(17.00 hodin)
Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já mám tady spoustu poznámek, asi to všechno nestihnu, ono se na to dostane průběžně.
První věc vaším prostřednictvím k panu kolegu Kopřivovi. To je naprostý protimluv. Vy v první větě řeknete, že tady chcete vést věcnou debatu, a v druhé větě, pane kolego, když tady procházíte, řeknete, že tady vznikl nějaký oponentní trucnávrh. Tak já to beru jako faul. To skutečně není fér! Žádný trucnávrh tady nevznikl, my jsme na našem návrhu začali pracovat v lednu, velmi důsledně jsme připravovali důvodovou zprávu a není to žádný trucnávrh a vy to moc dobře víte! Takže nevykládejte něco o věcné debatě. Já jsem to na začátku nezmínil. Já bych byl velmi rád, abychom se tady vrátili ke kultivované, slušné a věcné debatě, a neútočili na sebe těmito nefér argumenty.
Velmi teď už konkrétně k některým bodům, které tady zazněly. No tak základní věc. Na manželství není právo. Tak jako není právo na dítě. Dítě je dar. A pokud někdo hovoří o tom, že dítě má rodiče stejného pohlaví, tak já se domnívám, že to je protimluv. To totiž není možné. Dítě biologicky vzniká splynutím dvou pohlavních buněk, mužské a ženské. Čili tam to jaksi možné není. A pokud budeme debatovat na úrovni, že máme na něco právo, tak je to přesně současná mentalita nárokovosti. My žijeme v době, kdy máme představu, že máme nárok na všechno, na co si vzpomeneme. Máme nárok na manželství. Máme nárok na dítě. Ale dítě, dámy a pánové, se domnívám, skutečně není výsledek sociálního inženýrství a toho, že si dojdeme koupit rohlík na krám nebo že si pořídíme ponožky. To skutečně se dostáváme někam, kde, domnívám se, česká společnost nemá být.
Pokud jde o ty výzkumy, tak asi nemá smysl se tady přetlačovat a přesvědčovat. Tak jako existují výzkumy mezinárodní i české pro i pro ten druhý návrh, myslím, že nemá smysl to otevírat. Možná by bylo zajímavé připomenout, že tady existuje - (Předsedající upozorňuje na čas.) Dokončím jednu myšlenku. Že tady vznikly dvě petice, které v tuto chvíli jsou, pokud jde o počet podpisů, na tom úplně stejně. Každá ta petice má asi 70 nebo 80 tisíc podpisů. Čili je zjevné - (Předsedající upozorňuje, že poslance Výborného musí přerušit.) - že i veřejnost v tomto je rozdělena. A k těm dalším otázkám... (Nebylo rozumět, už hovořil předsedající.) Já vám děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Když tak se prosím přihlaste znovu. Já prosím nyní pana poslance Bělobrádka, připraví se paní poslankyně Maxová.
Poslanec Pavel Bělobrádek: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane vicepremiére, kolegyně, kolegové. K vystoupení pana poslance Kopřivy vaším prostřednictvím, pane předsedající. Hovořit o tradici manželství prizmatem - on tady ani není, koukám... (Poslanec Kopřiva naznačuje, že je přítomný.) Jo, pardon. ... tak jak chápeme, a to, co v našem kulturním okruhu považujeme za manželství, je už otázka Říma minimálně. To znamená, nemyslím si, že bychom to takhle měli zužovat. A navíc samozřejmě pokud bude takto definováno manželství, tak je možné, jako to v některých zemích je, že i církve a náboženské společnosti budou nuceny, aby uzavíraly u nich lidé i ty náboženské svazky, čili to je velmi závažná věc. Navíc to, co je tady definováno, je skutečně kulturní záležitost, protože podle nás je manželství v našem prostředí svazek jednoho muže a jedné ženy. Takže se brzo může stát, že takovýmto dalším postupem zde můžeme mít uzákoněno i mnohoženství nebo mnohomužství.
Trucnávrh byl již vysvětlen, že to skutečně není pravda.
A pokud říkáte, když se lidé mají rádi, že mají mít manželství, to je naprosté nepochopení rodinného práva. Rodinné právo tady není od toho, aby nějakým způsobem legitimizovalo nebo legalizovalo nebo nějakým způsobem upravovalo city lidí. Od toho skutečně rodinné právo není. Takže to, že se lidé mají rádi, to je možné. To je v pořádku. Ale do toho státu zásadně nic není. Od toho není rodinné právo.
Dalším faulem bylo hovořit o tom, že nechceme, aby byly děti ve státních zařízeních. Tak pokud myslíte ústavy, v nich je hodně dětí, ale je jich tam hrozně málo, které jsou právně volné. To znamená, že tento argument je naprosto lichý, protože pokud to dítě není právně volné, tak ho prostě nikdo adoptovat nemůže. A to stačí projevit zájem, že jednou za rok ho navštívíte, pošlete mu nějakou pohlednici nebo podobně, a není možné, aby toto dítě bylo uvolněno k adopci.
A třetí věc. Co se zaměřují na něco jiného, tak pane kolego prostřednictvím pana předsedajícího, byla to KDU-ČSL, která prosadila slevy na daních a další, a výrazné, jenom v roce 2017 myslím to bylo, nějakých 5 mld. korun, které zůstaly v kapsách pracujících rodičů. (Předsedající upozorňuje na čas.) Takže si to aspoň nevztahujte.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A nyní paní poslankyně Maxová, poté pan poslanec Výborný, poté pan poslanec Martínek. Prosím.
Poslankyně Radka Maxová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych velmi podpořila kolegu Výborného, abychom se vrátili k věcné debatě, ať je to o bodu 50, nebo 52. A ráda bych i kolegy poprosila, aby se vyvarovali - což bylo i v proslovu pana předsedy Okamury - jakémukoli strašení, co se stane když. Myslím si, že to sem nepřísluší, že chceme debatovat věcně o kladech a záporech.
Budu reagovat i na některé věci, že děti nemají vzory. Děti mají vzory, ať vyrůstají v plné rodině, v neúplné rodině, v zařízeních pro děti, ať jsou to ZDVOPy atd., ačkoliv ty vzory jsou samozřejmě jiné a všude je vzor muž a žena, různé způsoby chování.
A já bych ještě chtěla reagovat, že nárok na dítě není. Není prostě automatický, že to je svobodné rozhodnutí samozřejmě dospělých lidí, že chtějí zplodit potomka, chtějí se o něj starat. A toto svobodné rozhodnutí přece nemůžeme upírat ani stejnopohlavním párům. A tím, že uzákoníme ten status, že manželství je pouze svazek mezi mužem a ženou - a pan kolega Výborný hovořil o porodnosti, tak si troufám říci, že tímto uzákoněním rozhodně v České republice nezvedneme porodnost. Děkuji. (Ozývá se potlesk z balkonu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. A nyní prosím pana poslance Výborného s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Martínek.
Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo. Já jsem chtěl uvést konkrétní čísla, protože tady se začalo hovořit o těch adopcích. Tak já jsem si nechal dát aktuální čísla z Ministerstva práce a sociálních věcí. To uvádí, že v roce 2016 bylo u nás osvojeno 377 dětí, v roce 2017 to bylo 393. Počet právně volných dětí ministerstvo neeviduje, nicméně dává stanovisko, že kvalifikovaný odhad je přibližně 500 dětí. Takže jen abychom věděli, že se nepohybujeme v nějakých tisících apod. To je jedna věc.
Druhá věc. Já jsem to neuváděl v té své první důvodové zprávě, protože jsem skutečně chtěl - a my jsme takto zvolili cestu - jít pozitivně, tzn. tady zdůraznit hodnotu manželství jako svazku muže a ženy, protože jsme se nechtěli soustředit jenom na negaci návrhu, který tady potom vznikl od paní kolegyně Maxové. Myslím si, že to tak je správně. A to byl náš cíl.
Čili my máme velkou úctu a velký respekt ke svazkům jakýmkoli. Pokud někdo žije např. v domácnosti se svým bratrem, se svojí babičkou apod., tak to je soužití, které může přinášet oběma obrovskou oporu. A má mít respekt a úctu společnosti. Stejně tak jako soužití osob stejného pohlaví. Ale co říkáme - svazky stejného pohlaví nejsou manželstvím. Na tom to celé stojí, na tom to celé padá. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. A nyní pan poslanec Martínek, který je v tuto chvíli poslední s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Tomáš Martínek: Děkuji za slovo. Já jen doopravdy rychle fakticky doplním pana kolegu Bělobrádka, který tady vlastně říkal, že tradiční sahá až do starověkého Říma. Ano, sahá. I tam se našli císaři, kteří si již vzali muže. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Tím jsme vyčerpali faktické poznámky a vrátíme se do obecné rozpravy. Takže já prosím pana poslance Feriho, který je nyní přihlášen jako první, po něm paní poslankyně Majerová. Prosím, máte slovo.
Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vašemu postupu nyní nelze nic vytknout.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, vážená veřejnosti, měl jsem nějak strukturovaný projev, ale úplně se to tady rozpadlo, takže se rozpadl s tím i ten projev. Ale na úplný začátek si dovolím zmínit několik tezí, na kterých se možná, i když se kolega Janulík prostřednictvím pana předsedajícího směje, možná shodneme. ***