berou někteří stále ten pojem jako něco jiného. A k tomu bych uvedl, že společnost se vyvíjí. Společnost se vyvíjí a přebírá i nové pojmy, jak se věci nazývají.
Já jsem si sáhl trošku do historie jako kolega Feri. 102 let zpětně - kopulační list. (Ukazuje.) Kopulační list se dříve vydával, tak se jmenoval. Dnes je to oddací list. Nikdo už nebereme, že musíme sahat takhle hluboko do minulosti. Ale jsou to tradiční hodnoty, tradičně se dříve vydával kopulační list. Dnes to nazýváme oddací list a přijde nám to normální. Stejně tak se společnost vyvíjí. A až schválíme tuto změnu, přijde nám úplně normální, že manželství bude pro všechny, nejenom pro heterosexuály. Děkuji. (Potlesk občanů na galerii.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. A prosím paní poslankyni Procházkovou s faktickou poznámkou. Připraví se pan poslanec Nacher.
Poslankyně Věra Procházková: Děkuji, pane místopředsedo. Prostřednictvím vás si dovolím reagovat na vystoupení pana poslance Výborného, který tady sdělil, že bychom tady měli podporovat ten ideál rodiny, to jest muž a žena. Ale víte, o tom tady ten spor vůbec není v téhle chvíli. Ten spor je o rovnosti přístupu všem k nějaké technicistní normě. A to je to manželství. Vy to máte pořád spojené s tradicí, s ideály. Ale dneska ta doba je jiná. Tohle je prostě opravdu jenom technicistní norma, na kterou by měli mít právo všichni. A když se tak k tomu ideálu všichni obracíte, proč se dneska 50 % manželství rozvádí? Proč tu ideální rodinu tedy podle vás neudržují? Protože nemají asi podmínky, protože jim to prostě nevyhovuje. Ba naopak. Spousta lidí dneska žije singl, nebo tzv. na hromádce. Proč? Protože jim to prostě vyhovuje. Takže dejme právo všem, ať si zvolí, co jim vyhovuje. Děkuji. (Potlesk občanů na galerii.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Prosím pana poslance Nachera. Připraví se pan poslanec Bělobrádek s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče. ***