(18.30 hodin)
(pokračuje Výborný)
Nyní výrok k postavení státu. Stát je ve dvojím postavení. Jednak působí jako vrchnostenský subjekt, který daně ukládá a vybírá a zpravidla je také jejich příjemcem... (Řečník se odmlčuje pro hluk zleva.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já bych chtěl znovu požádat ty, kteří vedou nějaká jednání, aby se přesunuli do předsálí nebo někam, třeba do kavárny nebo do Státních aktů. Tak prosím.
Poslanec Marek Výborný: Děkuji. Přitom je správné, aby stát v soukromoprávních vztazích nezneužíval svého vrchnostenského postavení. Toto dvojí postavení státu se projevuje i v oblasti vyrovnání vztahu s církvemi, kde stát ve vrchnostenské pozici jako zákonodárce přijal zákon nabízející církvím určitý způsob vyrovnání a následně stát jako právnická osoba uzavřel s církvemi smlouvy, kde si jsou smluvní subjekty rovny, pokud církev takovou smlouvu uzavřít chtěla. Kdyby nechtěla, tak by to zástupci církví, náboženských společností a Federace židovských obcí nepodepisovali. Jeho postavení tvůrce daňových zákonů tedy není nezávislé od dopadu těchto zákonů na jeho povinnost plnit podle smluv o vyrovnání s církvemi.
A nyní otázka možnosti změnitelnosti rozhodnutí státního orgánu. Toto považuji možná za nejzásadnější klíčovou pasáž celého stanoviska Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
Ke zdanění finanční náhrady dochází proto, že nová reprezentace státu není spokojena s původním rozhodnutím vlády a Parlamentu při vyrovnání s církvemi v roce 2012. Zdá se jí vyplacená částka nepřiměřeně vysoká, což plyne z obecné části důvodové zprávy návrhu zákona. To plyne i ze souhlasného stanoviska vlády a Ministerstva financí k návrhu posuzovaného zákona. Navrhovatelé i vláda přiznávají, že motivací k přijetí zákona je věcný nesouhlas s původní výší finanční náhrady. - Už jsem tady ve svém úvodu uváděl i poměrně scestnou argumentaci pana premiéra, který se odkazoval na jakýsi výrok kdysivá poslance Haška.
Pokračuji v citaci stanoviska: Tato náhrada je brána jako paušální. Na její výši mohou být rozdílné názory z hlediska věcné správnosti. Paušálnost náhrady v sobě z povahy věci zahrnuje určitou míru neurčitosti při jejím stanovení, kdy církevního majetku, za který je vyplácena finanční náhrada, je značné množství. Mnohdy se jedná o pozemky, které dříve byly zemědělskou půdou, nyní se však nacházejí v zastavitelném území a mají charakter stavebních pozemků. - Zde je zjevné, že ani ta výše finanční náhrady definovaná v zákoně skutečně neodpovídá té vyčíslené hodnotě nevydaných pozemků a majetků.
Pokračuji v citaci: Z hlediska právního je rozhodující, že s paušální částkou stát souhlasil zákonem i ve smlouvách o vyrovnání s církvemi. Církvím vznikl majetkoprávní nárok, byť ještě není zcela platný, a mají legitimní očekávání, že v době splatnosti jim postupně budou částky vyplaceny ve smluvené výši. Změna politického složení Parlamentu ani vlády není legitimním ústavně akceptovatelným důvodem pro změnu majetkových pohledávek osob včetně církví vůči státu. - No logicky, pokud by tomu tak bylo, tak by tady panovala výrazná právní nejistota, a připomínám, bylo by to v rozporu s Ústavou České republiky, která hovoří o právní jistotě.
Samotní navrhovatelé a vláda přiznávají, že pravým důvodem zdanění nejsou změny v daňové politice státu, ale věcný politický nesouhlas s výší paušální finanční náhrady. Protože vláda nemůže dosáhnout změny smlouvy bez souhlasu s církvemi, využívá se vrchnostenské úpravy zdanění jako cesta, jak dosáhnout faktické změny výše peněžité náhrady. Taková motivace státu pro úpravu daní, tedy jako nástroj realizace soukromoprávní výhody formou daňové politiky, je ústavněprávně nelegitimní. Církvím uzavřením smluv o vyrovnání se státem vznikl právní nárok na finanční náhradu v určité výši, a kdyby ji stát zaplatil ihned, nebyla by zdaněna. Církve tedy byly v legitimním očekávání, že stejné daňové podmínky budou platit po celou dobu splácení finanční náhrady. Vláda i Parlament můžou v průběhu času změnit svou vůli. Pokud však na základě původního rozhodnutí vlády vznikly soukromoprávní smlouvy, nová vláda je nemůže jednostranně zrušit či změnit. Je pak nepřípustné tohoto cíle dosahovat cestou vrchnostenského působení státu v rámci jeho působnosti tvůrce práva včetně práva daňového.
Nyní obsah vyrovnání vztahu s církvemi. Obsah vyrovnání s církvemi se skládá z naturální restituce, finanční náhrady, dále úročení finanční náhrady a snižující se příspěvek státu. Návrh zákona se týká zdanění finanční náhrady včetně jejího úročení.
Otázky finanční náhrady. Restituce majetku není příjmem, ale obnovením původní majetkové podstaty. V případě naturální restituce jde o vrácení věci, v případě finanční restituce jde o nahrazení v penězích. Byla-li věc odebrána protiprávně státem, což stát zákonem o vyrovnání uznal, je v rozporu s principem právního státu vrácení takového majetku zdaňovat. Ani v případě jiných restitucí, např. soudní rehabilitace, mimosoudní rehabilitace, zemědělské a jiné restituce nebo jiného návratu protiprávně odňatého majetku, vrácení odcizené věci, není restituce majetku zdaňována. - No to je to, co opakovaně zde bylo namítáno. V případě, že vám někdo ukradne kolo nebo jakýkoli majetek, policie dotyčného vypátrá, vám danou věc vrátí, tak byste asi nepovažovali za objektivní a spravedlivé, aby vám byla vyměřena daň za navrácení věci, která vám byla ukradena. To je jednoduchý princip, na základě kterého je posuzována otázka zdanění finančních náhrad a také hlavně tedy otázka restitucí.
Pokračuji v citaci: Finanční náhrada je vyplácena za církvi odňatý majetek, který však již není ve vlastnictví státu, ale československý stát v roce 1991 chtěl zachovat možnost jeho vydání církvím, a proto blokačním paragrafem zákona o půdě znemožnil jeho převedení na jiné subjekty. Pokud k tomuto převodu došlo, bylo tak učiněno v rozporu s kogentním zákonným ustanovením. Je nutno říci, že v procesu restitucí fyzických osob nebo i sportovních organizací vydával věci v naturální restituci nejenom stát, ale i ostatní povinné osoby, obce, státní podniky, družstva atd. To, že stát namísto naturální restituce od nestátních osob, na které přešel původní majetek církví, vyplatil peněžní náhradu, je dobrodiním státu ve prospěch těchto ostatních osob.
Nyní otázka úročení finanční náhrady. Finanční náhrada se vyplácí ve splátkách, přičemž se zvyšuje, tedy úročí, o míru inflace. Úrok je příjmem a obecně podléhá dani z příjmu. Úrok není restitucí majetku, ale přírůstkem majetku za to, že určitá finanční částka nebude vyplacena najednou. Je věcí státu, které příjmy zdaní a které daňově osvobodí. To se vztahuje i na úrok. Lze tedy připustit zrušení vyloučení z předmětu daně podle § 15 odst. 5 zákona o vyrovnání ve vztahu k úročení finanční náhrady, tedy navýšení o inflaci, a tedy zavedení zdanění těchto úroků. ***