(17.10 hodin)
(pokračuje Feri)
Co si osobně myslím, že velmi škodí debatě, co ji čeří a znepřehledňuje, je nálepkování, ale z obou stran. To znamená, když někdo podporuje stejnopohlavní manželství, tak není automaticky sociální inženýr, který chce rozložit naši společnost, stejně tak když někomu vyhovuje současný stav a přijde mu, že na tom není potřeba nic měnit, tak to není nějaký homofob. A to je postoj, se kterým já do té debaty vstupuju.
Další teze. V debatách padlo, ve Sněmovně na slyšení a všude jinde, že manželství je nějaký trvalý neměnný svazek, ale z hlediska právního se manželství samozřejmě různě vyvíjelo, stejně tak jako se vyvíjelo rodinné právo jako součást práva soukromého. Nechtěl jsem tu argumentovat úplně historicky. Manželství bylo na našem území poprvé zakotveno Břetislavovými dekrety v roce 1039. To by bylo nefér a úskočné takto argumentovat, ale ten počátek novodobého rodinného práva je kladen do ABGB, to znamená rakouského obecného občanského zákoníku, který u nás platil od roku 1811. Do roku 1867 jste na našem území museli, když jste chtěli uzavřít sňatek, heterosexuální sňatek, žádat o takzvaný politický konsenzus orgány tehdejší správy. A dovolím si citovat z jedné stati, která se jmenuje Několik poznámek k uzavírání manželství v ABGB.
Podle zákoníku byl úřední souhlas vyžadován od drobných řemeslníků a námezdně pracujících. K tomu, aby byl vydán souhlas, musel žadatel podat důkaz o tom, že je schopen uživit svoji rodinu. Přezkoumána byla jeho fyzická způsobilost k práci a jeho zdravotní stav. Politické konsenzy byly často namířeny proti mladým, zdravým a pracujícím lidem, kteří neměli velkého majetku, a hrozilo nebezpečí, že v případě nemoci či nezaměstnanosti rozšíří se svými rodinami seznam obecních chudých. Povolovány nebyly ani sňatky osobám, které neměly dobré mravy. Jsou známy i případy, kdy konsenzus nebyl udělen, neboť nevěsta nebyla pro budoucího ženicha dost vhodná a podle úředníků měl muž na ženění dost času anebo starší žadatel se již ženit nepotřebuje, takže to prostě nějak doklepe. Zároveň ten občanský zákoník ABGB v § 91 zcela explicitně říká: "Muž je hlava rodiny." To už teď neplatí. - Kolega Brázdil tady říká, že je, tak dobře.
§ 92 - Manželka obdrží jméno mužovo a požívá práv jeho stavu. Jest povinna následovati muže do jeho bydliště, pomáhati seč jest v domácnosti a ve výdělku, a pokud toho vyžaduje domácí pořádek, sama plniti i dáti plniti opatření mužem učiněná. (Neklid v levé části sálu.)
§ 155 - Nemanželské děti nepožívají stejných práv s manželskými.
Tady to není žádná úskočná argumentace. Tato ustanovení platila v našem právním řádu až do roku 1949.
Teď krátká teze, která reaguje na to, co tu bylo několikrát prosloveno, a sice nějaké ohrožení tradiční rodiny. K tomu zaujímám takové stanovisko chytré horákyně, a sice se domnívám, že tradiční rodinu neohrožují stejnopohlavní manželství, ale rozvody. A na to bychom se měli zaměřit.
Teď možná ještě jednu věc. Já bych to řekl v té původní faktické poznámce, ale už se nebudu do pana předsedajícího trefovat.
Druhy argumentačních faulů.
Šikmá plocha. Tvrdí bez důkazů, že určité rozhodnutí nutně povede k sérii dalších a ve svém důsledku způsobí celý řetěz neblahých důsledků.
Uvedu několik příkladů. Za prvé, schválíme stejnopohlavní manželství, budeme tady mít mnohoženství a mnohomužství. Ne. Další příklad, nějaký modelový. Když povolíme volné pobíhání psů po parcích, lidé si je budou bez košíků brát i do autobusů a za chvíli i na palubu letadel. A od toho už je jen krůček k tomu, aby pokousali pilota a způsobili nějakou leteckou katastrofu. Úplně absurdní. A dalších asi osm nebo dvanáct příkladů uvedl pan místopředseda Okamura. (Potlesk z lavic Pirátů.)
Stejnopohlavní páry a výchova dětí. Víte, ono se dá opravdu najít mnoho stanovisek různých odborníků, kteří k tomu mají rozličné postoje, ale převažují stanoviska, která říkají, že stejnopohlavní páry nevychovávají nějak, řekněme, z podstaty své děti zle a deviantně.
Tak například profesor Weiss: "Od 70. let ve světě proběhla řada výzkumů týkajících se dětí, které vyrostly v rodině jednopohlavních párů. Ty výzkumy měly jednoznačné výsledky, u dětí nebylo zjištěno žádné narušení ani z hlediska sexuální orientace, identity, neuroticismu, a dokonce ani z hlediska jejich postavení ve školním kolektivu."
Docent Zvěřina: "Žádný poznatek nás neopravňuje k domněnce, že snad homosexuální dvojice mohou děti nějak výchovně poškodit. Homosexuální orientace není ani psychická nákaza, ani naučený zlozvyk."
Doktor Mertin: "Z hlediska dětského psychologa je třeba se zamyslet, jak obě dámy uspokojí potřeby dítěte. Nevidím důvod, proč by je homosexuální rodiny neuspokojovaly. A jestliže je neuspokojí na sto procent, pak je třeba vědět, že do takové míry to nezvládá žádná rodina."
Čili tolik k tomu a věřím, že další řečníci zmíní protichůdné stanovisko odborníků.
Pak jeden bod, který jsem ve veřejném diskurzu zaznamenal, který se týkal konzervatismu, respektive nějakého konzervativního pojetí této věci. Dlužno podotknout, a je to zcela empiricky potvrzené, že zkrátka v zahraničí konzervativci hlasují trochu jinak. Když se podíváme na hlasování v roce 2011, kde se řešilo stejnopohlavní manželství, tak tam hlasovalo sto konzervativních poslanců pro stejnopohlavní manželství. A známá je ta řeč Davida Camerona z roku 2011, pardon, tam to bylo v roce 2013: "Konzervativci věří v lidské vazby, v to, že společnost je silnější, když si vzájemně dáme slib a vzájemně se podporujeme. Nepodporuji stejnopohlavní sňatky navzdory tomu, že jsem konzervativec. Podporuji stejnopohlavní sňatky, protože jsem konzervativec."
A na to si možná z pozice nejmladšího poslance dovolím navázat tím, že mi přijde vlastně svým způsobem absurdní, že někdo vyvíjí tolik úsilí, a obdivuju to, proto, aby mohl dosáhnout na manželství, což je institut, o který mnoho mých vrstevníků nejeví nejmenší zájem.
A pak ještě, nejde pouze o obsah, ale i o formu a nedůvodné rozdělování. Tohle je občanka. (Ukazuje svůj občanský průkaz.) Máme ji všichni a všichni ji máme stejnou. A teď si představte, že by vám nějaký správní orgán vystavil třeba žlutou občanku, protože jste nemanželské dítě. Řekl by: "Požíváte stejná práva, ale protože jste nemanželské dítě, tak ji máte žlutou." To byste si asi řekli: "A proč jako? Co je na tom? Proč bych měl být nějakým způsobem vydělován?" To by prosím v této debatě bezesporu mělo zaznít.
A když se bavíme o debatě, prosím, nezamítejte tento návrh v prvém čtení, a to z prostého důvodu. Já věřím, že ta debata bude plodná, a přál bych si, aby se k ní vyjádřil každý, kdo o to má zájem. A to není možné tady na plénu, to je možné ve výborech. Propusťme to prosím dál a náležitě o tom debatujme. Děkuji a přeji vám příjemné dvě hodiny. (S úsměvem. Potlesk z galerie pro veřejnost.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. A nyní prosím s faktickou poznámkou pana poslance Výborného, připraví se s faktickou pan poslanec Bělobrádek. Prosím, máte slovo.
Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo. Já myslím, že bude dobré reagovat asi bezprostředně, než to nechávat potom na konec. Zase ne ke všemu, jenom to, co mně přišlo jako nejdůležitější.
Když se neustále argumentuje těmi dětmi, jedna věc je to, že bychom samozřejmě měli preferovat a podporovat ten ideál, to znamená ideál, kdy to dítě vyrůstá s nějakým mateřským a otcovským vzorem. To je jedna věc. A důležitější možná je, když někdo argumentuje právy dítěte, tak tady především máme nějaké právo na to, aby dítě znalo své rodiče, a právo na jejich péči. Mimochodem odkazuje to článek 7 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. A toto logicky je přesně to, co se zamlčuje v okamžiku, kdy se hovoří o výchově dětí v rámci LGBT komunity. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. A nyní prosím pana poslance Bělobrádka s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.
Poslanec Pavel Bělobrádek: Děkuji za slovo. Tady občas zaznívá, jako by chtěl někdo odebírat homosexuálním párům děti. To tady přece nikdy nezaznělo a nemyslím si, že to je vůbec na stole. Takže nemyslím, že je úplně fér to takhle používat. Homosexuálové samozřejmě mohou už dnes děti adoptovat, to je také potřeba si říct. A také je potřeba si říct, že když spolu žije stejnopohlavní pár a vychovává společně dítě, tak i když nejsou manželé, tak jsou tady judikáty, že právě v zájmu dítěte soudy rozhodují o tom, že to dítě potom vychovává ten druhý partner. A drtivá většina těch věcí, o kterých se hovoří, se dá ošetřit podle občanského zákoníku. ***